Jak zlepšit optickou imaginaci

[Anubis]

...Cim vic jsem po veci touzil, tim lepe to slo...

Tohle je problém. S tímto přístupem nepoznáš imanentní podstatu všeho, co tě obklopuje. Vede to k fantazírování, smyslnosti, sentimentu, fixní idei apod. Poznávacím znakem správné imaginace totiž není jen její proporční správnost, ale také její nízká zpětná působnost na pozorovatele. V mentálním výcviku je třeba si zvyknout na jistou chladnokrevnost, jinak představy začnou ovládat nás, a to jistě není naším cílem.

Tyto závěry jsem vyvodil po zkušenostech s mentálním vstupem do nahého ženského těla, kdy jakékoliv vzrušení narušovalo naši synchronicitu.

Tedy ještě jednou. Síla naší představy roste s přesností vizualizace. Naše síla roste se schopností odolávat vlivům vyvolané představy. Z přebytku naší síly představu dále vedeme nebo s ní jinak manipulujeme. Pokud jsme v mínusu, představa hýbe s námi neznámo kam. V životě je velmi nešťastný okamžik, kdy si uvědomíme, že „nejlepší“ vizualizace se nám „povedly“ právě po jednotvárné reflexivní činnosti nebo jako reakce na nějakou naši závislost. Kam se poděla vůle?

[locki]

Kazdy pristup ma sva rizika. Co rikas by platilo v pripade, ze se vedomi(pozorovatel) zcela zapomene v te imaginaci. To tak ale byt nemusi, ani nema. Mohu prozivat silne emoce, mohu imaginovat a presto se neztracet. Koneckoncu k tomhle stavu vede uz prvni cviceni pozorovani mysli. Je to jemne umeni, ktere ovsem cloveka neodzbrojuje a necini ho impotentnim. Nekonam v konani a tim jsem svobodny...a pritom nejsem netecny a umrtveny.

Tim se dostavam k tomu, ze zadna sila neni "moje". Uz to by byla spoutanost pozorovatele, to by bylo ztotozneni. Spouta-li mne "moje" predstava, bylo tu predtim spoutani "moji" silou, ktera dala predstave zivot. Problem nebyva ani predstava, ani sila, nakonec ani emoce...korenem problemu je "moje". To, ktere narusi uz prvni cviceni BKOZ. Pred onim cvicenim byly i myslenky moje, byl jsem s nimi ztotoznen.

Volba oblibenych veci pro imaginaci alespon z pocatku a ono nadseni neni samo cestou k nejlepsi imaginaci, ale ukazuje prirozenou cestu k tomu, jak imaginovat a pritom to nelamat pres koleno, nedelat umele. To je zkusenost, o kterou se delim. Vule je velmi silne mobilizovana nadsenim. Aby neztratila svobodu je dobre vzit v uvahu co pises a predevsim si davat pozor co pojimam za moje a to co mozna nejvice do hloubky. Na coz je idealni cviceni prazdnoty mysli z konce prvniho stupne, ktere je vlastne praxi na cely zivot.

[Anubis]

Kazdy pristup ma sva rizika. Co rikas by platilo v pripade, ze se vedomi(pozorovatel) zcela zapomene v te imaginaci.

Bylo by to pěkné, bohužel praxe ukázala, že to tak není. Každému je jasné, že výsledných stavů, do kterých se může dostat, je velmi mnoho. Lidé se ale rádi klamou a přijmou skoro všechny neutěšené za relativně dobré a jen ten poslední „fujfuj“ stav oddělí a ponechají si jistotu, že se do něj nikdy nedostanou.

To tvé ztrácení je právě ten krajní případ. Může mu předcházet řada citově zabarvených prací k ovládání sil pomocí imaginace. Jenže jednoho dne zjistíš, že to, co se snažíš ovládat, bylo celou dobu nad tebou. Proto je dobré se vycvičit v chladnokrevnosti, která zajistí nadřazenost nad astrálem.

Je vidět, že ti mystická filosofie docela sedí. Problém bude asi s praxí, jinak by ses nevracel k dlouhé cestě magie. Řešení hádanky co je a co není moje je sice pěkné si přečíst, ale v praxi 2. stupně to moc nepomůže, když to žák není schopen zažít.

