tak ještě jeden překlad, vřele doporučuji
originál: http://www.archivhermetischertexte.at/emil_stejnar3.htm
překlad: http://www.pozitivne.cz/content/rozhovor-waltera-ogrise-s-emilem-stejnarem-zima-2008
Vložil Jaroslav Vyoral, 23 Září, 2011 - 11:44
Druhý ze série rozhovorů, který se dotýká důležitých témat osobního rozvoje pro pokročilé. K rozhovoru je také připojen malý bonus v podobě odpovědi na závažný dotaz týkající se úkazů při meditacích. Mnoho lidí praktikuje různá meditační cvičení, avšak není jim dáno, aby pochopili důležité souvislosti a proto se často ocitají až někde na hranici psychické či mentální rozloženosti za hrozby trvalé hospitalizace ve specializované léčebně.
Krátce o Emilu Stejnarovi
Narodil se 1939 ve Vídni. Magií a mystikou se zabýval od raného mládí. Proslavily ho četné publikace a vystoupení v médiích v Rakousku i zahraničí. Vedle svého klenotnictví vedl dvacet let Institut pro vědecké zkoumání osudu, je zakladatelem gnostické hermetiky, která převádí staré tradice do třetího tisíciletí. Obzvláště se zabývá svobodným zednářstvím a astrologií, protože zde našel styčné plochy spojující svět ducha se světem materie, tedy svět esoteriky se světem vědy. Stejnar je pokládán za následovníka slavného mága Františka Bardona a je uváděn v předmluvě k novému německému vydání zřejmě nejdůležitějšího díla o Gnosi „Fragmente eines verschollenen Glaubens“ („Fragmenty ztracené víry“) vedle duchovních veličin jako: C.G. Jung, Mozart, Hegel, Nietzsche, Rilke, Kafka, nebo zasvěcenců jako byli Jakob Böhme, Papus, Eliphas Levi a Aleister Crowley.
Walter Ogris vedl osobní rozhovor s Emilem Stejnarem
Následující text obsahuje výtah z rozhovoru s Emilem Stejnarem v létě 2006 pro ARCHIV HERMETICKÝCH TEXTŮ - http://www.archivhermetischertexte.at
© Walter Ogris
Ogris: Stalo se něco senzačního. Tvé knihy se nyní dají sehnat i v knihkupectví. To, co bylo doteď přístupné jen malému vybranému okruhu přátel, si může každý objednat přes internet. Proč jsi změnil svůj názor?
Stejnar: Vlastně to zavinil jeden šarlatán. Opsal 25 stránek z mé páté Knihy mistrů, a sice „Rituál hermetické čtyřky“, a zveřejnil je v úplně jiných souvislostech. Autor zcela nevzdělaný v hermetických vědách se ospravedlnil tím, že si prý myslel, že text pochází od Dr. Franze Sättlera. Vydavatelství, které bylo zodpovědné za vydání této pošetilé knihy, sice na popud mého právního zástupce ihned zastavilo prodej, ale velká část knih už byla v obchodech. Božská prozřetelnost dopustila toto zprofanování, a to znamená, že skončila doba, kdy jsem to uchovával v tajnosti. Změnily se nejen mé názory, ale celý svět.
Mění se hmotná i jemnohmotná úroveň. A tyto změny jsou teprve na začátku proměny celé duchovní struktury, v níž se nacházíme. Asi před 500 lety se pokusil Martin Luther reformovat zvrhlou církev a žalostně ztroskotal. Pak přišlo to takzvané osvícenství. Duchovní přístupné osoby chtěly omezit moc církve a předsudků.
Ale i toto moc nevyšlo. Vliv náboženských fanatiků je dnes větší než kdy jindy. Islámští fundamentalisté, ortodoxní evangelíci a pseudo-esoterické sekty stále ještě oblbují lidi, ovlivňují politiku a znejisťují svět. Vylívá se vanička i s dítětem – duchovenstvo i s duchovnem. Přírodní vědy a technika nemohly uspokojit potřebu člověka věřit ve vyšší síly. Víra v lepší svět na oné straně i otázka po smyslu bytí tu zůstaly. A bohužel také spor mezi náboženstvími, který vlastně není žádným sporem mezi náboženstvími, ale mezi duchem středověku a nové doby. Opět potřebujeme nějaké osvícenství.
Ogris: A ty věříš, že magický obraz světa může problém vyřešit - takřka rozpoutat kulturní revoluci víry?
Stejnar: Nejen věda, ale také esoterika se dále rozvíjela. Z jednoduchých forem víry vznikla věda o práci s duchem. Osvěta se dnes už nezabývá vírou v boha a neviditelné duchy, ale zkoumáním ducha skrytého v každém člověku: ducha, který o sobě říká, „Já jsem“. Moderní esoterika zjišťuje, jak lze využívat ducha, který je stejně jako fyzikální síly zjevný jen svým působením.
Žádná z našich věd nemůže vysvětlit, co je materie, a přesto ovládáme velkou část tohoto hmotného světa. Známe síly spojené s materií, elektřinu, magnetismus, jadernou energii a pracujeme s nimi. Cíleně využíváme působení látek, které nás obklopují, ale z čeho svět vznikl a co ho drží pohromadě, to nevíme.
Stejně tak je to s duchem. Také o duchu nevíme nic, ale přesto určuje náš život. My jsme duchem a součástí duchovního světa, jehož působení neustále pociťujeme, i přesto si toho většina z nás není vědoma. Hýbají s námi pocity, pravdivé je pro nás to, čemu věříme, vlastní vůlí bojujeme proti neviditelným silám, které nás nechají žrát, kouřit, chlastat a jsou zdánlivou součástí nás samých. I když víme, že záleží na hormonech, neurotransmiterech a elektrických aktivitách mozkových buněk a synapsí, stejně to nevysvětluje, jak je možné, že člověk a potažmo vzato duch, může věci ovlivnit silou své představivosti, víry a schopnosti imaginace. Také toto je vědecky doloženo, vzpomeňme na vyplavení hormonů při určitých myšlenkách nebo na placebo-efekt nebo na ovládání protézy pomocí myšlenky. Zcela ochrnuté osoby jsou schopné pohybovat silou své myšlenky kurzorem na obrazovce.
