Uvádí se, že se narodil pár let (cca 4-6) po Jehošuovi z Nazaretu a stal se ve své době stejně uznávaným, uctívaným, známým a velebeným jako později Kristus. bylo mu zasvěceno mnoho svatyní a chrámů, jeho sochy stály v mnoha městech, bylo o něm napsáno mnoho spisů, byl dobře znám v tehdejším antickém světě. Až ve 4 stol. na popud císaře Konstantina bylo likvidováno vše, co duchovně konkurovalo křesťanství, tedy konkrétně i vše co se týkalo Apollonia z Tyany. Zachoval se pouze jeho životopis ze 3. století od Flavia Filostrata, několik dopisů a spis „O obětech“. Informace jsou tedy omezené, ale přesto tento muž nepřestává inspirovat mnohé po celé věky.
Filostratos byl spíše dovedný spisovatel, takže je třeba rozlišovat mezi pravdivými relevantními údaji a tím, co si sám vymyslel a přibásnil. Nicméně žil v době, kdy byl Apolloniuův kult ještě živý a měl k dispozici i mnoho písemných podkladů. Vycházel především ze zápisků Apolloniova průvodce Damida, které se dnes bohužel nedochovaly. Cituje také některé dopisy a čerpal z toho, co bylo známo v jeho době.
Stručně o Apolloniovi - již ve velmi ranném věku si zvolil následovat filosofii Pythágora, od té doby po celý svůj život dodržoval přísná pravidla - nejedl maso, oblékal se do obyčejného lněného šatu, brzy rozdal své jmění a odmítal bohatství, denně plnil nějaké nespecifikované povinnosti vůči bohům, modlitby a cvičení. Ještě jako nedospělý se stal pomocníkem chrámového kněze, svou moudrostí a příkladností života byl tak proslulý, že kněze brzy nahradil a i bohatí a mocní k němu jezdili pro radu. Vydal se na cestu přes Babylon k indickým mudrcům, u nichž patrně získal nějaké zasvěcení a následně cestoval po Řecku, Přední Asii, Itálii, Galii, Hispanii, Lybii, Egyptě a Etiopii. Všude plnil svou misi - učil lidi moudrosti, pomáhal jim, uzdravoval nemocné, pomáhal řešit soudní spory, vyhledával moudré a radil mocným, všude byl vítán a měl mnoho následovníků.
U Filostrata se dozvídáme několik zajímavostí, vyjmenuji ty, které mě nejvíc zaujaly. Nejvíce asi návštěva u indických mudrců. Z textu vyplývá, že moudrost Egypta byla převzata právě z Indie. A zatímco mudrci a kněží v Egyptě Apollonia zklamali, v jeho době byla tamní moudrost již mrtvá a degenerovaná, u indických mudrců našel moudrost dosud živou a silnou. Po zbytek života moudrost Indie chválil a zdejší mudrce Fraáta a Iarcháse jako jediné považoval za své učitele (vedle Pythágora, kterého už ovšem nezažil). Zajímavé je také, že tito mudrci sídlili ve městě na nějakém nepříliš vysokém pahorku, které nebylo chráněno žádnými hradbami. Mohl vstoupit jen ten, kdo byl pozván. Když chtěl pahorek dobýt Alexandr Veliký, bylo prý jeho vojsko zničeno ohněm a bleskem ještě než se stačilo k pahorku přiblížit. To může značit buď nějakou pokročilou zbraň, nebo ochranu pomocí magie.
Zdejší mudrci prý Apollonia při hostině překvapili kotlíky, které se samy pohybovaly a „otroky z černého kovu“, kteří sami nalévali víno a podávali pohárky. Podle popisu bychom dnes řekli, že se jednalo o roboty.
V dopisech se Apolonios zmiňuje, že tu v chrámu pod kopulí viděl živý a pohybující se model sluneční soustavy zavěšený jen tak ve vzduchu. Tuším že v knize Frabato je zmíněno, že Mistr vlastnil zmenšený model celé zeměkoule, na němž vše probíhalo v reálném čase jako ve skutečnosti, jen ve zmenšeném měřítku. Proč by tedy nemohl existovat podobný model sluneční soustavy?
V jiném dopise píše, že tu viděl čtyři „živá kola“, zařízení pocházející odjinud, sloužící k přenášení poselství od bohů.
Zkrátka se zdá, že tito indičtí mudrci byli sami nějací bohové, nebo s nimi byli v kontaktu, v každém případě měli k dispozici v té doby neslýchanou technologii a především ohromné znalosti magie. Od nich se Apollonios zřejmě naučil mnohé ohledně léčení, jasnozřivosti a vůbec moudrosti, řekli bychom hermetické.
