Vlastnosti X emoce, práce s emocemi

[Helena]

Dostala jsem se do stadia, kdy nemám žádnou vlastnost, která by mi komplikovala život. Neříkám, že nemám žádnou špatnou, v zrcadle jich mám celou řadu, ale už tam není nic zásadního, co by mi dělalo problémy. Spolu s těmi pozitivními jsou víceméně v relativní rovnováze. (aktuální stav)
Větší či menší výkyvy z rovnováhy probíhají pořád, ale vidím, že to není dáno vlastnostmi, ale emocemi. Vlastnosti jsou těžké, méně pohyblivé,více připoutané k "osobnosti", emoce jsou prchavé, lehké, proměnlivé...

Dá se s nimi pracovat podobně jako s vlastnostmi? Zrcadlo emocí (přece jen se hodně opakují) a snažit se je zvládat nebo odstranit? Někdo zkoušel?

[Rota]

Heleno, emoce k nám patří, jsou cit a ten má každá bytost. Zrcadlo emocí může být dobrá pomůcka k zrcadlu vlastností, vlastně je to tvůj dobrý nápad. Vlastnosti a cit mají mnoho společného. Pro cit je určující nálada ve které se nacházíme, stejně tak náladu ovlivňuje nějaká má vlastnost.
Když budu mít negativní vlastnost vznětlivost potom bude mou emocí (když se naštvu) zloba a strach. Zlobím se, protože mě něco naštvalo, tudíž mám strach z toho, že nejsem autoritou nebo že nedosáhnu toho co způsobilo moje vnitřní rozrušení, vztek.
Když budu mít jako vlastnost sobeckost, potom, když na to přijde, bude emocí opět strach, že o něco přijdu nebo zloba, že jsem o to přišla nebo obojí, protože chci něco co nemám, cítím nedostatek. Může se tu objevit i tíseň ze stejných důvodů.
A tak dále.
Budeli mou vlastností nesobeckost, štědrost, pak se ve chvílích, kdy někoho obdaruji nebo pro někoho něco udělám dostaví emoce lásky a vnitřní nálada bude radost. A tak dále.
Vlastně bych emoce rozdělila na dvě základní: láska a strach. Ty ostatní jsou odvozeny z těchto dvou.... radost, zloba, smutek.
Jistě se dá namítnout, že můžu mít strach z něčeho protože miluju, cítím lásku. Dejme tomu, mám nemocné dítě, miluju ho a mám strach, že se neuzdraví nebo v důsledku nemoci zemře. To by se zdálo být logické, ale čeho se tedy bojím doopravdy? Bojím se, že dítě bude trpět, že přijdu o milovanou bytost, že veškerá snaha pomoci bude marná. Pravda je ale taková, že je to strach sobecký. Nikoho a nic tu ve skutečnosti nevlastním, proto nemohu o nikoho a nic přijít, je to pouze má připoutanost, sobeckost, ale i soucit. Život je věčný a nikdo a nic nikdy nezanikne, jen existuje jinde.
Pamatuji si, že jsem při ovlivňování a cvičení používala formuli: cítím lásku ke všem živým bytostem ve stvoření. Vyřešila se spousta věcí.... nebyl s nikým žádný vážný problém. A když bylo něco k řešení, tak to celkem šlo, protože výchozí vnitřní nálada byla láska a spokojenost, která se reflexovala do okolí, neznamená to ale, že jsem se nikdy na nic nenaštvala. Tohle naštvání jde díky výchozí náladě dobře zpracovat a přeměnit.
Taky se pamatuji, že jsem ve vypjatém období cítila emoce strachu a úzkosti, trvalo půl roku, než jsem tyto emoce vstřebala.
Pravda je, že různé emoce zažíváme běžně, záleží na tom na co reagujeme. Je dobré vědět co je příčinou a prostě to vědomě změnit způsobem myšlení, uvědoměním, změnou postoje, silou vůle a technikami které jsou k dispozici, jdeli o emoce destruktivní. Přiřazením aktuální emoce k lásce nebo strachu a vlastnosti.
Všechno je zkušenost, kterou jsme si připravili svými činny a náš vývoj.
Ať se ti ve všem daří! R.