Magie a mystika jsou vědy o práci s duchem. Co se nepodařilo náboženstvím po všechna ta tisíciletí, to může ovlivnit esoterika. Věrouka a dogmata církví neučinily svět lepším, naopak, přinesly nám jen války. Charakter jednotlivce se tím nezlepšil. Esoterika, nemyslím tím pseudo-esoteriku, kterou rozšiřují naši guruové, nýbrž magii a mystiku 3. tisíciletí, kterou popisuji ve svých deseti knihách, je filozofií a vědou, která skutečně vychovává ke zodpovědnosti za sebe sama. Tento myšlenkový model, který navazuje na cestu popisovanou Františkem Bardonem, ukazuje totiž nejen to, že vědomí je možné i bez těla, ale také cesty, jak je možné to zjistit ještě za života. A to vysvětluje, že kvalita života ve stavu bez těla je závislá na osobním charakteru.
Ogris: Jak to?
Stejnar: No, přemýšlej: co z tebe může přežít? Co z tebe není hmotné? Co je potom duch, který nese tvé vědomí? Odeber ze sebe vše, co je hmotné. Co zbude? Co zbude z člověka, když zemře?
Ogris: Zbudou myšlenky, pocity a snad také nějaké pudy, tedy náš takzvaný vnitřní svět. A pak také přirozeně i síla naší vůle a představivosti, kterou lze kontrolovat myšlenky, pocity a touhy. Ale kdo to umí?
Stejnar: Správně. To víme už z mimotělních zážitků, že to vůbec není tak jednoduché. To, co z nás po smrti v nejlepším případě zůstane, je stav vědomí, který odpovídá snění. Jakmile ztratíme tělesné vědomí, stane se vnitřní svět tím vnějším. Naše výzkumy to dokázaly: ve stavu bez těla jdou člověku ve skutečnosti vstříc, podobně jako ve snech, jeho představy, pocity a vnitřní pudy jako okolní svět, jako krajiny a bytosti. Egoistické pohnutky se mohou v této soukromé „zahradě duše“ (která je předstupněm k duchovním úrovním) zjevovat jako temné nebezpečné nepřátelské mocnosti, soucit jako přátelé a nápomocné světelné bytosti. Tvůj charakter tedy určí tvé bytí po smrti.
Ogris: Teď rozumím tomu, jak to myslíš. Pokud se člověku zjeví ve stavu bez těla to, co normálně prožívá ve svém nitru, tak není lhostejné, jaké myšlenky a pocity ukrývá. Elementálové špatného charakteru se zjeví jako špatné okolí. Sociální hodnoty našich ideálů - pravda, spravedlnost a soucit - jsou takto kvalitami osobních duchovních struktur, které určují také vlastní jsoucno. Tím získávají čest, morálka a duchovní vzdělávání zcela jiný význam. Nejde o to, být hodný a bohulibý, ale o to, abychom nově ztvárnili svou vlastní bytost, a správně ukotvili svého ducha. Pokud jsou molekuly ducha myšlenky a pocity, je třeba je kontrolovat, když chceme používat své duchovní údy. Ty chceš tedy nahradit veškerá náboženství esoterikou?
Stejnar: Ne, naopak. Kdo potřebuje církev jako berličku, ten ještě není připraven na samostatnou práci s duchem. Chci však ukázat, že každá víra má svou esoteriku. Židé mají svou Kabalu, muslimové Sufismus, i křesťanství má Esoteriku, popisuji tuto skrytou magii a mystiku ve své knize „Exerzitien für Freimaurer“ (Cvičení pro svobodné zednáře): Co vyjadřuje svobodné zednářství čtyřmi elementy, je v křesťanské symbolice kříž. Čtyři nosníky, na které je napojen Duch Boží, jsou pro lidského ducha jeho myšlení, cítění, chtění a bytí. Pokud je nekontroluje ze svého středu, ženou ho různými směry a drží ho lapeného ve svých míněních, pocitech, chtíčích a zvyklostech. Kristus je pro křesťanského esoterika symbolem pravdivého „Já“, které se probouzí v každém člověku, jakmile si je vědom své duchovní bytosti. Duch se nejprve cítí bezmocný – jako dítě ve stáji mezi zvířaty (tělesnými pudy a primitivními egoistickými chtíči), proti nimž se teprve musí prosadit.
Toto samonalezení ducha je možné pouze skrze čtyři elementy, inkarnací do lidského těla, čímž mohou být tyto čtyři snahy sjednoceny a spojeny v novou jednotu. To je to tajné poselství o narození ve stáji, o smrti na kříži a o zmrtvýchvstání. Jezuité mají cílené magicko mystické učení ducha, které zcela následuje pravidla hermetické tradice. Tam najdeš – vedle tvrdého vzdělávání vůle – cvičení na koncentraci a představivost pro všechny smysly, jak to popisuje i Bardon. Bůh naučil Mojžíše i probuzení. Když se totiž Mojžíš ptal svého boha na jeho jméno, řekl „já jsem který jsem“. A Kristus káral apoštola Petra, protože zaspal a zapomněl na něho. No, víš přece, jak často člověk během dne „zaspí“ a zapomene na svého vnitřního Krista, můžeš to nazývat i šéfem. Zapomene tedy, že člověk je duchovní bytost ve homtném těle. V představě „JÁ JSEM“se člověk probudí a překoná smrt. Jezuité znali toto mystérium, které každý nosí v sobě a znali také magii myšlení.
Ogris: Žádný div, že byl tento řád tak úspěšný.
Stejnar: Ano, dříve. Teď je to jiné. Nikdo už přece nedělá ta dříve předepsaná cvičení. To je to stejné jako s Bardonovými čtenáři. Nebo znáš někoho, kdo ta cvičení opravdu provádí?
Ogris: Ano. Alespoň po nějakou dobu nebo sem tam. Ty sám jsi přece proti fanatickému procvičování. Ale znám i lidi, kteří se sami sebe ptají, k čemu má vlastně celé to vzdělávání duše sloužit. Poslední poznatky neurologie a zkoumání mozku ukazují obraz člověka, jako by to byly dálkově řízené stroje. Celý charakter, vlohy, vlastnosti a schopnosti jsou podle vědců z oboru neurologie geneticky podmíněné. Morálka je soustředěna do jedné oblasti v mozku. Pokud chybí nebo nepracuje, pak údajně chybí i schopnost morálně posoudit jednání.
