Firzen píše:Ahoj všem,
mám takový podivný dotaz.

Občas se mi při sledování myšlenek podaří dosáhnout prazvláštního stavu. Stav se vyznačuje tím, že se zcela mění moje představa o tvaru mého těla, a představa o prostoru. Mám nejčastěji pocit, jakobych hlavou rotoval, a jakoby moje tělo rotovalo protisměrně... Potom občas jsem jen bodem vědomí, ale to asi není až tak pozoruhodné.
Co mi však vrtá hlavou je ukončování meditace, protože ho asi dělám špatně. Nedaří se mi vrátit většinou do běžného stavu. Musím se prostě začít hýbat, a pak už vše cítím zase normálně.
Zajímavá věc se ale stane, když otevřu oči, a nehýbu se. Většinou se neděje nic zvláštního, ale už 2x se mi stalo, že moje oči zcela mimovolně kmitaly ze strany na stranu - prostě obraz skutečně kmital.
Nevíte někdo, čím to může být? Trochu mě to děsí.
Máš hodnotný dotaz, je vidět, že se sebou pracuješ. Při sledování myšlenek bys žádné obrazy a zážitky mít neměl, protože tím jsi odveden od prostého sledování myšlenek.
Chybu děláš v tom, že jakmile usedneš k meditaci, naprosto zpasivizuješ své nitro. Tím vezmeš svým smyslům možnost vnímat uvnitř těla a ony se snaží "vytrhnout se" Ti a vystoupit ven z těla. Proto vnímáš to, co popisuješ.
Náprava: přistupuj k meditaci jako k aktivní práci, ne jako k pasivní činnosti. Doporučil bych Ti, abys meditoval s pootevřenýma očima, kdy budeš mít jen napůl spuštěná víčka. Tím udržíš nutný kontakt s okolním prostředím a tím nedovolíš nitru, aby zpasivnělo a nakonec usnulo.
(Okolí a myšlenky bys měl vnímat stejně jasně, abys mohl kdykoli přejít z jednoho stavu do druhého.)

Podivný konec meditace souvisí s tím, že jsi v sobě nechtěně uspal nějakou duševní složku, namísto abys ji meditací vyprovokoval k činnosti. Proto se Ti udělá dobře až při pohybu, protože pohyb těla Tě opět probudí.
Prostě jak ucítíš usínání a ztrátu ponětí o okolí, protáhni se a začni znovu.