Živlová rovnováha při odstraňování špatných vlastností

[Jitka]

Díky Roto,
napsala jsi to krásně, cítím to podobně ... a v Tvém sdělení nalézám úžasnou sílu a víru .
Ať se Ti dobře daří.
J.

[Kuato]

Člověk musí trpět, protože jedině skrze utrpení může dojít ke spáse.

vim, ze ted budu vytrhavat trochu z kontextu, coz delam nerad, omlouvam se za to, vetsina Tveho prispevku je hezka, ale nektere veci se mi tam hekluji. tady tohle zrovna, co jsem vytahl do citace.. tenhle pristup uz udelal na svete tolik bolesti a dovolim si rict "zla" - jenom se podivejme na krestanstvi. v urcitych obdobich to byl uplny kult smrti - postaveny presne na tomhle idiotskem "trpme, protoze skrze utrpeni muzeme dojit ke spase. ty jsi hrisnik, ale ja skrze ohen spasim tvoji dusi. budes trpet, jiste, ale spasa to jisti..atd. atd." nevim, jestli je ta niterna rozervanost nejakym zpusobem fascinuji pro zenske, ze proste musi jim jet prozitkovost a kdyz uz to nemuze byt zamilovanost a laska, tak aspon bolest, protoze lepsi citit bolest, nez necitit nic, ale tedy za sebe (a myslim, ze mluvim za mnoho muzu) rikam, ze budu teda delat radsi spoustu jinych veci nez trpet :o). priznavam, mozna existujou i nejaci muzi, kteri si tema lepicima paskama vytrhavaji ochlupeni na genitaliich, takze i u nas najdes par blaznu :o).

ja myslim, ze utrpeni v zivote ani v duchovnim rustu nutne neni. nerikam, ze nektere veci neboli. ale domnivam se, ze bolest neni utrpeni. utrpeni vnimam jako odmitani stavu, ktery je - tedy v podstate psychicka zalezitost (na rovinu priznavam, ze bych tuhle svoji "tezi" nechtel proverovat u toho, kdyz by mi zhavyma klestema trhali koule nebo nehty ;o). tez mam deti, ktere obcas nemocuji, obcas jim to nejde ve skole, obcas na ne dolehaji zivotni slozitosti a tez trpim - kdyz nedokazu drzet v danou chvili odstup. neverim ale tomu, ze skrze to, ze clovek znovu a znovu trpi kvuli sveho spatneho postoje, ze se to v urcity moment zmeni a on jen tak trpet prestane (pricemz svuj spatny postoj si porad podrzi). naopak pokud dokaze okamzite opustit svuj spatny postoj, utrpeni ustane.

mnoho "utrpeni" v zivote mame, protoze jsme tvorili a tvorime nemoudre a sobecky. zapadni svet nema integrovane ty "omezujici" principy, ktere mame v astrologii a magii shrnute pod pojmem "saturnske". to, co nam bez omezeni umoznuje rust a expandovat, to vnimame jako "dobro". jakmile prichazi neco, co nas zacne pribrzdovat, je to "zlo", demoni, dabel atd. - zminovany zdroj utrpeni. neumime si dat oprate sami, tak to musi za nas udelat svet. pritom clovek nemusi mit dve vysoke skoly, ale prosty selsky rozum mu staci, aby videl jasne souvislosti. ne nadarmo jediny organismus, ktery toto ma povolene k zivotu je - rakovinny nador. a samozrejme, v okamziku, kdy je jeho expanze na vrcholu, tak umre spolu se svym hostitelem. imho zpracovani tohohle - primereneho sebeomezeni (v danych podminkach) je znamkou nemale moudrosti.

[Rota]

Ahoj Jiří, děkuji za tvůj názor a pohled na věc, který plně respektuji.
Četla jsem tvé příspěvky a naprosto chápu tvůj pohled. Vše je individuální.
Přeji ať se ti daří. R.

[zebyja]

Duše mimo živlovou rovnováhu nežije? Co je vlastně rozdíl v prožívání mezi rovnováhou a nerovnováhou? V rovnováze není utrpení?

Skvělé otázky (!)

Řekl bych:

Mé tělo žije dokud slyším své srdce bít. Má duše žije dokud slyším své srdce znít.

