EGO

[Ankhur]

...

Myslíš, že jen fyzická úroveň je jen nutná rovina inkarnace?
A co jemnější stupně hmoty?

[Arex]

Prosím, nejdříve definujte, co je EGO.
Fyzické tělo a mysl? Nižší já, vyšší já?
A kde v tom projevu stojí vědomí?

Právě na to se pomocí těch otázek ptám Mildy. Protože když svůj názor rozebere, bude to užitečné všem. Zatímco bez podrobností si pod egem můžeme představovat každý něco jiného. Takže vyčkejme.

[Arex]

Abych byl spravedlivý, tak na otázky, na které odpověděl Milda, musím odpovědět také. Asi to nebude systematické, protože poněkud zjednodušuji. Tak tedy:

1) Jaký je účel stvoření?
Účel stvoření je, aby Bůh poznal sebe sama v zrcadle hmoty a odhalil tak plnou náplň své všemohoucnosti. Vše, co je stvořeno, slouží k sebepoznání Boha.

2) Jakou roli hraje ve stvoření člověk?
Člověk hraje ve stvoření přední roli, protože v zrcadle nejvyšší části jeho duše (tedy ve složce stále ještě jemně hmotné) Bůh aktivně poznává sebe sama.

3) Je ego "součástí" ducha, lidské duše nebo vitální síly? Účastní se na všech těchto složkách, nebo jen na jedné z nich?
Vitální složka (životní síly, pud, cit rozum, smysly a jejich činnost) u běžného člověka vytváří ego, které chápu víceméně jako synonymum osobnosti (osobnost je tedy nežádoucí). Je největší zásobárnou egoismu, vyjádřeného zásadami chtít, mít, být (více než druzí).
Duševní složka (intelekt, princip individuace) je u běžného člověka zakalena egem. Princip individuace (někdy se přímo překládá jako „tvořitel jáství“, ahankára) vytváří vyšší část osobnosti a zaplétá tedy člověka a jeho prožívání do hmoty.
Duchovní složka je esoterní, nestvořená, proto není jástvím postižena. Ego (ve smyslu osobnost) se jí netýká. Různé kultury lidských dějin rozebírají i vztah jednotlivého ducha k duchu všeobecnému, ale to sem přímo nepatří.

Ego (ve smyslu osobnost) tedy svým klamným působením zabraňuje, aby:
a. Stvoření dosáhlo svého účelu, protože člověk mrhá svou životní (pudovou) silou na prožívání pořád a vždy.
b. Člověk poznal a teprve po tomto poznání skutečně realizoval a adaptoval svou totožnost s principem božství. Nejprostším závěrem je, že ego vytváří nevědomé kverulanty, kteří nemají zájem o svou spásu (totožnou s poznáním totožnosti s principem božství a jeho adaptací), tj. postrádají cíl života.

Tyto základy nám dávají jakés takés oprávnění k dalším spekulacím:
1) Co se děje při odložení (dočasném zapomnění) ega?
Poznává-li Bůh sám sebe v zrcadle lidského intelektu, je jasné, že za určitých okolností může být tento intelekt vyjmut z podřízenosti egu. Člověk má tedy možnost (dočasně či trvale) se působnosti ega zbavit. Tento postup, kdy se člověk úmyslně zbaví svých osobitých vztahů (přestane řešit své soukromé starosti), je založen na morálce určitého druhu. Člověk, který dočasně odkládá své ego, náhle vidí „starý svět novýma očima“ – podléhá žádoucímu povznesení mysli, které často mívá extatickou podobu.
Toto sebezapomnění přináší významný objev – svobodnou vůli člověka, protože svoboda je a vždy bude NAD oblastní pudů a citů (chtít, mít, být).

2) Jaké jsou podmínky meditace ve vztahu k egu?
Kdo se odvažuje ponořit do meditace, ať alespoň dočasně zapomene své ego!
Meditace je podmíněna sebezapomněním (odosobněním).

