Cíle duchovního - tedy nejen magického - cvičení

[Lumpino]

Čtu zde spoustu zajímavostí týkajících se duchovní praxe, magického vývinu, různých cvičení........
ale nějak mi schází konečný cíl takového snažení. Nemám na mysli pouze cíle pozemské, protože duchovních aktivity staví na existenci duchovního světa a tím i na možné další existenci individua po smrti fyzického těla.
Někdo se snaží aby dosáhl magické schopnosti, které by ovšem podle mistra Bardona neměl využívat dokud nedosáhne absolutní dokonalosti. To se ale málokomu povede v tomto krátkém pozemském životě. Někdo se snaží o ukončení existence, jako buddhisti a někteří mystici či gnostici....., někdo baží po dosažení ráje jako křesťani či musulmani. Prostě řada různých cílů.
Ale jak zde na fóru tak i v Bardonových dílech mi tak nějak schází úvaha o vyšším cíli, přesahujícím krátkou a nejistou současnou exietnenci. To samozřejmně schází u převážné většiny autorů magických děl, ale málo kdo dokázal být tak kompletní jako Bardon.

[marvin]

Tohle je asi příliš individuální otázka. Pokud se zeptáš kohokoliv konkrétně, pravděpodobně Ti každý odpoví jinak. Přesně jak píšeš, pro každého to bude něco jiného.

Ono už samotným výcvikem, tréninkem různých technik, čtením literatury se mírně začíná člověk posunovat. Začínají se mu měnit priority a hlavně i cíle. To, čeho chtěl dosáhnout za svých mladých let, když poprvé otevřel Bránu, tak nějak postupně transmutuje. Z okultních nadpozemských sil se stávají spíše konkrétní osobní vlastnosti, které pak člověka provázejí celý život.

Pokud by jsi se zeptal mě, tak bych Ti řekl, že chci být jednoduše dobrým člověkem. Být tím prostředníkem Božských sil - světla, lásky a pravdy.. může to znít samozřejmě naivně, hloupě, nízce..atd atd.. Nic neříkám, pokud to někomu nevyhovuje a hledá něco jiného, ok. V pořádku. Každý dostane to, co chce a co si přeje.

Takový je systém, zákon a pravda. Pokud někdo bude chtít ovládat síly, které si přeje, tak se mu to pravděpodobně po určité ekvivalentní snaze povede. Otázkou potom bude, co s takovými silami. Pokud budeš mít rozvoj zaměřený úzce na získání některých dovedností a posléze jich dosáhneš, tak bys měl zvážit, co s nimi potom dál.

Řekl bych, že je potřeba uvažovat trochu dopředu nad tím, o co usilovat. Je podle mého lepší mít všeobecný, nebo konkrétní obrázek dobrého člověka, kterému Božská Prozřetelnost poskytné určité síly (na které onen člověk - mág stačí) než si vybásnit a vysnít moc, kterou sám nezvládne.

A protože jsi zde tohle téma otevřel, tak se Tě tedy zeptám, jak si to představuješ sám? Čeho chceš dosáhnout nebo za jakým účelem ses vydal prozkoumávat esoterní vědy Ty konkrétně?

[Helena]

za mě: první cíl: dosažení trvalého klidu mysli
konečný cíl: dosažení trvalého spojení s nejvyšší skutečností
Zda přijdou v průběhu cesty nějaké schopnosti nechám na nejvyšší skutečnosti.

[Ondra]

Mimochodem žádné konečné cíle neexistují, lze jen dosahovat určitých mezníků a ty se mohou lišit daným zaměřeným. Universum - Bůh je nekonečný.

[Ankhur]

za mě: první cíl: dosažení trvalého klidu mysli

Mysl je jako zdrcadlo, ve kterém se zrcadlí naše vědomí.
Usiluješ o klid "toho", co zrcadlo vnímá a pozoruje nebo spíš jsi zaměřená na klid obrazu na hladině zrcadla, kde se barvy neustále lámou a vlní?

konečný cíl: dosažení trvalého spojení s nejvyšší skutečností

Nelze dosáhnout ničeho trvalého, co již nemáme. Lze si to pouze uvědomit, prostoupit.
Nejsme odděleni od trvalého spojení.

ad schopnosti

Je-li podstata božská, pak jsou schopnosti a atributy božské. Vzdej se i očekávání schopností - kdo je očekává?

