Správně založená motivace

[Flox]

Hledám způsob, jak cvičit aniž by mojí motivací bylo to, že bych si od toho sliboval to, že budu lepší verzí sebe sama ve smyslu chtít být lepší než ostatní. Abych to nedělal kvůli pocitu svojí vlastní výjímečnosti případně získání si dovedností, které mi zajistí výhodnější životní situaci resp. osobního prospěchu.

Vím, že bez správné motivace a vyřešení tohoto, bude mé počínání marné nebo přinejmenším nesmyslně komplikované a zdlouhavé. Vím sice, že od toho je introspekce, ale přijde mi lepší to nahradit něčím pozitivním než se toho chcít zbavit a nechat tam prázdno. Což by asi znamenalo cvičit bez motivace.

Nějaké nápady co s tím? :-)

[gooolem]

Zajimava uvaha. Zkus to vse absolvovat pro vetsi slavu Boží. Pri tom nemusime mit obavu o vzestup sveho ega.

[marvin]

Osobně mě třeba baví "soutěžit" sám se sebou. Pořád se zdokonalovat a být lepší než jsem byl předtím. Může to být třeba radost, na kterou si zvykneš z počítačových her, seriálů, nebo kdekoliv kde vidíš vývoj osobnosti a vlastních schopností. Pokud třeba děláš sport a vidíš jak se zlepšuješ, dojedeš dál na kole, uděláš víc shybů nebo jiný fyzický pokrok - nebo naopak v mentální a astrální sféře vidíš jak se chováš lépe k lidem a vidíš, že se ti srovnaly myšlenky a procesy v hlavě - to samotné mi stačí jako odměna a motivace v tom pokračovat.

To na co se ptáš - nebýt lepší než ostatní - na to je jednoduchá věc. Zkus si uvědomit, že je to vždycky jenom o srovnání = s kým se srovnáváš. Ve sportu můžeš být lepší než spolužáci a kolegové v práci, dokonce můžeš být lepší než vrstevníci v okolí, ale když se podíváš na profesionální sportovce, tak zjistíš, že jsi "nula". To je cenná lekce pokory. A i kdyby jsi překonal v nějaké disciplíně všechny lidi na světě, tak se podívej na Boha a budeš opět nic než prach v prachu. Pokud si tohle uvědomíš, tak už nikdy nebudeš chtít být lepší než ostatní. Ztratí to ten smysl.

Pak budeš už vždycky soutěžit jenom sám se sebou a uvidíš, že tvé lepší já je lepší nejenom k sobě samotnému (tobě), ale hlavně k okolí. Budeš se chovat lépe k ostatním a budeš jim lépe ke prospěchu. Neznám lepší motivaci :)

[Flox]

Zkus to vse absolvovat pro vetsi slavu Boží.

Co si pod tím může představit někdo, kdo se křesťanství zpravidla vyhýbal? Mě se pod touhle větou vybaví křižácké války, což zřejmě není to, co máš na mysli :-D

Marvin: zaměřit svojí pozornost na to, jak být užitečný ostatní je si myslím směr, kudy by to mohlo jít. Kdo je silný, ten může ostatním lépe pomoct. Pak dává smysl zdokonalovat se. Ale mít jako motivaci pouze soutěžení sám se sebou mi připadá trochu vágní a zrádné.

[Eugen]

Zkus to vse absolvovat pro vetsi slavu Boží.

Co si pod tím může představit někdo, kdo se křesťanství zpravidla vyhýbal? Mě se pod touhle větou vybaví křižácké války, což zřejmě není to, co máš na mysli :-D

Floxi: já mohu souhlasit s googlem.. ono ta sláva boží je zjednodušene řečeno... ale není nutno si pod tím představovat jenom náboženské dogma a obecně známou historii křestanstva. Je v tom mnohem více.. ale tohle není téma právě do tohot vlákna :).