3) Víme, že existuje trpná "extáze". Existuje také "extáze" činná?
Obvyklá je extáze trpná (vytržení), ale výjimeční jedinci dosahují i činné extáze.

Tyto zásady nám odkázal náš Otec Hermés Trismegistos, abychom si je navzájem upřesňovali.

[Arex]

Tak, teď se pokusím připojit několik speciálních poznámek.

Je řada způsobů, jak používat slovo ego a žádná jednotná česká terminologie neexistuje. Dost často se proto toto slovo (pak by se ale mělo psát s velkým E) používá jako označení nejvyššího Jáství v člověku, tedy toho, čemu křesťané říkají božská jiskra v člověku. Toto použití je správné, pokud ovšem pisatel ví, co chce říct. V tomto vláknu ho tak používá Cagliostro a samosebou v tom má pravdu. Dokonce i přesně uvádí oba základní významy ega:

Ego je část duchovní vůle člověka - jeho ducha, která se ale může projevit pouze v době, kdy je člověk člověkem, a to i v době, kdy je spoután s lidskou hmotou (tzn. i v době astrálního cestování apod.). Toto Ego může být dvojí - inspirativní (duchovno) a zničující (materiální).

Milda - ještě mám malou otázku:

1) Jaký je účel stvoření?
ZIT a uzit si zivot z pohledu individualniho boha a cele Stvoreni je zive a je to ZIVY BUH.

Chápu dobře smysl této věty? Říkáš, že každý člověk, kterého to napadne, je už bohem a prožívá stavy božství? Nerad bych Tě desinterpretoval.
-----------------------

Ty jsi prave skrze sve ego individualni bozska inkarnace.

To snad nemůžeš myslet vážně? Individualizace je v hermetismu přeci chápána jako zdroj bolesti, reintegrace (znovunabytí jednoty jako cíl života).
-----------------------

Bez tela neni mozne hrat Zivot.

Ty si opravdu myslíš, že malátný stav, který prožívá dnešní běžný člověk, je Život? S velkým Ž? Ale to je přeci materialismus... Když umře Tvé tělo, co bude potom? Po Životě s velkým Ž nastoupí Smrt s velkým S?

Windik » 20 kvě 2013, 11:20:

Není ego ona svobodná vůle? nebo jsem mimo?

Ego je to, co brání v nalezení svobodné vůle. Soubor naší osobnosti, chtění atd. (viz výše).

[Ankhur]

...

Pokusím se také přidat svůj pohled, vhled.

Spojnicí mezi naši inkarnací zde a vyššími světy je antahkarána - světelný kanál, kterým se nás naše vyšší složky snaží "manévrovat" ve smyslu harmonie a jednoty (ke které nás naše božská jiskra dříve či později táhne).

Buď naše spojení:
- je průchozí a máme intuitivní vnímání vyššího já
- není průchozí a pak jsme více, či méně otroky našeho nižšího já

Největší past je v tom, že život rád prožívá. Pokud není vnímáno vyšší já a inspirace, pak se tato touha vybíjí do světa kolem a člověk se v tom zamotává. Tvoří vlny na klidné hladině. Necítí lásku a zamotá se do strachů.

Docela hezky to popisuje a o tom mluví Lasenic v mp3, ja jste sem nedávno někdo z Vás dával (Lasenic - Hermetická iniciace martinismu).

Osobnost je souhrn složek odrazu a projevu vědomí v různých aspektech těl, která se nabalují při průchodu sem. Vnímám to tak, že osobnost nikdy nebude dokonalá. Jde spíš o to, najít harmonii a upustit od tlaku na dokonalou osobnost, tj. o odosobnění - přestat se identifikovat jen s formou.
Tím individualita nezaniká, avšak dokáže vnímat život ve své plnosti - vše jedním jest.

Ego je klubko myšlenek/emocí/vjemů, které si o sobě člověk vymyslí. Jsem tím, oním...záleží z jakého úhlu pohledu se člověk dívá. V podstatě jsme uživateli vědomí (Ducha), které jediné oživuje a je nesmrtelné - záleží pak na nás s čím se identifikujeme, byť jsme na dně projevených světů.

