Jine dimenze a alternativni realita

[Milda]

Prave Neo letal v programatorskem rezimu.
On se do nej dostal.

Ano, ale nakonec se rozhodl jako člověk, takže se v hierarchii nedostal dál a zrodí se znovu, zase jako člověk. Nedokázal se odpoutat od světa.

Myslim ze Neo byl vic Buh nez clovek.
Bohoclovek.
To je muj pravy cil.

[Anubis]

To je muj pravy cil.

Já vím, chceš si co nejvíc užít. Mít lidské tělo a božské schopnosti zároveň je snem mnoha lidí, ale nedosáhnou ho, protože nemají vyšší cíle. Je to stejné, jako když chceš prorazit rukou cihlu. Nikdy se nesmíš soustředit na její povrch, ale na bod někde pod ní. Ve chvíli, kdy se ti povede ji překonat, tak už máš málokdy potřebu ten náraz zažít znovu. Na duchovní cestě to platí mnohonásob, protože v jedné inkarnaci se vzmůžeš většinou jen na jeden pokus. Uvážlivý duchovní tak promění všechny své potenciální i uvolněné síly v poznání a když TAM je, tak si už jen „léčí rány“...

Neo si zkrátka vybral být člověkem. Nedal přednost univerzální lásce před osobní. Na okolních obrazovkách ale bylo vidět, jak se mu v průběhu jeho cesty zlepšovaly tendence. Dříve býval více neurvalý, měl pochybný charakter atp.

Jak by vypadal svět, kdyby Bůh miloval jen jednoho člověka?

[Ondra]

Mít lidské tělo a božské schopnosti zároveň je snem mnoha lidí, ale nedosáhnou ho, protože nemají vyšší cíle.

Možná tomu teď nerozumim co píšeš, tak se předem omlouvám. Ale co jako chceš udělat s tím tělem ?

[Anubis]

Ale co jako chceš udělat s tím tělem ?

S tělem nechci dělat nic. Všechny síly, které uvnitř najdeme by měly být použity pro vysvobození. Když je využijeme navenek, tak riskujeme, že budou chybět. Není to tím, že by vypotřebováním došly, je to právě kvůli subjektivnímu prožívání účinků těchto sil a současném ponížení sebe sama. Závislost na silách (a ztotožnění se s nimi) se totiž vybuduje mnohem snadněji než obyčejné závislosti. Síly jsou totiž hodně blízko pravdě, ale pořád jí nejsou. Nad silami je teprve átman a když ho adept dosáhne, tak je většinou kontaktován bytostmi z jiných světů, které mu eventuálně ukládají mise. Potom obdrží síly/schopnosti, kterých je v určitý čas na určitém místě zapotřebí. V čisté cestě je tedy všeho ta pravá míra. Nikdo nejde létat jen tak z plezíru jako v romantických filmech o hrdinech.

Vyšším cílem jsem myslel neustálé vědomí moudrosti/lásky bez ohledu na stav jakéhokoliv z těl. Pozorování je vždycky víc než prožívání.

[Milda]

Mít lidské tělo a božské schopnosti zároveň je snem mnoha lidí, ale nedosáhnou ho, protože nemají vyšší cíle.

Možná tomu teď nerozumim co píšeš, tak se předem omlouvám. Ale co jako chceš udělat s tím tělem ?

Toto jsem ja nepsal. To je text Anubise a se mnou nerezonuje.
Stejne jako cele jeho asu 3 posledni prispevky.
Zejmena opravuji dle sebe :

1. Prozivani je rozhodne vic nez pozorovani.
2. Kdyz umim letat tak si letam klidne z pleziru jen tak pro radost, jako cely zivot ziji radostne.
3. Kdyz jsem cvicil karate, tak v jedne knize jsem cetl, ze KARATISTA HLAVOU ROZBIJE SKALU A ANI SE JI NEDOTKNE.
4. Neo letal jako bohoclovek. Ne jen kvuli sve misi. V zaveru jen chtel letet, tak zavesil a letel.

[Anubis]

Já vlastně ani nevím, jestli se bavím s člověkem, který se nějak snaží duchovně zdokonalovat. Měl jsem naději, ale asi už toho nechám.

