Originál naleznete na výše zmíněném odkaze, tak ho sem dávat nebudu, ať to nezabírá tolik místa.
Sedm aspektů žánru moderní pohádky
Tady, na konci této knihy mohu definovat žánr moderní pohádky. Je to sedm bodů.
Zaprvé, duchové v moderních pohádkách nepatří ke specifické etnické skupině nebo národu. Místo toho mají globální nadhled. Jejich pole působnosti je celá biosféra.
Zadruhé, králové a královny čtyř elementů nejsou stvořeními představivosti, nebo podřadní bez vlivu na člověka. Při komunikaci s nimi zjišťujeme, že mají lepší vědomosti o přírodě než naši vědci. Navíc mají schopnosti a síly, které teprve musíme získat v blízké nebo vzdálenější budoucnosti. V tomto smyslu jsou to naši učitelé. Z hlediska elementů na které jsou zaměřeni, jejich činy a odpovědi ukazují, že nejsou méně, ale naopak více lidští, než my sami.
Zatřetí, na rozdíl od průchozích spisovatelů, kteří jednoduše shromaždovali existující lidové příběhy, a slučovali je, jsem musel cestovat minimálně půl cesty na onen svět, abych získal nejlepší příběhy. Je možné vstoupit do království víl, v tomto případě království rusalek a učit se jednat, vnímat, cítit a cítit jako jedna z nich. Příběhy pak líčí osobní poznatky z putování mezi říšemi.
Začtvrté, tradiční pohádky často mluví o něčem co se stalo „kdysi dávno“ . Naopak časy mýtů a historie v moderních pohádkách spolupracují. Takže je možné najít žijící lidskou bytost, která má silně spojení a hluboké zkušenosti s královstvím víl. Například někteří jedinci jsou současně aktivní jak v lidském tak rusalčím rozvoji. Přesto, že se ukazují v lidské podobě, vlastní veškeré síly a psychické schopnosti, které získali nebo již dříve vlastnili, když obývali tyto jiné duchovní sféry. Skrze rozhovory a pozorné naslouchání je možné pozorovat jejich zkušenosti, zajímavosti, úctu a krásu dosahující posvátné až božské úrovně.
Zapáté, žánr moderní pohádky je ryzí mytologie. Pokládá nám otázku: Proč jsme zde? Jaký je hlubší význam našeho bytí? Jaké jsou naše možnosti? Spisovatel pohádky, stejně jako spisovatel mytologie se shledává v pozici, kde opakovaně naráží na zkušenosti, které žádný z předchozích způsobů chápaní nemůže vysvětlit. Takže vypráví nový příběh který v podstatě prohlašuje: Naše konflikty mohou být vyřešeny, i přes hrůzy a utrpení, je možné kráčet cestou života v harmonii a kráse. Například zeptám se královny rusalek, zda by mi mohla prozradit své tajné touhy a nejtajnější sny. Když položíte tuto otázku správnému duchovi v magickém světě odpověď ve vás nevyhnutelně vyvolá určitou změnu. Příběh ve výsledku může nabídnout novou definici lidské povahy.
Zašesté, pohádka se zabývá tím jak může být vysvětleno lidské vědomí. V současnosti rozšiřujeme vnímaní našeho světa požíváním fyzikálních nástrojů jako jsou mikroskopy, teleskopy a telefony. Rozšířili jsme naše možnosti cestování díky autům, vlakům, lodím a letadlům. Abychom byli více produktivní, využíváme laboratoře, továrny, doly a rafinerie. Z úhlu pohledu králů a královen elementů není nic špatného na lidské vědě. Problém je, že naše vědomí pracuje jen úzkém pásmu obezřetnosti. Náš nervový systém končí povrchem našeho těla. Našich pět smyslů je závislých na fyzických orgánech. Naproti tomu přírodní duchové využívají energetická pole k rozšíření jejich nervového systému, jejich možnosti vnímání a jako prostředek k přímé interakci s fyzickým světem. Například královna rusalek spojuje své vědomí s magnetickými poli oceánů a veškeré vody na zemi. Čehokoli se voda dotkne, ona se může dotknout také. Díky tomu se rusalky zaměřují na lásku, empatii a extázi. Z jejich pohledu lidská rasa stále ještě spí. Nebo jak jedna z nich pravila: „Lidské bytosti jsou částečně mrtvé.“ A to nebyl sarkasmus. Popisovala rozdíl mezi tím jak se cítí v lidské podobě a jak v podobě mořské panny v moři. Tím pádem pohádky vypráví o nových formách vnímání efektivním a přesvědčivým způsobem.