---

Mildo, tak jak to cítím, Bůh nepotřebuje říkat, že je Bůh...stáhne se z nutného projevu a klidně mlčí. Neber to jako nějaký útok nebo hodnocení, spíš jen tím chci říct, že cesta poznávání nekončí...

[Arex]

Ankhur: Poslal jsi cenný příspěvek, navíc máš schopnost vysvětlit to jednoduše. Děkuji, že se máš chuť podělit o poznání!

Spojnicí mezi naši inkarnací zde a vyššími světy je antahkarána - světelný kanál, kterým nás naše vyšší složky snaží "manévrovat" ve smyslu harmonie a jednoty (ke které nás naše božská jiskra dříve či později táhne).

Buď naše spojení:
- je průchozí a máme intuitivní vnímání vyššího já
- není průchozí a pak jsme více, či méně otroky našeho nižšího já

Zabýval ses tím někdy také prakticky? Například z čeho se antakhárana skládá? Pokud ano, tak kopíruji pro ostatní:
Antakhárana je původně pojem staroindické filosofie sánkhja, který víceméně přešel i do buddhismu. Chápu ho jako trojitý vnitřní orgán, přesně jak ho popisuje Sánkhja kárika 33:

"antakharanam trividham, dašadhá váhjam trajasja višaja-ákhjam.
sámpratakálam váhjam, trikálam abhjantaram karanam.

Vnitřní ústroj (=antakhárana) je trojitý,* vnějších
ústrojů je deset;** vnější [dodávají] vjemy*** vnitřním.
Vnější ústroje pracují pouze v přítomnosti,
vnitřní ve všech třech videch času.****"

* Intelekt, princip individuace a rozum. (Složení vnitřního orgánu/ústroje vyplývá z dalších veršů textu.)
** Zrak, sluch, čich, chuť, hmat; hlasivky, ruce, nohy, ústroje vyměšovací a pohlavní.
*** Tj. objekty.
**** V minulosti, přítomnosti i budoucnosti.

Když jsem tuto analýzu udělal poprvé, byl to pro mě ohromující objev,protože jsem viděl, čemu se mám přesně věnovat... A to nadšení, když mi nad tím došlo, že Západ a Východ opravdu určují ty samé podmínky praxe. - Pardon, zaplaším živou vzpomínku a vrátím se zpět.

Pojem antakhárana a práci s ní v české literatuře hodně zdůrazňuje Květoslav Minařík (drobné práce Cesta k nesmrtelnosti a Most). Takže kdyby to někdo hledal, ať se podívá i tam.

Největší past je v tom, že život rád prožívá. Pokud není vnímáno vyšší já a inspirace, pak se tato touha vybíjí do světa kolem a člověk se v tom zamotává. Tvoří vlny na klidné hladině. ...

Osobnost je souhrn složek odrazu a projevu vědomí v různých aspektech těl, která se nabalují při průchodu sem. Vnímám to tak, že osobnost nikdy nebude dokonalá. Jde spíš o to najít harmonii a upustit od tlaku na dokonalou osobnost, tj. o odosobnění.
Tím individualita nezaniká, avšak dokáže vnímat život ve své plnosti - vše jedním jest.

Ego je klubko myšlenek/emocí/vjemů, které si o sobě člověk vymyslí. Jsem tím, oním...záleží z jakého úhlu pohledu se člověk dívá.

Tohle podepíše každý hermetik, pokud jde o mě, tak to podepíšu rád.

V podstatě jsme uživateli vědomí (Ducha)...

Možná, že přesnější název toho druhu vědomí, který máš na mysli, je Nadvědomí, ale to je malý detail, nepodstatný, když to říkáš dobře.