V Indii byl prý také nějaká studna se zlatou nebo živou vodou, s velmi zvláštními a silnými účinky.
Filostratés také popisuje některé tam žijící tvory, něco jsou očividné pitomosti, ale „divocí osli s jedním rohem na hlavě“ (jednorožec?) či pták Noh, s velkým zobákem, silnýma nohama a ohromnými křídly, které nejsou pokryty peřím, ale jen kožní blánou (ptakoještěři?) mohli být vskutku reální.
Podobně zajímavá je informace, že ještě v jeho době byly běžně odkrývány hroby s lidmi-giganty.
Apolloniovými nejslavnějšími kousky bylo uzdravení již mrtvé dívky, kterou nesli pohřbít (i Bardon popisuje, jak je toto možné provést), jasnozřivé předpovídání událostí (předpověděl morovou epidemii v Efezu, potopení lodi, na kterou odmítl nastoupit, či vraždu císaře Domiciána) - zpravidla se náhle zahleděl někam do neznáma a popisoval co se právě děje na nějaké jiném místě - podobně jako se to vypráví o Bardonovi.
Měl mnoho obdivovtelů, ale i pár nepřátel, mezi hloupými vládci a politiky i neúspěšnými filosofy. Byl tedy obviněn císařem Domiciánem z čarodějnictví, pobuřování, úkladům proti císaři a snad i vraždy a dalších nesmyslů a měl být v Římě souzen. Přijel do Říma sám, ačkoli mu hrozila smrt, ale toho on se vůbec nebál. Nepřijel kvůli sobě, ale kvůli svým přátelům, kteří byli spolu s ním obviněni a uvězněni, musel se tedy obhájit. Zachovala se jeho připravená obhajovací řeč, kde všechna obvinění brilantně filosoficky vyvrátil. Domicianus ho musel uznat nevinným, načež Apollonios ze soudní síně v okamžiku prostě zmizel a objevil se k večeru na dalekém místě u svých přátel, běžnými prostředky to nemohl stihnout. odjel do Řecka a prý žil snad do 100 let. Jak a kde zemřel nikdo neví.
Pozoruhodné je, že v Apolloniově životopise není žádná zmínka o Ježíši Kristu, ačkoli Apollonios vyhledával ty nemoudřejší muže své doby. Je však možné, že Ježíš zemřel příliš brzy, ale zase dle různých pramenů nezemřel v 33 letech na kříži, takže kdoví. Někteří Apollonia dokonce ztotožňují z Ježíšem, já myslím, že to pravdivé není.
Nějaká konkrétní okultní tajemství najdete v dochovaných textech jen málo, ale nejcennější na Apoloniovi mi připadá to, jak dokázal mluvit s lidmi, vlídně, ale beze strachu uvést na pravou míru výtky všech, kteří na něj dotírali z pozice ega, zodpovídat všechny dotazy a radit každému, ať byl král či ubožák. Takto s přehledem a konzistentně může jednat jen ten, kdo se již definitivně zakotvil neosobním stavu spojeném s Bohem a nenechá se strhnout žádným osobním přáním ani egoistickými pohnutkami motivovanými osobním ziskem na jakékoli úrovni. On se tomu směje a ukazuje všem, jak je to směšné. Přitom jeho slova jsou všem srozumitelná, jednoduchá, jasná a logická, takže to musí pochopit každý, kdo se jen trochu snaží. Právě touto svou vlastností, schopností, duchem, mi připomíná Františka Bardona, stejně jako i schopnostmi, které ovládal, činy, které konal. Takže na otázku, zda Apollonios z Tyany byl skutečně inkarnací Františka Bardona bych podle svých pocitů odpověděl kladně.
I přes výhrady k Filostratově textu jej tedy doporučuji k přečtení, stejně jako vše, co s Apolloniem souvisí, vše je opravdu značně inspirativní. Jak uvádím na začátku, v textech se Apolloniovu odkazu věnovali i Gustav Meyrink, G. R. S. Mead či Jiří Karásek ze Lvovic.
Filostratův text vyšel v knižnici Antická próza v nakladatelství Odeon: https://www.databazeknih.cz/kniha-v-bazaru/anticka-proza-o-cizich-osudech-143625
Jestli i později, jsem zatím nezjistil.
Ke studiu doporučuji i tyto odkazy:
https://kamenovo.cz/index.php/2017/11/30/apollonios-z-tyany/
http://www.baraka.cz/Baraka/b_8/b_8_jogin_ve_starem_oecku.html
S dalšími vám pomůže strejda gůgl :-)