S nadšením máš snad pravdu, ale to má kořeny v intelektuální sféře - nemá co dělat s city. Ty se mohou a nemusí projevit přičemž v mentálním výcviku nemají co dělat. Mimochodem rozdělovat imaginace na umělé a neumělé je jen další omezování vědomí. To je jen malá rada, když se tak moc chceš dostat z toho dualismu.

[locki]

Kam moje zkusenost saha, tak lide v drtive vetsine zacinaji praxi s tim, ze jsou ve stavu (temer) uplne identifikace se svymy myslenkami, emocemi atd. Cviceni prvniho stupne jsou zamerena na prolomeni tohoto stavu. Koneckoncu v tom neni rozdil mezi praxi Bardona a napr. jogou, nebo i Zenem. Neni az tak dulezite jak hluboko jsou lide prijetim ega za sve "utopeni". Skala tech stavu je nekonecna, cesta ven jedna.

Nechci slovickarit, mozna myslis chladnokrevnosti to same, ale pokud se clovek nechce ztracet, musi uz v prvnim stupni probudit a posilit sve sebe-vedomi. Tj. zazit nezavislost sebe sama na tom, s cim byl doposud identifikovan a co povazoval za svoje a za sebe. Osobne chapu chladnokrevnost jako vytrenovanou schopnost zustat netecnym, ale to nestaci a imho to neni samo o sobe ani dlouhodobe udrzitelna cesta. Tou je proziti nezavislosti vedomi na jeho vytvorech - mentalnich i hrubsich. Tuto zkusenost by mel mit clovek uz z prvniho stupne.

Z toho duvodu nemohu souhlasit s Tvym "mystickym" odstavcem. V praxi druheho stupne by uz mel mit praktik prozito a pomerne ustaleno cim je ve vztahu ke svym mentalnim a dalsim vytvorum. Tohle procitnuti by melo prijit v prvnim stupni a je jedinym opravdovym pevnym bodem, ktery muze dobudoucna dat onu "nadrazenost" nad astralem.

Pokud se vratime k hlavnimu tematu teto diskuse - neslo o deleni imaginaci na umele a neumele. Kazda praxe jde delat prirozenou cestou. Moji zkusenosti nejen u vizualnich koncentraci je, ze sice nakonec dokazu vuli, obrazne receno, "procpat ctverecek dirou ve tvaru trojuhelniku", ale pochybuju, ze je to smyslem. I kdyz obdivovatel vule by pri tom jiste zajasal...mene uz pak obdivovatel rozumu. Prirozenejsi mi prijde pracovat cestou, kterou jsem vyse popsal. Nic ale neni bez rizika, v tom s Tebou souhlasim.

[Anubis]

Z toho duvodu nemohu souhlasit s Tvym "mystickym" odstavcem. V praxi druheho stupne by uz mel mit praktik prozito a pomerne ustaleno cim je ve vztahu ke svym mentalnim a dalsim vytvorum. Tohle procitnuti by melo prijit v prvnim stupni...

Ne tak docela. Tady je problém, že lidé motají dohromady systém Brány a různé další cesty (také jsem se k tomu bohužel uchyloval). Přečtou si o stavu prázdna, vztahu k myšlenkám a to se jim samozřejmě sejde s mnohými východními směry. Pak už si dají jen rovnítko mezi nějakou jógu a první stupeň Brány a nikam dál se nedostanou. Knížku pak odloží, protože se jim zdá, že ostatní cesty zaručují překlopení z prvního do posledního stupně. Z toho plyne i kolektivní nepochopení imaginace, protože zde odbočujeme z všeobecného duchovního základu k psychurgii.

Cesta magie je o zvyšování magnetismu, tedy ovládání sebe a prostředí. Vrátí se k ní každý, komu na cestě k dokonalosti chybí sebevědomí, vůle a disciplína.

[locki]

To si jeste dovolim doplnit. Osobne jsem podstatne procitl prave pres duchovni cviceni prvniho stupne Brany. Minimalne u jednoho z pratel je tomu stejne. Teprve dlouho potom jsem zacal srovnavat s jinymi cestami. Imaginace, jako metoda tvoreni, pusobeni a seberozvoje, neni samozrejme vynalezem FB, ani vyhradnim majetkem cesty magie.

