Sylfy nejsou jen v pohádkách

[gooolem]

Díky, já jsem si to také takto obdobně vykládal. Různé jemnosti úrovní a ty se prolínají, ale nikde jsem prozatím nenašel jakékoli rozdělení, které by mě ujistilo v tom, že to chápu správně (je-li to správně :-) ), proto jsem se rozhodl se zeptat tady :-). Ale to, co zde je napsáno, je logické a vysvětlitelné, takže moje pravda zůstává prozatím nezměněna.

[Cela]

Kdo se o živlové bytosti a tuto sféru zajímá jsou zajímavé i knihy od:
Margot Ruis
- Bytosti přírody
- Bytosti přírody a léčení země, život s jiným světem
a
Rudolf Steiner
- Duchovní bytosti v nebeských tělesech a přírodních říších
- Jak dosáhneme poznání vyšších světů?

[Andrea]

Setkal jsem se, že někdo považuje sylfy za neskutečné smyšlenky patřící snad jen do pohádek. Ale jsou mezi lidmi i tací, kteří s nimi běžně komunikují - viz obrázek v příloze. Nepřipadá mi, že by autor tohoto textu jen tak blouznil, ale to ať si každý posoudí sám pro sebe.

Dříve byli i prostí vesničani daleko blíže k přírodě a s něčím podobným se občas setkali.

Nedávno jsem četla rozhovor s jedním mladým umělcem, a pořád jsem si nemohla vzpomenout, kde jsem četla něco podobného. Celý rozhovor zde: http://archiv.ihned.cz/c1-64802510-z-ul ... e-generace a to co mě zaujalo:

Před dvěma lety, zrovna když připravoval výstavu nazvanou Řeknu vám, proč mi otéká hlava, se Jakubovi Matuškovi alias Maskerovi ve tmě při usínání stala zvláštní věc. "Jako by někdo přes strop airbrushem přestříkl nenápadnou fialovou mlhu," popisuje. "Před očima se mi rozsvítilo jasné bílé světlo velikosti mince a za chvíli se objevilo světlo velikosti a tvaru basketbalového míče. Úžasně bíle zářilo, měnilo intenzitu a zrnilo trochu na způsob televizní obrazovky bez signálu. Za chvíli se světla spojila fialovým tunelem. Cítil jsem, jak mi po tvářích tečou slzy štěstí a jak mě světlo napájí nesmírně krásnou energií. Intuitivně se mi chce říct, že jsem se dostal do přítomnosti něčeho božského."

Od té doby mu věci začaly dávat zvláštní smysl a objevil nečekané souvislosti.

[AŠMüBafoBArdGoteZchA]

