Mentální úroveň

[marvin]

Zde prosím úvádějte své poznámky, komentáře a dotazy k mentálním cvičením pro třetí stupeň.

[Anubis]

Co se týče projekce v několika smyslech naráz, tak mi opět pomohlo soutředit se na každý zvlášť a „přepínat“ mezi nimi. Nejsnažší pro mě je představa vizuální, takže tu udržuji stále a do ní občas posílám hmatové a akustické vjemy. Chce to už hodně silnou koncentraci a únava, kterou to vyvolává mě dovedla skoro až ke spánku v sedě (a to jsem tuto integrovanou představu držel jen po několika vteřinových intervalech). Mně osobně pomáhá rozsvítit světlo v adžně (mezi obočím), poté se koncentrace prohloubí... Po této těžké koncentraci je dobré se zrelaxovat popř. dobít pomocí cvičení, které je uvedeno v třetím stupni (materiální úroveň).
Vmyšlení se do lidí je oříšek, tak jsem zkusil alespoň zvířata a to tak, že jsem je pozoroval a snažil jsem se do nich „vlézt“. Je to zábavné, ale nejspíš musí být dokonale splněno předchozí cvičení (několik smyslů současně), jinak to nemá smysl.

[Anubis]

Před každou integrovanou představou je dobré si samostatně zopakovat každý smysl jednotlivě. Funguje to jako takový reset nebo kalibrace a stačí pár vteřin. Problémy s únavou, o kterých jsem psal přestanou, když člověk perfektně ovládne dýchání póry (a vdechování životní energie - viz moje aktualizace v hmotné sféře). Člověka to docela nutí si nakládat obtížné představy, složené nejlépe ze všech vjemů, ale ze začátku opravdu stačí něco jednoduchého a blízkého.

Já jsem se například učil na obráběcích strojích, takže si perfektně umím představit vybroušenou ocelovou kostičku. Určitě ve svém životě naleznete něco podobného. Visuální představa je jednoduchá, držím ji ve dvou prstech proti podlaze, takže nic složitého. Stačí si visualisovat tvar kostky, ruky a podlahu. Tím, že ji držím palcem a ukazovákem zjišťuju její tvrdost a dotykem cítím její chlad. A protože F. Bardon psal, že je pro další postup nejdůležitější zrak, cit a sluch, přidal jsem si ještě hluk brusírny, který se dá opravdu jednoduše zapamatovat. Teď je důležité se soustředit na jednotlivé vjemy a uvědomovat si je. Hranatá, tvrdá, studená, hluk a znovu a znovu... Pro mysl je ze začátku těžké se tak silně koncentrovat a měnit objekt zájmu (určitý vjem). A proto jí může trvat i několik vteřin, než si dokonale uvědomí novou představu. Po nějakém čase mysl příjde na to, že se dá tato úloha poněkud zjednodušit a tvrdost i chlad dokáže vnímat současně (jedná se o stejný živel). Nakonec každému smyslu přidělí určitou váhu (tak jako to děláme v normálním životě) a uvědomuje si nový stav integrovaně.

[team72]

Citujem: "Mám podezření, že se mnoha mágům negativní duchové zjeví velmi brzy při jejich cvičeních, někdy dokonce na úplném začátku. Z mého pohledu to není nic nečekaného. Bardonův systém s plnou náručí prostředků a cest k ovládnutí božské síly vyžaduje absolutní odevzdanost Božské Prozřetelnosti. Úroveň moci je tak obrovská, že i v tom nejmenším mág vkládá božský smysl do všeho, co dělá.
... Echotasa z lunární zóny se zaměřuje na magickou autoritu, magickou ochranu a ukazuje mágovi, jak získat kontrolu nad negativními bytostmi v lunární sféře. Echotasa zdůraznil, že nejlepší způsob jak zahnat negativní bytosti, je spojit se se svým strážným andělem nebo vnitřním duchem. Nakonec je tohle jediná jistá cesta, jak se osvobodit od negativního vlivu. Z tohoto pohledu mohou negativní energie sloužit jako upozornění, abyste se spojili s nejvyšším světlem ve vás samých."

Konecne som dostal odpoved. Pred roky, ked som dostal do ruky knihu Bardona, bol som nadseny, ale v tej dobe som mal zvlastny sen. Sen bol tak zivy a neobycajny, ze som vedel, ze to bola skutocnost. Zjavil sa mi ten zly, poziadal ma aby som sa na nieco pozrel ... nevedel som to vysvetlit. Ako je to mozne, ked som uz konecne nasiel svetlo prave teraz ma navstivi tak negativna bytost?