Marvin: zaměřit svojí pozornost na to, jak být užitečný ostatní je si myslím směr, kudy by to mohlo jít. Kdo je silný, ten může ostatním lépe pomoct. Pak dává smysl zdokonalovat se. Ale mít jako motivaci pouze soutěžení sám se sebou mi připadá trochu vágní a zrádné.

Floxi: marvin jestli sem ho správně pochopil, ti chtěl naznačit, že cvič pro cvičení, měj u toho radost.. nasměřuj své chtění do radosti ze cvičení a na samotní cvičení... pak přijede i to o čem píše marvin. Rovněž jse ti může pak ozřejmit i tvoje dilema s motivacií.
Můžeš si taky položit i otázku, že proč vlastně máš u sobě ten pocit, že musíš mít motivaci? Ono i samotnými cvičeními děláš introspekcii jako takovou, není to jenom o vlastnostech. Práce s energií, které přináší cvičení ti rovněž v mnohém může být nápomocná.. Vše je dynamický proces.. Taky se ti tvá motivace může měnit jak budeš spoznávat sebe samého skrze praktikování.. Stanovit si hned na začátku nějakou motivaci může i nemusí pomoct.. Ono nastavení se na to abys lépe poznal co tě tvoří a napomáhal si praxí.. je vskutku lepší volba..

O vše ostatní se pak postará sama boží prozretelnost. Můžeš se třeba vnitřne nastavit i tak, že budeš prostě děkovat prozřetelnosti, že ti bylo umožněno praktikovat a lépe nakouknout do dílny Boží...

[gooolem]

Floxi, krizacke valky jsem opravdu na mysli nemel :-D :-D :-D

[Inrise]

Marvin to napsal skvěle, těžko to byť jen rozvést..
Ale zeptal bych se, co Tě vede dál, proč to celé vlastně děláš, kam tím míříš?
Pokud to Ti nedává motivaci, kde ji chceš hledat?
Podívej se na malé děti, jakou mají motivaci a jak rostou...:)

[Flox]

Inrise: někdo říká, že s velkou mocí přichází velká zodpovědnost. Zatímco já jsem názoru, že co se univerzálních zákonů týče, tak je to naopak. S velkou zodpovědností, přichází velká moc. Motivace a zodpovědnost jsou spolu úzce svázané. Zodpovědnost je na úrovni činů. Činům předcházejí myšlenky. Myšlenkám předchází motivace.

Proto motivace pro nalezení motivace může být ve skutečnosti touha získání moci. Případně "zážitkový turismus". Člověk, který zažil něco vyjímečného si pak může myslet že je sám vyjímečný, pokud se ztotožňuje s vlastními zážitky. Ani taková motivace by nefungovala.

Hledám něco opravdového co bude dávat jasný smysl. Když budu chtít něco si najdu, ale nebude to tak dobré. Ten kdo se identifikuje se svými zážitky, schopnostmi a názory a čím silněji to dělá, tím více sám sebe vymezuje z universa a izoluje se od něj. Přes hradbu svojí osobnosti si pak nemá možnost šáhnout a zažít to co je vně a mít na to vliv.

Samozřejmě, že např. se cvičením např. negativního stavu může toto dočasně zmizet a může přijít zajímavý zážitek. Ale možná to pak bude fungovat jenom během cvičení a mimo cvičení si můžu myslet, že jsem někdo lepší než ostatní, protože umím chvíli nemyslet :-D

Tak si v tom chci prostě pro začátek udělat pořádek :-)

[marvin]

Marvin: zaměřit svojí pozornost na to, jak být užitečný ostatní je si myslím směr, kudy by to mohlo jít. Kdo je silný, ten může ostatním lépe pomoct. Pak dává smysl zdokonalovat se. Ale mít jako motivaci pouze soutěžení sám se sebou mi připadá trochu vágní a zrádné.