Pokud budu mimo živlovou rovnováhu. Například ve mě bude zrovna převažovat a proto že se tu bavíme spíše o situaci, kdy jsem to neudělal vědomě, tak to bude spíše negativní projevený řekněme skrze vztek. Můj zrak se vztekem zamlží, můj sluch na nic nereaguje a v mém nitru vládne strach z něčeho jako je prohra. Ve velmi temných okamžicích se v dáli ozývá jiskřička svědomí bránící ještě v ohavnějších činech zbabělosti. Stav duše je to všelijaký a shodneme se na tom, že ani živlová, ani jiná rovnováha to není a že v takovém stavu své srdce neslyším.

Je to extrémní situace, ale myslím, že z počátku pro jakési uchopení stavu duše jakým je živlová rovnováha jsou tyto extrémy nanejvýš obohacující, nebo alespoň u mě byli. Snad právě díky té jiskřičce svědomí v téměř úplné temnotě, proto že ve stejnou chvíli, jakoby se vkrádalo vědomí a říkalo mi, že to mohu zarazit. V takový okamžik je vědomí tak snadno rozpoznatelné, v tu chvíli není pochyb o tom kdo je vědomí a kdo přirozenost. Kontrast vše vybarvil a já poznávám sám sebe velkým soustem.

Kromě těchto extrému jsou pro mě osobně důležité momenty sebezapření, zde jsem možná blízko k tomu utrpení. Když bych snad měl vypadat jako někdo menší nebo větší než ostatní a já si snažím udržet klid či rovnováhu, zatím co v mém nitru se rodí celé armády argumentů, výroků, vtipů a já mám co dělat, abych se ubránil před vlastní pýchou, leností, strachem, hněvem, posměchem, soudem ... To jsou chvíle, kdy svou rovnováhu tak nějak udržuji a to za použití všech čtyř živlů, tedy rovnováhy samotné. Nic méně jedná se právě o chvíle, kdy jsem tak nějak na hraně a vlastně se spíše tímto rovnováze neustále učím.

Kéž bych mohl říci, že jsem v rovnováze alespoň v činech, natož v slovech ba dokonce v myšlenkách. Většinu času to tak není a proto považuji za jednu z nejdůležitějších věcí právě život. A s ním bych chtěl ještě psát o sympatii. Tou je totiž velmi dobré se řídit na cestě k rovnováze. Právě lidé, díky kterým se mohu živlové rovnováze naučit, mi jsou totiž velmi sympatičtí. A Tito lidé mě budou sami od sebe svou vlastní přirozeností učit věcem, aniž by je nutně sami uměli, které k rovnováze a nejen k ni, ale mnohem dál vedou.

Abych se zmínil i o utrpení. Vidím rozdíl mezi utrpením a trpěním. Trpění je podle mě nevyhnutelné. Utrpení je otázka volby. A to pokud jsem si trpění zvolil tak není utrpením. Já osobně bych skoro řekl, že rád z lásky k sobě trpím. Poznání sama sebe trpění totiž zkrátka je a kdo se mu chce snad jedině ze strachu vyhnout, pak volí pro svou duši smrt.

[Inrise]

"Vidim andela jak tanci na hrotu jehly, jez cni az do nebes. Jehla je v nehynem stredu uraganu a po ni splha clovicek (jak mimina na zizkovskem vysilaci). Snazi se udrzovat jehlu vzprimenou..."
Pokud se nehybny stred rozhybe, je to jine, nez kdyz se jehla "jen" nakloni. Mluvime tu o rovnovaze tak vrele doporucuji balancni cocku a cvicit na ni, kdo to zvladne s otevrenyma ocima, at je zavre a diva se vnitrnim zrakem. Zdanlive jine tema jiste poskytne praktickou analogii...