[Tomáš]

Cíl je cesta sama.

[Helena]

Mimochodem žádné konečné cíle neexistují, lze jen dosahovat určitých mezníků a ty se mohou lišit daným zaměřeným. Universum - Bůh je nekonečný.

Bůh je nekonečný, ale pokud ho dosáhneš, tak už pak nic dalšího není, lze to tedy označit za konečný cíl

konečný cíl: dosažení trvalého spojení s nejvyšší skutečností

Nelze dosáhnout ničeho trvalého, co již nemáme. Lze si to pouze uvědomit, prostoupit.
Nejsme odděleni od trvalého spojení.

Odděleni nejsme, ale jde o to si to trvale uvědomovat - a nejenom intelektuálně - nechci se dostat do hraní se slovíčky, protože Skutečnost je nepopsatelná slovy

ad schopnosti

Je-li podstata božská, pak jsou schopnosti a atributy božské. Vzdej se i očekávání schopností - kdo je očekává?

Psala jsem, že to nechávám na Skutečnosti - tím jsem měla na mysli, že žádné schopnosti neočekávám ani po nich netoužím

za mě: první cíl: dosažení trvalého klidu mysli

Mysl je jako zdrcadlo, ve kterém se zrcadlí naše vědomí.
Usiluješ o klid "toho", co zrcadlo vnímá a pozoruje nebo spíš jsi zaměřená na klid obrazu na hladině zrcadla, kde se barvy neustále lámou a vlní?

Tohle je dobrá otázka, musím si to promyslet

[Lumpino]

Mimochodem žádné konečné cíle neexistují, lze jen dosahovat určitých mezníků a ty se mohou lišit daným zaměřeným. Universum - Bůh je nekonečný.

Že žádné konečné cíle neexistují? Částečně máš pravdu. Pro někoho je pouze cesta, jako třeba u taoistů. (Cituji z jedné staré knížky: Cesta tajemství je věčný koloběh)
Ale na druhé straně u jiných konečný cíl existuje, jako u buddhistů, křesťanů, ........Nirvána nebo ráj.
Cíl existoval i v antických mystériích, která byla ve své podstatě založená na magii. Viz pro příklad od Apuleia, Zlatý osel, případně co se dochoalo o mysteriích Dionysových, a další. Přejít po smrti mezi bytosti nadpřirozené a nesdílet tak osud obyčejných smrtelníků. Ten samý cíl má třeba i duchovní alchymie, viz pro příklad Tajemství zlatého květu a další, na rozdíl od evoropských nezahalené východní texty.

za mě: první cíl: dosažení trvalého klidu mysli

No, je to dobrý cíl, ale vedou k němu i snažší cesty než Bardonův systém. O dosažení klidu mysli se snaží i jogini, buddhsti, mystici .... a nepotřebují k tomu velice zdouhavé a náročné tchniky Bardonovy Brány. Vždyť i Bardon v začátku své Brány k uklidnění mysli využívá techniky shodné s buddhistickými či jogovými.

A protože jsi zde tohle téma otevřel, tak se Tě tedy zeptám, jak si to představuješ sám? Čeho chceš dosáhnout nebo za jakým účelem ses vydal prozkoumávat esoterní vědy Ty konkrétně?

No ze začátku to byla vyloženě zvědavost. Protože jsem byl dá se říct na rozcestí mezi duchovnem a materialismem. Ale časem, pro letmém prostudování různých duchovních směrů mě začaly přitahovat směry antickcýh mystérií, či kašmírského šivaismu, Viz Somadeva, Oceán příběhů, eventuálně duchovní alchymie, viz Tajemství zlatého květu.
Bardonův systém je k tomu docela kvalitní příprava.

[Ankhur]

Odděleni nejsme, ale jde o to si to trvale uvědomovat - a nejenom intelektuálně - nechci se dostat do hraní se slovíčky, protože Skutečnost je nepopsatelná slovy

Určitě prosím neber moji odpověď jako slovíčkaření. Spíš jen ukazuji jiný/další pohled, jak se na to dá také jít a třeba to i k něčemu inspiruje.