[Tomáš]

Největší past je v tom, že život rád prožívá. Pokud není vnímáno vyšší já a inspirace, pak se tato touha vybíjí do světa kolem a člověk se v tom zamotává. Tvoří vlny na klidné hladině. ...

Osobnost je souhrn složek odrazu a projevu vědomí v různých aspektech těl, která se nabalují při průchodu sem. Vnímám to tak, že osobnost nikdy nebude dokonalá. Jde spíš o to najít harmonii a upustit od tlaku na dokonalou osobnost, tj. o odosobnění.
Tím individualita nezaniká, avšak dokáže vnímat život ve své plnosti - vše jedním jest.

Ego je klubko myšlenek/emocí/vjemů, které si o sobě člověk vymyslí. Jsem tím, oním...záleží z jakého úhlu pohledu se člověk dívá.

Tohle podepíše každý hermetik, pokud jde o mě, tak to podepíšu rád.

Taktéž se podepisuji. V mém současném stavu poznání je přesně toto velmi důležité a nejvíce se projevující.

Nejvíce jsem se naučil o egu od Eckharta Tolla, který má v tomto tématu naprosto rozhodný pohled. Myslím, že i Milda s jeho učením souhlasil, takže nechápu jeho příspěvky typu "Ego musí být silné apod.". Proto je třeba napsat co kdo považujeme za ego.

Dle mě je ego naše nižší já, které při objevení Nadvědomí již není třeba používat a je spíše přítěží v cestě za dokonalostí.

Je velmi obtížné dát jménu něčemu co je ponejvíce individuální věcí...

[zebyja]

"antakharanam trividham, dašadhá váhjam trajasja višaja-ákhjam.
sámpratakálam váhjam, trikálam abhjantaram karanam.

Vnitřní ústroj (=antakhárana) je trojitý,* vnějších
ústrojů je deset; vnější [dodávají] vjemy vnitřním.
Vnější ústroje pracují pouze v přítomnosti,
vnitřní ve všech třech videch času."

Arexi, pochopil jsi co je zač těch deset vnějších ústrojí?

[Ankhur]

Zabýval ses tím někdy také prakticky

Každá "práce" a uvědomění si na sobě, je prací na Antahkaráně. Dobré jsou meditace nebo jiné esoterní techniky. Identifikace sebe sama s tím čím jsi - tím prvotním. Meditace na smrt.
Pevná víra otevírá cestu intuici (i o tom mluvil Lasenic v tom namluvenem slově - těch perel tam bylo víc). Jde o sjednocení a propojení složek v nás - kam zaměříme pozornost/vědomí, tam směřuješ energii. Proto bych si nehrál "s egem", ale s nebesi v nás.

Pojem antakhárana a práci s ní v české literatuře hodně zdůrazňuje Květoslav Minařík (drobné práce Cesta k nesmrtelnosti a Most). Takže kdyby to někdo hledal, ať se podívá i tam.

Co vím, tak poměrně hodně obsáhle o tomto tématu psala Alice A. Bailey. V knihách a pak v učení o 7 paprscích a iniciaci.
U nás od ní bohužel bylo přeloženo velmi málo - snad jen 2 knihy. V knize "Pojednání o bílé magii" se o Antahkaráně zmiňuje jen okrajově (píšou to tam jako antaskarana).

Pojednani o bile magii (strana 319): http://ulozto.cz/xcEspXQ/pojednani-o-bi ... lece-a-pdf

[Arex]

Arexi, pochopil jsi co je zač těch deset vnějších ústrojí?

Doplnil jsem do původního příspěvku další vysvětlivky. Pokud máš o toto téma zájem, počkej měsíc, až vyjde Kabelákova Kniha o jógu, ze které to cituji. Myslím, že se to vyplatí.

[Arex]

Ankhur: Dovol, abych využil Tvé dobré podněty k podrobnějšímu rozboru, který by snad mohl oslovit i ostatní.

Každá "práce" a uvědomění si na sobě, je prací na Antakharáně. Dobré jsou meditace nebo jiné esoterní techniky. Identifikace sebe sama s tím čím jsi - tím prvotním.

