malinko ke strachu a jeho vyvoji

[Kuato]

tohle téma otvírám jen jako pracovní prostor pro nějaké výlevy, které mě napadají, když je formuluju v rámci jedné mailové výměny a myslím, že by to mohlo být zajímavé i pro ostatní čtenáře, kteří jsou též přizváni k diskuzi :o)

[Kuato]

co se strachu týče - nevědomý člověk neví dne ani hodiny, kdy mu "spadne cihla na hlavu". akorát na to nikdo nemyslí, jinak by se z toho zbláznil. magie a vlastně jakýkoliv funkční duchovní směr by měl postupně člověku pomoci stát se do určité (v idealitě plné) míry pánem nad svým životem. v první fázi se jen zvědomí rizika kolem nás - tam vlastně může strachu přibýt. ale je to nutný krok, protože už vidíš věci, které jsou reálně kolem tebe a učíš se s nimi pracovat (aby ses ochránila). nevědomý nevidí. přinese mu to štěstí? možná. prase je taky šťastné ve svém chlívku, než ho vytáhnou ven a podříznou mu hrdlo. je šťastné, ale vlastně nemá žádnou kontrolu nad svým životem a jen velmi omezený "výběh". dá se z téhle "pokory" a "štěstí" dělat ctnost, ale každý si musí sám za sebe říct co vlastně od života chce. tady je něco, nevím jak to napsat.. jakoby se v určitém momentu zásadně měnila perspektiva jakési "podřízenosti" vůči vyšším/kolektivním/božským vlivům. přestaneš jim do značné míry podléhat se svojí individualizací. mění se tam hrozně moc věcí. skoro by se dalo říct, že se zařadíš do jiné třídy bytostí. zásadním způsobem vzrostou nároky na tebe kladené. asi jako když dítě dospěje a přestanou ho chránit rodiče (kteří ho tím zároveň omezujou). najednou může mnohem víc věcí. může se mnohem rychleji něco naučit, zakusit.. ale když bude konat nemoudře, skončí v papundeklové krabici od mrazáku pod mostem..

takže se vlastně nedá říct, že strach je "špatný". Rasa Ravi měl někde napsáno, že "strach je dotek neznáma". to si myslím je velmi dobrá formulace. setkáme se s něčím novým, s něčím co je mimo naši přímou kontrolu, usítíme strach.. a jsme opatrní. až sem je to v pořádku. problém začíná až když nás strach obsedne a začne nás plně řídit. a my začneme kolem sebe kopat a vytvářet zmatky a nejistotu, ve snaze se ve své bezmoci maximálně ochránit "proti všemu". je vrcholem paradoxu, že právě tento mechanismus způsobí, že se teprve věci kolem nás pořádně rozeserou - protože v astrální rovině začneme vytvářet napětí a zmatky a tím uvádíme do napětí a zmatku i své okolí ve fyzickém světě.. udržet vnitřní klid i v obtížných situacích je velká ochrana.

[RaE]

tady je něco, nevím jak to napsat.. jakoby se v určitém momentu zásadně měnila perspektiva jakési "podřízenosti" vůči vyšším/kolektivním/božským vlivům. přestaneš jim do značné míry podléhat se svojí individualizací. mění se tam hrozně moc věcí. skoro by se dalo říct, že se zařadíš do jiné třídy bytostí. zásadním způsobem vzrostou nároky na tebe kladené.

Bylo by prosím možné tento "moment" podrobněji popsat? Co přesně k němu vede? Je to "kvantový skok" z polohy "otrok vyšších vlivů" do polohy "plně zodpovědný sám za sebe", nebo je tam pozvolná přechodová fáze? Předem děkuji za odpovědi!

