Rovnováha mezi vnějším a vnitřním

[Tomorex]

Zdravím,

rád bych se zeptal, jak řešíte následující problémy, jaký k tomu máte postoj, a nebo jen zde rozvedu svoji myšlenku. Týká se to "pomocníčků." Jednu dobu na mě působil magický výcvik jako naleznutí všeho v sobě a tudíž poté nebude potřebovat žádné kafe, aby byl čilý, nebude potřebovat žádné kouzelnické hůlky, protože vše zvládne projektovat svoji myslí a tohle by pak bylo zlehčení a možná i zlenivění. Nebude potřebovat žádné talismany, kameny, protože je silná osobnost a nemusí se bát žádného ohrožení. Takže jsem jednu dobu považoval využívání všech takových věcí, "pomůcek", jako zlehčování, když síla musí růst a měl bych vše objevit v sobě. Po nějaké delší době mi to už ale přišlo asketické, skeptické, a že jsem příliš uzavřený. A člověk prostě občas šáhne po nějakém kameni, který najde doma a zjistí, že si s jeho pomocí může hezky pročistit tělo. Ale zas nechci, aby to ovlivnilo výcvik nebo abych se na tom stal "závislým". Je to zásah zvenčí.

Rád bych našel nějakou rovnováhu mezi tím. Kdy už je to moc, kdy to není na místě a kdy mi tyhle věci pomůžou. Když na to tak koukám, slouží jen jako pomocníčci v koncentraci. Občas je to kámen, občas je to vonná tyčinka, občas amulet nebo nějaká hudba. Jak často takové věci využíváte?

A tím se pak dá dostat k druhé věci, která s tím souvisí. Jídlo a pití a různé "měniče". V bráně je řečené, jak různé jídlo má různý obsah živlů, takže různé jídlo vyvolává různé "stavy". Po mase uzemněný, po papričkách rozpálený... Ale co třeba takové čaje. Předpokládám, že spousta lidí tady chodí do čajoven. Jak přistupujete k čajům? Citlivější člověk pozná dost rozdílné účinky čajů. Některé pročistí mysl, jiné probudí, jiné uzemní. Není to ale taky takové hackování? Když to piješ kvůli těm stavům, už to jsou ti pomocníčci, kteří ti můžou pomoci v lepší meditaci, ale zas už je tam něco zvenčí. Když to piješ kvůli chuti, je to zavírání očí a nevědomé požívání něčeho, co ti mění vědomí. V čem se to liší od alkoholu, který piješ, třeba kvůli stavu, třeba kvůli chuti? Nebo od trávy, kde je tolik odrůd, jedna uzemní, jedna pročistí mysl a jiná probudí, a navíc se taky liší chutěmi v kterých si jde taky libovat jak u čajů? Co kakao? Taky zajímavé účinky.
Samozřejmě všeho s mírou, ale není to jen vybírání si, co právě aktuálně potřebuji? Co teda vede k tomu věčnému odsuzování věcí, které někdo zaškatulkoval pod pojmem "drogy"? Všechny tyhle věci jen mění chemii v mozku a v těle a je na člověku, aby poznal, kdy kterou "drogu" využít. Poznat, že je fajn si dát jablečný džus, když odchází pozornost. Všechno to jsou "drogy". Zase je potřeba najít nějakou rovnováhu. Člověk by pak totiž nemohl jíst nic.

Nechci se úplně uzavřít vnějšímu světu, to by bylo ještě více na škodu..Takže... :D Chtěl bych se zeptat, jestli jste nad tím někdy takhle uvažovali? Či nějaká rada k nalezení balancu, harmonie mezi tím vším? Asi to chce poslouchat intuici, tělo...

Mějte se krásně

Tomorex

[Rota]

