Zoofilia

[sava]

Zdravím , minulý rok na našej škole prednášal MUDr. František Koukolík, DrSc. ohľadom rôznych mentálnym porúch a porozprával čo to aj o zoofílii.
Mňa však zaujíma, konkrétne jej odozva a rezonancia po duchovnej.stránke, karma a pod. (v podstate sa môžeme baviť asi o každej sexuálnuej deformácii).
Pár dotazov mám odkomunikovanych v správach, ale podeľte sa prosím o svoje názory, poznatky...
Vďaka!

[Rota]

Ahoj Sava, odpovědi co se této oblasti týká mohou být různé, podle pochopení nebo nepochopení každého z nás. Pochybuji, že by někdo ze zdejších diskutujících měl příležitost (co se studijních objektů týká) a zájem podrobně studovat tuto dle tvých slov sexuální deformaci (což v podstatě ani deformací být nemusí, ale jde o definici)
Co se kupříkladu mojich poznatků a názorů týká, píšu z pohledu jiné strany, jiného postoje... dejme tomu, že pro sexuologa jiná sexuální deformace :-) tedy z postoje zřeknutí se sexu... jednoduše na pár let nebo na vždy (vše je proces) v určitém bodu, po nějaké době tuhle oblast člověk vnímá jinak, už to není tak důležitá věc... Je to ale pohled člověka, který tuto energii transformuje jinam a má určený nějaký standard ve všech směrech. Nic se nemá ani nedá potlačit (vždy to někde vyleze, projeví se) ale jeli to obráceno konstruktivním směrem, pak to může být prospěšné a opačně.
Takže je tu jakýsi protipól k tvé otázce.
Vidím to z té duchovní strany tak, že pokud člověk s prominutím žije na úrovni zvířete (jen jí, spí, brání se, páří a rozmnožuje) a ještě níž, máli nějaké démonské sklony (které mohou být karmické nebo vypěstované během života) zkrátka žije-li v kvalitě nevědomosti, no pak je sklon k takovýmto vášním nejspíš lehký. Není asi lehké takové vášně ovládat, člověk si tvoří v astrálu nebo přitahuje bytosti, které se těmito energiemi živí a je to nejspíš těžký boj všechno napravit.
V podstatě je tu neustále nějaký boj, jde jen o úroveň na které se děje a formu, kterou se odehrává. Myslím, že určité napětí... než člověk dojde k cíli svého duchovního snažení, tu musí být... bez toho není pohyb.
Jeli duchovní rozvoj nulový, člověk je v jakémsi latentním stavu...pak může mít vlivem kvality nevědomosti třeba i takové vášně. Ale protože se věk Kali-yugy (věk nevědomosti) projevuje na každém z nás, máme všichni sklony k nějakým vášním...některé pro jiného mohou být nepochopitelné. Jsou to iluze, které nás chtějí udržet v tomto hmotném světě otroctví smyslů a které musíme překonat chceme-li usilovat o duchovní pokrok. Ať je to taková iluze vedoucí k takové vášni nebo maková, vždy je to překážka kterou musíme zdolat a boj, velké úsilí. Nevím, není tu koho za nic soudit třeba tím, že trpí deformací, všichni jsme na jedné lodi... Cesta k Bohu se zužuje a člověk bude muset vše odložit a ještě se pořádně sklonit, aby prošel, ale bohatství hmotné se promění na bohatství duchovní....tohle je ještě cesta daleká, už teď mě bolí nohy :-)

....to je ale pouze můj názor. Ať se ti daří! R.

[Firzen]

Tohle je opravdu zajímavý dotaz. Napíšu sem též můj současný pohled.

Za účelem sepsání mé odpovědi jsem trochu hledal na internetu, abych si ověřil, zda už nejsem opravdu mimo realitu. Naštěstí se zdá, že ne. Wikipedie o sexuální deviaci praví:

Parafilie (označované též jako sexuální deviace, aberace, odchylky či úchylky) je psychiatrické a sexuologické označení pro ty varianty konstitučních vlastností sexuality, které jsou v příslušné kultuře (zemi a době) považovány (obecně nebo rozhodujícími institucemi) za poruchu osobnosti (její motivační složky) nebo jejichž některé specifické projevy jsou považovány za poruchu chování nebo za neobvyklé (nenormální). Osoba s parafilií, je-li třeba ji takto nazývat, se označuje jako parafilik.

