Lumpino píše:Celkově mi tak nějak není jasné, proč se někteří lidičkové snaží o magickou cestu a magický výcvik, když síly a schopnosti které získají nechtějí nikdy a žádným způsobem využít a to ani k něčemu dobrému a prospěšnému a nakonec by se chtěli tak nějak rozplynout v absolutnu k čemuž žádný magický výcvik a žádné schopnosti nepotřebují, spíše naopak podle originál východních buddhistů mohou být tyto síly překážkou.
myslím, že lidská zvědavost směřující k tomu, co je za branou běžných smyslů, je vlastně přirozená a že jen málokdo jí v nějaké míře netrpí. inteligence je spojena s potřebou rozumět světu kolem sebe - nejen, že to zvyšuje pravděpodobnost samotného přežití, ale pomáhá to nalézt vůbec smysl veškerého mrcošení a předejít tak sebevražedným myšlenkám a jejich realizaci - což je jak se zdá též spojeno s inteligencí, pokud smyslu žití nalezeno není :o). magický výcvik a případné siddhi se nevylučujou ani s vyššíma metama duchovního snažení, které ale myslím k tomu rozpuštění jakékoliv identity směřujou IMHO mnohem méně než se mluví (my prostě až na nepatrné vyjímky nemáme schopnost rozlišování ani pojmový aparát, abychom rozlišili, kdy jedinec přejde do některé ze sfér, kde i jediný den může trvat déle než celková doba, po kterou existuje náš živočišný druh tady na Zemi a to ve zcela odlišných podmínkách a kdy opravdu zmizí, zanikne..). ony siddhi jsou různé, některé pompézní, ale v zásadě zavádějící, některé i velmi užitečné, i když to jsou takové titěrnosti, jakože "cítíš jak to u tebe teče". ani ne u někoho jiného, jenom u tebe. a vidíš, co dělá, když nějak konáš, mluvíš nebo i myslíš. vnímáš kdy uděláš "chybu" ve smyslu třeba dopuštění se násilí na někom poblíž tebe.. taková neprodejná nicotnost..a přitom prakticky moudře využívaná ti zkrátí cestu životy o celá staletí a ušetří nesčetně ran. a na počátku je pokus o magické konání, který není dokonale promýšlen, a nějaká odezva z toho. a tu vyhodnotíš a poupravíš své úvahy a znovu konáš a znovu odezva... vlastně se dá na magii koukat způsobem, kdy je to pro magika způsob kterak se učí postupně komunikovat s universem. a když bude poctivý v sebereflexi, opatrný v úsudku a bude v něm zápal, bude se ta komunikace rozvíjet a urychlovat a možná náš magik s lety pokusů postupně nabude jistotu, že on sám konat nemusí, protože tak jak je vše řízeno, to by on nedokázal. a mohlo by se zdát, že je vlastně zbytečné se o magii pokoušet, když po nějaké době je na tom stejně jako nějaká pánbíčkářská babka, co akorát říká růženec. no, nejspíš to není tak snadné - jsou energické neposedné naturely, které než se uklidní, tak potřebujou kupu životních zkušeností, které se rezignací hned na počátku získat nedají. žití se vší účastí na něm má své kouzlo. je v něm slast, kterou člověk musí prožít až po vrch, aby se na konci mohl ohlédnout bez pocitu, že mu něco uteklo. osobně nevěřím, že se to dá snadno ošidit :o).