[Kuato]

Dostala jsem se do stadia, kdy nemám žádnou vlastnost, která by mi komplikovala život. Neříkám, že nemám žádnou špatnou, v zrcadle jich mám celou řadu, ale už tam není nic zásadního, co by mi dělalo problémy. Spolu s těmi pozitivními jsou víceméně v relativní rovnováze. (aktuální stav)
Větší či menší výkyvy z rovnováhy probíhají pořád, ale vidím, že to není dáno vlastnostmi, ale emocemi. Vlastnosti jsou těžké, méně pohyblivé,více připoutané k "osobnosti", emoce jsou prchavé, lehké, proměnlivé...

Dá se s nimi pracovat podobně jako s vlastnostmi? Zrcadlo emocí (přece jen se hodně opakují) a snažit se je zvládat nebo odstranit? Někdo zkoušel?

jsem si vedom, ze jsem na bardonovskym foru a ze delam neco hrozne heretickeho, ale..imho cela tahle taskarice s introspekci je urcena primarne, abys poznala co nejvic svych automatismu, abys nemela o sobe zadne iluze - tedy o naplneni rceni "poznej sam sebe" nikoli v nejake abstraktni poloze (to samo tez, pozdeji), ale ve velmi konkretnich vlastnostech a rysech. neni to vubec malo - musis mit treba integrovane svoje stinove polohy - musis o sobe vedet, ze se dokazes chovat za urcitych okolnosti jakkoliv - ze dokazes byt vypocitava, ze dokazes byt svine, ze dokazes byt kruta, ze dokazes zabit.. odpustim si dva odstavce vysvetlovani proc, budiz mi odpusteno, ctenari si to nahradi tim, ze se zamysli - tohle vsecko je dulezite. ne proto, abys byla "moralni", protoze Buh ve sve pestrosti nejake nase drobne ba ani velke charakterove vady v podstate neresi, natoz aby je trestal (predstava, ze se omlouvam nekomu, kdo stvoril cerne nestovice a holokaust za to, ze jsem neprevedl babicku po prechodu a s jinou damou po prechodu jsem tuhle sukal mi vyvolava usmev na rtech :o). opet se poustim na tenky led, ale snad mi bude opet prominuto a ctenari se opet zamysli nez me poslou do haje. to je kurva den, co ;o)? proste pojem "Buh" je dostatecne nekonkretni, stejne jako treba pojem "kameni", aby se tam skrylo ledaco. naucit se v tom "ledaco" rozlisovat, je jeden z nasich ukolu, chceme-li se nekam dostat.

takze jsi zjistila, ze jsi vyrovnana. to je pekne. udelala jsi cast pripravnych praci. je humorne to, ze v urcity moment svoje "chyby" muzes prestat "vylepsovat", protoze z urciteho pohledu je uplne u prdele, jestli jsi blondata nebo bruneta, hubata nebo ticha. vzdycky se najde nejaky "andel", ktery si to s tebou rad rozda :o). je to trochu hra. muzes se sebou hybat, protoze je to ve svete takticke nebo protoze si to chces rozdat s nejakym jinym andelem a potrebujes dosahnout urcite vnitrni kvalitativni shody, ktera se bude samo odrazet nejak vnejskove - posismus - proste vubec neresis nejakou moralku nebo "spravnost", pouze jdes efektivne za svym zamerem, ktery muze byt z pohledu bezne populace velmi mimonsky. a znovu pripomenu - zrcadlo si delame, abychom se natolik poznali, ze v nas nebudou nevedome tendence - pres vsechno nevedome jsme ovladatelni, vse nevedome/vytesnene casto odsuzujeme - co odsuzujeme, z toho si vytvarime osobniho demona, ktery nam driv nebo pozdeji vstoupi do zivota, aby byl lepe poznan. a ano, nerozporuju fakt, ze v prubehu sebepoznavani u casti rozpoznanych vlastnosti dojde k pochopeni, ze tohle je fakt debilni a ze to nebudeme delat, "teplej rum pit, i kdyz z toho bliju, to neni znamka punku" :o).

[Helena]

jojo Kuato, to je moc dobry, co pises a jeste se nad tim zamyslim hloubeji
s temi emocemi to myslim takto: nektere typy emoci se vraceji, obtezuji me, narusuji fungovani a navic jsou uplne, ale uplne k nicemu.... jak se tech bestii zbavit?