Stejnar: Může to tak být. Pokud autu chybí volant nebo brzda, taky se nedá řídit nebo zastavit. Ale tyto mechanismy se dají nainstalovat, a to je možné i v mozku. Neuronové procesy lze zrušit a řídit vůlí, myšlenkami. Magie a mystika třetího tisíciletí zná hrubohmotný samočinný mechanismus přírody, ale zná také páky, kterými člověk jako duchovní bytost může převzít řízení.
Ogris: Pokud chce.
Stejnar: Pokud chce. To je předpoklad každého duchovního vzdělávání, že člověk chce víc, než mu bylo přiděleno. Že člověk chce vědět, umět a dosáhnout víc, než je zdánlivě možné. Že člověk může vykonat víc, než jen to snadné. Duchovní vzdělávání je elitní škola pro lidi, kteří se nespokojí s tím, že jsou řízeni jako zvířata svým tělem a svými potřebami. Určité vlohy lze cíleně rozvíjet a proti nežádoucím vlastnostem působit. Příčiny násilí, morálky a rozhodnutí jsou sice neurobiologicky určeny, to je jasné, žijeme přece na hrubohmotné úrovni, ale i přes vlivy mozku, hormonů a astrologie, která totiž taky hraje svou roli, zůstává každému vědomě jednajícímu člověku svoboda něco udělat nebo něčeho zanechat. Můžeš říct ano, když tě vnitřní puzení nutí k tomu, aby sis něco myslel, přál a dělal, nebo říct ne a to, k čemu tě to uvnitř popouzí, neučinit.
Ogris: Zdá se však, že tento orgán, který může říct ano nebo ne, u většiny lidí chybí.
Stejnar: Musí být probuzen. To se stává zpravidla při iniciaci nebo tehdy, když si člověk uvědomí, že existuje, a zároveň se s tím identifikuje. Možná máme i pro toto v mozku nějakou oblast, kterou můžeme cíleně naprogramovat myšlenkou „JÁ JSEM“. Člověk se nainstaluje jakoby sám, a to je zároveň duchovní postup. Neboť s představou „JÁ JSEM“ se automaticky vytvoří elementál, a sice jediný elementál, kterého vlastně může nést vědomí sebe sama a udržovat ho při životě.
Tento postup, při kterém si člověk uvědomí sebe sama, že existuje, a sice že je více než tělo, více než jeho myšlenky, pocity a emoce, se rovná probuzení. Ten, kdo pozoruje sám sebe při přemýšlení, cítění a chtění, a jako pozorovatel to zjistí, ten se probudí. Ten pozná sám sebe a ví: nejsem své myšlenky, přání, pudy a chtíče, to jsou jen mé údy a buňky, já jsem který jsem a jsem si toho vědom, že vládnu buňkám své bytosti. A nyní se lze osobně rozhodnout nezávisle na genech, astrologických vlivech nebo nekontrolovaně proudících neuronech v určitých oblastech mozku.
Ogris: Teď jsme zase u tvého oblíbeného tématu, u probuzení. Nejsou však všechny představy, pocity a emoce nosiče vědomí, tedy osobní části bytosti, které nesou vědomí?
Stejnar: Jistě, tvé myšlenky a pocity jsou součástí tebe nebo lépe řečeno tvého ducha. Bez nich bys ztratil své vědomí a upadl do nevědomého tranzu. Ale nejsou tebou samým. Můžeš se ztotožnit se šlehačkovým dortem, cigaretou nebo vztekem v břiše, nebo s nejbližší dálkovou cestou jen proto, že tě představa s tím spojená po nějakou dobu zaměstnává a tím drží při životě? Přesněji vzato nedrží tyto představy při životě tebe, ale samy sebe. Dokonce i ty nejvyšší ideály a představy, které naplňují tvého ducha, slouží pouze samy sobě a myšlence, kterou vyjadřují, tedy duchu, který stojí až za tím.
Jediná představa, za kterou stojíš opravdu jen ty sám, je myšlenka „JÁ JSEM“. Představa „JÁ JSEM“ je jediným elementálem, se kterým se skutečně můžeš ztotožnit. Pouze myšlenka „JÁ JSEM“ skutečně vyjadřuje, že jsi a je opravdu částí tebe. Čím častěji se ve tvém vědomí objeví tyto sebe-vědomé elementály JÁ JSEM, tím silnější budou a s nimi i duch, na kterého se můžeš spolehnout.
Ogris: To znamená, že cvičení bdělosti je důležitější než všechna ostatní cvičení, které Bardon popisuje.
Stejnar: Ano, alespoň pro začátek. Další cvičení jsou však přirozeně stejně důležitá. Rovnováha elementů by měla vždy zůstat zachována. Vzdělávání vůle se týká pouze vnitřního zápalu a kromě toho není důležitá pouze na úrovni vědomí jako bdělost, ale i na mentální úrovni jako síla soustředění a představivosti a na astrální úrovni jako sebeovládání. Bez těchto schopností se nemůže žádný mocný duch rozvíjet. Ale bez bdělosti nemají ostatní schopnosti příliš velký smysl. Tak si to myslím!
Nepomůže, když člověk žije asketicky, denně poslušně medituje a dělá všemožná cvičení, a v běžném dni se pak štve životem jako vystresovaná mrtvola, zapřažená do svých povinností a poháněná svými zvyklostmi. Práce s duchem začíná pozitivním myšlením,čímž se cíleně vytvoří budoucnost, a pokračuje vědomým vykonáváním každodenní práce. Síla ducha se přezkouší při kontaktu s lidmi okolo a při zvládání problémů všedního dne. Kdo zvládne být bdělý a zůstat uvolněný, je už zpola Zasvěcený.
Nezapomněl jsem na dotaz ohledně Pentagramového rituálu, který prý Bardon nepopisuje. Dodám ti to písemně, k tomu je totiž třeba říci něco důležitého. Ten, koho se to týká, by měl mezitím meditovat nad pyramidou.
Ogris: Proč stále ještě nemáš připojení na internet a žádné vlastní www stránky? Jinak jsi přece tak moderní a otevřený.