Ahoj, plno odpovědí na které se ptáš bys našel v Papusově knize Základy praktické magie.
Pokud nemáš, napíšu zkráceně, můžu i ofotit a poslat...
Rostlinné potraviny působí na ústředí instinktivní.
Živočišné, ústředí vášnivé, vhodná strava pro lidi činů v běžném životě. Doporučuje se vyloučit v době magické průpravy, protože s masem lidé stravují také vztek, vzpouru a zvířeckost, v důsledku toho, jakým způsobem jsou zvířata usmrcena.
Alkohol ve formě kořalky působí rychle, málo hluboce a málo trvale. Pod jeho vlivem se uvolní velká část nervové síly, v intelektuálním středisku se rodí mnoho nápadů, proto je vhodné alkohol použít pouze k zaznamenávání nápadů. Tento stav ale netrvá dlouho. Působí na citlivost. Alkohol vyvíjí svou působnost na intelek jen během krátké doby. Při požití většího množství způsobuje opilost. Hodí se pro krátkou intelektuální námahu v případě, že je požitý půl hodiny před výkonem.
Likér má působnost pozvolnější, rozvíjí více činnost vůle, hodí se spíše k činům než rozjímání.
Káva se psychickou působností projevuje hlavně na citlivosti. U studenta magie může být káva prostředkem k vyvinutí uměleckých schopností. Během první hodiny po požití usnadňuje zažívací práci.
Dvě nebo tři hodiny po požití působí na sféru intelektuální. Trvá jednu až dvě hodiny. Hodí se spíše k zachycování poznámek nebo schémat, ne k úpravě a provádění děl. Pít z rána na lačno nebo po lehké večeři.
U nervózních lidí způsobuje smutek ve chvíli, kdy přestává působit na intelektuální středisko, tak pět hodin po požití. Doporučuje se užívat jen u silných lidí. Pokud byla působnost kávy jen nepatrně přehnaná prací, objeví se našemu duchu pocit prázdnoty shromažďovacích nervových středisek ve formě smutku a pesimismu. Trvá deset minut až hodinu.
Káva dává duchu k dispozici část nervové síly, která je uložena v gangliových pletencích, stejně jako všechna dráždidla. Takže jakékoliv užití povzbuzovatel je na úkor naší životní síly uložné v těle.
Čaj umožňuje trvalou intelektuální práci, lze použít v období realizace. Povzbuzení je mírné bez prudkých obdobích ostatních dráždidel. Činí člověka melancholickým. Chybou čaje je hluboké působení na nervová střediska, že doba potřebná k obnovení sil je mnohem delší než u ostatních látek.
Tráva, hašiš, opiáty působí velmi silně na zásoby nervové síly. V jednu chvíli vyprázdní zásobu a vrhne ji k sféře intelektuální. Ideje jsou tím přehnány, rozšířeny, okrášleny. Je potřeba držet se základní myšlenky a fyzického pocitu, pak jsou v důsledku požití rozšířeny. Hašiš/tráva jsou rozšiřovateli, ne tvůrci.
Po vyprázdnění síly v zasobárně přichází úzkost.
V magii je potřeba silné vůle, abychom se nestali otroky těchto látek.

Osobně mám zkušenost s kávou, trávou, houby, LSD. Po několika provedených experimentech musím konstatovat, že nejlépe se dá využít působnost kávy.
Tráva skutečně rozšiřuje vědomí, když se držíš toho co tě zajímá, může otevřít velký obzor, ale k návratu vyvážení jsou podle mého pozorování potřeba 3-4 dny.
Houby a LSD se v magickém vývoji použít nedají. Chybí tu koncentrace a vědomí je prostě někde jinde, sice v hloubkách nebo výškách, ale k magii i životu nepoužitelné. Na znovuvyvážení je potřeba mnohem mnohem delší doba. Nedoporučuji.
Nejlepší pomůckou pro jakoukoliv činnost, koncentraci, vyvážení je správné dýchání. Dýcháním přijímáme životní sílu. Myslím, že člověk se může velice dobře obejít bez dráždidel a látek k povzbuzení. Správné dýchání a přijímání síly z potravin stačí. Ale určitě může prospět umět a vědět kdy a jak dráždidla použít, tak aby byla prospěšná.

Ať se ti ve všem daří.

[Tomorex]

Super, děkuji :) Takový přehled dost pomohl. Osobně jsem používal trávu na práci s tělem. Pak jsem se to naučil i bez ní a od té doby jsem ji přestal považovat za nějakou "drogu". V houbách a LSD jsem vyděl velký potenciál v introspekci. Proto asi ty studie v psychiatrii a psychologii, jenže co jsem to měl naposledy, jak říkáš, je potřeba hodně času na vzpamatování se a vnímal jsem úbytek životní síly. Prostě se jí najednou vyplavilo dost a pak se zase musí někde nabrat. Potenciál mají, ale ne v magii.

Také moc děkuji za připomenutí dechu. Na ten občas zapomínám.

Teď mě ještě napadá k tomu mému prvnímu odstavci, že do toho patří i třeba chození do přírody a podobné věci. Si třeba řeknu, že jsem vyžvejknutý, že se půjdu nabít do přírody. Ale pak si můžeš říct, že tu pravou přírodu musím probudit v sobě a přitom je tady příroda pro nás a my pro ni. Kde potom bude ta hranice, kdy se můžu jakoby osamostatnit, nebo kdy už to jakoby nadužívám...

