Takže ke zkušenostem. Nejdříve jsem o tom četl v Bráně, trochu jsem to zkoušel, ale protože se stále zabývám prvním stupněm, tak jsem to moc neřešil. Později jsem na to narazil v textu od G. Myerinka z knihy Zelená Tvář viz viewtopic.php?f=114&t=474#p3077
Vezmu to tedy nejdříve z pohledu Meyrinka
Text poukazuje na to, že člověk by měl ovládat svojí mysl a mysl by mu měla sloužit. V praxi to je však spíše tak, že my sloužíme tomu, co si naše mysl usmyslí. Jako příklad, jak se o tom přesvědčit ukazuje Meyrink velmi jednoduché cvičení
Abys pochopil, že nejsi své tělo – jak se lidé mylně o sobě domnívají – musíš poznat, jakými zbraněmi nepřítel bojuje, aby nad tebou získal nadvládu. – Teď jsi samozřejmě ještě tak velice v jeho moci, že tvůj život pohasne, jestliže jeho srdce přestane bít a sklesneš do noci, jakmile on zavře oči. Domníváš se, že bys jím mohl pohnout- je to klam: ne, on se pohybuje a jen si přibírá tvou vůli na pomoc. Ty si myslíš, že produkuješ myšlenky. Ne, on ti je posílá, aby sis myslel, že přichází od tebe, a děláš všecko, co chce on. Sedni si zpříma a umaň si, že nepohneš ani článkem prstu, že ani nemrkneš a zůstaneš nehybný jako sloup – a uvidíš, že se na tebe okamžitě nenávistně vrhne a bude tě nutit, abys mu zase sloužil. – Vrhne se ne tebe tisíci zbraněmi, dokud nepovolíš, aby se zase pohnul. – Podle jeho zběsilého vzteku a podle ukvapeného způsobu boje, kdy na tebe bude vysílat šíp za šípem, poznáš, jak velice se bojí o nadvládu a jak veliká je tvoje moc, když se tě tolik obává. … Podřídit si své tělo, to není účel, jaký sleduješ. Jestliže mu zakážeš se hýbat, pak to máš dělat jen z toho důvodu, abys poznal síly, jimž On poroučí. Jsou to vojska téměř nepřekonatelná co do počtu. Vyšle je proti tobě do boje, jednu armádu za druhou, jestli nepřestaneš s tím zdánlivě tak jednoduchým prostředkem nehybného sedění
Zkusil jsem to podle knihy. Meyrink měl pravdu. Bylo to neuvěřitelně úmorné a velmi velmi se mi to nelíbilo :-D Avšak po skončení jsem měl zvláštní pocit, že to je něčím jedinečné a že to musím zkusit příště znovu.
Brzy jsem přišel na to, že se to dá výborně použít k vyprázdnění myšlenek. Mysl zuřila, nelíbilo se jí co dělám, bylo to úmorné a trpěl jsem. Poznal jsem, že to jsou myšlenky, které tělo tvoří samovolně mimo mojí vůli. Převzal jsem tedy vedení a přestal ty negativní myšlenky vytvářet. Resp. jsem se snažil mysl vypnout úplně. V tom okamžiku jsem přestal trpět. Nebyly tu myšlenky, že se mi to nelíbí a chci skončit. V okamžiku kdy jsem se zapomněl a začal jsem myslet, zase začalo tělo velmi vyvádět, že se mu to nelíbí. Hned jsem poznal, že trpím a tím jsem byl upozorněn na to, že zase myslím. Což se mi samozřejmě nelíbilo a opět jsem vypl myšlenky. Měl jsem dobrou motivaci nemyslet. Brzy jsem zjistil, že tohle je jedno z nejúčinějších cvičení na kontrolu myšlenek, jaké jsem kdy zkoušel. Alespoň v mém případě.
Co se kolen u sebe týče... zjistil jsem, že když je mám mít u sebe, je cvičení velmi namáhavé a to vedlo k tomu co jsem psal výše. Zkoušel jsem si je svazovat k sobě. Cvičení se mi ale zdálo málo obtížné a měl jsem pocit, že mě to nemotivuje tolik nemyslet a výsledky byly slabší. Takže později jsem od svazování upustil. Zjistil jsem, že poměrně po několika málo cvičeních se mi výrazně posílily svaly a bylo jednodušší kolena udržet u sebe. (Většinou jsem cvičil půl hodiny.)
Po nějaké době jsem upustil od držení kolen u sebe na delší dobu. (pár měsíců?) Později jsem je zase zkusil mít u sebe a zjistil jsem, že to je z mého pohledu obrovský rozdíl. Pokud mám kolena u sebe, tak po skončení se cítím nabitý a plný síly. Když kolena nebyla u sebe, ale byla volně, tak jsem tohle necítil.
Po delší době také cvičení přestalo být obtížné. Zjistil jsem, že mysl na mě neútočí a tělo se moc nevzpouzí. Dokonce v tom sedu je cítit klid a je mi příjemný. Zjistil jsem, že se do toho pak nemusím tolik nutit.
Co se ergonomie týče... mezi stehny a trupem to chce vážně pravý úhel. Když sedím na posteli, tak mám zadek trochu níže než kolena a bolí z toho ramena, takže si vždy podložím něčím zadek. Ramena také bolí, pokud mám dlaně na kolenech. Lepší je když se špičky prstů dotýkají kolen.
No a záda... s tím jak cvičíte se posilují zádové svaly...
Osvědčilo se mi dát zadek trochu víc dozadu a červeně vyznačenou část páteře tlačit dopředu, zeleně vyznačenou část zase trochu dozadu a bradu lehce přitáhnout k hrudníku. Když se normálně postavíte, tak páteř má tvar písmene "S" a když se nad tím člověk zamyslí, tak pokud normálně stojí, tak ho záda nebolí. Tím prohnutím podepírá páteř sama sebe. Při sezení se to ale většinou neděje. Když jsem se tohle naučil, tak se sezení stalo mnohem pohodlnější. Zvládl jsem sedět i hodinu v kuse skoro bez hnutí... ikdyž občas záda ochabovaly a musel jsem je zase narovnat.