Zasedmé, pohádky nejen nastiňuji nové osudy lidstva, ale nás varují před možnými nebezpečími. Nabádají konat efektivně, pět elementů: země, vzduch,oheň, voda a akáša musí být správně rozvíjeny v rovnováze. Nicméně voda, která podporuje lásku, cítění a empatii je v naší civilizaci nesmírně slabá. Co je naprosto přirozené pro rusalku nebo ženu s rusalčí empatií – cítit okamžitě cokoli co cítí kdokoli jiný na zemi – je v naší civilizaci naprosto neslýchané. Jedním z důsledků je, že když vědec dělá průlom, který nabízí lidem nějaké nové síly, technologie se nevyhnutelně dostane do rukou nebezpečných diktátorů a mocenským politickým režimům. To je kolektivní selhání svědomí. Tím se lidstvo proviňuje. Empatie rusalek umožňuje jednotlivci, aby okamžitě zjistil zda je jiná osoba zdravá, milující a harmonická nebo naopak. Pro rusalky jsme všichni součásti magnetického pole obklopujícího tuto planetu. V moderní pohádce je mýtus odloučení překonán. Sdílíme společnou odpovědnost za sebe a za planetu taktéž.
Takže když to shrneme, v tradičních pohádkách jsou prvky příběhu formovány tak jako by to byla pravda, i když se jedná o fikci. Spisovatel si určí vlastní pravidla a čtenář je musí akceptovat, aby si příběh vychutnal. V moderní pohádce můžete pozorovat různé věci a díky nim si dělat vlastní závěry.
V moderní pohádce není víra nikdy problém. Ačkoli někteří jedinci podávají tyto příběhy jako osobní zkušenosti, jádro příběhu zahrnuje setkání s údivem, úctou, blažeností a extází. Po cestě nám byly nabídnuty doporučení, jak rozšířit vnímání a rozšiřovat naše vědomí. Stručně řečeno královny rusalek nejsou podřadné oproti lidem. Jsou to naše učitelky. Veškeré jejich síly a schopnosti jsou skryty i v nás. Moderní pohádka nám říká, že příroda stále ještě čeká na nás, abychom odhalili její tajemství a krásy.
Zaprvé, duchové v moderních pohádkách nepatří ke specifické etnické skupině nebo národu. Místo toho mají globální nadhled. Jejich pole působnosti je celá biosféra.
Zadruhé, králové a královny čtyř elementů nejsou stvořeními představivosti, nebo podřadní bez vlivu na člověka. Při komunikaci s nimi zjišťujeme, že mají lepší vědomosti o přírodě než naši vědci. Navíc mají schopnosti a síly, které teprve musíme získat v blízké nebo vzdálenější budoucnosti. V tomto smyslu jsou to naši učitelé. Z hlediska elementů na které jsou zaměřeni, jejich činy a odpovědi ukazují, že nejsou méně, ale naopak více lidští, než my sami.
Zatřetí, na rozdíl od průchozích spisovatelů, kteří jednoduše shromaždovali existující lidové příběhy, a slučovali je, jsem musel cestovat minimálně půl cesty na onen svět, abych získal nejlepší příběhy. Je možné vstoupit do království víl, v tomto případě království rusalek a učit se jednat, vnímat, cítit a cítit jako jedna z nich. Příběhy pak líčí osobní poznatky z putování mezi říšemi.
Začtvrté, tradiční pohádky často mluví o něčem co se stalo „kdysi dávno“ . Naopak časy mýtů a historie v moderních pohádkách spolupracují. Takže je možné najít žijící lidskou bytost, která má silně spojení a hluboké zkušenosti s královstvím víl. Například někteří jedinci jsou současně aktivní jak v lidském tak rusalčím rozvoji. Přesto, že se ukazují v lidské podobě, vlastní veškeré síly a psychické schopnosti, které získali nebo již dříve vlastnili, když obývali tyto jiné duchovní sféry. Skrze rozhovory a pozorné naslouchání je možné pozorovat jejich zkušenosti, zajímavosti, úctu a krásu dosahující posvátné až božské úrovně.