Z toho tedy celkem zřetelně vyplývá, že "normálnost" sexuality je vlastně hodnocena jen na základě určitých zvyklostí. Co se týče té zoofilie, tak si dovedu představit vztah mezi člověkem a zvířetem. V případě, že by byl takový vztah oboustranný, vidím zde jen nebezpečí toho, že se člověk sníží na úroveň zvířete, a zvíře zase naopak povýší na úroveň člověka. Dovedu si i představit, že by někdo měl uloženo osudem prožít takový vztah. Nemyslím si, že jsou zde nějaká tabu, co se týče úkolů a zkoušek, které přiděluje Bůh. Samozřejmě otázkou je, jak se stavět k případnému zneužívání a tedy týrání zvířete. Pak by podle mě nastalo karmické vyrovnání podobné jako při znásilnění člověka.

Na sexualitu samotnou mám jiný náhled, než Rota. Myslím, že zde není žádná "jediná správná cesta" s razítkem a puncem božské čistoty. Co je to čistota? Je čistá podlaha duchovní realizací? Ne. Domnívám se, že celibát - čistota sexuální - také ne. Samo o sobě to je prostě jen nějaké konání, které nemá valný smysl, pokud nenasloucháme Svědomí, pokud při něm necítíme skutečné štěstí a harmonii; podle mě je zapotřebí cítit, že to, co činíme je dobré a projevuje to vůli Boží. Takže pak jeden může dodržovat celibát, putovat prost pozemských pout, meditovat na vrcholcích hor a cítit při tom nepopsatelné blaho a blízkost Bohu. Zatímco druhý může to stejné blaho a blízkost Nejvyššímu ideálu zažívat, když se miluje se svým partnerem, je mu nablízku, a cítí se s ním být v jednotě. Bůh je láska..

Přijde mi, že toto souzení, co je ještě normální a co už ne je vlastně taková hra. Hra života, vývoje a poznání. Je hodně zajímavé, že někteří hráči jsou se svou rolí zcela ztotožněni.. Například takový soudce, který posílá do vězení muže, co zneužíval malou holčičku. Soudce cítí sílu spravedlnosti a jakési zadostiučinení, muž myslí, že se mu zhroutil celý život, a holčička má ještě nějaký čas noční můry. Muže za pár let pustí z vězení, zestárne a napíše úspěšnou knihu o svém neobyčejném životě. Soudce se stane prezidentem, začne cítit soucit s odsouzenými, a uděluje milost těm, v jejichž očích vidí touhu po poznání a odpuštění. Holčička dospěje, brzy se vdá, a pak šokovaná zjistí, že má sama pedofilní sklony! Jo, a nejlepší na tom je, že se možná před začátkem života ti tři dohodli, že bude určitě skvělé toto prožít! :D No a pak babo raď, že? ;-)

[Rota]

Ahoj Firzene, jelikož mi nevadí toto téma a nestydím se o něm hovořit, mohu, když jsi mě zmínil ve svém příspěvku napsat, že je těžké pochopit to, co jsi patrně neprožil... myslím, že opačně bys měl jiný komentář nebo by ses ho zdržel. Úplný celibát není jediná správná cesta, je ještě jedna... omezení sexuálního života v partnerství... to znamená neujíždět s partnerem jen na vzájemné lásce a prožitku, ale umět udržet své vědomí i činnosti ve vědomí Boha a vzájemně se v této duchovní cestě podporovat. Znám lidi, kteří se rozhodli pro nekolikaletý celibát, kdy se věnovali duchovnímu studiu,pokroku a pak se rozhodli založit rodinu... zvaž kvalitu života takových lidí. Někteří se třeba rozhodnou vzdát se během života zcela. To záleží na každém člověku. Takových ale není mnoho.
Všimni si například, že čím více jsou partneři sexuálně aktivní... tím více se hádají a někdy se i z lásky zabijou.To je paradox vid. Takže sexuální láska nemusí být nutně vrcholem lásky mezi mužem a ženou, ale jistě to tak mnozí vnímají...
Co se mne týká...jsem spokojená. Když se dívám v tomto světě kolem sebe...a kolikrát vidím i to co nechci, protože to jinak nejde...tak si říkám... proč to nezkusit jinak, budou další životy... tam to případně mohu dohnat :-) :-)Žertuji, prostě to víc neřeš :-) Tohle jsou jen názory trochu (víc :-) praštěný ženy, jistě si vše jde užít mnohem líp.