[kedrigern]

Kam moje zkusenost saha, tak lide v drtive vetsine zacinaji praxi s tim, ze jsou ve stavu (temer) uplne identifikace se svymy myslenkami, emocemi atd. Cviceni prvniho stupne jsou zamerena na prolomeni tohoto stavu. Koneckoncu v tom neni rozdil mezi praxi Bardona a napr. jogou, nebo i Zenem. Neni az tak dulezite jak hluboko jsou lide prijetim ega za sve "utopeni". Skala tech stavu je nekonecna, cesta ven jedna.

pokud se clovek nechce ztracet, musi uz v prvnim stupni probudit a posilit sve sebe-vedomi. Tj. zazit nezavislost sebe sama na tom, s cim byl doposud identifikovan a co povazoval za svoje a za sebe.

Vítám tě Anubisi zpět na fóru. Jsem rád, že tvoje nepřítomnost byla nakonec jen dočasná.

To,co Locki píšeš o prvním stupni o zrušení identifikace sebe s myšlenkami a emocemi pro připomíná věci, které jsem četl v Tolleho knížnách o osvícení. Nikdy mě nenapadlo uvažovat o tom, že by pro bardonův systém bylo důležité uvědomění si rozdílu mezi vědomím a myslí. Pokud by si na prvním stupni upravdu bylo potřeba uvědomit rozdíl mezi myšlenkou a vědomím, jak daleko by bylo potřeba si tento rozdíl opravdu uvědomit? Doufám, že ne až k satori, to by asi nebylo jen tak.
Vždy jsem si myslel, že při cvičení koncentrace by pro mě (ideálně) nemělo existovat nic jiného než to, na co se koncentruji. Pokud bych se ale neměl při koncentraci "zapomenout", jaký by pak takové koncentrace měla snysl? Pokud bych se při ní neměl zapomenout, pak ale nemůžu být dokonale koncentrován, protože část pozornosti by se musela starat o to "nezapomenutí se".

[locki]

Zapomenuti se v myslenkach by pak byla idealni forma koncentrace. Presto ze hned v prvnim cviceni prvniho stupne tenhle spanek ducha trha. Do jake miry clovek probudi a posili sve sebe-vedomi je o tom, jak hluboko spociva pri poslednim cviceni ducha prvniho stupne. Zadne meze tam nevidim, ale minimalne by se imho clovek mel probudit z uplneho pohlceni v myslenkach, emocich, vjemech, konani. Jinak je vse zminene v zasade nevedome.

Vždy jsem si myslel, že při cvičení koncentrace by pro mě (ideálně) nemělo existovat nic jiného než to, na co se koncentruji. Pokud bych se ale neměl při koncentraci "zapomenout", jaký by pak takové koncentrace měla snysl? Pokud bych se při ní neměl zapomenout, pak ale nemůžu být dokonale koncentrován, protože část pozornosti by se musela starat o to "nezapomenutí se".

Znamena to, ze kdyz se koncentrujes, tak u toho nejsi? Proste i koncentraci clovek dela vedome. Coz neznamena, ze se nekoncentruje naplno. Kdyz stojim za sporakem a varim, nebo jsem v laboratori a neco tvorim, tak to taky delam poradne a nic jineho neresim. Presto u toho vedome jsem(kdyz ne, vetsinou to nedopadne dobre). S koncentraci to mam stejne. Delam to blbe?

Zacinam mit ale pocit, ze se dostavame mimo tema teto diskuse a tohle patri spis do prvniho stupne. Pokud to i mistni admin nazna, muzeme se presunout tematicky vhodneji.

[Toxic]

Zdravím a sorry, že otváram znova starú tému. Chcel by som sa opýtať, či je potrebné robiť imagináciu so zavretými očami. Keď ich mám otvorené dokážem si pred sebou v priestore predstaviť mnoho vecí, ale keď ich zavriem a chcem si niečo v tme za viečkami imaginovať, nejde to. Proste mám taký blok, že vidím viečka a všetko čo si predstavím je akoby hneď na mojich očiach na viečkach. Neviem, či rozumiete ako to myslím, ale je to ako by som sa nevedel pozrieť za ne. Chcem sa teda optať, či to mám nejako prekonať, aby som si vedel niečo imaginovať so zatvornými očami, alebo si mám všetky cvičenia myslím od 2. po 5. stupeň prejsť s otvorenými ? Inak už od mala si dokážem všetko predstaviť, pootáčať a pomeniť v hlave, jediný problém je ten vyššie spomenutý.

