Co když propásnu cvičení?

[Roman274]

Niekedy som si s tým tiež lámal hlavu, upravoval časy, ale bolo to skôr negatívne. Tiež som robil na smeny + support. Tak som sa na to vykašľal a cvičím keď mám cez deň čas. A ten čas na cvičenie sa vždy nájde. Pravidelnosť som našiel v tom, aby som vždy niečo za ten den odcvičil. A tak vlk ostal sýty a koza celá :)

[marvin]

Když nezůstane celá hodina na cvičení, tak udělat aspon 5 minut. Udělat minimum, projet si kontrolu a co jde.

[Cor Leonis]

No, som obyčajný bezvýznamný taxikár :-)
Prestávku máme na obed a prípadne na kávu, a pod.
Raz zákazníkov máš, raz nie, presúvaš sa z miesta na miesto, alebo si na stanovišti. My to máme pri vlakovej stanici. A do toho ti hučí vysielačka (ako veľmi/málo, záleží od toho, koľkí sme na smene /3,4,5,6/ a od toho, koľko je práce).
No môžem byť vďačný za svojho šéfa, ktorý mi umožnil robiť len denné smeny. Kedysi som robil len nočné (nočná sova), no potom som robil aj denné aj nočné a teraz mám len denné. Teda ako taká pravidelnosť tu je. Aj večer je čas. Ak to dobre stihnem, o 19:30 som doma, už aj osprchovaný. A zvyknem byť hore aj do 23:00. Takže čas na cvičenie je, no často vo mne víťazí lenivosť.
Pokiaľ mám na druhý deň voľno, pobudnem hore dlhšie. Aj neskôr vstávam.
Smeny mám písané super. Konkrétne tento mesiac 17 smien. Teda 14 dní voľných :-)
Žijem sám, mám svoj pokoj, svoje súkromie.
Teda podmienky sú super.
Len tá lenivosť, a ... netrpezlivosť
Najradšej by som mal absolútne poznanie hneď, tu a teraz všetko vedel a dokázal


Roman 274 a marvin: dobrý nápad, cvičiť aspoň to minimum...

[Cor Leonis]

Když nezůstane celá hodina na cvičení, tak udělat aspon 5 minut. Udělat minimum, projet si kontrolu a co jde.

No, lenže my niektorí leniví (napr. ja), sa nemôžme spoliehať na to minimum. Potom to začne byť výhovorka pre lenivosť.
Tak buď chcem, alebo nechcem.
A ak chcem, nevyhovárať sa.
Darmo, majster Bardon vedel prečo v BKOZ píše, že si máme stanoviť dobu cvičenia, bezpodmienečne ju dodržiavať a výnimky sú prípustné len za určitých okolností.
Takže to minimum jedine v prípade tých zvláštnych okolností...

Čo mám toľko riešiť a špekulovať? Ženu nemám, deti nemám. Bývam sám. A keď vidím dnešné úbohé egoistické vzťahy, ani mi vzťah nechýba. Lepšie povedané - nehrniem sa do toho.
Čas je, podmienky mám skvelé.
Ostatné sú len výhovorky.

[DAn]

[Howard]

Kolegyně a kolegové,

dovolím si zde sdílet svůj názor na věc.

Člověk by si měl nejdříve položit jednoduchou otázku: Propásl jsem cvičení, protože se mi nechtělo cvičit, nebo protože jsem zkrátka nemohl?

Pokud je to první varianta, můžeme být naštvaní jen sami na sebe, ale je úplně přirozené a normální propásnout cvičení, protože jsme prostě nemohli. S tím zkrátka nic neuděláme, ale přesto můžeme udělat mnoho. Musíme si uvědomit, že ta velká cvičení, kterými si stavíme schody stále výš a výš - tyto velké kameny - k sobě musíme něčím spojit - tím myslím drobnější, ale neméně důležité činnosti, které Arion popisuje v Bráně, jako modlitba, impregnace jídla a vody nějakou myšlenkou či přáním, dechovým cvičením, také můžeme cvičit při cestě do práce, kdy se soustředíme pouze na řízení a potlačujeme všechny myšlenky, které s řízením nesouvisí.

Takže když se na naše schody po určité době podíváme zblízka, uvidíme kromě velkých kamenů v podobě hlavních cvičení také drobné kamínky, které spolu budou tvořit celkovou mozaiku, a uvědomíme si, že nejenom tato velká cvičení, ale i tyto drobné činnosti - tyto malé krůčky, mají pro náš vývoj obrovský význam. O introspekci snad není potřeba se rozepisovat - tu provádíme každý den.

Takže pokud nás potká nějaké kratší či delší období, kdy je pro nás takřka nemožné poctivě cvičit, nemusíme se cítit blbě, že nám něco utíká, že něco zanedbáváme nebo že ztrácíme setrvačnost. Můžeme mezery mezi těmito kameny s klidným svědomím vyplnit těmito drobnými kamínky a ono to opravdu stačí... a až budeme mít čas, tak budeme opět pokračovat v hlavních cvičeních.

Toš tak. :)