Smysl duchovního snažení

[Helena]

Jsme jedno s Bohem. Jsme jeho část. Jsme od něho zdánlivě odděleni, abychom se do něj zase mohli vrátit pomocí duchovního snažení.
Nejprve žijeme lidský život jako nevědomé bytosti, připoutané k lidskému osudu. Jsme zapadlí v drobných problémech fyzické existence a usilujeme o majetek, slávu, sex, zážitky...Postupně pomocí mnohého utrpení nahlédneme hlubší smysl existence a vydáme se na cestu k Bohu, až se do něj vrátíme a naše iluzorní malé já opět zmizí.
K čemu to všechno je? Proč Bůh vytváří miliony malých "Já" žijících v iluzi?

Moje odpověď je, že to nemá žádný smysl. Je to jenom Boží hra se sebou samým, jenom miliony snů, které Bůh sní.
Z tohoto pohledu je možná duchovní cesta nejvyšší ze všech různých možných usilování, ale svou podstatou se neliší od "nižíšch" a "hmotnějších" usilování. Každý naplňuje život tím, čím chce a může, v rámci pravidel hry (tj- Božích zákonů života). Má tedy větší smysl usilování o splynutí s Bohem než usilování o koupi bytu, nebo jakékoliv jiné usilování? Není obojí stejně beze smyslu?

[Firzen]

Někde jsem slyšel nebo četl, že Bůh je jediný a zároveň všudypřítomný. Z toho důvodu, chce-li poznat sám sebe, musí se nutně rozdělit na více částí. Bůh dle této teorie tedy skrze živé bytosti poznává sám sebe.

Jaký to má smysl? Hmm.. Možná proto lidé hledají Boha - aby jim odhalil smysl jejich života.

[Rota]