[Arex]

Kuato: Když už tu řešíme teorii činu (jak máme správně jednat), dovolím si několik poznámek.

1. Stupeň našeho jednání určuje stupeň našeho poznání. Morálka reguluje, co víme (a v konečném efektu i co můžeme uskutečnit.

2. Je více stupňů morálky, jakož i stupňů poznání; nedají se přeskočit, musejí se prožít.

3. Mágové mají obvykle lepší předpoklady poznat relativitu ctností a nectností než mystikové běžného kalibru, kteří někdy pohansky věří, že je nechtějí v nebi, protože v létě u vody zabili dotěrného komára.

4. Kdo pochopí relativitu nectností, je v pokušení chovat se ke všem paušálně hrubě, protože tuší, že mu to bude odpuštěno. Musí pak v zájmu svém a ostatních pochopit i relativitu ctnosti. Pak dojde k morálnímu přerodu toho druhu, že je-li vemkoncem jedno, jestli se budu chovat tak či onak, mohu se přeci rovnou chovat tak, aby co nejsnáze vyniklo to, co vyzařuje z mého nitra. V tuto chvíli se ukáže, jestli člověk žije pro Dobro, nebo pro nic.

5. Pak člověk objeví předěl mezi svým jednáním a jeho výsledkem; potřebuje totiž jednat vždy správně, aby plnil svůj úkol, ale jedná tak pro jednání samo. Nezáleží mu mnoho na tom, jestli řetězcem svých činů dosáhne vnějšího výsledku, tedy jestli svůj názor vnutí ostatním. Tak se pozná sobec od člověka s vysokou morálkou.

6. Vladislav Zadrobílek říkal: To, co člověk musí stůj co stůj udělat, je vždycky neřest. To, co člověk může a nemusí udělat, je výsledek jeho svobodného rozhodnutí a je to tedy ctnost.

7. Nectnosti jsou části přírody (části klamu), ulpívající na nás samých. Ctnosti jsou části božství, které mohou ulpět jen na půdě svobody, bdělosti a rovnováhy. Ani jedny nejsou naše.

Nebudu tedy činit Dobro, aby druzí žasli nad mým pašáctvím, ale budu konat Dobro, protože tím konám práci bohočloveka, neboť mohu Bohu propůjčit lidské tělo, aby žilo mezi druhými v živlech, a aby to tedy božské ctnosti k lidem měly blíž, než z nebe, kam se jde mnohem hůře než do Opavy nebo do Prahy.

8. Mohu si přitom dobírat špatné mystiky, magiky i špatné erotiky, protože mluví, ale nekonají. Nemusím si je ale dobírat, protože o ně ve vývoji světa vůbec nejde - budou nicotní se mnou i beze mne.

9. Dosáhnu-li tohoto stupně dokonalosti, budu se snažit o nápravu světa, abych každý můj čin odpovídal jednomu ze šesti Božích činů (dnů stvoření), neboť kdo je bohočlověkem, ještě není Bohem. Mágovým úkolem je znát své místo...

[Kuato]

jojo Kuato, to je moc dobry, co pises a jeste se nad tim zamyslim hloubeji
s temi emocemi to myslim takto: nektere typy emoci se vraceji, obtezuji me, narusuji fungovani a navic jsou uplne, ale uplne k nicemu.... jak se tech bestii zbavit?

myslim, ze emoce jsou prirozene a ty jsi navic zena, panecku, to jako nemuzes cekat, ze budes nekdy natolik vymeditovana, ze uz zadne rusive nebudou :o). dokonce si myslim, ze pokud by k tomu doslo, ze by to byl indikator, ze je neco spatne. myslim, ze v tomto pro zeny plati trochu jiny metr nez pro muze. nesnaz se emoce zariznout, jen at probehnou, mit zive pocitovani je v poradku, co muzes ale delat je vybudovat si urcitou sebereflexi (mozna mas, ale neni vzdy zenam od prirody dana), aby te ty emoce uplne nesezraly, kdyz uz prijdou. aby Ti zustala zachovana moznost rozhodovani, ktere plne nepodleha determinaci emocema - bez toho je jen obtizne abys treba pochopila v obtizne situaci (nejakeho sporu) pozice druhych stran. plne podlehani emocim znamena v tomto smyslu absolutni sebestrednost. rozumis co se snazim mozna neohrabane naznacit?

