Kuato píše:..kvality a vlastnosti nejsou hodnoceny samy o sobě jako "pozitivní" nebo "negativní", je to totiž ta stejná kvalita/vlastnost, která jen může být v různých situacích správně nebo méně správně aplikována, tedy ji jedincovo okolí/společnost bude v odlišných momentech takto odlišně vnímat.
když bych studoval své vlastnosti jen sám o sobě a můžeme si to ostatně ukázat na mě - jsem vznětlivý, takže se vymezím v nějaké situaci (se vší kurvovací parádou) třeba vůči své babičce, tak když večer sednu a budu dělat analýzu, tak výsledek bude - jsem vznětlivý, je to důsledek nezvládnutého živlu ohně, chudák babička, příště si dám pozor. když budu ale studovat tu situaci v kontextu (a zašmodrchané rodové věci bývají na opakovačku, takže se nemusím vůbec bát jít do střetu opakovaně, s různými postoji, zkoušet úmyslně různé strategie řešení sporu - někdy ji zjebat, někdy ji nezjebat, někdy ji urazit, někdy se omluvit, někdy jen mlčet, někdy se smát..), tak mohu začít postupně po kouskách získávat pochopení té situace, která může být pěkně zajímavě mnohovrstvá. na nejzjevnější vrstvě bude ochranná poloha, kdy bráním svůj osobní prostor před příliš agresívními ataky ze strany neomalené čarodějnice. v další vrstvě mohu vidět, jak u studovaného subjektu vystupuje přeexponovaná mateřská pudová ochranářská poloha, kterou dotyčná nikdy neovládla. dál se mohu povšimnout, že ta ochranářská poloha vznikla proto, že třeba její dítě bylo málo samostatné nebo že dotyčná musela od dětství nést příliš zodpovědnou roli (třeba péče o sourozence) a jako by ji to obsedlo. dál mohu vidět jakým způsobem docházelo při jejich sporech ke kupení emocí, ke zraňování jednoho druhým.. mohu někdy vidět, že dotyčná při kritice něčeho má pravdu a že já se mýlím (princip stínu v praxi) - mohu u sebe vidět emoci nechuti a odporu to přiznat. mohu vidět, jakým způsobem mě obohatí, když to dokážu přijmout - jak tento mechanismus funguje v této konkrétní i obecné podobě. mohu vidět, jak se změní konfliktní polohy dotyčné, když je na mé straně vnitřně přijato, že má v konkrétním sporu pravdu. u tohoto se může zvědomit třeba jako vedlejší užitečný postřeh mechanismus vzniku sporu nebo něco podobného. prostě když maximálně bděle, bezpředsudečně a poctivě věnuji pozornost těm oblastem svého života, které mám jako problémové, je až neuvěřitelné, jak velké množství informací i znalostí s obecnou platností se z toho dá vytěžit. ale je tam imho podmínka, aby se věci studovaly nevytrhávány z kontextu a abych měl dobrou sebereflexi - byl schopen uznat vlastní pochybení a přijmout to. pak se dokonce pouhým zvědoměním a porozuměním urovnávají "samy" neharmonické vlastnosti u mě, i u druhých. dobře to Meyrink napsal "Bdělost, toť vše!" navíc mohu na vlastní oči vidět, že opravdu platí, že na určité úrovni jsme spojeni hlubokou láskou, jen mnohdy naše sobectví, strachy a nešikovnost způsobí, že se chováme nevhodně a místo citu zraňujeme, ba i zabíjíme. tohle vidět vyvstat takto ve svém životě vlastníma očima je jedna z největších životních lekcí. můžeme pak i vidět, že i "karma" není než pokus o žití v lásce, kdy někdy sami sebe trestáme za to, že jsme se vůči někomu chovali kdysi nevhodně - tedy bereme si na sebe břemeno, že mu to příště vynahradíme. je jen škoda, že při praktické realizaci se na to tak často znovu zapomene.. :o)