Mějte se krásně

[Adam]

Ahoj Tomorexi,

to, co popisuješ (pomocníčky všeho druhu), zapracovávám do živlového zrcadla, jako rozšíření introspekce. Živlová rovnováha není malý úkol a objevování, kterým "kouskem světa" se dá ten či onen živel (nebo část mojí bytosti) posílit nebo utlumit je pěkné hraní si, aby se z magie nestala suchopárná povinnost :-D

Žijeme hmotou (skrze hmotu) a je to báječná škola. Není možné být permanentně všemocný, všehoschopný, absolutně nezávislý a dokonalý - to je Otec v nebesích - my jsme zde na Zemi, celý svět je nám dán k užitku a je zbytečné, ba hloupé, odmítat jakoukoliv část. Vždyť vše je z Boha, ze Světla...

Dá se jistě vypěstovat závislost... Ale i to lze použít pro vývin. Holt - velkou sílu si podmaníš ještě větší silou :-D Překonání závislosti nepochybně zocelí Tvoji vůli. Pokud se však pravidelně věnuji introspekci, bezpečně zavčasu rozeznám, když mi něco přerůstá přes hlavu. Je pak na mém rozhodnutí, kam až to chci nechat zajít. Znáš to - dobrý sluha, špatný pán...

Hledání správné míry je proces. Nadužívání - ucítíš, prostě se zastav a zeptej se: "Jak toto cítím? Když si představím, že teď udělám to a to - vzbuzuje ve mně ta představa dobrý pocit?" Kolikrát nevzbuzuje a stejně to udělám... :-) A i to k tomu patří. Tím poznávám svou lidskou slabost. Když takovému nutkání dokáži vzdorovat, projevuji Ducha. A to je moc dobrý pocit. Posiluje sebevědomí, moc i radost, dodává energii...

Já se teď třeba soustředím ani ne tolik na to, něco vůbec nedělat, ale dělat to v předem vymezeném čase s jasným začátkem a přesně daným koncem. Musím říct, že to pro mě vůbec není snadné :-)

Přeji hodně úspěchu a dobrého pocitu - ať se daří ;-)

Adam

[Arex]

Tomorex: Asi se budeš divit stručnosti a prostotě mé odpovědi, ale používání pomocných prostředků (od magické hůlky po různá dráždila) je regulováno vždy jen cílem.

Pokud si stanovím hermetický cíl, kterého efektivně dosáhnu s nějakou pomůckou, nebudu váhat ji použít. Pokud ho efektivně dosáhnu bez pomůcky, nebudu na ni ani myslet.

Pomůcka je dobrý prostředek, ale špatný cíl.

[Kuato]

ja bych jen velmi mírně rozšířil Arexe na - "používání pomocných prostředků je regulováno vždy jen cílem a okolnostmi".. ty okolnosti jsou dosti podstatné. někdy nemám dost času na důkladnou přípravu. nebo se nabídne něco zajímavého za velmi specifických podmínek.. pokud chci kontaktovat bytost/božstvo, se kterým dlouhodobě pracuji, budu k tomu nejspíš potřebovat mnohem méně přípravy a serepetiček, než když chci kontaktovat něco, co vůbec neznám. některé bytosti pro svoji specifičnost budou mnohem lépe volatelné, když předtím nějak specificky konáte nebo nekonáte. uvedu příklad - když byste chtěli kontaktovat nejmenovaného bardonovského anděla smrti, půjde vám to o poznání lépe, když před tím něco (teplokrevného) zabijete. proč? protože něco zabít je svého druhu "hřích", který vyvolá v člověku významnou změnu naladění a v tomto případě je to tematicky velmi blízko tomu, v jaké atmosféře bytuje O. což nepíšu, aby to někdo zkoušel. Bardon tam ne nadarmo píše varování.. i když vlastně na druhou stranu - proč ne, člověk musí na něčem dospět a my už pozapoměli, že určité procento úmrtí je u žáků v magii vlastně "normální" :o). odpadnou ti největší pitomci a pro ostatní to funguje jako úplný oživující elixír, protože rázem přistupují ke všemu mnohem pečlivěji a ne jako ke hře :o). to si můžeme dovolit až později, na vybraných exemplářích, některé mohou být doslova k pomilování :o)).