[Ondra]

Alicia: Já jsem toho nedosáhl, ale vim jistě , že to neni konečný stav, jedině , že by tvé vědomí se rozšířilo a objalo celé universum, ale stále to neni konečný stav. Universum se nustále rozpíná, tím je vyjádřena ta nekonečnost, neexistuje žádný trpný stav, tedy konečný.
Osobně to vnímám tak, že vědomí se pohybuje na pomyslné spirále, která graduje od nejmenší, až k největší otáčce. Jenže ani na jedné straně ta spirála nekončí.
To že veškeré systémy, např. strom života má pomyslné konce, tedy vyjadřuje celek, to je jen proto , aby to naše mysl mohla pojmout a nějak to uchopit, či s tím pracovat. Ve své podstatě je Bůh nepochopitelný, i když ho dosáhneš, nemůžeš ho lidskou myslí zcela pochopit. Pokud se tam vkládá nějaký konečný stav, tak když to přeženu, dochází ke konci světa

Nicméně jsou určité mezníky, jak jsem psal, které lze dosahovat. To je to, kde se vědomí nachází na té pomyslné spirále.

Lumpino: také viz výše + ty cíle o kterých mluvíš, tak by mne zajímalo, jestli to není spíše výplod/přání dotyčných myslí/systémů. Přeci pokud by toho někdo dosáhl, tak by o tom mohl těžko poreferovat, protože už by nebyl mezi námi.
Stejné jako s peklem, to jsou věci které prostě neexistují, pokud na ně nevěříš.

Každopádně jsem asi trošku OT , takže zpět k dosahování mezníků

[Lumpino]

Lumpino: také viz výše + ty cíle o kterých mluvíš, tak by mne zajímalo, jestli to není spíše výplod/přání dotyčných myslí/systémů. Přeci pokud by toho někdo dosáhl, tak by o tom mohl těžko poreferovat, protože už by nebyl mezi námi.
Stejné jako s peklem, to jsou věci které prostě neexistují, pokud na ně nevěříš.

No, o tom co skutečně existuje či neexistuje by se dalo polemizovat. V každém případě, pokud existuje i cosi víc než ono slabé, smrtelné fyzické tělo a pokud se nepletu tak veškerá nejen magická praxe staví na tom že něco více existuje, tak by to nasvědčovalo i možnosti existence duchovního světa a bytostí které jej obývají.
výplod/přání dotyčných myslí/systémů............ Zvláštní na tom je že ony systémy u od sebe místně i časově vzdálených kultur se i když pod různými názvy a různými popisy v základech takřka shodují. Takže mne to vede k dojmu, že to může být docela reálné.

[dar]

Tisíc lidí, tisíc cest. A přitom všechny cesty vedou do Říma, tj. do jednoho bodu, neboli do Jednoty.

Slova o tom, že cesta je cíl, či že bůh je nekonečno je omezenost lidského pohledu. Z pohledu lidského ano, bůh je nekonečno. Nicméně bůh si je sebe sama plně vědom, proto by sám sebe jako nekonečného či neuchopitelného neoznačil. Bůh si dokonce sám nastavuje hranice.. třeba v tom, že do stvořeného světa příliš nezasahuje.

Stalo se to ve staré Atlantidě, kdy v bytostech toho času inkarnovaných v pozemských sférách začalo převládat lidské na úkor božského. Léčebný systém staré Atlantidy byl postaven na vyrovnání harmonie božského a lidského v bytostech. Z legend víme, že se jim to nepovedlo.
Lidské nelze v zemské inkarnaci popřít, jak někteří mylně tvrdí.
Chtít být "dobrým člověkem" či být pouze prostředníkem božského je z tohoto pohledu málo, a je to do jisté míry naivní. Jde o hledání a přímý rozvoj božského v nás (technicky vzato jde o proces vzpomínání). Ovládání různých sil a praktická magie je pak jenom takový "side effect", ale neodmyslitelně to k cestě realizace božství v nás patří.

A nelze nevzpomenout na staré Řecko a zprofanované "gnóthi seauton". Jak je povětšinou chybně učeno, není to výzva k introspektivnímu bádání vlatního nitra, ale význam odpovídá kontextu poznej své místo v řádu bytí.