Konecne som dostal odpoved. Mozno mate podobne problemy. Doporucujem hladat odpovede, nevzdavat sa.

[Anubis]

Citujem: "Mám podezření, že se mnoha mágům negativní duchové zjeví velmi brzy při jejich cvičeních, někdy dokonce na úplném začátku.

Na úplném začátku žák nepozná co je negativní a co pozitivní. Pokud nejsme schopni jít více do hloubky, tak je lepší si na viděné věci neutvářet názor a jen je pozorovat. Zahnat (v pravém slova smyslu) cokoliv je zbytečné. Pokud se nad tu sféru, kterou pozorujeme nepovzneseme, tak zde pořád platí zákon akce a reakce - zahnané jevy se budou vracet. Proto není třeba se zaobírat tím co je negativní a co pozitivní - spíše mířit k cíli našeho snažení. Vidět negativní masky/entity je velmi dobrá zkušenost, ať už to jsou naše personifikované vlastnosti resp. nějaké bytosti „vnější“.

Takto si od začátku vyrobíme kritický postoj ke všemu co poznáváme a nenecháme se svést někam kam nechceme. V člověku je nějak zakódované, že věci, ze kterých jde strach jsou špatné - k utvrzení v tomto omylu dnes velkou mírou přispívá televize. Nejdříve je tedy třeba poznat (ve smyslu neutrálního pozorování) to, čeho jsme svědky. Poté se teprve můžeme nechat inspirovat (v případě pozitivního) popř. soucítit s negativním. To nás posune...

Ještě bych chtěl něco napsat k III. stupni.:

Sumární představou (vizuální+sluchovou+hmatovou) začínáme zjišťovat životnost prostoru, ve kterém tvoříme představy. Připadá nám tedy, že v prostoru jsme „doopravdy“. Zde je dobré si vzpomenout na cvičení pozornosti - tak se v novém prostoru utvrdíme (vědomí určuje kde doopravdy jsme!). Poté začínáme pociťovat, že jsme těmi předměty na které se zaměřujeme - je to jako kdybychom jimi dýchali. Pokud se toto povede, tak je možné, že přijde jakýsi převrat (stane se tak cca po několika minutách). Ten se projeví v krátkodobém prosvětlení imaginace. Může se stát, že uvidíme/uslyšíme/ucítíme naši imaginaci, ale také je dost možné, že se setkáme s jinou konkrétní situací (většinou jiného rázu než jsme dosud cvičili). Dále se může stát, že se dostanete v imaginaci na nějaké abstraktní místo (není zde jasné, co který předmět představuje). Pokud máte v této abstraktní sféře zájem vědět, kde jste, tak možná uvidíte na nějakém místě nápis. Kvůli nedokonalém vědomí mohou být některá písmena umístěna špatně, nicméně je dobré si to zapamatovat a zjistit si, co to znamená. Nápisy můžou být české, ale taky přejaté z jiných jazyků (latina, řečtina...). Ty tři stavy, co jsem popsal jsou ovšem velmi krátké, nelze určit přesně interval protože zde platí vaše subjektivní vnímání času (odhadem to bude několik vteřin). Je tedy jedno na jakou představu se zaměřujete, Bůh je ve všem.

Možná si někdo všiml podobnosti s dháranou, to nemůžu vyloučit. Samotného mě to napadlo už u II. stupně, ale kvůli dílčím představám zde nebyla ta potřebná životnost/kvalita. Pokud někdo pochybuje o podobnosti s Pataňdžaliho 6. stupněm systému, nechť se ozve.

[Anubis]

U sumární představy nedoporučuji moc měnit témata. Pokud se nedokážeme napoprvé vžít do vybrané činnosti (kde používáme zrak, sluch a hmat), tak je dobré toto cvičení (se stejnou náplní) opakovat i další dny. Může to trvat i týden nebo víc. Idea se tak vybrousí a prosvětlí. Přeskakování k jiným motivům (když nám ten první zvolený nesedí) může zbytečně prodloužit čas stanovený ke zvládnutí III. stupně. Pokud se snažíte vyvolávat stejnou představu každý den, tak často narazíte na nelogičnosti, kvůli kterým je vaše imaginace nereálná a proto se nemůže dobře manifestovat. Díky uvědomění si těchto omylů dochází k růstu inteligence, kdy vůli začneme používat správným směrem.

