Rozvoj vědomí Boha

[Rota]

Ráda bych si zde dovolila podělit se o své zkušenosti v rozvoji Krišna vědomí neboli vědomí Boha, které mohou ale nemusí být inspirací.

Člověk se nerodí s plným vědomím Boha, byť je nám toto vědomí přirozeností a dříme v nás do okamžiku, kdy je během života opět probuzeno a připraveno ke svému dalšímu rozvoji.
Toto vědomí je přirozenou součástí každé bytosti, stejně jako Bůh sám. Každému musí být jasné, že Pán není v člověku přítomen v celé své podobě, ale že je naší součástí, zdrojem veškeré existence, esencí života, tedy i nás.
Každá bytost má také toto vědomí Boha, Kristovo vědomí, Krišny, Buddhy, Prozřetelnosti atd. jinak rozvinuté a každý potřebuje pro svůj vývoj svůj přirozený rytmus a čas. A nejen to, každý si dokonce musí vytvořit svou vlastní představu o Bohu a své vlastní vnitřní přesvědčení nebo náboženství, ve které získá takovou důvěru, že se jím nechá vést. Toto vše tvoří životní zkušenosti člověka a z nich vzešelé poznání a jak jsem již psala, také jakýsi stupeň rozvoje, který se automaticky zrcadlí v projevu života bytosti.

Dnešní doba je velmi těžká pro duchovní rozvoj člověka. Ze všech stran na nás útočí plno povinností... školních, pracovních, rodinných, společenských a pak ještě ten konzumní nápor, reklamy... pocit nedostatku snad všeho. Všude stres, agrese....
Je to doba kdy člověk musí najít a projevit skutečnou sílu, ne tu mystickou nebo magickou, ale sílu lidskou, zahrnující ve větší nebo menší míře obojí, aby tomuto všemu dokázal, alespoň částečně vzdorovat a vydržel ten nápor. Dnešní doba je doba Kali neboli Kali-Yuga, znamená to, jak je psáno v indických písmech, čas nevědomosti a temnoty, čas válek, nenávisti, bolesti, čas kdy lidé budou zapomínat Svatá Jména našeho Pána.
Ale protože nás Bůh miluje a chce nás v této těžké době vést, dává nám mnoho, možností a ukazuje spoustu cest vedoucích k duchovnímu pokroku a růstu a tím i směr do světa čistého, duchovního, tedy našeho pravého domova.
Bůh je jediná bytost (jestli to tak mohu napsat :-)) která sídlí v našich srdcích a prožívá s námi každý náš životní okamžik. Jen čeká na to až si Ho v sobě uvědomíme a začneme s Ním a s celým duchovním týmem i s tím lidským, vědomě sdílet a tím tvořit svůj život, každý tak jak umí. Myslím, že jde do určitého bodu vnímat tento vztah jako já a Kršna nebo ty a Bůh, já a ty a Bůh, Kršna a ostatní... nebo jen prostě my všichni a Bůh.
Nejde se ale dívat my = Bůh, to by bylo ponížení nejvyššího postavení Pána Boha.
Záleží na povaze člověka jakou možnost si pro svůj duchovní vývoj vybere, možnosti přichází vždy ve správný čas, záleží na člověku jestli se rozhodne studovat, poznávat... nebo ne a kolik vnějších faktorů toto rozhodnutí ovlivňuje.

Osobně jsem si k praktikování duchovních cvičení vybrala některé indické metody vycházející z Bhakti- jógy. Přijdou mi pro mou povahu vhodné a snad se mohou stát inspirací pro někoho jiného nebo jen zajímavým poučením.
Když se na získané zkušenosti dívám z odstupu a když bych hledala podobnost s cestou magickou a cvičením.... pak ta spojitost jsou třeba i naše smysly. Trénováním, ovládnutím nebo částečným zvládnutím nebo jen zatím pochopením, se může člověk pomalu dopracovávat k vědomému duchovnímu pokroku, tedy žít vědomím Boha.
Většinou je to tak, že jsme otroky našich smyslů a věnujeme se tomu, abychom je uspokojovali. Přiznejme si kupříkladu, jak těžké je ovládnout smysl chuti, hlad nebo řeč, nebo lenost... člověk tak rád spí a odpočívá třeba u televize. Prostě se snažíme vybudovat si co největší pohodlí pro naše smysly. Jsou ale metody kterými lze naše smysly uzdravit a nastavit správným směrem pro zdravý vývoj člověka a pokrok kupředu.

