Ahoj všichni,
tak jsem konečně dospěla až sem. Už chápu vše a omlouvám se za zbytečné dotazy v bloku - 1 stupeň.
Jen bych chtěla něco také o sobě.
Také jsem prošla vším možným v životě - včetně drog, alkoholu, útěků z domova, experimentováním se vším, co mi přišlo do cesty. Pamatuji si, že jsem ve 14 letech vášnívě četla Timothy Learyho a porádala doma seance s halucinogenních hub, které jsem sama trhala v obrovském množství v lese. Byla jsem si 100% jistá, že trhám správné houby ( a přitom bylo podobných hub - jedovatých v lese dostatek
).
No ale to vše bylo jen proto, abych si opověděla na otázku - kdo jsem to "já". Nešlo mi o to jen tak se bavit. Bohužel jsem nevěděla, že existuje taková literatura atd.
Polovina mé rodina byla fanaticky věřící a druhá ateistická. Nemůžu tedy tvrdit, že by mě někdo navedl na tu správnou cestu. Na tu jsem si musela dlouze přicházet.
To je fuk, co se mělo stát, to se stalo.
Tím vším jsem chtěla říct, že pro mě je důležitá víra, která pramení z čistého srdce a lásky.
Dlouho jsem měla pocit, že jsem špatná, když nechci chodit každou neděli do kostela, ke zpovědi a pravidelně se houfovat a znechuceně poslouchat výklad kněze.
Také mi bylo vytýkáno, že když se zajímám o astrologii, že je to hřích, že je hřích téměř vše, co mě láká.
Uvědomila jsem si po letech hledání víry a pravdy. Že Bůh je v nás, v našem srdci a naleznu ho jedině sama v sobě. Tak jak mluví E. Tomáš a Míla.
Trvalo mi to opravdo dlouho, proto jsem experimentovala, cvičila také Sylvovu metodu, dělala autohypnózu, sugesti a já nevím co.
Jen k tomuto okamžiku, že pravé království nalezneme sami v sobě.
Jsem za to strašně šťastná a už neřeším, zda budhismus, hinduismus, konfucionismus nebo zda mám být radějí evangelik, nebo přeci jen katolik či grálista.
Nepotřebuji se shlukovat a davově se nechat ovlivňovat.
Moje srdce a mysl jsou mým útočištěm a mé tělo, mým chrámem.
. Vela zdaru.