1. Prozivani je rozhodne vic nez pozorovani.

Zajdi si do lunaparku, Mildo. Bude se ti tam líbit. Je to pastva pro všechny smysly.

2. Kdyz umim letat tak si letam klidne z pleziru jen tak pro radost, jako cely zivot ziji radostne.

Mnoho lidí žije radostně, potkávám je dennodenně. Velká část z nich je zatemněných. Najít v sobě opravdovou radost, která není z tohoto světa, je už těžší. Na duchovní cestě tě můžou potkat útrapy a nihilismus. Myslím, že ani nemáš odvahu na ni vstoupit. Ta světská radost by se ti mohla snadno rozsypat a neměl bys rázem nic. Nevím ani proč ti to říkám, jsi jen fantasta.

3. Kdyz jsem cvicil karate,...

Nerozumíš, co jsem ti tím chtěl říct. Sil dosáhneš buď, pokud po nich cestou nebudeš toužit nebo budou výsledkem silného asketizmu. Myslím, že ani jedno ti zatím nehrozí.

4. Neo letal jako bohoclovek. Ne jen kvuli sve misi. V zaveru jen chtel letet, tak zavesil a letel.

Podívej se na celou trilogii. V následujících dílech je sice trochu složitější symbolika, ale možná z toho něco mít budeš.

[Cagliostro]

Pokud přemýšlíme o alternativních realitách, máme čtvrté rozměry, údajné jiné světy-planety (zatím prokázané mimozemšťany-mikroby) atd. K tomu pokud přičteme jiné světy magické, máme tady vyšší světy, kam spěje magik, nebo spíše člověk jako takový. Je to celí propletenec, nikoliv Matrix. To je v porovnání s tím jen filmová pohádka na dobrou noc.

[Ondra]

Anubis: Právě mně nesedí ten koncept vysvobození, že jako pak když toho dosáhnu, že budu pobývat v "nějaké" vyšší sféře. Viz jak to maji Budhisti, že vidí v životě utrpení a chtějí se ho co nejrychleji zbavit, aby se mohli rozplynout Bůh ví kde. To jsou prostě jen dohady, odhady a přání , že by to tak mohlo být, víme prd. Člověk jako kompletní mikrokosmos obsahuje naprosto vše od té hmoty , až po samotnou jednotu a i to nepředstavitelné výše. Takže on to vysvobození má vlastně už teď a tady. Království je v nás i během toho hrubohmotného života. Prostě důležité je žít, Život sám osobě je radost, i když mnohdy nám dává zabrat.
Každopádně naprosto souhlasim, že je nutné mít vyšší cíle a to i ty o kterých si jen v doměnkách a konstruktech něco myslíme, ale nesmíme opomínat žít a nezavrhovat i ty hrubší sféry, protože jsou sučástí nás.

[Anubis]

...

To rozplynutí ve vyšších sférách a nový domov neznamená, že nefunguješ ve hmotném těle. Je to cesta vědomí a ne transformace hmotného těla do energie a světla. Moudrost je pravý opak, nejdřív je třeba pochopit pravdu, přijmout ji a s láskou se obrátit k tělu a „oplodnit“ jej. Pokud bylo pochopení částečné, tak ani realizace nebude absolutní a musí se jít bořit další mýty a zkoušet znovu. Těžko se to vysvětluje, ale určitě to nejsou dohady. Mnoho lidí to dokázalo, ale ta zkušenost se nedá jednoduše přenést do tohoto světa. To by potom víra byla k ničemu.

Postoj „víme prd“ měla i moje babička a ještě několik týdnů (pozemského času) po smrti chodila nasupeně po svém bytě a nechtěla se odpoutat. „Víme prd“ je navíc ve velkém rozporu s „Království je v nás“. Musíš si vybrat.

[Ondra]

To je právě to , že pak může být knoflík srolovanej karbitem, to za čem může člověk jít a bude tomu říkat realizace a to zejména, když o tom napíše několik knih, druzí se toho chytnou, protože sami nevědí kam jít. Odkud jinak by jsme to měly tyhle koncepty ? Sami ze sebe můžeme akorát říct, co je teď a nyní. Tím jsem myslel , že víme prd.