Stejnar: Zřejmě je to moje potřeba klidu a odloučenosti. Taky nemám mobil a může mě kontaktovat jen několik málo přátel. Kromě toho mě informuješ ty, to stačí! … tady prozatím tento rozhovor končí.
Připojuji ještě některé odpovědi na otázku ohledně úkazů, které se objevují při meditaci. Celkem se sem hodí a bude snad zajímat i ostatní.
Milý Waltře,
posílám své myšlenky k úkazům, které občas zažívá paní H. Můžeš jí tento dopis přeposlat. Jedná se zřejmě o následky špatných meditačních technik. Takové dopisy dostávám pořád, zase je tu vidět, jak důležité jsou knihy Františka Bardona.
Veškeré úkazy, které se objeví při duchovních cvičeních, po nich nebo v souvislosti s nimi, jsou nežádoucí a poukazují na to, že člověk neovládá svou jemnohmotnou bytost a buňky, ze kterých je toto jemnohmotné tělo složeno. Všechny pocity a vjemy, které se objevují nekontrolovaně a nejsou příliš příjemné, jsou buňky bytosti, zaplňující prostor našeho vědomí proti naší vůli.
Přitom není rozdíl v tom, jestli jsou pociťovány jako příjemné nebo rušivé. Paní H. může vnímat jak příjemný pocit a harmonicky jemné vibrace, tak i nepříjemné „elektrické“ vtíravé vibrace, kterých se nezbaví. Jako další se zpravidla objeví nutkavé představy, strachy a psychické poruchy. Bardon důrazně varuje před těmito průvodními jevy v případech, kdy člověk jednostrannými nebo nesmyslnými cvičeními ztratí mentální rovnováhu. Energie, které vnímáme, nikdy nejsou pozitivní. Pozitivní jsou jen ty energie, které člověk aktivuje sám a cíleně přetvoří v duchovní, duševní nebo fyzickou práci.
Není žádný rozdíl v tom, jestli na nás dotírají myšlenky, pocity nebo vjemy jako energie.
Představám a vizím, které člověk sám nevyvolává, se říká halucinace, a ten, kdo jimi trpí, je nazírán jako šílenec.
Nekontrolovatelné pocity a emoce se označují jako hysterie.
Nevysvětlitelné tělesné vjemy však znamenají právě tak poruchu vědomí a měly by být ošetřeny.
Bardon při svých instrukcích velice dbá o to, aby člověk proti každé vlastnosti, se kterou pracuje, postavil opačnou vlastnost a aby každou myšlenku, kterou si představí, vzal zpět dřív, než skončí cvičení. Pokud například medituje o vzduchu a zpřítomní si vlastnosti „teplý, světlý, letmý, radostný, uvolněný, bouřlivý“ atd., musí potom do svého vědomí povolat i opačné vlastnosti tohoto zemského elementu. To přirozeně platí pro všechny způsoby meditace a pro meditaci bez konkrétní představy taky. Meditace předpokládá uvolnění, takže je jednostranným cvičením. Opak meditace je koncentrace, soustředění. Obojí je třeba cvičit rovnoměrně, což však většina esoteriků nedělá. Oni se posadí, uvolní, na nic nemyslí nebo se odevzdají svým myšlenkám, což neznamená nic jiného, než že se otevrou a ztratí kontrolu nad svým duchem. Ničemu taky neprospěje „meditování“ nad představou nebo soustředění se (třeba u (TM - Transmisní meditace) na mantru, které člověk zpravidla nerozumí. Každá meditace ovlivňuje stav vědomí, který, pokud není ukotven, oslabuje JÁ.
Nevhodná meditace má vždy nějaké následky. Vytěsňované představy, potlačované pocity a odpírání tělesných potřeb získávají moc, aniž by si toho dotyčný všiml, a mohou se projevit v jiném mentálním rouše – např. jako vnímání „energie“ nebo naopak jako ochromení a únava. Sám pozitivní vjem jakožto uvolněná lehkost, která se nastolí při meditaci, se může zhustit do přízraku, který se osamostatní a zaplní vědomí jako pocit štěstí nebo klamné osvícení. I když se přitom jedná o části vlastní bytosti, je to forma posedlosti, která může vědomí obtěžovat.
Co se dá proti tomu dělat? Nejlépe skončit s jakoukoli formou magie a mystiky. Plnění každodenních povinností nabízí dostatek možností k uvědomělému cvičení ducha a duše. Kdo by chtěl k tomu ještě meditovat, měl by se držet Bardonovými návody a místo nesmyslných meditací provádět cvičení podle stupně jedna a dvě a také techniku transformace pravlastností, kterou jsem popsal já ve svých knihách. To nejdůležitější je: každé cvičení, každá meditace, každé meditativní uvolnění a otevření musí být započnuto a ukončeno s pocitem „bdělosti“ a koncentrací na představu „JÁ JSEM“.
Více z tohoto rozhovoru s Emilem Stejnarem lze přečíst v jeho knize: FRANZ BARDON, WER WAR ER, WAS LEHRT ER, WOHIN FÜHRT SEIN WEG (FRANTIŠEK BARDON, KDO TO BYL, CO UČIL, KAM VEDE JEHO CESTA).(1)
Zdroj: http://www.archivhermetischertexte.at/emil_stejnar3.htm
Z německého jazyka přeložila Mgr. Jana Krejčíková, kontakt: janiart( @ )email.cz.
Editor: Jaroslav Vyoral
Poznámky Editora:
1) Kniha již vyšla pod názvem:
Franz Bardon
Tatsachen und Anekdoten um einen Eingeweihten
Magie und Mystik im 3. Jahrtausend
DAS BUCH DER MEISTER - BUCH VI
ISBN 978-3-85052-252-6
Franz Bardons Lehrwerk der Hermetik gehört zu den meistgelesenen Büchern der okkulten Wissenschaften. Seit vor fünfzig Jahren sein Buch „Der Weg zum wahren Adepten“ erschien, beschäftigen sich zigtausend Menschen mit den geistigen Mächten und Kräften. Die magische Praxis wirft jedoch Fragen auf.