Bůh má všechny vznešené vlastnosti: dokonalé poznání, bohatství, sílu, krásu, slávu a schopnost odříkání. Bůh je všudypřítomný, je majitelem všeho, přítelem všech a konečným uživatelem všeho. Toto je skutečný návod k míru.
Nikdo nemůže dosáhnout míru, dokud si myslí, že mu něco patří. Všechno živé i neživé ve vesmíru vlastní a řídí Bůh. Bůh je majitelem všeho a musí být tedy mocnější než kdokoliv jiný nebo cokoliv jiného.
Boha nemůžeme poznat mentální spekulací, musíme o Něm naslouchat, musíme přijímat. Pokud chceme Boha poznat, musíme se mu odevzdat. Pokud budeme o Bohu spekulovat, aniž bychom se mu odevzdali, nedosáhneme úplného poznání. V hmotném světě to však není příliš obvyklé. Jsme nezávislý a myslíme si: proč bych se měla odevzdávat, jsem nezávislá, budu tak jednat. O odstranění této vady musíme usilovat po mnoho zrození. Koloběh zrození může zastavit pouze Bůh.
Poznání ve vědomí Boha je tak dokonalé, že kdokoliv vykonává činnosti ve vědomí Boha a třeba ještě nedosáhl dokonalosti, bude v příštím životě pokračovat od místa, ke kterému došel. Činnosti ve vědomí Boha jsou trvalé. Činnosti hmotné končí smrtí, protože jsou spojené s tělem.
Pouhé poznání, že nejsem toto tělo, ale duše, nestačí. Musíme se vymanit z pout hmotné existence. Člověk musí projít celým procesem, aby se z něho stal civilizovaný člověk, pak aby byl zbožný, vykonával oběti a dobročinnosti a dospěl na úroveň poznání, potom k vysvobození a potom k poznání, kdo je Bůh.
Z nejakého důvodu jsme poklesli do tohoto hmotného světa a procházíme utrpením. Měli bychom se modlit k Bohu o osvobození. Ale neměli bychom od Boha jen brát a nic Mu nedávat. My od Pána dostáváme tolik světla, vzduchu, jídla, vody a další věci. Bez těchto darů bychom nemohli žít, tak proč Mu i něco nedat? Bůh říká: Jestliže mi někdo obětuje s láskou a oddanosí list, květ, ovoce nebo vodu, přijmu to.
Náboženství je podle definice to, co nás spojuje s Bohem. Náboženství znamená hledat Boha, porozumění Bohu a obnovení vztahu s Bohem. Náboženství se nadá vytvořit. Pravé náboženství musí přijít z autorizovaného zdroje a tímto zdrojem je samotný Bůh.
Bůh říká: Ve své neprojevené podobě pronikám celým vesmírem. Všechny bytosti jsou ve Mně, ale Já nejsem v nich.(Bůh je v nás zastoupen svou energií, ne celou bytostí) Není tak těžké spatřovat Pána v celém stvoření, neboť Bůh je všudypřítomný. Ti kteří znají vědu o Bohu, mohou Boha vidět v každém atomu vesmíru. Vsechno spočívá na Pánu Bohu, ale Bůh není ve všem. Bůh a jeho energie se neliší, ale tato energie není Bůh. Slunce a jeho svit se neliší, avšak sluneční svit není slunce. Sluneční paprsek může svítit do místnosti, ale těžko můžeme říci, že slunce samo je v našem pokoji. Energie nejvyššího absolutního je všude, ale Bůh sám se v ní nenachází.
Rozlišujeme dva druhy energie - hmotnou a duchovní. Individuální duše náleží k vyšší Boží energii, ale protože mají sklon propadat hmotné energii, označují se jako energie okrajová. Všechny planetární soustavy a vesmíry spočívají na Božích energiích. Jako všechny planety sluneční soustavy spočívají na slunečním světle, tak i veškeré stvoření spočívá na Boží záři.
Člověk je duchovní jiskra. Bez duchovního doteku se nemůže nic pohybovat, proto je všechno závislé na Božské neosobní energii. Božská energie je neosobní, ale Bůh je osoba. Často slýcháme jak různé osobnosti vykonaly úžasné skutky a přesto i navzdory jejich energetickým výkonům stále zůstávají osobami.
Bůh říká: A přesto ve Mně vše, co je stvořené, nedlí. Pohled na Mou neuvěřitelnou moc. Ačkoliv jsem udržovatel všech živých bytostí a přestože jsem všude, nejsem částí tohoto vesmírného stvoření, neboť Mé Já je jeho zdrojem. To je Boží nepochopitelná mystická síla. Bůh je všude a přes to je stranou všeho. Můžeme vnímat Jeho energii, ale Jeho samotného spatřit nemůže, protože Boha nelze spatřit hmotným zrakem.
Smysly můžeme zduchovnit službou a láskou k Bohu. Pán prostupuje celým vesmírem, sídlí v srdci, v duši, ve vodě, ve vzduchu, všude.
Bůh je velice milosrdný. Jeho přáním je zbavit nás utrpení, ale my se naopak pokoušíme tomuto utrpení přizpůsobovat. Jelikož jsme nedílnými částečkami Nejvyššího Pána, nejsme určeni k tomuto utrpení. Tato utrpení pocházejí z těla a mysli, od jiných živých bytostí a přírodních katastrof. Neustále se z nich pokoušíme vymanit a tyto pokusy tvoří náš zápas o existenci. Sami toho však nedosáhneme. Je to možné jen tehdy, vyhledámeli ochranu Nejvyššího Pána. Štěstí dosáhneme tehdy, vrátímeli se znovu do svého přirozeného postavení. Bůh a Jeho představitelé také přicházejí, aby nám pomohli.
Lidé mají sklon přijímat jednu víru a zavrhovat ostatní. Přirozeností každého člověka je prokazovat službu. Buď sobě samému, své rodině, své společnosti, národu nebo lidstvu. Živá bytost a služba nemohou být odděleny. Nikdo nemůže existovat bez prokazování služby. Měli bychom zapomenout na to, že jsme křesťané, muslimové, hinduisté..... a pochopit, že jsme živé bytosti, jejichž přirozeným postavením je prokazování služby nejvyšší živé bytosti. To je cesta k osvobození.

[Helena]

Rota: hezke, ale neodpovida na polozenou otazku

[marvin]

Odpověď asi nedostaneš takovou, jakou by sis představovala.

Je to spíš o způsobu přemýšelní.

Já vidím osobně smysl ve všem co dělám ať už na duchovní nebo fyzické úrovni. Cokoliv do čeho se pustím mě naplňuje štěstím a radostí a nezáleží jestli montuju světla na strop, nebo cvičím knihy od Bardona.

V tom to podle mě není - to na co se ptáš.

Ze všeho na mě od tebe působí taková frustrace a zoufalost, je to asi jako když sytý nevěří hladovému.