Pro člověka je příhodné čtení ze Svatých Knih a naslouchání duchovním autoritám k tomu určeným o Velikosti a Slávě Pána Boha, je také dobré naslouchat svatým jménům Pána, protože tyto vibrace automaticky očištují bytost od hmotných zatíženích a ulehčují karmě. Je to veliká Boží milost ukrytá například v některých mantrách a všech Zjevených Písmech. Otevírá a dává, upevňuje vědomí Boha, stejně jako ostatní praktiky.

Pro člověka je také příznivé oslavování Slávy a Krásy Pána Boha, ono skutečně, je jiná pravá krása? Pokud člověk nemá vlastních slov, která jsou ukrytá v srdci, pak je dobré opakování nebo zpívání svatých jmen v mantrách nebo mantrách Božích podstat. Mají a dávaj duchovní sílu, navozují vnitřní klid, rozjasnují mysl a dinamizují proud duchovní lásky. Opakování Svatých Božích Jmen také automaticky očištuje karmu a vyvolává vnitřní radost někdy až stav vnitřní extáze.
Je to veliká Boží milost.

Pán nám ukazuje jak pro Něho konat, nejlépe láskou k druhým bytostem.
Jsou ale metody prospěšné pro člověka v konání pro Boha. Kupříkladu je dobré, když člověk přijímá, jí čisté jídlo, tedy duchovní jídlo. Nejlehčí je uvařit ho s láskou pro Boha, s myšlenkou na Něj a takový pokrm (bez masa) Mu nabídnout, Bůh takový pokrm přijme, očistí a zpětně nabídne lahodný čistý pokrm. Ten kdo jí maso může Bohu nabízet jen bezmasé pokrmy a nemusí mít špatné svědomí pro to, že maso jí. I zdánlivě malý krok nás může přenést do vzdálených míst.
Přijímání čistého pokrmu udržuje duchovní i tělesnou čistotu a čistí karmu.
Je to veliká Boží milost.

Je velice příhodné být ve společnosti a sdružovat se s oddanými Pána Boha.

Předávat Boží vědomí. Vědomí Boha je jiskra, kterou si živé bytosti předávají a rozsvěcují s ní duchovní světlo a lásku. Děláme to každý jak umíme, jak cítíme a má to tak být, je nám to přirozené. Je to laskavá služba našemu Pánu a všem bytostem.
Vědomí Boha má i tak zvaný člověk nevěřící. Vždyť ve vypjatých situacích nebo v ohrožení života vždy voláme o pomoc Boha, opačně kupříkladu i při milování s blízkou bytostí, je to zajímavé, ale také voláme Boha nebo při hodně krásném zážitku. Znamená to vědomí, prožívání Boha.

Jen pro inspiraci, spíše mladší generaci i když.... :-)
K dobrému zažití výše uvedených metod a tím přijetím Boha do běžného života, jde dojít i jakým si "duchovním kurzem" u hnutí Hare Krišna, myslím, že celkově pro život v dnešní době to může být zajímavé poznání.
Pro tento "kurz " je vhodná alespoň několikaměsíční doba strávená v chrámu mezi oddanými, věnovaná učení a službě Pánu Bohu. Někdo zůstane třeba i kratší dobu někdo i několik let, je to individuální a záleží na svobodném rozhodnutí každého jednotlivce.
Probíhá to zhruba tak, že se jednoduše zapojíte do chrámového života podle Vaišnavských pravidel a tradic. Znamená to dodržování pravidel a nejvyššího čistého duchovního standardu, je to proto, že v chrámu jsou instalovaná Božstva, která jsou pro oddaného Bohem samotným. Je to nutno chápat z pohledu vycházejícího z učení tohoto náboženství. Oddaní projevují Bohu úctu, lásku a oddanost svou službou. Službou se rozumí péče o Boha, praktikování uvedených metod k tomu ještě mnohé další.
Oddaní vstávají ve čtyři hodiny ráno, společně spolu chantují (tiché opakování Hare Krišna Mahá mantry)v chrámové místnosti. Jinak v ašrámu (ubytovací prostor) spí muži (muži většinou na zemi) a ženy vždy odděleně, včetně manželů. Na farmě nebo tam kde nejsou instalovaná Božstva se toto pravidlo nemusí dodržovat (manželé, životní druzi) Po přípravě Božstev určeným oddaným (Púdžárí provádí Púdžu) se projevuje úcta Bohu zpíváním manter za doprovodu bubnů, harmonia a jiných nástrojů. Je to moc krásné :-)
Oddaní vaří pro Kršnu vegetariánské pokrmy a sami jedí jen dvakrát za den (ženy mohou a děti samozřejmě vícekrát) mezi denní program patří také přednášky, studium (i na hudební nástroj, je-li zájem) úklid, distribuce knih a prasádam (čistého jídla) Také kirtany, tedy společné zpívání Svatých Jmen Pána i třeba na ulici, jelikož tato Jména očištují každého, kdo je slyší... je to láskyplná služba oddaných všem lidem i Pánu samotnému. A tak dále :-)
Prostě člověk si zažívá vědomí Boha, vnáší Ho do svého života i tímto způsobem a hlavně pracuje na sobě samotném s radostí, svobodně a s láskou. I když se to jinému člověku může zdát trochu mimo realitu :-) a horší než vojna, není to tak. K úplnému pochopení toho co píšu musí být prožitek, jinak to nejde. To vše dává velikou dynamiku a duchovní kreativitu. Poznání duchovní i lidské. Prostě je to jedna z mnoha možností, které nám Bůh nabízí.