Více na: http://www.archivhermetischertexte.at/emil_stejnar_werke_neu.htm
originál: http://www.archivhermetischertexte.at/emil_stejnar3.htm
překlad: http://www.pozitivne.cz/content/rozhovor-waltera-ogrise-s-emilem-stejnarem-zima-2008
Vložil Jaroslav Vyoral, 23 Září, 2011 - 11:44
Druhý ze série rozhovorů, který se dotýká důležitých témat osobního rozvoje pro pokročilé. K rozhovoru je také připojen malý bonus v podobě odpovědi na závažný dotaz týkající se úkazů při meditacích. Mnoho lidí praktikuje různá meditační cvičení, avšak není jim dáno, aby pochopili důležité souvislosti a proto se často ocitají až někde na hranici psychické či mentální rozloženosti za hrozby trvalé hospitalizace ve specializované léčebně.
Krátce o Emilu Stejnarovi
Narodil se 1939 ve Vídni. Magií a mystikou se zabýval od raného mládí. Proslavily ho četné publikace a vystoupení v médiích v Rakousku i zahraničí. Vedle svého klenotnictví vedl dvacet let Institut pro vědecké zkoumání osudu, je zakladatelem gnostické hermetiky, která převádí staré tradice do třetího tisíciletí. Obzvláště se zabývá svobodným zednářstvím a astrologií, protože zde našel styčné plochy spojující svět ducha se světem materie, tedy svět esoteriky se světem vědy. Stejnar je pokládán za následovníka slavného mága Františka Bardona a je uváděn v předmluvě k novému německému vydání zřejmě nejdůležitějšího díla o Gnosi „Fragmente eines verschollenen Glaubens“ („Fragmenty ztracené víry“) vedle duchovních veličin jako: C.G. Jung, Mozart, Hegel, Nietzsche, Rilke, Kafka, nebo zasvěcenců jako byli Jakob Böhme, Papus, Eliphas Levi a Aleister Crowley.
Walter Ogris vedl osobní rozhovor s Emilem Stejnarem
Následující text obsahuje výtah z rozhovoru s Emilem Stejnarem v létě 2006 pro ARCHIV HERMETICKÝCH TEXTŮ - http://www.archivhermetischertexte.at
© Walter Ogris
Ogris: Stalo se něco senzačního. Tvé knihy se nyní dají sehnat i v knihkupectví. To, co bylo doteď přístupné jen malému vybranému okruhu přátel, si může každý objednat přes internet. Proč jsi změnil svůj názor?
Stejnar: Vlastně to zavinil jeden šarlatán. Opsal 25 stránek z mé páté Knihy mistrů, a sice „Rituál hermetické čtyřky“, a zveřejnil je v úplně jiných souvislostech. Autor zcela nevzdělaný v hermetických vědách se ospravedlnil tím, že si prý myslel, že text pochází od Dr. Franze Sättlera. Vydavatelství, které bylo zodpovědné za vydání této pošetilé knihy, sice na popud mého právního zástupce ihned zastavilo prodej, ale velká část knih už byla v obchodech. Božská prozřetelnost dopustila toto zprofanování, a to znamená, že skončila doba, kdy jsem to uchovával v tajnosti. Změnily se nejen mé názory, ale celý svět.
Mění se hmotná i jemnohmotná úroveň. A tyto změny jsou teprve na začátku proměny celé duchovní struktury, v níž se nacházíme. Asi před 500 lety se pokusil Martin Luther reformovat zvrhlou církev a žalostně ztroskotal. Pak přišlo to takzvané osvícenství. Duchovní přístupné osoby chtěly omezit moc církve a předsudků.
Ale i toto moc nevyšlo. Vliv náboženských fanatiků je dnes větší než kdy jindy. Islámští fundamentalisté, ortodoxní evangelíci a pseudo-esoterické sekty stále ještě oblbují lidi, ovlivňují politiku a znejisťují svět. Vylívá se vanička i s dítětem – duchovenstvo i s duchovnem. Přírodní vědy a technika nemohly uspokojit potřebu člověka věřit ve vyšší síly. Víra v lepší svět na oné straně i otázka po smyslu bytí tu zůstaly. A bohužel také spor mezi náboženstvími, který vlastně není žádným sporem mezi náboženstvími, ale mezi duchem středověku a nové doby. Opět potřebujeme nějaké osvícenství.
Ogris: A ty věříš, že magický obraz světa může problém vyřešit - takřka rozpoutat kulturní revoluci víry?
Stejnar: Nejen věda, ale také esoterika se dále rozvíjela. Z jednoduchých forem víry vznikla věda o práci s duchem. Osvěta se dnes už nezabývá vírou v boha a neviditelné duchy, ale zkoumáním ducha skrytého v každém člověku: ducha, který o sobě říká, „Já jsem“. Moderní esoterika zjišťuje, jak lze využívat ducha, který je stejně jako fyzikální síly zjevný jen svým působením.
Žádná z našich věd nemůže vysvětlit, co je materie, a přesto ovládáme velkou část tohoto hmotného světa. Známe síly spojené s materií, elektřinu, magnetismus, jadernou energii a pracujeme s nimi. Cíleně využíváme působení látek, které nás obklopují, ale z čeho svět vznikl a co ho drží pohromadě, to nevíme.
Stejně tak je to s duchem. Také o duchu nevíme nic, ale přesto určuje náš život. My jsme duchem a součástí duchovního světa, jehož působení neustále pociťujeme, i přesto si toho většina z nás není vědoma. Hýbají s námi pocity, pravdivé je pro nás to, čemu věříme, vlastní vůlí bojujeme proti neviditelným silám, které nás nechají žrát, kouřit, chlastat a jsou zdánlivou součástí nás samých. I když víme, že záleží na hormonech, neurotransmiterech a elektrických aktivitách mozkových buněk a synapsí, stejně to nevysvětluje, jak je možné, že člověk a potažmo vzato duch, může věci ovlivnit silou své představivosti, víry a schopnosti imaginace. Také toto je vědecky doloženo, vzpomeňme na vyplavení hormonů při určitých myšlenkách nebo na placebo-efekt nebo na ovládání protézy pomocí myšlenky. Zcela ochrnuté osoby jsou schopné pohybovat silou své myšlenky kurzorem na obrazovce.