Proto jsem psal "soutěžit" v uvozovkách a hlavně to nefunguje pro všechny. Někdo je od přírody více soutěživý typ, někdo ne.. pro někoho to motivace není - jak píšeš ty. Ale jinak být užitečný ostatním je super. Jenom nezapomínat na sebe, na toho prostředníka a nezanetbávat se a neutíkat od práce na sobě k tomu být co nejvíce prospěšný ostatním. Potřebuješ se hodně zdokonalit ve všech směrech, abys byl užitečný ostatním. "Ukázat" svou sílu tím, že dokážeš pozvednout lidi kolem sebe.

[Adam]

Ahoj Floxi,
jestli pes není zakopaný v Bohu :-D (To zní zajímavě :-) ) Opakovaně se vyjadřuješ, že křesťanství je pro Tebe těžko přijatelné, tedy i křesťanská podoba Boha? Je to něco jiného než Božská Prozřetelnost? Nevím jak toto máš nastavené, ale ... bez Boha to nejde. Nakonec každá čistá motivace je přímo nebo nepřímo spojená s BP.
Ať se daří,
A.

[Inrise]

Flox: Děkuji za odpověď, ale hovoříme každý trochu jinak.
Pokud v popředí zájmu jsi Ty a TVÁ zodpovědnost, už jsi izolovaný...
Byla dříve slepice nebo vejce? Řešení není v logice, ale nad ní... Prací a praxí pro Tebe prázdná slova nabudou obsahu a stanou se nastrojem komunikace či kreativy, nikoli vězením... (Tak jako krabice od bot není botami... klidně sem analoguj svůj názor na boha)
A do čtveřice jen praktickou činností se dozvíš zda tvá teoretická hypotéza funguje nebo zda je tam rozpor... Podle ovoce poznáš strom. Pokud se pristihnes pri introspekci u některých vlastností, super! máš možnost je řešit... jinak stejně stojíš na pláži a počítáš vlny, a i to je jistě cesta k osvícení;)

A pokud to celé tady řešíme z důvodu itelektualní onanie, nikoli jako snahu po Sebezdokonalení, je to cl to je:)
Ať se daří!:)

[Kuato]

Hledám způsob, jak cvičit aniž by mojí motivací bylo to, že bych si od toho sliboval to, že budu lepší verzí sebe sama ve smyslu chtít být lepší než ostatní. Abych to nedělal kvůli pocitu svojí vlastní výjímečnosti případně získání si dovedností, které mi zajistí výhodnější životní situaci resp. osobního prospěchu.

Vím, že bez správné motivace a vyřešení tohoto, bude mé počínání marné nebo přinejmenším nesmyslně komplikované a zdlouhavé. Vím sice, že od toho je introspekce, ale přijde mi lepší to nahradit něčím pozitivním než se toho chcít zbavit a nechat tam prázdno. Což by asi znamenalo cvičit bez motivace.

Nějaké nápady co s tím? :-)

vzpomínám si na jeden příběh, co jsem kdysi četl, kde je to imho moc hezky uchopené - žil byl jeden zloděj a ten se chtěl zmocnit kouzelného meče, díky kterému by byl nepřemožitelný a mohl by své kejkle páchat ve větším měřítku. jenže jak na sviňu byl ten meč střežen v nějakém chrámu, a aby se k němu milý zloděj dostal, musel by vstoupit do řádu a stát se mnichem. on to tedy udělal a coby mnich se musel podřídit letům cvičení, aby povýšil a byl přeřazen do kláštera, kde byl ten meč. asi za 10 let se tak opravdu stalo a on se dostal na kýžené místo. jenže když poprvé sevřel rukojeť meče v ruce, uvědomil si, že už necítí pražádnou potřebu ho využít zamýšleným způsobem, protože se mezitím změnily jeho vnitřní hodnoty.

