Ahoj Havrane,
k sedu - ásaně přidávám svoji zkušenost: Vždy, tj. několik let, to pro mě byl problém, ale necvičil jsem pravidelně, spíš nárazově v nějakém kratším období, což je samozřejmě na prd. Soustředění na sed mi dost rozptylovalo pozornost, taky nepříjemné fyzické průvodní jevy mě rušily. Obvykle jsem se přistihl, že se více či méně bortím v zádech, hrbím, a tak jsem po pár minutách rovnal záda... No a udržet kolena u sebe... Nemožné! Buď jsem to držel vnitřními stehenními svaly nebo přenesením těžiště a napětí do lýtek, tak či onak, kolena byla vždy po chvilce od sebe. A to se průběžně opakovalo - sleduji myšlenky - aha, rovnám záda, au - už jsem narovnaný? - sleduji myšlenky - jejda kolena jak děvka - sleduji myšlenky - kolena chcou zase od sebe, přidržuji si je tím, že o ně zapírám silou ruce, takže místo, aby ležely volně položené, jsou jak přepona trojúhelníku - sleduji myšlenky - ty jo, mě se chce spát... uf, dneska stačilo... atd. atd.
No a teď v poslední době, moc ti nevím, jak se to stalo, sedím, jsem uvolněný, žádné velké napětí, ale ani rozplizlost, ruce volně položené, půlhodina uběhne jako nic, maximálně trochu narovnám záda a dvoucentimetrový rozestup mezi koleny srovnám zpět na dotek (mimochodem, když se kolena dotýkají, mám z toho mnohem lepší pocit, jakoby přes to místo doteku mohlo něco téct a člověk byl víc propojený). Cca po 15 minutách přestávám cítit končetiny, jsou prostě tak uvolněné, že zapomínám, že existují, příjemný stav, takové odpoutání se od těla (ale ne žádné opouštění nebo cestování - jenom jak se nehýbe, tak z něho nepřichází žádné zprávy, takový stand-by mod
![Úsměv :)](./images/smilies/icon_e_smile.gif)
) Trochu si říkám, že to přišlo jako odměna za těch nespočet neuspokojivých pokusů. A takhle je to asi se vším... Cvičíš, cvičíš, nejde to, nejde - a lup - najednou je to tam. Bez velkého snažení.
Vše dobré,
Adam