To je přesně to, o co mi jde - propojení teorie s praxí. Předurčuje to výsledky, jakých člověk může dosáhnout. Pokud někdo bude brát (například) antakháranu jako teoretický koncept, tak je to jen filosofická příprava na praxi. Ale v okamžiku, kdy člověk začne hledat její praktický smysl, všechno se mu změní. Jak jsem už naznačil výše v diskusi - pokud víme, že antakhárana se skládá z intelektu (buddhi), principu individuace (ahankára) a rozumu (manas), otevírá nám to tři konkrétní pole hermetické praxe. Protože je-li náš "vnitřní orgán" trojitý, můžeme činnost jeho jednotlivých složek regulovat.

Vedlejším efektem tohoto zjištění je, že indická psychurgie (zde tedy nejspíš sánkhja spojená s jógou) řeší naprosto ty samé pojmy, jako západní hermetikové. Stačí otevřít Corpus Hermeticum. Pojmenování se liší, ale obsah se shoduje.

Abych se vrátil k hlavnímu tématu: Není možné pochybovat, že objev a analýza složek "vnitřního orgánu" je věc prvořadé důležitosti. Všichni víme, že hermetik má v konečné praxi dokázat platnost svého poznání "ve všech třech videch času" - v minulosti, přítomnosti a budoucnosti. O tom opět shodně mluví texty Západu (cíl divinace = pojetí celé množiny času. Již ve starém Egyptě: Hór na horizontu, na hranici celého času; ve starém Řecku: sluneční bůh, obhlížející při jízdě oblohou čas, který svým pohybem tvoří) i Východu (Patandžali: Jógasútra IV,32: "Jako protiklad k okamžiku [ostatních lidí] pojme [praktik] na úplném konci změn celou časovou řadu.")

Píšeš, že se máme identifikovat s "tím prvotním". Přesně tak; to není teoretický povzdych, ale návod k praxi. A to prvotní je v pojmech, které tu používáme, intelekt (buddhi). (Používají se různé české ekvivalenty.)

Další pole praxe se otevírá, když člověk hledá spojitosti s "trojitým vnitřním orgánem" v těle. Tisíckrát vysvětlovaný "trojitý ohřívač" čínské medicíny není ničím jiným. Tři centra lidského těla Západu se s ním také shodují. Bohužel tady vidíme, že lidé, kteří překládali čínské texty do západních jazyků neměli ani páru o pojmech hermetismu.

Pevná víra otevírá cestu intuici (i o tom mluvil Lasenic v tom namluvenem slově - těch perel tam bylo víc). Jde o sjednocení a propojení složek v nás - kam zaměříme pozornost/vědomí, tam směřuješ energii. Proto bych si nehrál "s egem", ale s nebesy v nás.

Zabývat se "nebesy v nás" je samozřejmě praxe Lasenicovy školy. Původně jsem tu nechtěl dělat reklamu Lasenicovi, protože bych byl právem považován za podjatého. Ale když už to píšeš podruhé... Zajímavé je, že Lasenic dával přednost pozvolnému a postupnému zpracovávání vyšších složek (opět jsme u trojitého orgánu) - opět nepreferoval žádnou rychlou cestu. - Druhá otázka ovšem je, koho se tato vnitřní praxe vůbec týká, když zájemce o ní musí být schopen odložit (alespoň dočasně) své osobité sklony - tedy ego.

Co vím, tak poměrně hodně obsáhle o tomto tématu psala Alice A. Bailey. V knihách a pak v učení o 7 paprscích a iniciaci.
U nás od ní bohužel bylo přeloženo velmi málo - snad jen 2 knihy. V knize "Pojednání o bílé magii" se o Antahkaráně zmiňuje jen okrajově (píšou to tam jako antaskarana).