tohle je myslím příklad, který u nás co strkáme frňák do magie, je naprosto modelový. na rozdíl od asketických cest zrcadlí ta magická určité tantrické rysy, dá-li se to tak říct, tedy, že každá tužba, která tě uvede do pohybu je dobrá - a dá se přesměrovat nahoru. no a když se nahoru nepřesměruje, ale použije se prachsprostě na to, aby si člověk ulehčil v životě, nebo támhle blonďatá Lenka aby roztáhla nohy, ani to není tak špatné (pokud se člověku nevytratí určitý transcendentní přesah a nezůstane jen u těch pičovinek). ba naopak, je IMHO vysoce žádoucí to párkrát v životě udělat (protože není nic tragičtější než věční studenti a teoretici), aby měl člověk životní zkušenosti a zažitou dokonalou sebejistotu jednak že magie funguje a druhák, že na téhle šachovnici světa nejsme my jediní aktivní hráči - protože člověk zjistí, že stejně jako my si hrajeme s druhými a duchy a bohy a někdy můžeme zkoušet levárničky a podvádění, je tady plno takových, kteří to dělají taky. a někteří lidé líp než my a prakticky všichni jemnohmotní podstatně líp než my. a tenhle moment, kdy tohle uvidím na vlastní oči, že se to děje v mým vlastním životě, že já jsem manipulován a že se mi duch chechtá do ksichtu, tak to je extrémně cenná životní zkušenost, která se nedá ničím nahradit, protože to teprv přichází ta zdravá pokora. ne pokrytecké a mrzačící si hraní na ubožáčka a malého člověka, ale nahlédnutí, že každý muž a každá žena je hvězda. tady se nedá úplně aplikovat běžná morálka, protože když je člověk moc pokorný než vykročí z běžné sebedefinice, tak si to vykročení z ní vlastně dost zkomplikuje.

[zebyja]

Jestli jsem Tě dobře pochopil Floxi, jde spíše o to, že se bojíš, že pokud se přestaneš srovnávat s ostatníma, tak ztratíš velkou část motivace. Neboj se toho! Motivace je daná vodním živlem a ten ze sebe neodstraníš tak snadno, jen ho zkultivuješ v něco pozitivního, co bude namíru vyhovovat Tobě. Na Tvém místě bych byl naprosto v klidu a dal tomu volný průběh, přestal se porovnávat s ostatníma a nebál se ztráty motivace. Nezratíš ji, jen vykrystalizuje jinde a bude mnohem silnější, proto že nebude poutána na druhé, bude neomezená!

Ať se daří!

Kuato: Parádní příběh!

[Flox]

Zdá se mi poněkud obtížné vysvětlit o co mi jde přesně tak jak to myslím :-D

Zkusím použít příměr. Představte si motivaci jako palivo do motoru. Motor může pohánět spousta tekutin a ono to pojede, ale po čase můžete zjistit, že to strašně kouří a okolí nemůže dýchat a trpí i samotný motor a jste nuceni opravit motor a zkusit zase jiné palivo. O něco lepší. Může to mít stejný efekt jenom to potrvá o něco déle. Nebo nepojedete tak rychle nebo motor bude vynechávat a jízdu si neužijete.

A tak mě napadlo co by asi tak mohlo být to nejlepší co bych mohl použít. Protože pokud to můžu udělat lépe, tak udělám lépe, ne? :-) A tady je určitě spousta mazanějších a zkušenějších lidí než jsem já sám, tak proč se s ostatními neporadit. :-) Když na to přijdeme tak super, když ne, tak nevadí.

Příběh s mnichem je dobrý. Znám spoustu lidí, kteří původně chtěli astrální cestování kvůli schopnosti dostat se mimo tělo. Což je jakási forma senzace-chtivosti. Pak zjistili, že když budou meditovat půjde jím to lépe. A pak se jejich pozornost nasměrovala o něco užitečnějším směrem.

Nicméně pokud třeba srovnám Budhismus Diamantové Cesty a BKOZ, tak v BDC je obrovský důraz na motivaci a na pomoc ostatním a že s dobrou motivací resp. touto motivací budeme ostatním užiteční dříve. Když to velmi zjednoduším a vyložím si to podle sebe, tak ta užitečnost svým bližním spočívá v tom, že se přestaneme chovat jako egocentričtí kreténi :-D Samozřejmě to tam takhle nikdy nezazní a neznamená to, že by si člověk měl přestat sebe vážit. A pokud má Prozřetelnost nějaký žebříček, jakým přáním vychází vstříc, tak tohle bude určitě nejméně v Top 10 :-D

Cvičení v BDC mi připadají také extrémně nezajímavé a nudné a jsem si jistý, že jenom jejich praktikování způsobuje změnu motivace. Jsou tak postavená. To je ale u BKOZ poněkud jiné. Tam to může trvat déle.

