Hermetická konference na Univerzitě Karlově - Gnose a mystická cesta k Bohu

[Rota]

V mnohém s tebou souhlasím, ale nejde jít z extrému do extrému. Vytvořit si vlastní vyhnanství.
....jsme součástí hmoty, nejde ji úplně zapřít. Záleží na nás jak ji používáme. Vše patří Bohu, nám nepatří nic, ač o to marně usilujeme, urvat si pro vlastní požitek co nejvíc. V okamžiku odchodu z tohoto světa opouštíme vše. Vše co jsme tu tak pracně budovali pro sebe, pro naše blízké, pro uznání, potěchu, pro prospěch druhým, nebo z donucení. Pro co jsme tak úmorně dřeli, co jsme tolik milovali, nebo nenáviděli. Jako poslední opouštíme naše hmotná těla.
Možná jde o to, naučit se nelpět na hmotě v jakékoliv podobě. Projít tím, že ji v jeden okamžik opustíme a až se vrátíme, vrátíme se s vědomím toho, že už nás k sobě nepoutá, nevládne nám, nemá nad námi žádnou moc.
Jak je psáno, cesta k Bohu se zužuje a ten kdo po ní chce jít, bude muset vše odložit a ještě se sklonit, aby prošel.

[marvin]

Já s tou zlatou střední cestou taky souhlasím v mnoha případech, ale myslím, že nelze kombinovat hmotu a duchovní pokrok nelze:)

No a já bych právě naopak řekl, že můžeš nebo by jsi právě měl skloubit hmotu a duchovní pokrok. Jsou to všechno jenom části (aspekty) života. Přemýšlej tří-úrovňově.

Nemůžeš opomíjet hmotu, .. nemůžeš ji zastírat s tím, že máš "vyšší duchovní cíle"..

všechno musí jít ruku v ruce v harmonii. Hmota, duše, duch. Všechno. Pokrok na všech úrovních.

[Adam]

Milý Kvazare,

souhlasím s Tebou. Přidám pár poznámek.

Žijeme v těle - až do smrti - a je to ... skvostná příležitost.

Sváří se v nás protichůdné síly - "gravitace" hmotného a touha po původní čistotě Bytí - pravé přirozenosti.

Samo o sobě není jedno lepší než druhé, ale ... znáš to přísloví o dobrém sluhovi a špatném pánu.

Pokud si pleteme, čemu máme sloužit a co má naopak sloužit nám, chystáme si pasti, pády a zklamání.

Naše převzácná a výsostná svoboda volby nespočívá v ničem jiném, než poznat čemu vládnout a před čím se pokorně sklonit.

A v tom je také ukryta odpověď na Tvou otázku - musíme se oprostit od všeho, co nám vládne, ač jsme sami povoláni tomu kralovat. Dobrý král miluje své poddané a chápe úlohu všech i toho nejmenšího. V tom je zlato střední cesty. Ale není panovníka, který by nad sebou neměl vyšší moc...

Vytkl sis nejvyšší cíl. Nelze než očekávat, že k jeho dosažení na Tebe budou kladeny nejvyšší nároky.

S upřímným respektem k Tvému rozhodnutí - přeji vše dobré. Vytrvej, rytíři Světla!

Adam

[Kvazar]

Díky moc za odpovědi :)

Je tedy pravda, že když se do něčeho zahloubám, tak to pak vidím velmi stroze, ale né dogmaticky a né proto, že bych to někde vyčetl a pak to vydával za pravdu...vždycky dám spíše na intuici a jak mi to dává smysl

Ale asi opravdu i zde tedy platit ta zlatá střední cesta.

Ale jak píše Rota: žít s hmotou, ale nebýt na ní závislý.

Já se to snažím regulovat tím, že když dávají můj oblíbeny seriál, tak si třeba řeknu, ze dnes se nepodivam, aby se nepotvrdila moje závislost nad nim. :-)

A velmi zajímavé bylo, jak píše Jan od Kříže , že závislost je hmotného i mentalniho typu. Např, když nebudu kouřit, ale v mysli budu stále na cigarety myslet, tak závislost stále trvá....a to i třeba po několik let co nekourim, ale na cigarety myslím

:)

[Rota]