pro me je hrozne obohacujici pozorovat (a delam to rad a se zaujetim :o) fungovani zenske psychiky a zpusob, kterak zeny vyhodnocuji deni ve svete. zjistil jsem, ze je velmi prakticke k nejakemu problemu, ktery musim vyresit a ktery je slozity na "pruhlednost", si vyzadat nazor treba moji mamy nebo pritelkyne. casto vymaknou neco hrozne jednoducheho, co ja ale pro slozitost racia nevidim. jedna z veci, ktere jsem si takto povsiml (mozna je to trivialni postreh a ja jsem jen trumbera, ktery si jen po letech prestal stat na kabelu od vedeni, tak pak se omlouvam za zasirani fora :o) je to, ze i kdyz my muzi se povazujeme za hrozne racionalni a zeny jsou podle nas emocni, tak ve skutecnosti je vetsina zen v beznem zivote mnohem praktictejsich a racionalnejsich nez my muzi, protoze si zdaleka tak neulitavaji ve fantaziich, ale velmi realisticky a az chladne vyhodnocuji realna rizika a jsou schopne velmi efektivne konat. u muzu se mnohem mnohem casteji nez u zen vyskytuje takove to "hubou tri baraky postavil", kdy mame plnou hlavu snu, ale prakticky neudelame nic. plne taky mohu videt, ze u zen dochazi k mnohem vetsi identifikaci treba s zivotnim prostorem, kde ziji, nez u muzu. jakoby vic prozivaji napln toho prostoru - treba kdyz je doma neporadek, zacne byt zena neklidna, a vnima jakoby ten neporadek nejakym zpusobem se promital i do ni a neda pokoj, dokud se to neuklidi. chlap dokaze premitat o nejakem vysokem idealu, a ze ma v kuchyni na prostredku nasrane a plny drez neumyteho nacini, to dokaze uplne ingorovat, hovno prekroci a ani to s nim nehne. coz teda u zenskeho plemene asi nehrozi :o). z tohoto plyne jedna dulezita vec - zduraznim pro nazornost extremni polohu obou pohlavi - u zen je i mysleni ovlivnovano emocemi a okolnostmi, ve kterych ziji, a jen obtizne se z toho vymanuji (obzvlaste, pokud se tlakem okolnosti citi nekomfortne), u muzu naopak jakoby se ztratila vazba mezi tim "neco obsahnout mentalne" a tim "chapat a prozivat skutecne dopady na svet" - vymyslime komunismus, ktery vypada jako uplne skvela vec, ale pak uplne odmitame videt, vnimat, pripustit si, ze je to pri realizaci naproste fiasko. jakobychom z tohohle hmotneho sveta byli uplne nekam vytrzeni do abstraktna.. jakoby nas zajimaly ideje, ale nezajimalo nas, jake formy ty manifestovane ideje uz naberou. proto treba si myslim, ze jsou zeny od prirody nadanejsi pro magii (aspon v prvni fazi)- protoze IMHO vetsina jasnovidnosti stoji na tom, ze jsem schopen vsimat si/cist pocitove stopy ve svete. vetsina muzu tehle "kvalitativni" skale neni schopno si vubec vsimnout. kor my mentalnejsi typy. z toho vlastne vidim ukol pro muze - pochopit zensky svet, a naopak - oboji ma sve vyhody a nevyhody (muzske vyhody jsem tentokrat lehce zanedbal, ale existuji :o), a je velmi prakticke a uzitecne mit podil na tom lepsim z obojiho.

[Kuato]

Když už tu řešíme teorii činu (jak máme správně jednat)..

v podstate tak jak jsi to hezky popsal je skoda k tomu neco pridavat. vetsina z toho je zformulovana dobre pro obecnou platnost. v par formulacich bych asi byl schopen se nimrat, ale nemyslim, ze by to nekomu k necemu bylo. to co totiz opousti obecnou platformu je diskutabilni, zda ma smysl verejne publikovat.