Díky! Je docela ostuda, že jsem Baileyovou ještě nečetl. On mi ji doporučoval už pan Zadrobílek. Zastával zajímavý názor, že tam, kde končí Meyrink, začíná mme. Baileyová. Až zvládnu nápor práce, tak se do toho určitě podívám.

Děkuji za Tvůj text, vážně je plný dobrých podnětů.

[Ankhur]

...

Moc hezký rozbor. Děkuji.

...

Když zmiňuješ medicínu. Velmi zajímavě na tohle "navazuje" indická Ayurvéda s tridoshou (tři principy), které vše v těle řídí - elementy (živly) a jejich funkci.
Na ČT2 dávali kdysi hodně povedený dokument o Ayurvédě - "Art of Beiing" (Umění bytí).
Dokonce je ještě k vidění online: http://spotter.cz/884666-ajurveda-umeni-byti.htm

Druhá otázka ovšem je, koho se tato vnitřní praxe vůbec týká, když zájemce o ní musí být schopen odložit (alespoň dočasně) své osobité sklony - tedy ego.

Podle mě jde o sjednocení složek v nás - o jakýsi zákryt s naším vyšším já. Magie je jednou z cest. Narozdíl od mystiky staví na projevu ega/vůle. Zde asi rozumím pojmu "silné ego" od Mildy.
V tom je podle mě také úskalí a obtížnost magie. Pokud je člověk pod vlivem těch nižších složek, tak magie člověka sama zastaví.
Ego je iluzí hmoty a jednou přijde chvíle, kdy ho i magik odhodí. Uvědomí si, jaká je podstata. Nemuset, ale moci. Tak nějak to vnitřně cítím - nevím, jak lépe to popsat.

Když si otevřeš třeba Tao Te Ting a čteš to, uvědomíš si také spoustu cenných podnětů. Je to syntéza. Jedno nevylučuje druhé. Podlě mě jde o to, uvidět si to a vnímat to i v sobě.

Díky! Je docela ostuda, že jsem Baileyovou ještě nečetl.

Proč ostuda? To asi nikdo nečetl vše. Já sám toho nečetl Já myslím, že každý narazí na texty, které právě nějak potřebuje. Jinak Bailey je poměrně těžko stravitelná a srozumitelná.

[Milda]

...

Myslíš, že jen fyzická úroveň je jen nutná rovina inkarnace?
A co jemnější stupně hmoty?

Technologie inkarnace neni podstatna.
Ano jde o inkarnaci do "hmoty"..
Tím individualita nezaniká, avšak dokáže vnímat život ve své plnosti - vše jedním jest.

Ego je klubko myšlenek/emocí/vjemů, které si o sobě člověk vymyslí. Jsem tím, oním...záleží z jakého úhlu pohledu se člověk dívá. V podstatě jsme uživateli vědomí (Ducha), které jediné oživuje a je nesmrtelné - záleží pak na nás s čím se identifikujeme, byť jsme na dně projevených světů.

ANO tyto vety se mnou rezonuji.
---

Mildo, tak jak to cítím, Bůh nepotřebuje říkat, že je Bůh...stáhne se z nutného projevu a klidně mlčí. Neber to jako nějaký útok nebo hodnocení, spíš jen tím chci říct, že cesta poznávání nekončí...

Buh si muze rikat co chce.
Poznavani zivota nekonci, protoze ho sami tvorime.

Milda - ještě mám malou otázku:
Jaký je účel stvoření?
ZIT a uzit si zivot z pohledu individualniho boha a cele Stvoreni je zive a je to ZIVY BUH.

Chápu dobře smysl této věty? Říkáš, že každý člověk, kterého to napadne, je už bohem a prožívá stavy božství? Nerad bych Tě desinterpretoval.

ANO pak uz vis ze muzes co chces a zijes co chces.
-----------------------

Ty jsi prave skrze sve ego individualni bozska inkarnace.

To snad nemůžeš myslet vážně? Individualizace je v hermetismu přeci chápána jako zdroj bolesti, reintegrace (znovunabytí jednoty jako cíl života).