[Adam]

Příspěvek k nezbytnosti utrpení -

- Bůh je Jednota, z Jednoty jsme vzešli, je naší podstatou.
- Toužíme po návratu domů - stavu původní nerozdělené celistvosti - sjednocení s Bohem, ve světě však nalézáme Boha v jeho rozpůlené (polární/rozštěpené) podobě.
- Dokážeme se identifikovat pouze s částí - malou výsečí - skutečnosti, jež nás obklopuje.
- Z těchto zlomků, jež přijímáme za své, stavíme své já - svoji identitu...
... a vše ostatní nám působí bolest, neb s tím nejsme zajedno a nemáme na to žádný vliv =>
=> usilovně to odmítáme, popíráme, bojujeme s tím, nenávidíme to, bojíme se toho, pohrdáme tím, zesměšňujeme to, nechápeme to, zneklidňuje nás to, fascinuje nás to, chceme to, obdivujeme to, vzhlížíme k tomu, ... nebo to lhostejně ignorujeme.
- Odlišnost (interference) mezi přijatým (schváleným) a odděleným (neakceptovaným) vytváří přirozenou disharmonii - utrpení.
- Utrpení se hierarchicky projeví v oblastech dle zasetých příčin a bez výjimky je výzvou k přijetí daného aspektu do svého života - identity.
- Uvedený aspekt (učební látka/příčina k vyrovnání) na sebe může vzít bezpočet podob - nelze mu uniknout.
- Zpracováním daného tématu, jeho bezpodmínečnou integrací v naší bytosti, utrpení mizí (rozšiřuje se vědomí), a dělá prostor dalšímu úkolu/zkoušce.
- Evolučním úkolem stvoření je poznat a přijmout společnou podstatu všeho a ve své maličkosti ji ve všech směrech (čtyřpólového magnetu) zušlechtit na nejvyšší míru.

- Vybavuje se mi afirmace, která se zde vícekrát vyskytla - přijímám ale nezadržuji ;-)
- V návaznosti na ni by se dalo říct, že míra utrpení je nepřímo úměrná naší propustné kapacitě :-D

Pokoj všem ☼

A.

[sida]

Ahoj, zajímal by mě Váš názor ohledně odstraňování více negativních vlastností stejného živlu najednou. Myslím například "netrpělivost" (jak příznačné) a "nepořádnost", které mám obě zařazeny u živlu země. Jak při eucharistii, magii vody, dýcháním póry, tak i autosugescí před spaním a po probuzení je nahrazuji "jsem trpělivý a pořádný". Nebo je to nějak kontraproduktivní a měl bych se soustředit vždy jen na jednu vlastnost?

Díky za Vaše názory

S.

[Jitka]

Ahoj,
myslím si, že je lépe soustředit se na jednu vlastnost, píše o tom i F. Bardon, až ji zvládneš, přejít na další... Hodně úspěchů nám všem :-) .

Mám v tuto chvíli před sebou jednu báseň z Rubá'iját- Království lásky :

Jsi čtyřmi živly ve zkratce jsi vším
Naslouchej jakým k Tobě Duch volá poselstvím:
Anděl i ďábel v tobě tvor lidský zvíře divé
A nad čím zvítězíš tím budeš jenom tím...
( Bábá Afzal)

[sida]

Jenže v kapitole autosugesce Bardon píše jako příklad sugesce "Jsem zdráv, spokojen, šťasten". Tak nevím.

[Rota]

Ahoj, zkus to formulovat třeba takto: jsem trpělivý a to mi vnáší do života pořádek.
Netrpělivost přináší chaos (vnitřní i vnější) ten se může odrážet všude i v neuklizeném bytě, domě.....

[sida]

Ahoj, děkuji, to je přesně ono, nějak smysluplně ty dvě vlastnosti propojit.

[sida]

Ahoj, zkoušel jste někdo afirmovat (+dýchání póry, magie vody a eucharistie) silnější a pevnější vůli? Je to vhodné nebo nesmyslné? Potřebuji posílit vůli pro vizuální imaginaci. Máte případně nějakou formuli? Napadají mne samé podivné - Má vůle je nezměrná apod.

[Tomáš]

Ahoj,

co třeba: "Má vůle je shodná s boží vůlí." Kdo má větší vůli než On? :-)

[sida]

Ahoj, díky za tip, jen nevím jestli to není příliš nepokorné, když mám před sebou (a na sobě) ještě tolik práce... A myslíš tedy, že je to v pořádku afirmovat vůli?

[Inrise]

Ad Tom... Nekde jsem slysel :" Pane dej, at je Tva vule i mou vuli, a ma vule shodna s vuli Tvou." pokud si pamatujete presnejsi zneni budu rad:)