FAQ: sledovaní myšlenek

[angkhur]

Sledovani myšlenek pokud se to vezme správně je cvičení na celý život a v podstatě není potřeba ani nic moc jiného praktikovat. Na práci s myslí jsou experty buddhistické směry. V Theravádové tradici je meditace, která se označuje jako meditace pozornosti (stattipatana vipassana) kde meditující sleduje veškěré tělesné a smyslové pocity a myšlenky s tím že si je označí tak jak příjdou a nechá je být. Na této meditaci stojí téměř celá praxe některých buddhistických směrů. Nejedná se o nic jednoduchého a je to praxe na celý život (a i několik životů). Proto si myslím, že mentální cvičení F.B. ač je velmi svévolné (proti jiným meditacím) je vhodné praktikovat celý život.

[palmidar]

Já jsem se kdysi bavil tím, ze jsem sledování myšlenek cvičil při filmech, nejlépe při hororech.
Co dělá film? Vytváří v nás emoce, myšlenky. Když jsem potom seděl v kině nebo u televize, tak jsem si řekl, že v žádném případě nesmím "propadnout" filmu, zkrátka jsem si stále byl vědom sám sebe, svého Já. Byla to zábava, protože jsem potom v klidu mohl regulovat svůj emoční stav, reguloval jsem, kolik emocí do sebe vpustím. Ve chvíli, kdy jsem na sebe zapoměl a propadl filmu(myšlence či emoci), tak v té chvíli to bylo špatně, protože už jsem nebyl pozorovatelem, ale účastníkem.
Toto cviční pozorování myšlenek je důležité, protože časem člověk pochopí a prakticky si odžije, že není myšlenka, pochopí že Já je Já a myšlenka je myšlenka.
Eduard Tomáš měl takovou pomůcku. Říkal, že když něčemu propadneme, tak je dobré se ptát(např): Kdo je ten, kdo má strach? Kdo je ten, kdo má radost? kdo je ten kdo má zlost, atd. Jsem to já? Je to mé opravdové já? odpověď samozřejmě že zní: Ne to nejsem Já.
Kdybych měl začít filosofovat, tak bych mohl říct, že celý život je vlastně takový film. Je dobré se dívat kolem sebe, být fascinovaný životem a nevycházet z úžasu, ale důležité je také nikdy nezapomenout na sebe.
Ještě bych chtěl na konec uvézt pár řádků od Paula Coelha z knihy Alchymista, protože o to přesně jde.
Přeji hodně stěstí Radim K. Pavel

„Nezapomeň, že vše je jedno. Nezapomeň na mluvu znamení. A hlavně nezapomeň dovést svůj Osobní příběh až dokonce.
Ale napřed bych ti ještě rád pověděl tuhle historku:
Jeden kupec poslal svého syna za nejmoudřejším ze všech lidí, aby se ho zeptal na Tajemství štěstí. Syn putoval čtyřicet dní pouští, až došel k nádhernému hradu, tyčícímu se na vysoké
hoře. Tam žil Mudrc, kterého hledal.
Nebyl to však žádný světec. Když náš hrdina vstoupil do hradního sálu, uviděl tam čilý ruch; kupci přicházeli a odcházeli, lidé po koutech se bavili, malý orchestr vyhrával příjemné melodie a byla tam bohatá tabule s nejchutnějšími jídly kraje. Mudrc s každým porozprávěl a mladík musel čekat dvě hodiny, než na něho přišla řada.
Mudrc pozorně vyslechl, co ho k němu přivádí, ale řekl, že teď právě nemá čas, aby mu Tajemství štěstí vyložil. Vybídl ho, ať se jde zatím projít po paláci a vrátí se za dvě hodiny. Chci tě ale o něco poprosit,' dodal Mudrc a podal mladíkovi lžičku, na niž ukápl dvě kapky oleje. ,Vezmi s sebou tuhle
lžičku a dej pozor, aby se ti cestou olej nerozlil.'
Mladík tedy chodil nahoru a dolů po palácových schodištích a ustavičně přitom upíral zrak na lžičku. Za dvě hodiny se vrátil k Mudrcovi.
,Tak co,' zeptal se Mudrc, ,viděl jsi ty perské koberce v mé jídelně? Viděl jsi zahradu, kterou mistr zahradník budoval deset let? Všiml sis těch nádherných rukopisů v mé knihovně?'
Mladík se zahanbeně přiznal, že neviděl nic. Dbal jen o to, aby nerozlil olej, který mu Mudrc svěřil.
,Tak jdi zpátky a prohlédni si divy mého světa,' řekl Mudrc.
,Nemůžeš důvěřovat člověku, jehož dům neznáš.'
Mladík už klidněji vzal lžičku a znovu se vydal na procházkupo paláci, všímaje si tentokrát všech uměleckých děl na stropě i na stěnách. Uviděl zahrady, hory vůkol, líbezné květiny, poznal vytříbený vkus, s nímž všechna ta umělecká díla patřičně rozmístili. Když se vrátil k Mudrcovi, vylíčil mu dopodrobna vše, co viděl.
,Kde ale jsou ty dvě kapky oleje, co jsem ti svěřil?' zeptal se Mudrc. Mladík pohlédl na lžičku a viděl, že je rozlil.
,Tak tohle je jediná rada, kterou ti mohu dát,' řekl nejmoudřejší ze všech mudrců. ,Tajemství štěstí je v tom, jak se dívat na všechny krásy světa a nezapomenout přitom ani na chvíli
na dvě kapky oleje na lžičce.“

Santiago nic neříkal. Pochopil příběh starého krále. Pastýř
rád chodí světem, ale nikdy nezapomíná na své ovečky.
Stařec se na něho podíval a zvláštním způsobem mu vložil
ruce na hlavu. Pak shromáždil ovce a šel svou cestou.