Muj cil neni znovunabyti jednoty. K tomu prirozene dojde po smrti tela.
Muj cil je zit Zivot v dualni hmote ziveho Boha.
Ego je nejvetsi nepritel cloveka.
Ego je zdroj bolesti tehdy, kdyz je odtrzene od Lasky, od Ja, od Ducha.
Pak se stava Nicitelem. (viz. zde Boj dobra a zla)
Preprogramovanim, nahrazenim lepsim egoprogramem zmenime Ego a tim i kvalitu sveho zivota ve smyslu odlisne zkusenosti.
Vsechny zkusenosti jsou stejne kvalitni.
-----------------------

Bez tela neni mozne hrat Zivot.

Ty si opravdu myslíš, že malátný stav, který prožívá dnešní běžný člověk, je Život? S velkým Ž? Ale to je přeci materialismus... Když umře Tvé tělo, co bude potom? Po Životě s velkým Ž nastoupí Smrt s velkým S?

Po Zivote s velkym Z odejde tvuj duch ke vsem ostatnim Ty a preda jim svuj Zivotni pribeh.
Smrt je posledni kapitola Zivota.
Proto Zijme krasne zivoty, at je na co se "koukat"

[Arex]

Milda: Děkuji Ti za odpovědi, teď jasně vyniká, v čem se naše chápání liší. Zjednodušeně řečeno je to rozdíl mezi hermetismem a panteismem. Jejich společným jmenovatelem je předpoklad, že člověk se může stát bohem. Cesta jak se to může stát se však velice liší.

Hermetismus říká, že chceme-li dosáhnout lidského, musíme překonat zvířecí, a chceme-li dosáhnout božského, musíme překonat lidské. Evoluční proces se děje kultivací naší podstaty a prací, která spočívá v odstranění ega a osobní impulzivity. Božské stavy jsou stavy bezpříčinné (extatické) radosti, na níž se nepodílí původně vrozené chtění a lpění.

Panteismus tohoto typu říká, že bohem se staneme pouhým uvědoměním, že jsme bozi. Božské jsou pak všechny stavy života, tedy i stavy pudové, včetně chtění a lpění.

Pak máme pochopitelné různé zájmy a různou praxi.

Připouštím, že panteistická doktrína vypadá na první pohled dobře, protože uvědomit si božství je určitě těžší, než ho zkoušet realizovat. Ale když to vztáhnu na sebe, daleko raději prožívám své lidství a doufám v božství, než abych předstíral, že jsem bůh, vztekal se jako bůh a jako bůh dobíhal tramvaj, protože bych tomu nedokázal uvěřit. Bez předchozí kultivace to je nemohu si pomoci jen krajní pokus člověka žít šťastný život.

Kdo jste četli Bohumila Hrabala, tak víte, jak komentuje mistr Eckhart Kristův výrok "Bohové jste vy":
"1. Kdo v každém prostoru je doma, ten je hoden Boha.
2. Kdo v každém čase je identický v tom přítomen je Bůh
3. v kom všechny kreatury (=všichni tvorové) donuceny byly k mlčení, v tom Bůh stvořil svého jednorozeného Syna."

Na přenos celé bytosti do esoterního světa pouhým sdělením informace "jsi bůh" prostě nevěřím.

[Ankhur]

Ego je nejvetsi nepritel cloveka.
Ego je zdroj bolesti tehdy, kdyz je odtrzene od Lasky, od Ja, od Ducha.

Největší nepřítelem (dá-li se to tak říct) je chybná identifikace, tedy člověk sám o sobě. Vše vyvěrá z nás.
Největší problém/iluze asi je, pokud věříme, že je ego a pak něco dalšího. Proto říkám, že ego je smyšlenka a není.

Je v nás jen jedno vědomí, které se různě v nabalené hmotě zrcadlí. Je jen na nás do kterého zrcadla se díváme a zda je vůbec vnímáme - tu velikost/bezpřehost. O tom je naše iluzorní cesta a uvědomování si.