[Kuato]

Arex: jeste doplnim - premyslim proc na rozdil od Tebe mnohem vic apeluju na (nebo aspon zlehcuju) porusovani pravidel (protoze to povazuju za "rychlejsi sklenik") a dochazim k nazoru, ze a/prakticky nepracuju se schematismem typu, ktery zminujes v bode 9, vyvoj sveta vnimam mnohem organicteji (=chaoticteji), b/vychazim z mnohem mene (historicky) konzervativni linie jak pokrevni tak duchovni - az sem nepovazuju jeden nebo druhy pristup za lepsi natoz abych druhy znevazoval, jen je zde odlisnost, c/az prilis casto jsem uz videl se za "konzervatismem" a "moralkou" skryvat pokrivenou zkostnatelost a ochranu tradicnich manipulacnich technik - muj rod toho je plny a nebyt meho castecne problemoveho aspektu Slunce opozice Uran, tak bych se z toho pravdepodobne nikdy nemel sanci dostat, d/vnimam to jako hru. a kdyz uz hraji, rikam si proc nehrat podle svych vlastnich pravidel. pozoruju jak se to vyviji a z vysledku se ucim, takze mozna kdyz za par let pochopim, ze je funkcnejsi jiny pristup, treba nepouzivat obcas sprosta slovicka, zmenim svuj pristup. nebo taky ne, protoze by to melo nejake dalsi konsekvence, ktere mi neprijdou zadouci :o)

[Arex]

Kuato: Pokud zrovna úplně neblbnu, mluvím tak, jak myslím. Asi jsem (ke svému překvapení) nakonec docela slušný chlapec. :-) (Viz bod 4.) Ty tedy myslíš, že to je ten rozdíl?

Ono to nimrání nemá cenu, souhlasím.

[zebyja]

Práce s Emocemi
V první řadě je podle mě třeba si uvědomit, že přes veškerou naši schopnost emoce potlačit, přesměrovat, přeměnit, zapamatovávat, vyvolávat jsou emoce až následek, nebo možná lépe řečeno reakce a spíše než snaha je ovládnout je na místě se jich ptát odkud pocházejí a kým vlastně jsou. Je hezké, že umím ovládnout vztek, že nevybuchnu, pokud nechci, ale od schopnosti nikoho nesrazit autem k tomu stát se dobrým řidičem je docela dlouhá cesta.

Zdánlivě existují emoce velmi náhlé, efektní, ale i táhlé, nenápadné až plíživé. Ve skutečnosti, ale například vztek, který se zdá být velmi náhlý i efektní, řekl bych explozivní je ve skutečnosti emocí mnohem komplexnější a to, čemu říkáme vztek, je až jaký si výsledek naší nevědomosti.

Na tuto emoci rád nahlížím jako na vaření vody. Vztek vznikne, pokud hrnec přivřu poličkou. Bez ní to trvá dlouho. Je třeba tam tu pokličku šikovně položit, však všichni víme jak. Napětí, které v nás v určitou chvíli způsobí nakonec vztek, funguje na stejném principu jako když přivřu hrnec pokličkou.

Nejhorší je, když první snahy vztek ovládnout vypadají tak, že se snažíme na pokličku položit cihlu, pak dvě a nakonec to zatížíme na tolik, že se hrnec tlakem roztrhne. Vysvětluji to na vaření vody, ale celkově vaření a příprava jídla jako taková je podle mě velmi dobrá alegorie k přístupu k emocím. Stejně tak spagyrie.

Je tedy důležité rozdělovat náhlý efekt od emoce samotné. Emoce má hlubší základ a jak už jsem řekl, emoce je spíše reakce, a to reakce nitra na to co mu dáváme. Tzn. Vjemy, podněty, inspirace, myšlenky, stav mysli a něco co bych nazval jako pocit (ne)pohodlí, což má být jaká si jemnější verze strachu? Je mnoho věcí co má vliv na naše nitro.

Je dobré si uvědomit, že ne vždy je konstruktivní negativní emoci odstranit a ne vždy je dobré si tu pozitivní ponechat. Není to tak snadné jako s vlastnostmi, které přímo vedou k činům. Emoce mluví o našem nitru a o tom, zda jdeme správnou cestou. Pokud ano, máme jakousi jemnou a hlubokou formu radosti, spokojenosti, štěstí. Pokud ale ne, máme jinou emoci a ta má dva účely: Upozornit, že se něco děje a vyvolat odezvu, která nám pomůže to co se děje napravit.