Když člověk nevidí nebo necítí smysl snažení, tak ho podle mě nemůže poznat rozumově. Tzn nikdo ti nemůže říct v čem ten smysl je. Navíc je to čistě subjektivní věc, to čemu zasvětíš život ty může být pro ostatního úplný nesmysl (a většinou to tak je:)

Co se týče Boha, podle mě ho nemůžeš pochopit, proč to dělá, proč ty iluze, hra se sebou samým - to je možná připodobnění, kt. odpovídá možnostem chápání, ale zbytek rozměru toho není podle mě možno pochopit.

Proto máme city a pocity a vnímání, dojmy, emoce - lásku, hněv atd, ty další části mozku včetně podvědomí, kt. se to snaží nějak uchopit a odpovědět nám na to co je smysl.

[Firzen]

Lasenic taky napsal, že kdyby byl Bůh vysvětlitelný, nebyl by nekonečný. :-)

[Inrise]

Pokus se někde najít malé děti které si svobodně hrají a dívej se:-)
umíš v tom najít svou odpověď?:-)
Ahoj:-)

[Rota]

Heleno, osobně si myslím, že pokládáš pěkné otázky, ptáš se na smysl života, zda má smysl jakékoliv konání a usilování. Hledáš smysl Božího tvoření.
Je to velice dobrý krok....i když se možná cítíš naplněna pochybnostmi a nevíš v co věřit, co je správné, co je pravé, smysluplné.
Všechno má nějaký smysl, každé usilovaní, byť to tak třeba nevnímáš nebo necítíš jistotu. Usilováním člověk vždy něco získává a něco odkládá. Ať je to koupě bytu nebo snaha o pochopení Božího záměru.
Tvé otázky jsou dobré otázky, ale jen ty sama si na ně můžeš odpovědět, protože máš svobodnou vůli v určování toho, co bude smyslem tvého života, kterou cestou půjdeš, co tě osloví a bude inspirovat.
Život je volba, volba co se rozhodnu dělat, v co se rozhodnu věřit, kým budu a všichni musíme po svém naložit s poznatky, které nám každá volba a čin přináší.

S přáním všeho dobrého.....

[zebyja]

Velmi hezká otázka :)

Někdo, kdo by si jistě přál zůstat nejmenován řekl:

Nesnaž se hledat správné odpovědi, ale správné otázky.

Čím blíže jsi Bohu, tím blíže jsi pravdě a tím více Tvé vlastní nitro naplňuje skutečný smysl života. Když jej pozoruješ, pak si stačí uvědomit, že: To co je dole je jako to hořejší. ;)

[Inrise]

A je-li nevinnost maličkých stále zatížena hříchem, pak k zamyšlení přidávám uryvek F. Werfla jehož kniha 'Mezi nebem a zemí' se zdá nést plno úvah... tedy myšlenek;-)

[Adam]

K čemu to všechno je? Proč Bůh vytváří miliony malých "Já" žijících v iluzi?
Moje odpověď je, že to nemá žádný smysl. Je to jenom Boží hra se sebou samým, jenom miliony snů, které Bůh sní.
...
Má tedy větší smysl usilování o splynutí s Bohem než usilování o koupi bytu, nebo jakékoliv jiné usilování? Není obojí stejně beze smyslu?

Tohle se mi vrací ... a obávám se, že komplexnost toho sdělení mi pořád uniká:
(ale jak si to procházím, tak jsem si vzpomněl na jednu fotku ... kterou přikládám)

...všechny věci tady jsou skutečně jenom dočasné – pouze Duch je dokonalou podstatou.

Nikde mimo tebe samotného není pro tebe cíle.

Jediný smysl a cíl vlastního života je v rozpoznání vlastního životního úkolu,
tj. ve vědomí vlastního živého poměru k Bohu.

[Firzen]

A já na to úplně zapomněl. Stydím se.. :D Děkuji, Adame :-)

[MDominik]

Obávám se, že na otázky, které Helena klade nelze uspokojivě odpovědět. Intelektuální rozklíčování je nemožné.

Jistě znáte ten stav při meditaci (nemyslím teď nic konkrétního), kdy je přece vše jasné, alias chápete a prožíváte problematiku předmětu meditace. Ale jak meditaci ukončíte, pocit ještě chvíli trvá, ale vědomí už má zastřeno, a za chvilku je to už jen příjemná vzpomínka a pochopení problematiky je pryč.