....na telku se roky nedívám, ale taky sleduji krimi seriál na netu, dost drsný, někdy se pak bojím, spíš toho, že člověk může ztratit úplně svou lidskost a stát se zrůdou. Onemocnět bludy. Z druhé strany je vidět jak moc záleží na výchově nejen v rodině, ale i ve škole, společnosti. Ze všeho se můžeme nějak poučit, to platí i pro televizi. Prostě všeho s mírou, ať člověk neztrácí svůj čas.
U nás na vesnici mám sousedku, vzdělanou ženu, těžkou alkoholičku. Často vidím její boj s démonem, který svádí a ve kterém prohrává. Všichni už jí tady odsoudili, dřív byla někdo, dnes je nikdo. Ale já si myslím, že je statečná, vím jak křehká a zranitelná uvnitř je, jak je pro ni lehké podléhat bludům. Někdy přijde, drží mě za ruku a pláče, jindy se opile směje. Mám Lenku ráda, má v srdci mnohem víc dobra než ti, kteří soudí a neukazují své démony veřejně.
Všichni tu bojujeme s hmotou, někoho poutají peníze, někoho alkohol, jiného závislost na lásce k partnerovi a žárlivost atd. Všichni jsme statečný, pokud dokážeme alespoň něčemu z toho oddolat. Jak lehce je mnichům a jeptiškám v jejich chrámu, kde se před vším můžou schovat, ale jak se říká, lehko na cvičišti, těžko na bojišti. Hmota na nás působí neustále, není to o ní, ale o našich žádostech, které máme v srdci. Tak tam je potřeba začít. Dívat se na oblíbený seriál v televizi je jedna z těch menších žádostí.

[Tomáš]

Tak potom musíš opustit svůj dosavadní život, rodinu, práci, přítelkyni a přátelé a vydej se hledat pohodlnou jeskyni v horách nebo pokud jsi křesťan, tak se přihlaš do kláštera. Jinak pro tebe bude život utrpením a nakonec budeš litovat, že ses neřídil svým citem, který tímto způsobem poškodíš. Sám jsi řekl, že když se zbavíš všeho, tak nemáš vlastně pro co žít. Proč to nedělat postupně? :-) Kdyby ses měl celý život chovat jako světec, jsi si jistý, že dosáhneš všeho, co s tebou Duch zamýšlí? :-)

[Kuato]

hlavně "chovat se jako světec" je někdy pouze ujetina naší vlastní mysli. náš koncept, který má hodnotu pouze pro nás samotné. svět mnohdy nepotřebuje, abychom se chovali jako světci, ale abychom udělali nějakou práci. uvedu příklad - pokud mám staré nemocné rodiče, kteří potřebují, abych jim vypomáhal a staral se o ně a já se dám radši na toho světce a půjdu do kláštera, tak tímhle si vygeneruju bez ohledu na svoje ideály mnohem víc nezásluh než zásluh..

[MDominik]

I když jsem výše uvedenou literaturu zatím nečetl, dovolím si přece jenom pár řádků mého pohledu na téma.

Vzhledem k tomu, že většině z nás, osud nenaordinoval cestu poustevníka, musíme se vyrovnat s tím, že máme být funkční i v běžném životě :-). Na druhou stranu, poustevničení i jakékoliv mnišství není zárukou ničeho a pro některé, je to jen další karmická zkušenost bez většího duchovního pokroku.
Zřeknout se světského života lze vždy a všude. Je to postoj k vlastní existenci a existenci univerza. Nejde primárně o to co děláme, jde o to s jakým stavem mysli, emocí a úmyslem to děláme.

Pro začátek je důležité pochopení a přijmutí faktu, že se mi neděje žádné bezpráví a že osud na mě není zlý. Osud funguje "mechanicky" a bezchybně, nikdy žádný zoubek nechybí. Vše, co teď prožívám je správně a nemám proto strach z budoucnosti. Nemusím tedy před osudem nikam utíkat. Nemusím se cítit ublížený.

Mysticky: Vše bylo vytvořeno z lásky a i náš osud je vytvořen z lásky k nám. Ať se mi děje v životě cokoliv a já to odmítám, odmítám i univerzální lásku.

Pokud přijmu za své, že nemusím mít strach, mohu zvolit postoj mého vědomí já k astrálnímu i hmotnému světu.

Postoj vědomí Já k životu:

- Po ničem netoužím.
- Nic neočekávám.
- Z ničeho nemám obavy.
- Hraji dobře svoji roli (v kostýmu hmotného a astrálního těla) a pečlivě plním úkoly, které mám v hmotném světě.

Budu-li přistupovat k světskému živou s vědomím těchto pravidel, a stane se mi tento postoj samozřejmostí, za nějaký čas dojde k opravdovému vyhasnutí žádostivosti, a zcela zásadní změně vnímání sebe sama i okolí.

Zjednodušeně, nemusím si zakazovat dívání na TV, prostě mě to přestane zajímat, tak stejně kouření atd.. Ale neznamená to, že nebudu chodit do práce, že se nebudu starat o rodinu, nebo že své děti nebudu mít rád.

M.