Na závěr k zamyšlení; Co z tohoto jsou emoce?
hlad, žízeň, únava, nervozita, nadšení, radost, vyrovnanost, zbrklost, zamyšlenost, ukecanost, poslušnost, deprese, smích, zpěv, tlesknutí ;)

[Arex]

Kuato: Tak jsem si ještě jednou přečetl těch devět bodů, a musím říct, že s přibývajícím číslem bodu vždy roste náročnost pochopení. Proto si myslím, že na nich nebude veřejná shoda, protože od určitého pořadového čísla bude náplň toho kterého bodu skrytá, esoterní, a proto nesrozumitelná různým čtenářům. Ale šťourat v tom raději nebudu.

[Kuato]

Kuato: Pokud zrovna úplně neblbnu, mluvím tak, jak myslím. Asi jsem (ke svému překvapení) nakonec docela slušný chlapec. :-) (Viz bod 4.) Ty tedy myslíš, že to je ten rozdíl?

ano, myslim si to - muzes konat podle sve prirozenosti. opravdu se nedomnivam, ze by to od urcite urovne bylo problem (netvrdim, ze sam uz na te urovni jsem). jakoby samotna dostatecna intenzita vedomi (nezatizeneho zadnou touhou/osobitou manipulaci) zpusobovala, ze se na Tebe vztahujou jine pravidla. ostatne uz jsem zminil, ze pri zvedomovani se tak jako tak cast tendenci vnima jako hloupa, prezita a vlastne zbytecna a takto opustena. vyresis rodovou karmu, a to je panecku bordelu. otevre se ti aspon castecny vhled. a s otevrenym vhledem, to neverim, ze v nekom muze nevyrust hluboky soucit. a kdyz ma clovek soucit a vhled, tak imho neublizuje. neublizuje tim zasadnim - vnitrnima postojema. slova a nekdy ciny jsou povoleny k ublizovani, nekdy mohou mit smysl, vnitrni postoj a emoce ne. samozrejme takto pujdes (kdyz budes slusny chlapec) jinyma zivotnima cestama, bude k Tobe tazene jina sorta lidi, budes mit nejspis lehci osud (vic jupiterovsko solarnich vlivu), ale to jsou jen malickosti.

[Adam]

...jak se tech bestii zbavit?

Ahoj Heleno,

co jsem zatím vypozoroval - reagujeme na všech třech úrovních. Tedy jednu a tutéž situaci doprovází reakce mysli, pocitů i těla.

První je vjem - podnět, který přichází skrze smysly - něco vidím, slyším, cítím, chutnám, hmatám.

Poté to luštím - "čtu" - přisuzuji tomu nějaký význam. Buď je to myšlenkový soud nebo tělesný instinkt; obojí se vynoří bleskurychle, zpravidla bez našeho vědomí, a vzápětí je to doprovázeno příslušnou pocitovou vibrací - emocí.

Vědomí (nebo místo něj podvědomí), se probere až poté a vlastně už také jenom reaguje - hasí požár, koriguje, ubírá páru, potlačuje, vyrovnává, ... aby to, co vyjde na povrch, bylo v souladu s jeho přesvědčením (společenskou konvencí atd.) V extrémních situacích je emocionální reakce tak mohutná, že nejde ovládat a vytryskne jak gejzír. Pozorováno zvenku to působí vlastně úlevně, protože je to upřímné - autentické.

Jedna a táž situace tedy může (v závislosti na přisouzeném klíči) vzbudit celou škálu emocí.

Např. dítě rozbije hrnek:
- hněv - Zase něco rozbil, parchant!
- lítost - To byl hrníček, který jsem dostal od babičky, když mi bylo osm!
- otrávenost - Střepy a mokrá podlaha, nebaví mě po nich pořád uklízet... A ani se neomluví.
- nadšení - Podívej jakou jsem udělal fotku - přesně, když se tříští na sto kousků! Juch!!
atd. atd.

Jak jsou v tom instinkty, chce to ještě víc pozornosti, protože mají naprogramovanou i bezprostřední reakci:

Někdo na mě řve - utéct nebo zabít.
Atraktivní žena - začít lovit.
Hlad / Žízeň - uhasit děj se co děj.
atd.