Snad je něco z toho co zde píšu pro jiného inspirací třeba k pouhému zamyšlení.
Každý máme svůj rytmus určující směr, kterým je potřeba se řídit, aby nějakým nepřirozeným tlakem nevznikla škoda a každý si svobodně vybíráme jak a kolik, v tom může být celá krása života i jeho tajemství.
Sama se neustále učím z vlastních chyb a že jich je a ten boj s podvědomím. Někdy mu říkám... ta svině. Z druhé strany, je to nástroj který nás nutí a burcuje k vlastní práci na sobě, tedy Krišnův, Božský nástroj.

Krišna v Bhagavad-Gite mimo jiné říká: Povedu Tě, neboj se.


Pro pochopení, Krišna je jedno ze Svatých Jmen Pána a je označením nebo výrazem pro vyjádření Boží Krásy a toho jak jsou všechny bytosti ve stvoření touto Krásou, tedy Krišnou, Bohem jediným a samotným přitahováni.

Děkuji za prostor a žárověn doufám, že tu i někdo jiný bude sdílet své vlastní zkušenosti a bude nám inspirací v pochopení a ukázání dalších možností k seberealizaci na duchovní cestě a rozvoji.

Haré Krišna všem. R.

[Cor Leonis]

Čo ak je to pasca?
Čo keď je všetko presne naopak, ako nás učili? .... ;)

[Inrise]

Kdo se ptá?

[gooolem]

Rota: zajimave psani. Kazdy si v nem jiste najde sve plus i minus, souhlas i nesouhlas. Je to tema mozna nekonecne :-).

[Rota]

Cor Leonis
Jasně, že to může být past.
Záleží na tom, co udeláš se svou svobodou. V podstatě každá činnost může být pastí pokud se jí necháš zotročit.
Můžeš si nechat vypláchnout mozek, vložit svůj život do rukou druhých, nechat se vést, bez vlastní vůle a svobody dělat rozhodnutí. Je to dobrej úlet, ale i jednoduchý způsob jak přežít.
Nebo se můžeš nechat inspirovat, vzít si z toho tolik kolik potřebuješ, prožít, zažít, naučit se, poučit se a jít o dům dál.
Na to jestli je všechno co nás učili naopak, tak na to musíš přijít sám, máš mnoho možností jak to udělat...;-)

[Cor Leonis]

Rota: presne preto som dal tú otázku. Každý na to musí prísť sám...to za nás nikto druhý neurobí.

[Lumpino]

Myslím že něco takového provádí např. indičtí bhaktijogini. Viz Joga od staré Indie k dnešku, kapitola o bhaktijoze.

