Patřil mezi nejvýznamnější české hermetiky období mezi dvěma světovými válkami. Ačkoli se narodil v Brně, žil v Praze, kam se jeho rodiče natrvalo dostěhovali. Svůj pseudonym - z Lásenic - si vybral podle názvu vesničky Lásenice, kde prožil řadu šťastných okamžiků v kruhu přátel.
Dobrodruh a světoběžník
Lasenicův život byl dosti pestrý a dobrodružný. Po absolvování obchodní akademie a vojenské služby na letišti v Kbelích se oženil a ujal se vedení továrny na nábytek. Rozvod v roce 1929 a zkáza truhlářství, jehož byl majitelem (bylo i s vybavením zničeno v důsledku jednoho nepodařeného magického experimentu, který prováděl v jeho prostorách), ho citově i myšlenkově silně poznamenaly. Obě tyto události pochopil jako znamení vydat se jednou provždy na cestu za poznáním, světlem, pravdou... Konec jednoho tak pro něho znamenal začátek nového. Unaven věčnými jednáními na úřadech i s věřiteli, odjel Lasenic do Paříže. V té době již byl členem hermetiského řádu "New Eulis" (praktikujícího zejména sexuální magii), členem martinistického řádu s lóžovým jménem bratr Milan a měl také mnoho přátel v tehdejších hermetických kruzích. Ovládal plynně francouzštinu a němčinu, hovořil italsky, ovládal latinu, učil se hebrejštinu a posléze se naučil číst i hieroglyfické písmo starého Egypta. Odjezdem do Francie v roce 1930 se začíná nová etapa jeho života.
Ve Francii však dlouho nezůstal. V rámci francouzské výpravy odjíždí do Kambodže, kde spolu s dalšími skupinami stavebních dělníků a architektů z celého světa pracuje na rekonstrukci a záchraně chrámového komplexu Ankhor-Vat. Po půlroce se vrací zpět do Francie, pak domů do Prahy a znovu odjíždí do ciziny. Tentokrát na Madagaskar (opět přes Paříž), pak nakrátko do Čech a znovu do Francie a Itálie. Stává se členem vysoce esoterní a tajné Societé Secrete Egyptienne, ale ještě předtím získává meč rytíře starobylého hermetického řádu Růže a Kříže jako člen jeho německé, v Praze působící lóže. Zaujat Egyptem, jeho náboženstvím, a především jeho magií, odjíždí na studijní pobyt do Alžíru, Maroka, Tunisu a Egypta. A Egypt se mu také stal osudným. Při jednom z jeho pobytů v této zemi se mu dostalo zasvěcení v iniciační kobce jedné z pyramid v Gíze, při němž mu bylo umožněno přímé nazírání astrálu, magický experiment vyhrazený pouze hrstce vyvolených. Avšak bohové Egypta si vybrali svou daň - při své příští cestě se ocitl spolu se svým přítelem v písečné pouři v Údolí králů. Bouři, která zuřila téměř pět hodin, přežil jen on. Nicméně drobný, jemný písečný prach se navždy usadil v jeho plicní tkáni, která se jeho působením zanítila a začala se pomalu rozkládat. Lasenic začal kašlat, posléze vykašlával krev a trpěl velkými bolestmi. V r. 1938 se podrobil operaci, ale jeho stav se nezlepšil. Měsíc po oslavě jeho čtyřicátých čtvrtých narozenin zemřel na záchvat infekční tuberkulózy, jak zněla oficiální lékařská diagnóza.