Vzpoměl jsem si taky na jeden úryvek z knihy o mniších:

Moje meditace bych v podstatě nazval kontaktem, protože právě o toto tady šlo – o komunikaci. Sice jsem nevěděl, s kým komunikuji, ale komunikace se vždy nesla v duchu radosti, lehkosti chápání a objektivity. Logika byla vždy na prvním místě a odpovědi, co přicházely na moje otázky, byly plné lásky a humoru zároveň, prostě jakoby z jiného, šťastného a čirého světa. A právě tento lehký humor se mi líbil. Humor, který obsahoval kritiku k sobě samému.

Tak například při jednom kontaktu mi živě ukázali příběh z mého předešlého života. Scénka probíhala za přísného utajení v jednom tibetském klášteře. Seděl jsem v kruhu mezi několika mnichy se zkříženými nohami a hluboce jsme meditovali. Tato meditace měla vyvolat takzvanou levitaci – oprostit se od zemské tíže. Starší mnich, který stál opodál a celou meditaci vedl, bubnoval rytmicky na buben a vydával hluboký tón, který rozvibroval snad každý atom kamenné podlahy, na které jsme seděli v kruhové formaci. Opravdu se to povedlo. Celý kroužek meditujících mnichů i se mnou se vznesl tak metr nad zem a pomalu se začal otáčet jedním směrem. Přišlo mně to strašně nicotné a hloupé. Hrstka mnichů tajně medituje za zdmi kláštera a vrcholem meditace má být toto přiblblé létání? Toto že má být duchovní cesta? Abychom se jenom naučili ovládat přírodní síly? Dopřávat si pocitu nadřazenosti nad ostatními lidmi, kteří to neumí? Přitom za zdmi kláštera žijí lidé, kteří potřebují opravdu pomoci! Tito lidé vkládají do mnichů svou naději, chtějí se naučit, jak správně pracovat, myslet a konat. A my tady zatím blbneme s hloupým létáním… A tak jsem v této vážné levitační chvíli něco řekl. Slyšel jsem svůj hlas. Byl velmi tenký až pisklavý a bylo to v nějaké cizí řeči, ale obsah jsem chápal a v dané chvíli to bylo vtipné. Dnes bychom to přeložili asi takto: „Pozor přistáváme!“ V ten okamžik se levitační koncentrace zrušila a celý kroužek letců popadal z výšky asi jednoho metru na kamennou dlažbu. Všichni, včetně mě, jsme si pořádně natloukli zadek. Následovaly hrubé nadávky ohledně znesvěcení posvátného letu a samozřejmě rychlý vyhazov z kláštera. Takže jsem se nakonec nestal mladým mnichem, ale odebral se hledat poznání do hor. Tento výjev mě pobavil a hodně jsem se nasmál. Tato komunikace v obrazech je vždy působivá a má hloubku, protože nekoukám na výjev jako divák, ale vidím ho očima každého účastníka děje souběžně. Takové vidění jsem předtím neznal. Tyto obrazy bych nazval „obrazy s pochopením“. Vše, co jsem viděl, jsem současně i chápal. Zdroj: http://milahelp.cz/nase-knihy/nova-cesta-poznani/

Kdybych to měl shrnout tak zatím jsem narazil na 3 přístupy:
1) Radost z poznání a pozorování Pravdy (boha/absolutna)
2) Prostě něco dělat
3) Kvůli pomoci ostatním

[Adam]

No a není to jeden a ten samý přístup v různých aspektech?
Díky všem za příspěvky, dobrá diskuze.