Tvůj příspěvek se mi líbí, na něco mám sice jiný názor, ale tak je to v pořádku :-) R.

[Flox]

...to byl ale nápad číst si tohle těsně před spaním. Můj mozek/podvědomí se snažilo ve snech najít odpověď :-D

[Garad]

náhodou zaujímavá téma :)
môžem upozorniť na tenkú, no pomerne obsažnú knižku od Josefa Veselého - Zoolatrie a zoofilie z hlediska okultního.

Ja sám prechovávam ku zvieratám hlbokú náklonnosť a dalo by sa povedať, že k nim cítim až niečo romantické, o erotike sa však hovoriť nedá. Zoofíliu vnímam skôr ako deviantné a náhražkové sexuálne správanie, ešte som sa nestretol s tým ako s odchýlkou, teda erotickou príťažlivosťou... Aj keď netvrdím, že to nejestvuje.

Hlbokým, až intímnym vzťahom ku zvieraťu sa človek nemusí duchovne "ponižovať". Je to stav takmer až šamanský a na ňom nič "úpadkové" nie je. Možno je skôr človek fascinovaný prirodzenosťou, rýdzosťou, spontánnosťou a často aj nepoškvrnenosťou zvieracej duše. Túžba stotožnenia sa zo zvieraťom, je podľa mňa túžbou proklamovať našu jednotu s prírodou, z ktorej sa človek dnes (ne)úspešne vyčleňuje. Lebo hoci zvieratá nemôžu kráčať tam, kam človek - nedívajú sa ku hviezdam - svoje cesty a cestičky poznajú veľmi dobre, zatiaľčo my sme často bláznami s hlavou v oblakoch, ktorým sa pletú nohy a potkýnajú sa.

[Kuato]

Z toho tedy celkem zřetelně vyplývá, že "normálnost" sexuality je vlastně hodnocena jen na základě určitých zvyklostí. Co se týče té zoofilie, tak si dovedu představit vztah mezi člověkem a zvířetem. V případě, že by byl takový vztah oboustranný, vidím zde jen nebezpečí toho, že se člověk sníží na úroveň zvířete, a zvíře zase naopak povýší na úroveň člověka. Dovedu si i představit, že by někdo měl uloženo osudem prožít takový vztah. Nemyslím si, že jsou zde nějaká tabu, co se týče úkolů a zkoušek, které přiděluje Bůh. Samozřejmě otázkou je, jak se stavět k případnému zneužívání a tedy týrání zvířete. Pak by podle mě nastalo karmické vyrovnání podobné jako při znásilnění člověka.

vnímám to velmi podobně, lidská sexualita je velmi tvárná oblast, která umožňuje prožití od božských stavů až po stavy pekelné a mezitím ještě plní funkci ventilační, kdy třeba člověk s příliš silným raciem, který si vytěsní a zcela znepřístupní velké kusy prožívání (třeba proto, že je považuje za nečisté nebo se jich bojí), tak s nimi může být konfrontován právě skrze sexualitu, kdy se mu odblokují vstupy právě do přetlakované oblasti podvědomí a on tak se svými "stíny" může setkat. v jednom snu jsem kdysi zažil, jak vypadalo, když se jen "mírně" posunul rámec mého vnímání normality - měl jsem choutky jako sexuální deviant (raději nebudu popisovat, jinak už by ke mě mladí bardonovci nikdy nepřijeli na návštěvu a neměl bych koho zvát do sklepa, abych mu ukázal..svoji sbírku zavařenin :o)) a to při plném nezkresleném zachování sebereflexe, takže jsem mohl velmi dobře pozorovat své "potřeby", které se opravdu vymykaly běžným lidským normám a zároveň jsem necítil naprosto žádné sebeodsouzení nebo znechucení. po návratu do normálního stavu jsem byl udiven, jak "blízko" od "běžného lidství" se nachází toto deviantní a dodnes se divím, že psychiatrické oddělení nestojí v každém městečku nad 3000 obyvatel, protože jen malá část lidstva je vyrovnaná a bez vnitřních defektů. možná je nízká vitalita a dostatek možné ventilace přetlaků z určitého pohledu velkým darem, protože jinak bychom žili v mnohem řekněme syrovějším světě :o)