Lasenic a tajné společnosti
Jak již vyplývá z předchozího stručného životopisu, byl Lasenic velice agilní člověk. Již v letech 1920 - 21 vede jednu z tehdy nejvýznamnějších českých hermetických společností, tzv. Volné sdružení pracovníků okultních, a to až do svého odjezdu do Francie v roce 1930. O její vysoké úrovni a životaschopnosti svědčí mj. i fakt, že se stala jádrem slavné Universalie - společnosti českých hermetiků. Lasenic sám patřil k zakládajícím členům Universalie a známé je jeho pojednání o universalismu, které poprvé přednesl v Paříži na ustavující schůzi francouzské pobočky této české společnosti s názvem Universalia - Loge de France. Hermetickému životu se opravdu plně věnuje, a to často na úkor svého života osobního. Mimo svého působení v rámci esoterních řádů, jejichž byl členem, Lasenic při svých pobytech v Československu přednášel jak v rámci Universalie, tak pořádal své vlastní přednášky; byl také lektorem Svobodné školy věd hermetických, kterou založil dr. Oldřich Eliáš v roce 1936, a navázal tak na předcházející aktivitu Otakara Grieseho v této oblasti. V rámci knižní činnosti Universalie také publikuje, a to jak v jejím časopise Herold (vydávaném pouze pro vnitřní potřeby členů), tak v časopise Logos, který byl určen široké veřejnosti zajímající se o magii a "vědy okkultní". V roce 1937 však Lasenic z Universalie pro neshody s jejím tajemníkem dr. Keferem odešel. Rozpor mezi oběma hermetiky se týkal především dalšího směřování Universalie - Lasenicovi se nelíbil Keferův záměr zpřístupnit hermetické vědy široké veřejnosti, neboť se obával jejich profanace. On sám dával přednost lóžovému systému práce. A tak Universalii opustil a rok po svém odchodu založil svůj vlastní spolek - Horev klub, který vydával časopis Horev. Tento spolek tvořil ideovou a programovou jednotu s martinistickou lóží Paragava, založenou v témže roce 1938, jejímž předsedajícím se Lasenic stal. Chartu k založení lóže (Lasenic byl zasvěcencem třetího stupně) mu vydal tehdejší velmistr řádu a jeho osobní přítel Chevillon. Nicméně ještě před svým odjezdem do Paříže Lasenic navštívil dr. Eliáše a za nevyjasněných okolností mu odebral chartu, která ho opravňovala k založení taktéž martinistické lóže a kterou obdržel dříve než on. Jenže Lasenic prostě neměl rád konkurenci.
Činnosti Horev-klubu a lóže Paragava se pak Lasenic věnoval až do své smrti, i když v omezeném rozsahu. Přispělo k tomu jeho zatčení gestapem a následný zákaz činnosti Horev-klubu německými okupačními úřady. Členové Horev-klubu se však i nadále setávali, i když v užším kroužku než předtím, a to nejčastěji ve společné vile manželů Sedláčkových a Lasenice v Káraném u Prahy. Také činnost lóže Paragava neustala, nýbrž byla tentokrát již přímo spojena s aktivitami Horev-klubu. Po Lasenicově smrti jeho žáci - členové Horev-klubu a Paragavy - ještě nějakou dobu v činnosti obou organizací pokračovali, ale Mistra Lasenice jim nikdo nemohl nahradit. Lasenic si ani nemohl vychovat nástupce, protože se bohužel mezi jeho žáky nenašel nikdo, kdo by mohl být jeho pokračovatelem a následovníkem. Činnost Horev-klubu posléze skončila a lóže Paragava byla "uspána". V současné době (tento článek byl sepsán v roce 2000) existuje spolek, věnující se Lasenicovu odkazu, tzv. "lóže Lasenic", jejíž členové se snaží odkaz velkého hermetika dále rozvíjet. Výsledky své činnosti však drží v přísné tajnosti.
