Zivotopis F.Bardona - Koncentracny tabor

[Firzen]

U mě často nastává ta možnost, že nepřijímám situaci, ale zároveń nejsem schopný udělat nic, co by mi umožnilo situaci změnit nebo uniknout, takže pak trpím, než mi to dojde..

[sida]

Podle mě je nepřijímání (nebo ignorace) svým způsobem taky unikání. U úniku je ale možné, že se situace vrátí a to třeba dost znásobená. Podle mě je přijetí nejlepší - "tak to prostě je", a buď mám sílu a chuť věci změnit, a nebo ne a pak si ponesu následky...

[Lumpino]

Občas je do situace člověk tak nějak tlačený "osudem". Tedy že když jsou jisté vážné indicie že hrozí vážné nebezpečí, mnoho lidiček vezme "nohy na ramena". Jako mnoho čechů před WWII, viz nejen letce v Anglii. Či jako mnoho čechů před Vítězným únorem..... Jiní přez hrozící nebezpečí setrvají a pak nesou následky. Také se tomu občas říká karma.

[Fistuel]

Připomíná mi to českýho Honzu. Ten když šel z kopce, tak brečel, protože věděl, že za chvíli půjde do kopce a když šel do kopce, tak se smál, protože bylo jasné, že brzy půjde z kopce :-).
Všimli jste si někdy sinusoidy osudu ?
Jak jde v životě najednou všechno moc snadno, dozajista nás čeká brzy pravý opak. Teď ale záleží na tom, jak se k tomu postavíte. Čím víc budeme prožívat úspěch, tím horší bude neúspěch. Pokud ale přestanete vnímat ten úspěch jako TOP stav, tak ten neúspěch přijde daleko menší.
Takže vzhůru k neutralitě.
Když to člověk prohlédne a postaví se mimo - do role pozorovatele, tak se začne blížit středu.
To ale funguje jen do té doby, než si začnete myslet, že je vyhráno.
Jakmile si výhru připustíte a poklepete si na rameno jakej jste pašák, přijde situace, která vás vmete opět do role prožívajícího a jste najednou opět bezbranní.
Takže ? Buďme ve střehu ! :-).