Kód: Vybrat vše

https://ulozto.cz/!6nhHlj1fIQW0/joga-od-stare-indie-k-dnesku-pdf

[Cor Leonis]

Lumpino: áno, rozvoj vedomia Krišnu, je bhaktijoga.
Pár krát som navštívil chrám Hare Krišna (Medzinárodná spoločnosť pre vedomie Krišnu, ktorú založil Prabhupad), no hlúpe mi prišlo, že nečítajú žiadnu inú literatúru, len tú Védsku, všetku činnosť síce orientujú na Boha a odovzdávajú sa mu, no je to stále len tá personifkacia Boha v podobe Krišnu, ktorý bol (minimálne) historickou postavou a na Kuruovskom bojovom poli vyjavil Ardžunovi to, čo poznáme ako "Bhagavadgita".
Oddaní Krišnu študujú ešte Šrīmad-Bhagavatam a inú Védsku literatúru, ďalej používajú mahamantru. Minimálne 16 kôl denne na jape. 108x16 = 1728.
A všetko, čo robia, robia pre Krišnu. Od upratovania, cez varenie... až po všetko možné predstaviteľné.
To je z ich hľadiska bhaktijoga.
Mne osobne to síce príde sektárske, no aké mám vlastne právo posudzovať cestu iných?

Bhakti - oddanosť, je skutočne krásna metóda ako napredovať k Bohu...

Dalo by sa o tom veľa písať, možno by pre to bolo vhodné samostatné vlákno.

Aby som sa ale dostal k meritu veci - mnoho krát som si zopakoval slová z BG: "Zanechaj všetky druhy náboženstiev a odovzdaj sa iba Mne. Ja ťa ochránim pred následkami za hriešne činy. Neboj sa."

A tak som náboženstva zanechal...cestu k Najvyššiemu už nevidím v žiadnych náboženstvach, sektach, ani žiadnych hnutiach...

Toľko k bhakti :-)

[gooolem]

Cor Leonis: a jak se ted priblizujes k Bohu?

[Cor Leonis]

gooolem: pripomínam si, že to, čo robím, odovzdávam Božskej Prozreteľnosti.
Snažím sa, pripomínať si - nech sa deje vôľa tvoja.
A aj keby som na ceste zišiel na šikmú plochu, alebo z nejakej nevedomosti padol, túžim po poznaní, chcem ísť vyššie a vyššie.
On to vie. Môj úmysel je pravda a poznanie.
Nemám ambíciu ukončiť existenciu, ale vylepšiť ju.

A možno som mimo, možno sa mýlim. No v túžbe ísť vyššie, približovať sa Bohu.

Paulo Coelho to pekne napisal vo svojej knihe Alchymista: "A tak sa Santiago ponoril do Duše sveta a videl, že Duša sveta je súčasťou Božej Duše, a videl, že Božia Duša je jeho vlastnou dušou."

[Cor Leonis]

gooolem: dovolím si protiotazku - ako sa ty približuješ k Bohu? A prečo si sa na to pýtal mňa?
Nie je to jedno? Nie je podstatný úmysel?
Vedome sa postupne vzdávať toho, čo nás ťahá dolu a postupne budovať to, čo nás vracia "späť domov"...nie je toto dôležité?
Každý má iné metódy a techniky. Niekto ide cestou bhakti, inému vyhovuje cesta iného druhu jógy, ďalší sa drží Bardonovho systému...jeden je hermetik, ďalší šaman...
Nie je to jedno? Nevedú všetky cesty do Ríma?
Kdesi som čítal, že podstatné je naše srdce, nie výkony.

Pokiaľ odo mňa čakáš, že tu budem písať, ako som sa k Bohu/Pravde/Jednote, priblížil, tak bohužiaľ...som len na počiatku cesty.

"Uč sa žiť v láske, človeče", bola jedná úžasná rada, ktorú som raz dostal.
Možno sa to raz naučím. Ktovie :-)

[gooolem]

Cor Leonis, nic konkretniho jsem otazkou nesledoval. Jen mne napadla, kdyz jsem cetl tvuj prispevek. Pises o sve ceste hezky, ja s tim zadny problem nemam a drzim nam vsem palce, at se dostaneme co nejblize k vytouzenemu cili.

[team72]

Bakthi joga je aj láska k sebe, medzi mužské a ženské vrámci jednoho tela.
Ženské je dole (hlbšie v hmote) a mužské hore v duchu.
Tak vyniká láska , to je aj láska v univerze, a Bardon zobrazil na prvej karte Tarotu, ako stvoriteľský akt lásky.
To je možné pochopiť aj tak, ako oddanú lásku k duchu (k obrazu Boha) a nie k ego.