[hami01]

ahoj všichni,
mam dilema ohledně soustredeni se na jednu myslenku. Mozna je to blbost, ale ocenil bych názor druhých lidí. Na co konkrétně se soustředíte?

Pokud se já soustředím třeba na dobrý pocit v sobě ...takový ten klid ... tak mi to jde, ale moc dlouho to nevydrzim ...porad mi do toho neco skace. Jo, ja vim, je to otazka času. Ale nevim jeslti tohle cviceni dobre chapu. Proste se soustredim ciste na ten pocit ...ale obcas mi tam vletne i obraz.

Pokud se soustredim treba na myslenku, ze sedim nekde v lese, slysim ptaky, snazim se citit listi pod sebou, videt stromy...tak zamestnam svou mysl natolik, ze mi tam ty dalsi myslenky neskacou.
Takze co berete jako soustredeni se na jednu myslenku?

[marvin]

zkus použít nějaký jednoduchý konkrétní obraz. myslím tím buď věc, nebo třeba slovo. zkus "MÍR" je tak prosté a dobře se procvičuje. budeš vždy přesně vidět, kdy se na něj soustředíš, kdy je centrem tvojí pozornosti a kdy ti myšlenky odbíhají.

myšlenkové procesy nebo rozsáhlejší imaginace jsou složitější. potřebuješ více prostoru, více energie a více koncentrace..

[FTX]

ahoj všichni,
mam dilema ohledně soustredeni se na jednu myslenku. Mozna je to blbost, ale ocenil bych názor druhých lidí. Na co konkrétně se soustředíte?

Hledej to, co se nachází MEZI jednotlivými myšlenkami. To je ta prázdnota, kterou hledáš a která ti uniká, když ji hledáš.

[Havran]

No Ahoj,
k sledování myšlenak mi přišlo jedno hezké cvičení, myslím je podle povídání o Bhakti józe od E.Tomáše. Princip je soustředit se na lásku ve svém duchovním srdci. A prociťovat lásku sám k sobě k bohu v tobě k bohu okolo tebe a k lidem a věcem okolo. Kromě vlastního cvičení koncentrace tě to udělá mírným a laskavým (aspoň dočasně - teda u mě to tak funguje). Cvič to jak ti to přijde nejlepší a různě to pozměňuj dá se s tím docela vyhrát.

Ahoj Havran

[marvin]

No já občas koncentruji na mír tak silně, že si představuju, že mnou úplně prochazí, jsem jím naplněn a rozšiřeje se po mém těle a dál do okolí. Téměř okamžitě se mi začne rozlévat absolutně samovolně úsměv na tváři a cítím se dokonale šťasten.

S láskou je to to samé. Cítíš vnitřní štěstí. Rozvíjíš tu myšlenku a nevnímáš nic jiného.

Je to asi více cvičení dohromady, ale účinek je 100%

[Ophis]

Zdravím, nechtěl jsem zakládat další topic s tímto tématem, tak píši zde a prosím o radu. Bardon píše, že po čase by se mělo stát to, že se myšlenky budou zpomalovat a mizet, možná jsem jen netrpělivý, ale po cca měsíci cvičení (25 dnech 4x10 min /den + snaha o kontrolu během dne) nevidím žádný rozdíl. S meditacemi zkušenosti mám(pozn. pro to, že nejsem až tak nezkušený), praktikoval jsem diamantovou cestu. Pokud byste věděli, čím to je, rozhodně Vám budu vděčný, protože jsem nikde nic nenašel.

[Anubis]

...

Nevím, jak dlouho jsi vadžrajánu provozoval, popř. proč jsi s ní skončil, ale uklidnění mysli se nevyhneš na žádné cestě. Měsíc cvičení nemusí znamenat nic. Nesnaž se ty myšlenky ignorovat, spíš je zkus více poznat, ať vidíš, odkud přicházejí. On se bude jejich počet zezačátku nejspíš zvyšovat až do té míry, kdy je budeš schopen ještě rozeznávat. Až posléze přichází na řadu indiference a jejich zpomalování a mizení. Chce to rozšířit vhled, jinak před tebe budou padat donekonečna.

Někteří lidé jsou svými myšlenkami přímo usurpováni. Choulí se pak v pomyslném koutě a meditací trochu ten bordel poodhrnou, ale za chvíli to na ně zase spadne. Je třeba vstát a najít hranice této „místnosti“. Dívej se do sebe na všechny strany, ať ti nic neunikne.