Magie a mystika jsou vědy o práci s duchem. Co se nepodařilo náboženstvím po všechna ta tisíciletí, to může ovlivnit esoterika. Věrouka a dogmata církví neučinily svět lepším, naopak, přinesly nám jen války. Charakter jednotlivce se tím nezlepšil. Esoterika, nemyslím tím pseudo-esoteriku, kterou rozšiřují naši guruové, nýbrž magii a mystiku 3. tisíciletí, kterou popisuji ve svých deseti knihách, je filozofií a vědou, která skutečně vychovává ke zodpovědnosti za sebe sama. Tento myšlenkový model, který navazuje na cestu popisovanou Františkem Bardonem, ukazuje totiž nejen to, že vědomí je možné i bez těla, ale také cesty, jak je možné to zjistit ještě za života. A to vysvětluje, že kvalita života ve stavu bez těla je závislá na osobním charakteru.
Ogris: Jak to?
Stejnar: No, přemýšlej: co z tebe může přežít? Co z tebe není hmotné? Co je potom duch, který nese tvé vědomí? Odeber ze sebe vše, co je hmotné. Co zbude? Co zbude z člověka, když zemře?
Ogris: Zbudou myšlenky, pocity a snad také nějaké pudy, tedy náš takzvaný vnitřní svět. A pak také přirozeně i síla naší vůle a představivosti, kterou lze kontrolovat myšlenky, pocity a touhy. Ale kdo to umí?
Stejnar: Správně. To víme už z mimotělních zážitků, že to vůbec není tak jednoduché. To, co z nás po smrti v nejlepším případě zůstane, je stav vědomí, který odpovídá snění. Jakmile ztratíme tělesné vědomí, stane se vnitřní svět tím vnějším. Naše výzkumy to dokázaly: ve stavu bez těla jdou člověku ve skutečnosti vstříc, podobně jako ve snech, jeho představy, pocity a vnitřní pudy jako okolní svět, jako krajiny a bytosti. Egoistické pohnutky se mohou v této soukromé „zahradě duše“ (která je předstupněm k duchovním úrovním) zjevovat jako temné nebezpečné nepřátelské mocnosti, soucit jako přátelé a nápomocné světelné bytosti. Tvůj charakter tedy určí tvé bytí po smrti.
Ogris: Teď rozumím tomu, jak to myslíš. Pokud se člověku zjeví ve stavu bez těla to, co normálně prožívá ve svém nitru, tak není lhostejné, jaké myšlenky a pocity ukrývá. Elementálové špatného charakteru se zjeví jako špatné okolí. Sociální hodnoty našich ideálů - pravda, spravedlnost a soucit - jsou takto kvalitami osobních duchovních struktur, které určují také vlastní jsoucno. Tím získávají čest, morálka a duchovní vzdělávání zcela jiný význam. Nejde o to, být hodný a bohulibý, ale o to, abychom nově ztvárnili svou vlastní bytost, a správně ukotvili svého ducha. Pokud jsou molekuly ducha myšlenky a pocity, je třeba je kontrolovat, když chceme používat své duchovní údy. Ty chceš tedy nahradit veškerá náboženství esoterikou?
Stejnar: Ne, naopak. Kdo potřebuje církev jako berličku, ten ještě není připraven na samostatnou práci s duchem. Chci však ukázat, že každá víra má svou esoteriku. Židé mají svou Kabalu, muslimové Sufismus, i křesťanství má Esoteriku, popisuji tuto skrytou magii a mystiku ve své knize „Exerzitien für Freimaurer“ (Cvičení pro svobodné zednáře): Co vyjadřuje svobodné zednářství čtyřmi elementy, je v křesťanské symbolice kříž. Čtyři nosníky, na které je napojen Duch Boží, jsou pro lidského ducha jeho myšlení, cítění, chtění a bytí. Pokud je nekontroluje ze svého středu, ženou ho různými směry a drží ho lapeného ve svých míněních, pocitech, chtíčích a zvyklostech. Kristus je pro křesťanského esoterika symbolem pravdivého „Já“, které se probouzí v každém člověku, jakmile si je vědom své duchovní bytosti. Duch se nejprve cítí bezmocný – jako dítě ve stáji mezi zvířaty (tělesnými pudy a primitivními egoistickými chtíči), proti nimž se teprve musí prosadit.
Toto samonalezení ducha je možné pouze skrze čtyři elementy, inkarnací do lidského těla, čímž mohou být tyto čtyři snahy sjednoceny a spojeny v novou jednotu. To je to tajné poselství o narození ve stáji, o smrti na kříži a o zmrtvýchvstání. Jezuité mají cílené magicko mystické učení ducha, které zcela následuje pravidla hermetické tradice. Tam najdeš – vedle tvrdého vzdělávání vůle – cvičení na koncentraci a představivost pro všechny smysly, jak to popisuje i Bardon. Bůh naučil Mojžíše i probuzení. Když se totiž Mojžíš ptal svého boha na jeho jméno, řekl „já jsem který jsem“. A Kristus káral apoštola Petra, protože zaspal a zapomněl na něho. No, víš přece, jak často člověk během dne „zaspí“ a zapomene na svého vnitřního Krista, můžeš to nazývat i šéfem. Zapomene tedy, že člověk je duchovní bytost ve homtném těle. V představě „JÁ JSEM“se člověk probudí a překoná smrt. Jezuité znali toto mystérium, které každý nosí v sobě a znali také magii myšlení.
Ogris: Žádný div, že byl tento řád tak úspěšný.
Stejnar: Ano, dříve. Teď je to jiné. Nikdo už přece nedělá ta dříve předepsaná cvičení. To je to stejné jako s Bardonovými čtenáři. Nebo znáš někoho, kdo ta cvičení opravdu provádí?
Ogris: Ano. Alespoň po nějakou dobu nebo sem tam. Ty sám jsi přece proti fanatickému procvičování. Ale znám i lidi, kteří se sami sebe ptají, k čemu má vlastně celé to vzdělávání duše sloužit. Poslední poznatky neurologie a zkoumání mozku ukazují obraz člověka, jako by to byly dálkově řízené stroje. Celý charakter, vlohy, vlastnosti a schopnosti jsou podle vědců z oboru neurologie geneticky podmíněné. Morálka je soustředěna do jedné oblasti v mozku. Pokud chybí nebo nepracuje, pak údajně chybí i schopnost morálně posoudit jednání.