[Kuato]

Bylo by prosím možné tento "moment" podrobněji popsat? Co přesně k němu vede? Je to "kvantový skok" z polohy "otrok vyšších vlivů" do polohy "plně zodpovědný sám za sebe", nebo je tam pozvolná přechodová fáze? Předem děkuji za odpovědi!

myslím, že je to postupné, i když je možné, že to může být u někoho natolik rychlý proces, že se na to dá nahlížet jako na jednorázový skok. co se podmínek týče, je jich několik, tedy aspoň z toho, co mě teďkom z fleku napadá. nevylučuju, že je tu nějaká podmínka, která tam je důležitá, kterou ale nemám uvědomělou. takže jedna z důležitých věcí je, že pozoruješ svět kolem s určitým zaujetím, ale dokážeš na pozorované věci nemít názor - nic neodsuzovat ani neposuzovat, žádnou podivnost, druhé lidi, jejich pohnutky, jen je člověk bedlivě pozoruje. když se to dokáže nějakou dobu dělat, tak při pozornějším zaměření na nějakou situaci jako se začala prohlubovat a začne z ní vystupovat něco z minulých příčin, které ji spoluvytvářejí nebo o dalším člověku můžeme vidět hromadu věcí o jeho vnitřním trápení, komplexech, uspořádaní psychiky, jakým způsobem mu to vytváří překážky na cestě..

tohle vůči vnějšku je ta snazší část práce. obtížnější je to sám se sebou. dokázat zvědomovat svoje pohnutky, strachy, útěkové momenty.. a když už něco vidím, tak dokázat se v konkrétní situaci zachovat čestně.. to je velmi obtížné. žijeme v mnoha nevyvážených vztazích (ať už partnerských nebo pracovních, rodinných..), kdy můžeme profitovat z toho, že místo nás špinavou práci udělá někdo druhý. často to nejen nejsme schopni a ochotni vidět, ale navíc ještě někdy těmi druhými opovrhujeme.. naučit se tohle rozpoznávat a narovnat - muži x ženy, vůči jiným rasám, kastám.. na tomhle je imho nejbolestivější, že je to možné jen za cenu sebeomezení, přijetí určité role ve společnosti a ovládnutí chuti expandovat za každou cenu. to bylo k dominanci. totéž platí pro přílišnou submisivitu. obojí je nezdravé. balancovat je obtížné. nedá se na to udělat jednoduché pravidlo. člověk musí znovu a znovu být bdělý a pozorný. situace se obměňují v detailech, i když vypadají stejně. občas přijde pokušení typu - dopustím se nespravedlivosti vůči jedinci, aby z toho bylo dobro pro jiného nebo pro mnohé.. jak se rozhodnu? sám mám spoustu šedivých vlasů z podobných životních léček - vím co je "dobro"? zdá se, že správné a čestné rozhodnutí v jednom okamžiku je čitelnější.. navíc..nikdy to nebude ve stavu, kdy to pojede samo a nebude se muset na to dávat pozor. to je na tom to obtížné - i hlupák se může jednorázově zachovat moudře, ale dokázat se chovat moudře znovu a znovu, to nejspíš dokáže jen moudrý člověk :o).

celý tenhle dlouhý a nudný odstavec, když ho našinec zkouší aplikovat po nějakou dobu, tak postupně vede k tomu, že se učí rozlišovat motivy a tendence, které v nás vystupují v určitých situacích. v okamžiku, kdy tedy vidím motiv a zastavím svoji automatickou reakci, vytvořil jsem si vnímavost na impulzy z astrálu, které za běžných okolností ovlivňují většinu populace a činí z ni masu. někdy se kvality stojící za impulzy přímo personifikují. můžete vnímat démony jak jedou po všech slabostech, které člověk má. někdy vám budou vyhrožovat, někdy vás poučí.. celý svět se zdá být velmi efektivní, i když bolestivou školou.

tak, tohle bylo získání obranných návyků, člověk byl jen málo aktivní. tedy ve srovnání s tím, co znamená, když se dobrovolně vážete na některé kvality a aktivně si je necháte vstupovat do života :o). někdy protože člověk chce změnit svůj osud, nebo se chce o něčem poučit, nebo si chce jen něco vyzkoušet (někdy i na někom třetím). až tuhle fázi vnímám jako znak toho, že už jsem do značné míry svobodný. život samozřejmě tímhle nekončí, ale už je to k žití.