Obnovení starých magických Systémů
Lasenic, obdobně jako všichni hermetici té doby, napsal řadu prací na nejrůznější témata. Spolu s hrstkou svých současníků se rozhodl zhostit se nadlidského úkolu - sepsat hermetické zasvěcení do universalismu. Prakticky to znamenalo prostudovat teoreticky a pokud možno i prakticky všechny nejvýznamnější hermetické nauky celého světa, včetně již zaniklých systémů (např egyptského, babylonského apod.), porovnat je a analyzovat, vybrat to, co mají (měly) společného, byť by to bylo skryto pod různými symboly, a z těchto společných rysů vytvořit univerzální systém hermetismu teoretického i praktického. Lasenic se vrhl do této práce s neuvěřitelným elánem. Studuje kabbalu, buddhismus, hinduismus, islám, taoismus, antická mystéria, seznamuje se s mystikou jak západního, tak východního typu a s řadou dalších náboženských systémů - především však s hermetickými´systémem starého Egypta. Ten ho zaujal nejvíce - jednak obsahoval vše, co jemu předcházející systémy, a navíc řadu dalších prvků, na které pak přímo navazovalo učení kabalistů a bible, a to jak Starého, tak Nového zákona. Lasenic, který byl pevně přesvědčen o existenci Atlantidy, považoval egyptské náboženství, stejně jako magický systém předkolumbovských indiánských civilizací Jižní Ameriky, za přímé dědictví hermetismu atlantského. Studovat v té době staroegyptský hermetický systém však nebylo nic lehkého. Lasenicovi velmi pomohl fakt, že jako člen řádu "New Eulis" a Societé Secrete Egyptienne znal egyptský panteon, systém a význam mysterií spojených s oslavami egyptských divinit, jako byla bohyně Isis, bůh Ra, Osíris atd. Jako jeden z mála lidí, kteří se o Egypt zajímali a nebyli egyptology z povolání, se na základě francouzštiny naučil číst hieroglyfy. To mu otevřelo dosud uzavřené stránky egyptského náboženského a magického myšlení a přineslo významný objev v podobě tzv. filozofie Horev, kterou mimo jiné pěstovali kněží chrámu boha Ptaha v Memfidě. Tato filozofie "ohně nebo světla" je velmi podobná, a někdy téměř totožná s filozofií původního tibetského lamaismu, takže je reálný předpoklad, že obě učení čerpala z jednoho pramene.
Lasenic se však nespokojil s pouhým čtením hieroglyfů. Tušil, že za znaky se skrývá mnohem více než jen pouhé věty či strohá sdělení nebo řady modliteb a chvalozpěvů na egyptská božstva. Svá studia a úvahy na téma hieroglyfů pak shrnul ve své knize Egyptské hieroglyfy a jejich filosofický význam, jejíž druhé vydání vyšlo v roce 1935 v Praze. výsledkem usilovné Lasenicovy práce a výsledkem jeho bádání bylo vytvoření trojstupňové rituální iniciace univerzalismu. První stupeň vyšel knižně v roce 1937 pod názvem Hermetiská iniciace Universalismu na základě systému rhodostaurického (nově byla vydána v roce 1990). Druhý stupeň se dochoval pouze ve strojopisné formě jako učební text členů Horev-klubu a lóže Paragavy. Třetí stupeň nebyl nikdy napsán, existuje však jeho osnova.
Lasenic sám vzal za základ univerzalistického rituálního zasvšvení především souvztažnosti mezi učením rosekruciánů, martinistů, rytířů Svatého Grálu a systému řádu New Eulis. Jeho výběr byl pochopitelný - výše uvedená společenství a řády ze všech nejvíce v sobě obsahovaly prvky, poznatky, doktríny a rituály starých magických systémů a přímo na ně navazovaly. Jeho kniha, i celý jím nově vytvořený hermetický systém zasvěcení, je pak geniální syntézou, v níž nově a zcela originálně podal formulace starých hermetických zákonů, rituálů i magické praxe.
Praktikující mág
Lasenic sám byl velkým praktikujícím mágem. Během svého života prošel řadou různých hermetických společností a jeho magické schopnosti tomu odpovídaly. Zabýval se magií zvědnou, rituální, evokativní, sexuální, psychurgií, ale také nekromancií a spiritismem. Ovládal vymisťování astrálního těla a byl mistrem živlové magie. Jako jeden z mála hermetiků pronikl do tajemství tarotových karet jako souboru prastarých hermetických a magických symbolů a jako jediný podal jejich výklad v souvztažnosti všech jejich významů, včetně zhotovení jejich magických signatur. Uměl zhotovovat magické nástroje a talismany. Zabýval se spagyrií, mumiální léčbou a alchymií. Byl velmi dobrým astrologem. Ovládal magické a léčebné účinky barev, rostlin, minerálů - byl prostě všestranným mágem.