Stejnar: Může to tak být. Pokud autu chybí volant nebo brzda, taky se nedá řídit nebo zastavit. Ale tyto mechanismy se dají nainstalovat, a to je možné i v mozku. Neuronové procesy lze zrušit a řídit vůlí, myšlenkami. Magie a mystika třetího tisíciletí zná hrubohmotný samočinný mechanismus přírody, ale zná také páky, kterými člověk jako duchovní bytost může převzít řízení.
Ogris: Pokud chce.
Stejnar: Pokud chce. To je předpoklad každého duchovního vzdělávání, že člověk chce víc, než mu bylo přiděleno. Že člověk chce vědět, umět a dosáhnout víc, než je zdánlivě možné. Že člověk může vykonat víc, než jen to snadné. Duchovní vzdělávání je elitní škola pro lidi, kteří se nespokojí s tím, že jsou řízeni jako zvířata svým tělem a svými potřebami. Určité vlohy lze cíleně rozvíjet a proti nežádoucím vlastnostem působit. Příčiny násilí, morálky a rozhodnutí jsou sice neurobiologicky určeny, to je jasné, žijeme přece na hrubohmotné úrovni, ale i přes vlivy mozku, hormonů a astrologie, která totiž taky hraje svou roli, zůstává každému vědomě jednajícímu člověku svoboda něco udělat nebo něčeho zanechat. Můžeš říct ano, když tě vnitřní puzení nutí k tomu, aby sis něco myslel, přál a dělal, nebo říct ne a to, k čemu tě to uvnitř popouzí, neučinit.
Ogris: Zdá se však, že tento orgán, který může říct ano nebo ne, u většiny lidí chybí.
Stejnar: Musí být probuzen. To se stává zpravidla při iniciaci nebo tehdy, když si člověk uvědomí, že existuje, a zároveň se s tím identifikuje. Možná máme i pro toto v mozku nějakou oblast, kterou můžeme cíleně naprogramovat myšlenkou „JÁ JSEM“. Člověk se nainstaluje jakoby sám, a to je zároveň duchovní postup. Neboť s představou „JÁ JSEM“ se automaticky vytvoří elementál, a sice jediný elementál, kterého vlastně může nést vědomí sebe sama a udržovat ho při životě.
Tento postup, při kterém si člověk uvědomí sebe sama, že existuje, a sice že je více než tělo, více než jeho myšlenky, pocity a emoce, se rovná probuzení. Ten, kdo pozoruje sám sebe při přemýšlení, cítění a chtění, a jako pozorovatel to zjistí, ten se probudí. Ten pozná sám sebe a ví: nejsem své myšlenky, přání, pudy a chtíče, to jsou jen mé údy a buňky, já jsem který jsem a jsem si toho vědom, že vládnu buňkám své bytosti. A nyní se lze osobně rozhodnout nezávisle na genech, astrologických vlivech nebo nekontrolovaně proudících neuronech v určitých oblastech mozku.
Ogris: Teď jsme zase u tvého oblíbeného tématu, u probuzení. Nejsou však všechny představy, pocity a emoce nosiče vědomí, tedy osobní části bytosti, které nesou vědomí?
Stejnar: Jistě, tvé myšlenky a pocity jsou součástí tebe nebo lépe řečeno tvého ducha. Bez nich bys ztratil své vědomí a upadl do nevědomého tranzu. Ale nejsou tebou samým. Můžeš se ztotožnit se šlehačkovým dortem, cigaretou nebo vztekem v břiše, nebo s nejbližší dálkovou cestou jen proto, že tě představa s tím spojená po nějakou dobu zaměstnává a tím drží při životě? Přesněji vzato nedrží tyto představy při životě tebe, ale samy sebe. Dokonce i ty nejvyšší ideály a představy, které naplňují tvého ducha, slouží pouze samy sobě a myšlence, kterou vyjadřují, tedy duchu, který stojí až za tím.
Jediná představa, za kterou stojíš opravdu jen ty sám, je myšlenka „JÁ JSEM“. Představa „JÁ JSEM“ je jediným elementálem, se kterým se skutečně můžeš ztotožnit. Pouze myšlenka „JÁ JSEM“ skutečně vyjadřuje, že jsi a je opravdu částí tebe. Čím častěji se ve tvém vědomí objeví tyto sebe-vědomé elementály JÁ JSEM, tím silnější budou a s nimi i duch, na kterého se můžeš spolehnout.
Ogris: To znamená, že cvičení bdělosti je důležitější než všechna ostatní cvičení, které Bardon popisuje.
Stejnar: Ano, alespoň pro začátek. Další cvičení jsou však přirozeně stejně důležitá. Rovnováha elementů by měla vždy zůstat zachována. Vzdělávání vůle se týká pouze vnitřního zápalu a kromě toho není důležitá pouze na úrovni vědomí jako bdělost, ale i na mentální úrovni jako síla soustředění a představivosti a na astrální úrovni jako sebeovládání. Bez těchto schopností se nemůže žádný mocný duch rozvíjet. Ale bez bdělosti nemají ostatní schopnosti příliš velký smysl. Tak si to myslím!
Nepomůže, když člověk žije asketicky, denně poslušně medituje a dělá všemožná cvičení, a v běžném dni se pak štve životem jako vystresovaná mrtvola, zapřažená do svých povinností a poháněná svými zvyklostmi. Práce s duchem začíná pozitivním myšlením,čímž se cíleně vytvoří budoucnost, a pokračuje vědomým vykonáváním každodenní práce. Síla ducha se přezkouší při kontaktu s lidmi okolo a při zvládání problémů všedního dne. Kdo zvládne být bdělý a zůstat uvolněný, je už zpola Zasvěcený.
Nezapomněl jsem na dotaz ohledně Pentagramového rituálu, který prý Bardon nepopisuje. Dodám ti to písemně, k tomu je totiž třeba říci něco důležitého. Ten, koho se to týká, by měl mezitím meditovat nad pyramidou.
Ogris: Proč stále ještě nemáš připojení na internet a žádné vlastní www stránky? Jinak jsi přece tak moderní a otevřený.