[Anubis]

Po několika letech koncentračních cvičení, kdy se z pozorování a kázně myšlenek stává celodenní rutina nastává zajímavý jev. Ve snech už nejsme jen jako smyslová bytost, ale díky nezatíženosti mysli v denním vědomí začneme ve snech vědomě řešit „reálné“ problémy. Snová rovina totiž začne vykazovat podobný stupeň logičnosti jako sféra hmotná (s přihlédnutím k trošku jiným zákonům). Vypadá to, jako kdyby se ze snu ztrácel princip tamas. Nyní už nejsme schopni popsat jen děj snu, rozhovory atd., ale vidíme na svoje myšlenky resp. sklony tak, jako v denním vědomí. Po odkrytí tohoto nevábného sukna jsme zase o něco svobodnější...

Nevědomí nám ukáže naše niterní problémy a my je ihned řešíme. Tohle je ten pravý kombajn na karmu. Je smutné a směšné zároveň, že nás dokáže ve velké části života blokovat třeba jen jeden špatně utvořený obraz, ze kterého se poté tvoří předsudky, nenávist... a to vše je normálním lidem skryto. Často si myslí, že se se vším vypořádali a pravý opak je pravdou. Budete od té chvíle žít dva životy, ale jen proto, že jste toho schopni. Vědomí nepotřebuje odpočívat.

V posledních dnech jsem si všiml jednoho pozoruhodného cvičení, které se hodí do III. stupně. Mlčení, které je tu často vzpomínáno zde dostává nový rozměr. Když totiž celé dny pozorujeme myšlenky a máme zvládnutou kázeň, tak vlastně nemáme co pozorovat. Jakmile si toto začneme uvědomovat, je dobré se soustředit na ideu mlčím. Poté ji držet tak dlouho, jak nám to vyhovuje. Nenašel jsem zatím lepší cvičení na pozvedání ducha. Navíc je zde jistá souvislost s věděním, občas při praktikování dostaneme odpověď na otázky, které nám z hlavy už dávno vyčpěly. Problémem je, že se o takto nabytých vědomostech těžko mluví, což ale v žádném případě nesnižuje jejich kvalitu.

[Anubis]

Možná je to jen nějaká paranoidní deformace, vzniklá používáním operačního systému Windows, ale stala se mi taková věc. Po ukončení vizualizací „neživých“ věcí jsem přešel na objekty živé (zvířata) - přesně jak je to popsáno v Bráně. Jenže za těch pár minut, kdy jsem nechal to zvíře dělat si co chce mezi námi vznikla nějaká vazba. Odvolal (rozpustil) jsem tuto vizi stejně jako neživý objekt a myslel jsem, že tím to končí. V noci jsem ale sledoval své nevědomí a zjistil jsem, že to zvíře chodí se mnou, načež jsem ho obelstil a zavřel za ním dveře. To mi nepřijde jako korektní řešení, nejspíš jsem něco udělal špatně - otázkou je co.

Mají ve vizualizaci prostor emoce? Vypadá to, že ne - v úvahách směřuji k extrému, kdy vizualizuji např. lidskou bytost, do které se zamiluji. Co potom? Mají meditace ve III.st. určitou posloupnost kvůli tomu, aby si to žák pozvolna uvědomil?

[Pete]

Nevytvoril jsi novou bytost ? Bardon pise, ze pri evokaci v to muzes tak pevne verit, ze ne ze by clovek privolal jinou bytost, ale vytvoril vlastni (samozrejme to popisuje ze se to muze stat Kouzelnikum nikoliv Magum)

Navic v jedne knize se pise, ze napriklad umirajici matka muze nevedome stvorit bytost, ktera ma za ukol ochranovat to jeji dite. Tu vytvorenou bytost narozdil od myslenky rozezname tak, ze pouhou myslenku jde rozpustit, tu bytost jen tak znicit jako myslenku nelze. Navic sama Autorka tvrdila, ze tu bytost videla jako vlka.

[Anubis]

Nevytvoril jsi novou bytost ?

Nevím, dělám prostě 3. stupeň tak, jak je. Dál jsem Bránu nestudoval ani nepraktikoval. Z tvého pohledu jsem tedy sešel z cesty? Taky jsem si jako svou první „živou“ imaginaci vybral vlka... měli jsme spolu dobrý vztah jak ve vizualizaci, tak při cestě nevědomím - byl oddaný a důvěřoval mi.

EDIT: Teď jsem si uvědomil, že jsem mu asi dal vlastní individualitu v okamžiku, kdy jsem mu nechal volnost. V tu chvíli to možná přestala být jen představa. Takže všechno, co vytváříme pouze jako vizualizaci by mělo být plně pod naší kontrolou. Jinak řečeno vytvoříme pouze formu a její obsah je omezen naší vlastní podstatou.