I kdyby Helena měla pravdu v teorii Božské hry (na druhou stranu, třeba to tak aspoň napůl je), je to jen logická úvaha a analýza poznatků, které jsem za svůj život posbírali, přečetli atd..

Pokud jsme ve hmotě , tak jen v "Božských stavech" se můžeme lehce dotknout odpovědí. Samotný Intelekt to prostě nemůže pojmout a ani to nemá pojmout.

Možná, někdo namítne, že vždy když je nějaká diskuse o smyslu života, že se hned někdo odvolává, na to, že to nelze pochopit. Lásku taky nelze pochopit, mnohdy jde proti rozumu a přece existuje : -)

Lehce mě tyto otázky rezonují s duševními stavy, kterými si asi také prochází většina z nás, je to duchovní pesimismus, nebo jakási existenčně/duchovní marnost. Tím nechci říct, že je to Helenin případ. Jen mě tu u čtení napadlo.

Takový stav může být projevem neuspokojení z výsledků duchovního snažení, zklamání z očekávání vývinu některé ze schopností . Např. čarujeme, čarujeme aby se někdo uzdravil, a bez výsledku, očekáváme, že to jasnozřeníčko něco uzří, nebo trošku by nám To Univerzum mohlo naznačit, že jdeme správnou cestou atd..

A nebo je to všechno úplně jinak... :-)

[Tomorex]

Myslím, že k tomu bude potřeba srovnání různých výkladů Stvoření Vesmíru, psychologie a filosofie. Ve východní filozofii se totiž mluví o neosobním Já, jednotě, která byla na počátku, ta se postupně začala rozdělovat, až z toho vznikl svět. Mluví se dni Brhmy, po kterém vše zmizí na stejnou dobu, a poté natupuje další den. I další kultury měli model světa, který mizí a zase se objevuje. Vše je součástí velikého koloběhu. Je to jako střídání ročních období, plynoucí voda. Neosobní...

Naproti tomu stojí západ. Bůh, který stvořil náš svět, člověka, Adama, a z něj Evu. To nás staví do úplně jiné pozice. Jsme to My a Bůh a my se vymezujeme naším vztahem k němu. Už to nesjou jen bohové dohlížející na chod světa spíše jako zástupci zákonů. V tomhle případě se nám dostává svobodné vůle a Bůh se na nás může naštvat. Taky má svobodnou vůli.

Z toho místa už je blíže k nějaké individualitě, osobnímu snažení. O co v životě usilovat, už je složitá otázka a tady se dá opřít třeba o psychologii. Jung píše, že společnost vyžaduje hrát učité úlohy které nazval personae z latinského persona, což znamená "maska" a také to souvisí s per-sonare neboli "znít skr". Abychom ale věděli, které masky si nasadit, je potřeba se na vše koukat nezaujatým způsobem a odhalit svůj Střed, ze kterého už můžeme zvažovat všehna pro a proti. Říká také, že pochopení sebe sama dává smysl života. V tom už vidíme analogii s naší živlovou rovnováhou.

Viděl bych tedy, že ta původní otázka spíše zpochybňuje tu první verzi příběhu. Jako hermetici bychom měli vidět do obou oblastí, neupínat se jen na jednu interpretaci, hledat odpovědi, kde se dá a správně to zhodnotit. Koukat se na vše z různých úhlů.

[MDominik]

Žádné výklady, které se dají vyčíst, nebo sdělit ústy nelze použít k pochopení. Vědomí nám to nedovolí, intelektuální pochopení jsou jen naše spekulace, ovlivněné kulturou ve které aktuálně žijeme.

Existují, ale božské stavy pod různými názvy, jako Osvícení, Nirvána, Samádhi atd.. Ve kterých člověk ví, chápe, nicméně je nemožné tuto zkušenost přenést na ostatní do běžného vědomí k pochopení intelektem.

(Jsou ale náboženství, které věří v nějakou formu spasitele, který to v nějaké formě udělá.)

Nemá smysl bádat a intelektuálně spekulovat, aby jsme našli pravdu.
Má smysl usilovat o dosáhnutí výše uvedených stavů.

Poutej se, abys zůstal volný. Nebo lidově řečeno, nejdřív uvěř, potom ti bude dáno.