[Lumpino]

Tisíc lidí, tisíc cest. A přitom všechny cesty vedou do Říma, tj. do jednoho bodu, neboli do Jednoty.

Názory se různí. Ale podle mého osobního názoru (každý se může mýlit, i já) je rozdíl třeba mezi snažením buddhistů a snažením třeba adeptů alchymie.
Byl v česku asi v polovině devadesátých let na návštěvě představitel buddhistických mnichů z Barmy, tedy východní originál, ne nějaká naše napodobenia (imitace) Vytsupoval i vjedné z českých televizí. Prohlásil zhruba toto:
Pro nás budhisty je i existence andělů a světců v ráji, i existence samého Boha pouze utrpení. My nechceme ani to. Z čehož plyne, že podle východních buddhistických originálů je Nirvána cosi jako konečná. Zánik individua.
Na proti tomu třeba adepti duchovní alchymie usilují o vytvoření nesmrtelného duchovního těla "za tělem" a další existenci v duchovních světech. Jak východní, viz nejen Tajemství zlatého květu (R.Willhelm), tak naši, jak prohlásil - přibližně v tom smyslu - přede mnou jeden z členů alchymické sekce české Universálie, pravděpodobně již zaniklé, bylo to počátkem devadesátých let.

Takže názory se různí. Jaká je ale Skutečná realita a co bude Skutečně dále následovat ví tak akorát pánbu a veverka. Obyčejný chybující člověk těžko.

[Ankhur]

Chtít být "dobrým člověkem" či být pouze prostředníkem božského je z tohoto pohledu málo, a je to do jisté míry naivní.

Proč naivní? Vše pramení z nějaké motivace, uvědomění a je to klíčem ke změně, kterou člověk udělá.
Bez základnách kamenů by celá stavba nestála a nedá se říct, že základní kámen je nedůležitý - spíš naopak. Na ty základní je největší tlak a zátěž.

Každá snaha a realizace v práci na sobě je velkým krokem. Najít dobro a lásku v sobě, jak směrem k ostatním nebo také k sobě samému, je velký klíč. Věci a lidé jsou mocní a krásní ve své prostotě/jednoduchosti.

Nebo snad čekáš na nějaký mocný zázrak a celý život budeš čekat? Co pro to prakticky děláš?

A nelze nevzpomenout na staré Řecko a zprofanované "gnóthi seauton". Jak je povětšinou chybně učeno, není to výzva k introspektivnímu bádání vlatního nitra, ale význam odpovídá kontextu poznej své místo v řádu bytí.

Dá se to vyložit oběma způsoby - mikro a makrokosmos. Na svůj mikrokosmos není dobré zapomínat. Introspekce je tedy velmi důležitá pro práci na sobě.

Nakonec, vše projevené si uvědomujeme jen díky sebereflexi života (Boha), a jeho vymezení se, do hmotného principu.

Introspekcí člověk obdobně vymezuje sebe a vnímá se. Vědomé uvědomění si sebe sama a sebepozorování, vede k posunu vpřed. Přiřazení živlů k vlastnostem a práce s tím = sledování principů čtyřpólového magnetu a harmonie do provejených úrovní.

Pokud se Ti to zdá naivní, zřejmě Ti něco uniká...

[dar]

Myslím Ankhure, že v hrubých obrysech se asi shodneme.

Slovo naivní bylo použito v kontextu jednoho konkrétního předchozího příspěvku.
Ano, lidské je základní kámen a proto zmiňuji, že někteří ho mylně popírají. Ale stavba nestojí na jediném základním kameni. Od dob Atlantidy u nás silně převažuje lidské na úkor božského, snažím se na tuto disharmonii upozornit. Nic více. Rád bych ušetřil adminovi nervy a nezabíhal do flamu a offtopicu.
Tlak a zátěž pociťujeme, protože potlačujeme to božské.
Co pro to dělám? Vzpomínám na to božské v sobě Je to magický proces se vším všudy. U někoho by to mohlo vzbudit podezření, že sedím a čekám.

Stejně tak u toho gnóthi seauton, pouze si dovoluji upozornit na všeobecně rozšířenou nepravdu, kdy přesný překlad významu je jiný, než to, co se běžně učí. A spousta lidí příliš hledí dovnitř, nevidí okolo sebe.