často se stává, že když člověk vytvoří dobře záměr kontaktovat nějakou entitu, samovolně se spustí do chodu proces, který mu začne život hýbat způsobem, aby ho to vnitřně správně zformovalo a připravilo na příchod té bytosti. je velmi užitečné, když si mág všimne, jak funguje tenhle mechanismus, protože když se s ním naučí pracovat, ušetří si spoustu práce. a na druhou stranu - když se nám začne dít v životě něco nějak neobvykle, měli bychom zpozornět a hlídat, cože nám to za čerchmanta pokouší vstoupit do života (s příslušnými dopady). tohle je důležité, protože když dokážeme být bdělí, abychom identifikovali příchozí vliv a dokážeme se dostatečně ovládat, abychom si nenechali zformovat nitro do příslušného stavu, entita (která je vykonavatelem události) to bude mít mnohem těžší a v ideálním případě takto odcloníme spoustu dopadající karmy. jeden z největších přínosů praktické magie vidím právě v tomto - naučit se praktické bdělosti pro kvality/entity, které nám vstupují do života. teprve s touto bdělostí se aspoň trochu stáváme pány nad svým životem..

[Rota]

...je důležité co si člověk vyberte jako pomocný prostředek, protože špatně zvolený prostředek může všechno zkomplikovat. A některé prostředky k tomu svádí, je to jejich úkol.

I přistoupil pokušitel a řekl mu: "Jsi-li Syn Boží, poruč, aby se z těchto kamenů staly chleby!"
4, 3
Zde vidíme, že pokušitel útočí na člověka, jenž získal duchovní moc. A běda tomu, kdo této moci v nouzi použije k zachování těla a k posílení vyhraněného osobního já, jež měl vlastně kázní přivést k poslušnosti a ovládnout je. Dožije se toho, že bude zavalen Temnotou a magickými shluky a bude nucen s nimi bojovat. V tomto boji ztratí osvěcující moc Ducha. Tím bude konec horší než začátek. Člověk morálně upadne a stane se alespoň na čas odpůrcem Ducha a Světla, ne-li bytostí ďábelskou.

Zase jej vezme ďábel s sebou na horu velmi vysokou, ukazuje mu veškerá království světa a jejich slávu a řekl mu: " Toto vše ti dám, padneš-li a pokloníš-li se mi. " Tu mu Ježíš odpoví: " Odejdi, satane; nebot' je psáno: "Svému Pánu Bohu se klaněj a jej samotného uctívej!" Tu od něho ďábel odešel, a hle, andělé přišli a sloužili mu.
4, 8-11
Když Záporný princip (ďábel nebo ztělesněná pudová podstata) po velikém odříkání na nás žádá, abychom přilnuli víc, než je to přimě­řené pohnutkám naší odvyklé bytosti, vzbudí místo přilnutí aktivní odpor. A tento odpor definitivně překoná moc Záporného principu. Toto vítězství jest v evangeliu vyjádřeno slovy: "Odejdi, satane . ..atd.
Po překonání pokušení, uplatňovaného v nás Záporným principem, zazáří nám opět světlo Ducha a personifikované vyšší nebo svě­telné prvky v podobě andělů pak uklidní duši, bojem nejvýš vypjatou.
Rozdíl v působení světelných a temných mocí na bytosti je v tom, že zosobněné temné moci vedou člověka k tomu, aby uplatňoval a podporoval své nižší osobní jáství. Světlé zosobněné moci, které
provolávají slávu Božímu duchu, ho podporují a radí mu, aby setrval na cestě ke spojení s Božím duchem - pokud ovšem tuto cestu znají nebo o ní vědí. Když však ten, kdo cvičí, usiluje o ovládnutí dobrých i zlých popudů, které v sobě nachází, spojí se světlé moci s temnými a pak se ho pokušeními snaží strhnout z této tzv. královské cesty do podřízenosti přírodním zákonům hmoty nebo nižší duševní oblasti, totiž podvědomí. Děje se tak proto, že temné stejně jako světlé mocnosti nesnášejí tu moc, která se vyvíjí z ovládání toho, co v nás vystupuje jako hnutí citová nebo duševní. Spojování bytosti na úrovni přirozených vnitřních hodnot s Božským duchem nebo Duchem celku světlé moci snášejí proto, že v lidském světě nevyvolává nechut' k tělesným jevům ani nepřináší poznání pomíjejícnosti tvarové­ho jsoucna. Poznání pomíjejícnosti tvarů se děsí jak dobrý, tak i zlý člověk a dokonce i andělé.

Květoslav Minařík-Vnitřní smysl Nového zákona