Každopádně je dobré o to usilovat a vybrat si tu cestu, která se nám jeví jako obohacující, protože nás to nutí se pohybovat. Ale když dojdeme téměř k cíli, tak se toho stejně musíme vzdát... to je právě tou realizací.

[Anubis]

... Každopádně je dobré o to usilovat a vybrat si tu cestu, která se nám jeví jako obohacující, protože nás to nutí se pohybovat. Ale když dojdeme téměř k cíli, tak se toho stejně musíme vzdát... to je právě tou realizací.

Ano a úroveň realizace odpovídá kvalitě naší cesty. Proto když zjistíme, že naše pravda před světem neustojí, tak se musíme vydat na cestu novou. Jinak se budeme obelhávat až do konce života a vydržovat pravdu realitvní - manželku, kterou už nemáme rádi.

Mimochodem, co to je knoflík srolovanej karbitem?

[Ondra]

...

jj, souhlas

Mimochodem, co to je knoflík srolovanej karbitem?

No je to nesmysl, blbost

[Milda]

Anubis: Právě mně nesedí ten koncept vysvobození, že jako pak když toho dosáhnu, že budu pobývat v "nějaké" vyšší sféře. Viz jak to maji Budhisti, že vidí v životě utrpení a chtějí se ho co nejrychleji zbavit, aby se mohli rozplynout Bůh ví kde. To jsou prostě jen dohady, odhady a přání , že by to tak mohlo být, víme prd. Člověk jako kompletní mikrokosmos obsahuje naprosto vše od té hmoty , až po samotnou jednotu a i to nepředstavitelné výše. Takže on to vysvobození má vlastně už teď a tady. Království je v nás i během toho hrubohmotného života. Prostě důležité je žít, Život sám osobě je radost, i když mnohdy nám dává zabrat.
Každopádně naprosto souhlasim, že je nutné mít vyšší cíle a to i ty o kterých si jen v doměnkách a konstruktech něco myslíme, ale nesmíme opomínat žít a nezavrhovat i ty hrubší sféry, protože jsou sučástí nás.

Ondro ja tleskam.
To vysvobozeni je klam.
Kralovstvi ci nebe nebo naopak peklo je jen v myslich lidi. Je to filtr ega pres ktery vsechny udalosti filtrujes a posuzujes.

Ted vic:
Mit vyssi cile je cesta jang.
Zit tady a ted je jin.

Kdyz potkas jogina ci budhistu a bude z nej vyzaroval charisma, Laska a radost sz Zivota, tak ten nalezl cestu a cile dojde.
Pokud se jogin odvraci od lidi a spolecnoti a Zivota, tak je mimo cestu navzdy.

[Ondra]

Milda: taky to tak vidím

[Milda]

To je právě to , že pak může být knoflík srolovanej karbitem, to za čem může člověk jít a bude tomu říkat realizace a to zejména, když o tom napíše několik knih, druzí se toho chytnou, protože sami nevědí kam jít. Odkud jinak by jsme to měly tyhle koncepty ? Sami ze sebe můžeme akorát říct, co je teď a nyní. Tím jsem myslel , že víme prd.

Každopádně je dobré o to usilovat a vybrat si tu cestu, která se nám jeví jako obohacující, protože nás to nutí se pohybovat. Ale když dojdeme téměř k cíli, tak se toho stejně musíme vzdát... to je právě tou realizací.

Ano opet tleskam.
Na nekolika mistech jsem psal, ze lide prepisuji chyby z knihy do knihy.
A jsou to mnohdy chyby zasadni a nechtene.
Nekdy to jsou chyby umyslne, aby kdo nerozumi nic neopsal.

Ale az dojdeme temer k cili tak cesty zanechas samovolne a ne proto ze musis.
Vse muzes a nic nemusis.
Zjistis, ze cela duchovni cesta je maja.
Odvadi te od Zivota.
Na drujou stranu je to take cesta a zkusenost.
Je dobre vse tak kolem 40ti let pochopit a dospet.