[Kvazar]

buď trpělivý, běh myšlenek se zpomalí, ale ne hned, mě to trvalo asi 3-5 měsíců, než se jen o malilinko zklidnily.
Nelpi až tak moc na výsledcích a počítaní dnů a minut
Chod myšlenek je přirozený, jako bublání termálního pramene....když zažiješ za den více vzrušení, atp, běh myšlenek bude daleko aktivnější
Až získáš praxi i v jiných cvičeních jako např: plné vědomí, sledování jedné jediné myšlenky, atd......tak si najednou všimneš, jak se v tvé mysli objevuje méně a méně myšlenek

Můj problém byl v tom, že jsem se tak moc soustředil, že nechci jiné myšlenky a pak mi došlo, že se jen soustředím na ty " jiné " myšlenky

[Ankhur]

Zdravím, ...

Možná můžeš zkusit nechat věci víc plout. Zkus cvičit, třeba i během dne, přenesení do přítomnosti - zkus vnímat všemi smysli vjemy z TEĎ - vůni vzduchu, teplotu, barvy kolem sebe, hluky a zvuky. Zkus jen být a vnímat - myšlenky tím vytěsníš a možná pak jasněji uvidíš, jak dotírají.

Ještě je asi dobré říct, že tím pozorováním zaujímáš k myšlenkám indiferentní postoj (vlastně Ti je to/jsou jedno, jaké jsou) - uvědomuješ si svojí oddělenost od myšlenek. Tím se myšlenky přestávají živit a postupně slábnout. Pokud si toto cvičení podržíš, tak časem ty myšlenky budou mizet.

Jinak čas je velmi individuální - někomu to jde rychleji někomu pomaleji...ale to nevadí. Hlavní je vydržet

[duchykk]

pomohl me sledovat myslenky s otevrenyma ocima snad je to tak spravne?vice se soustredim,jako by koukam do prazdna

[Hollow]

Zdarec všichni. Mám jakýsi pocit nejistoty ohledně provádění tohoto cvičení. Chci se vyvarovat toho, že budu dělat jedno cvičení špatně i několik měsíců. Proto se chci zeptat zkušenějších, jestli cvičení provádím správně. Vypadá to asi takto - Zavřu oči a na nic nemyslím,nepřemýšlím. Postupně se začnou vystupovat myšlenky a já si jich vždy jen všimnu a nechám je dělat co chci (prostě jim nevěnuji pozornost). Jenomže vždycky když to udělám tak ta myšlenka,idea zmizí. Tak mě napadlo jestli je náhodou nevědomky nepotlačuji. Také si lámu hlavu nad myšlenkami ve kterých je pohyb. Např. Jedu na kole, plavu, padám atd.. Jestli mám ten pohyb nějak potlačit nebo si jich prostě nevšímat. Protože logicky když sleduji myšlenku ve, které je pohyb, tak se na ni sám podílím a myšlenka mě "strhává" a vyrušuje od sledování. byl bych rád kdybyb mi někdo s touhle frustrující otázkou poradil. Díky :)

[beo]

Ahoj Hollow,

1.) Vypadá to, že cvičení provádíš správně. Důležité je se nenechat strhnout nějakou myšlenkou. Tím, že ji nevěnuješ pozornost jí nedotuješ energii proto myšlenka brzy mizí. Některá se drží déle, některá proběhne tak rychle, že ani nezachytíš o co šlo. Pokud by jsi myšlenky potlačoval, časem to poznáš, myslím ale, že u Tebe mizí spontáně.

2.) Je to otázka cviku, rozhodně se nesnaž obraz/děj zastavovat, to by jsi se daného myšlenkového pochodu začal účastnit a začal jej ovlivňovat - což není cílem tohoto cvičení. Musíš se tedy naučit být nezúčastněný pozorovatel i u myšlenek, kde se vyskytuje změna např. ve formě pohybu - tedy třeba nějaký děj.

[marvin]

Ahoj,
zkus si trochu projít tohle vlákno viewtopic.php?f=65&t=9 - je tam toho hodně, ale dost se tam rozebírá cvičení a to jak to kdo vnímá a "prožívá".

V tomhle cvičení jde jenom o pozornost, o udržení bdělosti. Pokud myšlenky zmizí, super. Potlačování je vědomý akt, kt. pak děláš při prázdnotě. Tam je vědomě usekneš, utneš, zapudíš. V pozorování se jim nevěnuj. Registruj "aha, myšlenka" (obrazně řečeno), a pak zpět do těla a do stavu pozorování. Pokud se myšlenky začnou větvit, řetězit a výřit v nové a nové obrazy, tak se uvolni a nech je být. Ta aktivita se u nich projeví jenom když se na ně zaměříš. Když je pustíš, tak zmizí. To samé platí pro ty pohybové ideje - nenech se tím strhnout. Urči si v sobě bod, stav mysli kdy jsi neutrální (třeba pocit vědomí v celém těle, soustředení se na vnitřní víčka očí) a k tomu se vždy vracejí pokud tě něco strhává.
Ať se daří