Takže bych řekl, že nejde o to ty bestie vyvraždit, ale mít je pěkně v kotcích, být jejich pánem, a vypouštět je podle své vůle, ne že se mi prohání po aréně, kdy se jim zlíbí a zadáví při tom, na co přijdou :-)

Samostatnou kapitolou jsou emoce, které vyrůstají už bez vnějšího podnětu, jenom oživením vzpomínky - vybavením obrazu. Co do intenzity nemusí být o nic slabší a dokáží se neovladatelně vracet klidně roky. Zde platí ono: Čemu věnuješ pozornost, to oživuješ.

Pro klid duše dodávám, že sám to zatím vůbec zvládnuté nemám :-)

Tož ať se daří!

Adam

PS: Zapomněl jsem - podle mě nejčastější případ je reakce "shora": mentální soud - je to dobré/špatné, navazující emoce - radost/strach, doprovodná tělesná reakce - svalové uvolnění/napětí (otevřený/uzavírající postoj).

[Flox]

Dá se s nimi pracovat podobně jako s vlastnostmi? Zrcadlo emocí (přece jen se hodně opakují) a snažit se je zvládat nebo odstranit? Někdo zkoušel?

Emocím předchází myšlenky. Pokud budeš bdělá a všimneš si, že začíná myšlenka, která mívá za následek emoci "XY", tak jí můžeš utnout tím, že zaměříš pozornost na něco jiného.

Např. když jsme šli s kamarádem Santiaga de Compostela, tak se objevovali myšlenky typu: "přede mnou je dlouhá táhlá cesta do kopce, na asfaltce po sluníčku, bude to namáhavé, mám k tomu odpor" a protože nešťastný člověk je ten, který nemá splněné svoje potřeby (děje se mu to co nechce) a zároveň si to uvědomuje, tak to nevytvářelo dobré emoce. Zároveň jsem si zbytečně tu cestu dělal těžší než doopravdy byla. Nejvíc na obtíž byly myšlenky na obtížnost. Naučil jsem se takové myšlenky zbytečně nevytvářet. A pak člověk neví jestli se mu děje nebo neděje to co nechce a jde se lépe :-)

Další pokus se zbavováním se nepříjemných myšlenek/emocí jsme popsal zde: viewtopic.php?f=79&t=1538

[Rota]

Arexi, díky za tento přínosný příspěvek.
Vše se zdá být srozumitelné, jen se pozastavuji nad bodem č. 3 konkrétně nad vyjádřením o mysticích, kteří pohansky věří, že nepůjdou do nebe, právě proto, že zabili komára.
Zajímalo by mne, která víra o tomto hovoří.....? Tak trochu se o mysticismus zajímám..... o filosofii některých náboženství, ale s podobným názorem jsem se nesetkala.
Nicméně máš pravdu, že toto člověk může zastávat, záleží na jeho pohledu a rozlišení.....
Kupříkladu mohu zabít komára, který mne na zahradě obtěžuje. Z jiné strany si mohu říct.... proč, on do přírody patří a odehnet ho nebo změnit místo odpočinku v zahradě.
Když by přišel slon a obtěžoval mne svou dotěrností nebo kohokoliv jiného, pochybuji, že by byl pro svou velikost a sílu zabit. Patrně by bylo nevyhnutelné přesunout se jinam.
Byla jsem dlouhá léta vegetarián, ale v důsledku starostí jsem hodně ubrala na váze a necítila se dobře. Tak jsem se rozhodla, že budu jíst, třeba jen dočasně maso, abych mohla líp fungovat .... že mi to prospěje... stalo se.
Pořídila jsem si stěně, bylo pěkně zablešený a bleškám se zalíbilo i v kožichu mojich dvou ostatních psů. Musela jsem je zlikvidovat, protože dva psy mám v baráku a dům jsem nechtěla mít zamořený. Z druhé strany, když má pes nebo já klíště, nevidím nutné ho zabít, stačí ho hodit přes plot.... v trávě jich jsou další tisíce, tak k čemu by mi posloužila smrt jednoho.
Píšu ze svého pohledu, tudíž dávám příklad takový, který mi je vlastní. Myslím, že vše, včetně víry v něco by mělo být také o rozumu..... ne o víře slepé.
Děkuji za odpověď. R.