To ale pořád nic nemění na tom, že z tohoto „pochybení“ mám dobrý pocit. (?)

[Pete]

Neznamena to ze jsi sesel z cesty, chybama se ucime.. navic jsi nemel spatny zamer. Pokud se ti uz neobjevi, tak jsi se bud ji vytvoril a odpoutal se od ni, nebo to mohlo byt neco jineho.

Jinak ja jsem ani do tretiho ani do druheho stupne nedosel, Pouze zprostretkovavam co jsem cetl.

[Anubis]

Neznamena to ze jsi sesel z cesty, chybama se ucime.. navic jsi nemel spatny zamer. Pokud se ti uz neobjevi, tak jsi se bud ji vytvoril a odpoutal se od ni, nebo to mohlo byt neco jineho.

Díky za pěkná slova, nemám ovšem ve zvyku za sebou nechávat bordel. Budu se s tím holt muset nějak vypořádat.

[Pete]

Jinak Dion Fortune - Psychicka sebeobrana je ta kniha te autorky, ktera popisovala takovedle pripady. Bylo tam i jak se ji da zbavit, ale pry te to muze totalne vycerpat na nekolik dni, a neni to lehke, kdyz ji clovek vytvoril, tak ji musi celou do posledniho kousku energie vsat do sebe (pokud je vytvorena vztekem tak se ten vztek musi neutralizovat, protoze se prenese na nas)

Ale jak rikam, strelil jsem to jen tak protoze mi pripady prisli podobne, muze to byt cokoliv.

[balamunt]

To je zajímavé Anubisi. Je pravda, že představováním si obrazů se tyto obrazy otiskují v Akaše a i v astrálním světě, ale že by představa psa vyvvolala tak silný impuls, že by si pak astrální pes vykračoval na Onom světě, i když už člověk přestal tuto představu udržovat, to se mi nezdá

Ale jak už tady Pete správně poznamenal, silnou imaginací, pokud má člověk opravdu skvělou dynamickou představivost, může touto intenzivní představou vytvořit tzv Elementála, což je už samostatná bytost, která má pouze mentální tělo a ta může pak existovat sama o sobě, má i určitý pud sebezáchovy a musí se pak zase imaginací rozpustit. Při opravdu intenzívní imaginaci spojené se silnou emocí se pak dá vytvořit i Elementár, což je hustší bytost i s astrálním tělem, to už je mnohem větší obluda

[Arex]

Možná je to jen nějaká paranoidní deformace, vzniklá používáním operačního systému Windows, ale stala se mi taková věc. Po ukončení vizualizací „neživých“ věcí jsem přešel na objekty živé (zvířata) - přesně jak je to popsáno v Bráně. Jenže za těch pár minut, kdy jsem nechal to zvíře dělat si co chce mezi námi vznikla nějaká vazba. Odvolal (rozpustil) jsem tuto vizi stejně jako neživý objekt a myslel jsem, že tím to končí. V noci jsem ale sledoval své nevědomí a zjistil jsem, že to zvíře chodí se mnou, načež jsem ho obelstil a zavřel za ním dveře. To mi nepřijde jako korektní řešení, nejspíš jsem něco udělal špatně - otázkou je co.

Mají ve vizualizaci prostor emoce? Vypadá to, že ne - v úvahách směřuji k extrému, kdy vizualizuji např. lidskou bytost, do které se zamiluji. Co potom? Mají meditace ve III.st. určitou posloupnost kvůli tomu, aby si to žák pozvolna uvědomil?

Chyba, kterou popisuješ, je skoro stoprocentně způsobena tím, že sis imaginovaný objekt představoval ve hmotném prostoru. Až budeš cvičení dělat příště, snaž se vidět vlka v "prázdnotě imaginace", tj. na libovolném neutrálním pozadí Tvé mysli. Nevoď ho domů, doma ho nepotřebuješ.

(Eventuálně můžeš imaginární zvíře sledovat v běhu, při jiném chování, ale preferuj jako pozadí prázdnotu - jde Ti o představu, ne o okolí. Pokud máš problém s prolínáním představy a reality při ukončení vize, zkus si imaginované zvíře nakonec představit v nějaké vrcholně nepravděpodobné situaci - jak běhá po obvodu obrovského zeleného míče, nebo třeba jak hraje na violoncello. Tím svou mysl taktně upozorníš, že nastává zlom mezi vnímáním dvou různých "realit", takže je dokáže uchovat odděleně.)