marvin píše:Spíš mě napadá jedna otázka - občas mohou být rody "proklety" - můžeš si nést nějaké břímě a vtzah k předkům tě může spíš táhnout zpět / resp. dolů.
Co pak ?
je lepší se oddělit ? nebo spíš vyrovnat dluh - tím pádem jsi sám částečně zodpovědný ? A je možné že je to tvá "mise" /úkol, kt. tu máš, aby jsi splnil a splatil.
Je to tak ?
zacal jsem psat a zjistil, ze jen abych vytycil ramec, ve kterym to co reknu bude platit, tak popisu nejmin stranku.. toto je tema na cely vecer u ohne. takze jen kratce, snad tam ale bude na co se ptas.. a treba se nekdy sejdem u toho ohne, kde to budeme moci znovu otevrit a promudrovat dukladneji :o)
- v momente, kdy je v tobe dostatek sebereflexe, aby ses vubec mohl ptat podobnym zpusobem, je to indikator toho, ze ve vasem rode jsou kvality, za ktere ma cenu bojovat
- v kazdym rodu jsou vyznacni lide (kteri prinaseji a buduji nove hodnoty) a ti, kteri jsou jen "mali" a pomahaji "jen" prenaset geny. geny jsou dulezite, takze to mozna neni malo.
- rody proklety - ano, ale rod neni jeden uzky proud - kazdou generaci do nej natece spousta nove krve, vlastnosti, atd. takze spis - rod je jako kosaty strom, v ramci nehoz dochazi tez k tribeni. jsou vetve, ktere usychaji, jine pokracuji v rustu a nesou ovoce. veci, ktere mohou vypadat, jakoze "rod je proklety" mohou byt individualni zaseky jednotlivych lidi jednu nebo dve, tri, pet generaci po sobe. muze to mit jedna linie. paralelni (sourozenci rodicu..) tim trpet nemusi.
- jak jsem mluvil, ze rod - to je hromada tendenci, tak je imho dobry postup nejdriv volat to nejlepsi, nejmoudrejsi, nejvedomejsi v nem, na to se napojit a Z TOHOTO MISTA (setkani) se pak zacit koukat na ten zbytek, soucitne, moudre, a snazit se to pochopit a integrovat. nic neodsuzovat. odsouzenim se nicemu nepomuze. ale zaroven se snazit do toho moc nevstupovat. nesnazit se moc poucovat, zadne moralizovani, zadne meneni lidi. nekdy paradoxne problemovi jedinci jen ztelesnuji vytesnene stinove tendence, takze tezko rict, kolik toho ziji vlastne jen "sveho".
- pokud se nejake dedicne postizeni (casto nejaka forma slabosti nebo nerozvinuti nejakeho meho aspektu, coz vytvori situaci, kdy toto co mi chybi vyplni nekdo jiny - treba jako despota, at uz je to panovacny otec nebo prilis privlastnujici matka, babicka..) tyka i me (a pravdepodobne vicero dalsich lidi), pak kdyz se ja z toho vyvazu, ten egregor, ktery vlastne na astralni urovni vznikl a funkcne napomaha te situaci dal zit, jen stahne sva chapadylka ode mne, ale ostatni si v tom pokracuji dal, dokud si to individualne sami tez nevyresi - vlastnim zesilenim a narovnanim te situace u kazdeho jednoho jedince. z vlastni zkusenosti vim, ze veci, ktere ma clovek od mala, jsou pro postizeneho natolik "normalitou", ze je vlastne neni schopny vetsinou odvrhnout a vyvazat se z nich, az kdyz se odstehuje nebo si najde nejakeho partnera nebo pratele, kteri zvenci spravneji vnimaji, ze tady neco funguje blbe a upozornuji ho na to a pomahaji mu s tim vyvazanim.
- neni treba "utect" nebo "nejdriv vse vyresit", aby clovek mohl volat predky nebo nejak duchovne pracovat. to vsechno muze snadno bezet soubezne, kdy clovek pracuje paralelne na vicero urovnich. casu je malo a je prakticke ho maximalne vyuzit. uspech v jedne rovine nam muze pomoct pochopit lepe dej v jine.. ono ani v tom rodu po nas nikdo nechce, abychom "vyresili vsechno". mame udelat svuj kus prace a ostatni nechat delat zase jejich. primarni je zvedomovani, lepsi chapani, porozumeni. kdyz je tohle, tak ten zbytek (tedy fyzicka naprava nejake situace) uz probehne rychle - a horici pochoden (vedomi) osvecuje sve okoli a snadno zapali dalsi.
- kdyz se my nezrekneme rodu (lidstva), tento se nezrekne nas. ale vzdy je to spojeno s nejakou praci v nem. musime hrat nejakou roli, plnit nejakou funkci. je to trochu omezujici, nekdy hodne, ale kazdy z nas si musi vyjasnit, co vlastne v tom zivote chce delat. chce odejit? muze. ale mel by vedet, ze na jeho dispozice se skladalo treba nekolik generaci jeho predku. takze by mel aspon deset dvacet let makat, aby aspon cast z toho zaplatil. pokud vnima jen svoji "zivotni bolest" a nestara se o ty, na jejichz ramenach stoji, tak at jde do prdele. myslim si, ze zrovna tohle Bardon popsal dobre - mag je ten, kdo i kdyz rozumi mechanice deju a zna cesty, kteryma se da odejit, tak neodejde, ale zustane a pomaha. predpokladam, ze tohle nemusim zrovna tady rozebirat.
no kurva, kratce, vidis jo? a to jsem se prisaham bohu hryzal do jazyka! :o))