No nadpis tejto témy hovorí o sylfách, ja som sa predsa rozhodol niečo načrtnúť o záhadnom jave, ktorý sa vyskytol, ako doplnok v texte. Možno daný jav vôbec nemusel byť niečo, čo vytvorili sylfy. Možno to bol iba nejaký klam, čo pána priviedol k názoru, že to vytvorili sylfy. Samozrejme všetko to sú len možnosti. V poslednom čase sa však viac stretávam s týmto(hoci, len literárne) fenomenóm gule ktorá je v priestore. Tie sa často-krát líšia od obyčajného guľového blesku. V tom texte sa mi zdá, že guľa je viditeľná normálnym zrakom(viď. svietenie baterkou na jej povrch), i keď sa môžem mýliť. Je akéhosi mlhavého tvaru. Stretol som sa však aj z prípadmi, že gula javila známky vysokej inteligencie a výnimočných schopností.
Rôzne stretnutia ľudí s takýmto objektom sa sem tam vyskytnú. Keď som o tom počul, tak teória(samozrejme teória nepotvrdená) bola, že to môže byť nejaký zhustený elementál, alebo nejaká svetská technika, ktorá je ovládaná z povzdialy. Tak by som definoval moje prvotné teórie. Ďalej sa človek samozrejme môže zamyslieť nad niečím mimozemským. Človek samozrejme musí byť opatrný to čomu bude veriť a čím sa bude zaoberať. Preto aj nasledujúcu knihu neodporúčam, ale upozorním. Musíte byť obozretný, ale na druhej strane ju tu uvádzam pretože ju vidím, ako dôležitú a nezanedbateľnú. V tej knihe sa opisuje podobný jav. Má to tiež veľa spoločné z lesom, a hlavne to ochraňuje hrdinku Anastáziu. Tá žije od malička v lese. Celý príbeh sa snaží vlastne dať veľkú úlohu lesu. Ja som to pochopil tak, že les a život na Zemi je oveľa dokonalejší proces, ako sa vyskytuje v ľudskej technike. Na to vlastne podľa mňa poukazuje tá kniha. Vrátim sa však k tomu javu. Je tam opísané, že keď sa snaží ochrániť Anastáziu, tak tí, čo spravili zle stratia vedomie... Náhoda? Napodobenina? Skutočnosť? Podobne, ako sa to píše v tom článku. Je tam viacej príhod s touto guľou. Mňa osobne napadlo, že to môže súvisieť z Bardonom, toho som si vedel predstaviť. Samozrejme to môže byť aj niečo iné. V tých knihách sa nakoniec potvrdí predpoklad jednému žrecovi, že je to jeden z božských prejavov. Čo by to mohlo byť podľa Vás? Dávam tu aj citát z knihy, ale sama o sebe je úryvkom a na lepšie pochopenie treba prečítať celých 10 kníh(postupne vydaných). Mňa osobne tá kniha zaujala, ako málo čo. Silou sa veľmi približuje k Frabatovi. Spravte si svoj názor, ak chcete. Autor knihy a veľa ľudí ju považujú za skutočnú. Ešte ten úryvok, aby nebolo úplne mlhavé o čom hovorím:
,,Když se narodila Anastasia a také potom, kdy ještě drobounké dítě, jež neumělo chodit, zůstalo bez rodičů, začala se vedle ní objevovat ohnivá koule.
Můj otec, stejně jako jiní žrecové, znal mnoho přírodních jevů, těch, které se našim dnešním vědcům zdají být tajemné a nevysvětlitelné. Ale moc této ohnivé koule pochopit nedokázal.
Nepochopitelná energie se mohla v okamžiku rozptýlit v prostoru, proměnit se v drobounké jiskřičky a stejně rychle se spojit v jediný celek. Velice tenký paprsek, jenž se vytrhával z ohnivé koule, v okamžiku mohl proměnit obrovský kámen nebo skálu v prach. Tentýž paprsek se mohl něžně dotýkat nožky broučka lezoucího po lístečku květiny, aniž by mu ublížil.
Ale to nejpodstatnější a nejnepochopitelnější spočívalo v tom, že tento žmolek veliké energie reagoval na city a přání malinké Anastasie. A tudíž sám vlastnil city a mysl.
Ve své plné míře je mysl vlastní pouze člověku. Ale ohnivá koule nebyla člověkem. Kdo to tedy je ? Proč má city, jež jsou charakteristické pro člověka ? Odkud bere velkou sílu a moc ?
Vyprávěl jsem ti a ty jsi to napsal ve své knize, jak koule lokálně měnila gravitaci Země, když se Anastasia učila chodit. Vystřelovala ze sebe tisíce paprsků, rozčesávala zlatavé vlasy na hlavičce malinké holčičky.
Otec předpokládal, projevem jakých sil může být tato ohnivá, mocná a myslící koule, ale nikdy o tom nemluvil nahlas. Předpoklady potřebují potvrzení.
Když Anastasia povyrostla, slyšeli jsme jednou její rozhovor s koulí. Přesněji, vždy mluvila vnučka. Koule nikdy nepronášela slova, ona reagovala na slova dítěte svými činy.
Otec se zeptal Anastasie na kouli a ona mu krátce odpověděla: „To je dobré." Odpověď byla pro otce nepostačující, ale víckrát s ní už o kouli nemluvil ani tehdy, ani později.
Z té prvotní odpovědi bylo jasné: Anastasia si nepřeje definovat ohnivou kouli nebo hodnotit její činy, nejspíš ji vnímala svými city. Ale z nějakého důvodu bylo pro mého otce důležité si vysvětlit jev, ke kterému docházelo v souvislosti s Anastasií.
Od okamžiku objevení koule se přestal zúčastňovat konání žreců a soustředil své úsilí na rozluštění tajemství. Žrecové vědí, jak se utvrdit ve svých předpokladech, nebo je vyvrátit. Je třeba zveřejnit jev tím nejvěrohodnějším popsáním a čekat na reakci a úsudky lidí. Přičemž se těchto lidí nelze ptát nebo dávat jim zadání, aby vyjádřili své názory. Definice se mají rodit svobodně, na úrovni citů, nejen na úrovni rozumu, tehdy budou nejpřesnější.
Potom jsem ti na přání svého otce pověděl o Anastasiině dětství včetně její komunikace s tajemným jevem. Napsal jsi o tom v knize, aniž bys zkreslil to, co jsi slyšel, ale co je velmi důležité, nevyslovil jsi žádný svůj úsudek.
S rozechvěním jsme čekali na reakci lidí, kteří čtou knihy. Následovala okamžitě a projevila se nejen obvyklými výroky, ale i emocionálními vzplanutími pocitů. Lidé mluvili a psali o tom, co v průběhu mnohých let předpokládal můj otec, to o čem nemluvil nahlas, skrýval před mnohými žreci.
Zveřejnil jsi básně čtenářů, v nichž se nepsalo podle něčí objednávky, ale podle hlasu srdce... Připomenu ti začátek jedné z nich:
Ke své milované Nástěnce
Se Bůh dostavil
Na narozeniny...
Otec se utvrdil ve svém předpokladu. Ohnivá koule, jež čas od času komunikuje s Anastasií, není nic jiného než jeden z Božích projevů.
Bůh má mnoho projevů, jakákoliv bylinka je projevem Jeho myšlenek. Ale koule byla když ne hlavním, tak skutečně velkým projevem, složeným z množství součástí, včetně energií rozumu a citů." Z knihy Zvonici cédry Ruska 7. časť kap. Děkuji