Příspěvekod Arex » 25 lis 2013, 09:14
Firzen: To, co popisuješ, nebyl strach z vlivu zvenčí. Byl to existenciální strach z toho, co máš v sobě zatím nezpracovaného.
Ber to s ledovým klidem. Sice to byl nepříjemný pocit, ale na druhou stranu, za Tvoje část, která se bála, musí být dost čistá nato, aby vůbec mohla pocítit strach z okolního zmatku. A tak buď rád, že máš v sobě něco čistého. Když budeš na sobě pracovat, nebudeš se mít v sobě čeho bát a také ve světě "temnota prchne před Tebou".
Zkus to ještě jednou procítit, abys poznal, jak vypadá strach, který pochází přímo z Tebe (proto tam mohli být další lidé a strach se nezmenšil), a jak se liší od strachu z ohrožení zvnějšku. Pokud si to zapamatuješ, příště už to poznáš sám.
„Srdce, buď statečné a spěj vpřed!“, tak volají všichni, kdož jsou sklíčeni smrtelností. Tak zní heslo zasvěcenců zanícených touhou po Absolutnu a stoupajících po žebříku Poznání. Ale až v soutěsce mezi obočím rozzáří se Světlo jako plamen blesku!