Byl však také veskrze moderním člověkem, jehož názory mají stále co říci i dnešní době. Zajímavé je např. jeho pojetí toho, co se děje s člověkem po smrti: ...Neexistuje znovuvtělování, reinkarnace duší jako individuí. Po smrti tělesné nastane duševní smrt. Lidské duše se rozloží, vplynou v duši kosmickou a splynou s ní. Obohatí ji však o výsledek svého pozemského strádání, ať už ve smyslu kladném (dobro, dobré skutky), či zlém (zlé skutky). Má tedy ateista pravdu, tvrdí-li, že se po smrti rozpadne, že po smrti nic není. Nicméně do tohoto oceánu kosmické duše se také vlévají i duše všech živočichů, zvířat, obohacujíce jej také o výsledky svého života (strádání). Třeba-že je tato kosmická duše jednotná, přece je podle kvalit, přinesených do ní z tohoto světa, rozvrstvena; vrstvy však přechází jedna do druhé neznatelně, povlovně. A částečky tohoto kosmického rezervoáru se znovu vtělují, projdou životem a zase se vrátí do něho zpět, obohativše jej opět o své zkušenosti. Tímto způsobem postupuje pozvolna reintegrace, tedy absolutní splynutí s Bohem, Světlem, Prapříčinou. Takto budou jednou všichni lidé spaseni. Tvrdí-li tedy někdo, že je např. reinkarnací egyptského faraona XY, má pravdu jen v tom smyslu, že v něm částečně je něco z onoho faraona (v nás všech je něco z něho), resp. je v něm určitý díl částeček jeho rozplynuvší se duše jako individuality. Nebo tvrdí-li tibetský lama, že byl v minulém životě oslem, má pravdu, neboť atavisticky silněji v sobě pociťuje částečky kosmické duše, jež jsou oslího původu. Fantazie každého v těchto tvrzeních inklinuje k tomu, co se mu lépe líbí, co jej více láká, anebo co více pociťuje, neboť v každém z nás fakticky je něco z těchto faraonů, králů, velekněží - a i z těch oslů.
Výše uvedený úryvek je z práce Vladislava Kužela Hovory s Lasenicem, která vyšla poprvé v knižní podobě v roce 1993 - do té doby kolovala jen ve strojopisech jako záznam rozhovorů Mistra a jeho žáka.
Dílo a význam
kromě již zmíněné Hermetiské iniciace Universalismu na základě rhodostaurickém a publikace Egyptské hieroglyfy a jejich filosofický význam vyšla následující Lasenicova díla: Hermes Trismegistos a jeho zasvěcení (1934), Sexuální magie - 1933 (třetí vydání), Universalismus (1933), Alchymie, její teorie a praxe (1936), Tarot, klíč k iniciaci (1939). V Lasenicově překladu také vyšla kniha J. B. Kerninga Listy o královském umění (1937). Existuje však ještě řada dalších Lasenicových prací, které napsal při svých pobytech ve Francii a které nikdy nebyly přeloženy do češtiny. Nacházejí se povětšinou v archivech těch tajných francouzských společností, pro které byly vytvořeny.
Obecně vzato, Pierre de Lasenic byl velmi zajímavou, složitou a zvláštní osobností. Byl romantický i cynický, měl duši básníka a povahu dobrodruha. V každém případě však celý svůj život věnoval touze po dosažení absolutního poznání a splynutí s věčným Světlem. Stal se velkým znalcem ezoterismu, významným myslitelem a vynikajícím praktickým mágem, jediným z českých hermetiků, který vytvořil svůj vlastní hermetický systém a který byl ctěn a uznávám i za hranicemi tehdejšího československého státu. Reprinty jeho prací, vydané v 90. letech, pak jasně svědčí o tom, že jeho dílo je stále živé, neboť zájem o něj trvá již celé jedno století.
Článek zveřejněný v publikaci Svět magie, 1/2000