[mek onder]

Když to neumíš, tak je třeba se to naučit aspoň průměrně..určitě se to bude hodit :-) Vem to jako výzvu :)

[marvin]

Jak píše Mek. Určitě bych před tím neutíkal. Bude to potřeba, a pak by Ti to mohlo chybět. V zásadě jde o to, že představu vyvolává stejná síla - rozdíl je v tom, jestli máš zapojené ostatní fyzické smysly nebo ne. Pokud jsi zvyklý/naučil ses provádět imaginace s otevřenýma očima, tak to znamená, že jsi zvyklý na okolní šum/ruch nebo pozadí. Tzn. tvůj mozek to používá jako kulisu a Tobě to jde snadněji. Pokud zavřeš oči, propadneš se do prázdna a Tvá mysl není schopna udržet představu. Není stabilizovaná, ukotvená, uklidněná (řádně).

Pořád je to ale to ten stejný mechanismus, který Ti umožňuje si něco představovat. Musíš být však schopen toho, aby nezáleželo jestli fyzické oči/uši/hmat něco slyší nebo ne. Mozek Ti klade překážky a zvykl si, že pokud dostává další podněty (fyz.smysly) tak do toho zapojí imaginaci.. Ale neměl by o tom rozhodovat.

Co se pomoci týče - zkus něco podobného jako jsme řešili s představami uvnitř/vně. Zkus tedy udělat vizualizaci s venkovním ruchem (otevřené oči) a pomalu, velice pomalu, tak jak to nejpomaleji dokážeš - zkus přivírat oči. Je to vtipné, ale zkus zavírat víčka 1minutu.. přirovnal bych to k thai-či ale víčkovému : ) Každopádně, někde v prostřed, budeš mít přivřená víčka. Což je téma samo o sobě - ale zkus se někdy podívat na sošky meditujících Buddhů - uvidíš, že mají také přivřená víčka. Oni jsou a nejsou fixování na venek, ale zároveň na vnitřek. To by pro Tebe mohlo být rozhodující. Zkus v tom chvíli setrvat, ale stále udržuj svou představu pevně. Na rozhraní mezi zavřeními víčky a otevřenými, na rozhraní vnímání a nevnímaní okolí.. to bude opět Tvá hranice akčního rádiu imaginace. A pokud v ní vydržíš, tak potom začni pomalu dokončovat zavření očí. Měl by jsi být schopen tu představu udržet i ve tmě.

Hodně štěstí a Ať se daří! Všichni máme na to, to zvládnout!

[Tomáš]

...

Zkus si vzít knížku, která tě opravdu baví a představuj si při čtení všechen děj. Zkus to jen vizuálně. Tím by ti měl zmizet okolní svět, protože se budeš plně soustředit na knihu. :)

Ať se daří. ;)

[Toxic]

Ďakujem za rady :)

Tak trochu sa to podarilo na prvý krát, síce stále tá predstava nieje dosť silná, ale základ myslím mám. Ono som si to presne takto predstavoval v mysli, stačí si tu predstavu len "preniesť" trochu ďalej do toho priestoru predomnou. :)

[Saila]

:P

Na druhej strane na jednom mieste pise Bardon, ze ak niekto ma nejaku nemoc, tak uz to znamena hrube nerusenie zivlovej rovnovahy - ze pricinou chorob su narusene rovnovahy - a je lepsi cvicenie odlozit (cvicit inokedy) dokonca aj pri vacsej unave.

Co se týče té únavy, tak jsem s ní měla ještě před nedávnem taky celkem problém, s tím mi ale pomohlo právě cvičení... hlavně pórové dýchání energie, a ještě jiné, které dělám.

[Ondra]

Co se týče té únavy, tak jsem s ní měla ještě před nedávnem taky celkem problém, s tím mi ale pomohlo právě cvičení... hlavně pórové dýchání energie, a ještě jiné, které dělám.

Obdobou pórového dýchání je páteřní dýcháni viz třeba http://ayp.cz/knihy#pranajama-paterni-dychani , rozdíl je v tom, že u páteřního dýchání se přímo aktivuje celá nervová soustava, tedy bdělost. Ankhur to někdy na podzim na srazu vzpomínal.