Stejnar: Zřejmě je to moje potřeba klidu a odloučenosti. Taky nemám mobil a může mě kontaktovat jen několik málo přátel. Kromě toho mě informuješ ty, to stačí! … tady prozatím tento rozhovor končí.
Připojuji ještě některé odpovědi na otázku ohledně úkazů, které se objevují při meditaci. Celkem se sem hodí a bude snad zajímat i ostatní.
Milý Waltře,
posílám své myšlenky k úkazům, které občas zažívá paní H. Můžeš jí tento dopis přeposlat. Jedná se zřejmě o následky špatných meditačních technik. Takové dopisy dostávám pořád, zase je tu vidět, jak důležité jsou knihy Františka Bardona.
Veškeré úkazy, které se objeví při duchovních cvičeních, po nich nebo v souvislosti s nimi, jsou nežádoucí a poukazují na to, že člověk neovládá svou jemnohmotnou bytost a buňky, ze kterých je toto jemnohmotné tělo složeno. Všechny pocity a vjemy, které se objevují nekontrolovaně a nejsou příliš příjemné, jsou buňky bytosti, zaplňující prostor našeho vědomí proti naší vůli.
Přitom není rozdíl v tom, jestli jsou pociťovány jako příjemné nebo rušivé. Paní H. může vnímat jak příjemný pocit a harmonicky jemné vibrace, tak i nepříjemné „elektrické“ vtíravé vibrace, kterých se nezbaví. Jako další se zpravidla objeví nutkavé představy, strachy a psychické poruchy. Bardon důrazně varuje před těmito průvodními jevy v případech, kdy člověk jednostrannými nebo nesmyslnými cvičeními ztratí mentální rovnováhu. Energie, které vnímáme, nikdy nejsou pozitivní. Pozitivní jsou jen ty energie, které člověk aktivuje sám a cíleně přetvoří v duchovní, duševní nebo fyzickou práci.
Není žádný rozdíl v tom, jestli na nás dotírají myšlenky, pocity nebo vjemy jako energie.
Představám a vizím, které člověk sám nevyvolává, se říká halucinace, a ten, kdo jimi trpí, je nazírán jako šílenec.
Nekontrolovatelné pocity a emoce se označují jako hysterie.
Nevysvětlitelné tělesné vjemy však znamenají právě tak poruchu vědomí a měly by být ošetřeny.
Bardon při svých instrukcích velice dbá o to, aby člověk proti každé vlastnosti, se kterou pracuje, postavil opačnou vlastnost a aby každou myšlenku, kterou si představí, vzal zpět dřív, než skončí cvičení. Pokud například medituje o vzduchu a zpřítomní si vlastnosti „teplý, světlý, letmý, radostný, uvolněný, bouřlivý“ atd., musí potom do svého vědomí povolat i opačné vlastnosti tohoto zemského elementu. To přirozeně platí pro všechny způsoby meditace a pro meditaci bez konkrétní představy taky. Meditace předpokládá uvolnění, takže je jednostranným cvičením. Opak meditace je koncentrace, soustředění. Obojí je třeba cvičit rovnoměrně, což však většina esoteriků nedělá. Oni se posadí, uvolní, na nic nemyslí nebo se odevzdají svým myšlenkám, což neznamená nic jiného, než že se otevrou a ztratí kontrolu nad svým duchem. Ničemu taky neprospěje „meditování“ nad představou nebo soustředění se (třeba u (TM - Transmisní meditace) na mantru, které člověk zpravidla nerozumí. Každá meditace ovlivňuje stav vědomí, který, pokud není ukotven, oslabuje JÁ.
Nevhodná meditace má vždy nějaké následky. Vytěsňované představy, potlačované pocity a odpírání tělesných potřeb získávají moc, aniž by si toho dotyčný všiml, a mohou se projevit v jiném mentálním rouše – např. jako vnímání „energie“ nebo naopak jako ochromení a únava. Sám pozitivní vjem jakožto uvolněná lehkost, která se nastolí při meditaci, se může zhustit do přízraku, který se osamostatní a zaplní vědomí jako pocit štěstí nebo klamné osvícení. I když se přitom jedná o části vlastní bytosti, je to forma posedlosti, která může vědomí obtěžovat.
Co se dá proti tomu dělat? Nejlépe skončit s jakoukoli formou magie a mystiky. Plnění každodenních povinností nabízí dostatek možností k uvědomělému cvičení ducha a duše. Kdo by chtěl k tomu ještě meditovat, měl by se držet Bardonovými návody a místo nesmyslných meditací provádět cvičení podle stupně jedna a dvě a také techniku transformace pravlastností, kterou jsem popsal já ve svých knihách. To nejdůležitější je: každé cvičení, každá meditace, každé meditativní uvolnění a otevření musí být započnuto a ukončeno s pocitem „bdělosti“ a koncentrací na představu „JÁ JSEM“.
Více z tohoto rozhovoru s Emilem Stejnarem lze přečíst v jeho knize: FRANZ BARDON, WER WAR ER, WAS LEHRT ER, WOHIN FÜHRT SEIN WEG (FRANTIŠEK BARDON, KDO TO BYL, CO UČIL, KAM VEDE JEHO CESTA).(1)
Zdroj: http://www.archivhermetischertexte.at/emil_stejnar3.htm
Z německého jazyka přeložila Mgr. Jana Krejčíková, kontakt: janiart( @ )email.cz.
Editor: Jaroslav Vyoral
Poznámky Editora:
1) Kniha již vyšla pod názvem:
Franz Bardon
Tatsachen und Anekdoten um einen Eingeweihten
Magie und Mystik im 3. Jahrtausend
DAS BUCH DER MEISTER - BUCH VI
ISBN 978-3-85052-252-6
Franz Bardons Lehrwerk der Hermetik gehört zu den meistgelesenen Büchern der okkulten Wissenschaften. Seit vor fünfzig Jahren sein Buch „Der Weg zum wahren Adepten“ erschien, beschäftigen sich zigtausend Menschen mit den geistigen Mächten und Kräften. Die magische Praxis wirft jedoch Fragen auf.
Více na: http://www.archivhermetischertexte.at/emil_stejnar_werke_neu.htm