Zapáté, žánr moderní pohádky je ryzí mytologie. Pokládá nám otázku: Proč jsme zde? Jaký je hlubší význam našeho bytí? Jaké jsou naše možnosti? Spisovatel pohádky, stejně jako spisovatel mytologie se shledává v pozici, kde opakovaně naráží na zkušenosti, které žádný z předchozích způsobů chápaní nemůže vysvětlit. Takže vypráví nový příběh který v podstatě prohlašuje: Naše konflikty mohou být vyřešeny, i přes hrůzy a utrpení, je možné kráčet cestou života v harmonii a kráse. Například zeptám se královny rusalek, zda by mi mohla prozradit své tajné touhy a nejtajnější sny. Když položíte tuto otázku správnému duchovi v magickém světě odpověď ve vás nevyhnutelně vyvolá určitou změnu. Příběh ve výsledku může nabídnout novou definici lidské povahy.
Zašesté, pohádka se zabývá tím jak může být vysvětleno lidské vědomí. V současnosti rozšiřujeme vnímaní našeho světa požíváním fyzikálních nástrojů jako jsou mikroskopy, teleskopy a telefony. Rozšířili jsme naše možnosti cestování díky autům, vlakům, lodím a letadlům. Abychom byli více produktivní, využíváme laboratoře, továrny, doly a rafinerie. Z úhlu pohledu králů a královen elementů není nic špatného na lidské vědě. Problém je, že naše vědomí pracuje jen úzkém pásmu obezřetnosti. Náš nervový systém končí povrchem našeho těla. Našich pět smyslů je závislých na fyzických orgánech. Naproti tomu přírodní duchové využívají energetická pole k rozšíření jejich nervového systému, jejich možnosti vnímání a jako prostředek k přímé interakci s fyzickým světem. Například královna rusalek spojuje své vědomí s magnetickými poli oceánů a veškeré vody na zemi. Čehokoli se voda dotkne, ona se může dotknout také. Díky tomu se rusalky zaměřují na lásku, empatii a extázi. Z jejich pohledu lidská rasa stále ještě spí. Nebo jak jedna z nich pravila: „Lidské bytosti jsou částečně mrtvé.“ A to nebyl sarkasmus. Popisovala rozdíl mezi tím jak se cítí v lidské podobě a jak v podobě mořské panny v moři. Tím pádem pohádky vypráví o nových formách vnímání efektivním a přesvědčivým způsobem.
Zasedmé, pohádky nejen nastiňuji nové osudy lidstva, ale nás varují před možnými nebezpečími. Nabádají konat efektivně, pět elementů: země, vzduch,oheň, voda a akáša musí být správně rozvíjeny v rovnováze. Nicméně voda, která podporuje lásku, cítění a empatii je v naší civilizaci nesmírně slabá. Co je naprosto přirozené pro rusalku nebo ženu s rusalčí empatií – cítit okamžitě cokoli co cítí kdokoli jiný na zemi – je v naší civilizaci naprosto neslýchané. Jedním z důsledků je, že když vědec dělá průlom, který nabízí lidem nějaké nové síly, technologie se nevyhnutelně dostane do rukou nebezpečných diktátorů a mocenským politickým režimům. To je kolektivní selhání svědomí. Tím se lidstvo proviňuje. Empatie rusalek umožňuje jednotlivci, aby okamžitě zjistil zda je jiná osoba zdravá, milující a harmonická nebo naopak. Pro rusalky jsme všichni součásti magnetického pole obklopujícího tuto planetu. V moderní pohádce je mýtus odloučení překonán. Sdílíme společnou odpovědnost za sebe a za planetu taktéž.
Takže když to shrneme, v tradičních pohádkách jsou prvky příběhu formovány tak jako by to byla pravda, i když se jedná o fikci. Spisovatel si určí vlastní pravidla a čtenář je musí akceptovat, aby si příběh vychutnal. V moderní pohádce můžete pozorovat různé věci a díky nim si dělat vlastní závěry.
V moderní pohádce není víra nikdy problém. Ačkoli někteří jedinci podávají tyto příběhy jako osobní zkušenosti, jádro příběhu zahrnuje setkání s údivem, úctou, blažeností a extází. Po cestě nám byly nabídnuty doporučení, jak rozšířit vnímání a rozšiřovat naše vědomí. Stručně řečeno královny rusalek nejsou podřadné oproti lidem. Jsou to naše učitelky. Veškeré jejich síly a schopnosti jsou skryty i v nás. Moderní pohádka nám říká, že příroda stále ještě čeká na nás, abychom odhalili její tajemství a krásy.