Rozpory v sebehodnocení

[RaE]

Dlouhodobě pozoruji, že lidé v mém okolí (rodinní příslušníci, kolegové, nadřízení,...) mají tendence přiřazovat mně povahové vlastnosti (ať už aktivní nebo pasivní), které já sám v sobě nenalézám, příp. zdaleka ne v takové míře, jak oni deklarují. Introspekce tak, jak je explicitně podaná v BKOZ, zahrnuje jen sebehodnocení. Přesto si kladu otázku, zda-li bych se s tímto rozporem (to jak sám sebe vidím já a jak mě vnímá moje okolí) neměl nějakým způsobem vypořádat?
Předem děkuji za Vaše glosy!

[Adam]

Ahoj RaE,

přikládám glosu z Učebnice vysoké magie.

Adam

[Flox]

Lidé kolem ti určitě mohou poskynout spoustu inspirace a nápadů na co se zaměřit. Niméně nelze to od nich převzít jako hotový fakt. Jejich pohled může být zkreslený, protože neznaly tvoje vnitřní skutečné pohnutky, co jsi proč udělal. Tudíž si to musíš všechno sám prověřit a pozorovat svoje denní jednání jestli najdeš shodu s jejich tvrzením.

[zebyja]

No druzí v nás vidí většinou hlavně sebe. A i kdyby ne, oni nejspíš nemají tolik informací jako Ty a ikdyby měli dostatek informací k tomu, aby udělali přesnější závěr než Ty, tak pokud vlastnost nevidíš, i kdyby tam byla, tak nejsi připraven ji řešit.

[marvin]

Ahoj,
tohle je super námět na introspekci.

Zeptej se sám sebe PROČ? Zeptej se těch lidí proč ti přiřazují ty či ony vlastnosti.
Můžeš uvést nějaký příklad toho, co ti přiřazují a co si myslíš, že je nesprávně?
Udělej si toho rozbor.
Je dobré vědět "co si o tobě druzí myslí" - ale ne ve smyslu, že bys to potřeboval vědět, ale chceš znát zpětnou vazbu, jak tě vnímají. Člověk pak přestane žít v bludu, ukotví se nohami pevně v zemi, ztratí ty růžové brýle.
Taky může docházet k nesouladu mezi vnějškem a vnitřkem, rozporu. Je spousta věcí co nemusíš vnímat, ale je super, že si toho všímáš a je dobré tomu věnovat nějaký čas a upravit to.
Ať se daří :)

[RaE]

Můžeš uvést nějaký příklad toho, co ti přiřazují a co si myslíš, že je nesprávně?

Kdybychom seděli třeba někde v lese u ohně tak bych byl klidně konkrétnější, ale úplně se mi to nechce řešit takto otevřeně na netu...

Je dobré vědět "co si o tobě druzí myslí" - ale ne ve smyslu, že bys to potřeboval vědět, ale chceš znát zpětnou vazbu, jak tě vnímají. Člověk pak přestane žít v bludu, ukotví se nohami pevně v zemi, ztratí ty růžové brýle.

To, že mě okolí nevidí (doufám) takového jaký jsem doopravdy, je jedině dobře. Jenomže ten můj "virtuální mediální obraz" si tak nějak žije vlastním životem a já nad ním nemám dostatečnou kontrolu. Nebo možná lépe řečeno nechápu vůbec mechanismy, jejichž výsledkem je reflexe mé osoby v očích druhých lidí.

Taky může docházet k nesouladu mezi vnějškem a vnitřkem, rozporu.

Bylo by prosím možné tento bod trochu rozvést?

[marvin]

úplně se mi to nechce řešit takto otevřeně na netu...

Tak to je smysl fora, napišeš tam nějaké věci a pak ti na to může někdo odpovědět. Když nic nenapíšeš, tak se diskuze ničemu nedobere:-) nemusíš psát nějaké příliš osobní věci, třeba obecně (např. lidi si myslí, že jsem hodný, ale já jsem přitom velmi zlý heheh)

To, že mě okolí nevidí (doufám) takového jaký jsem doopravdy, je jedině dobře. Jenomže ten můj "virtuální mediální obraz" si tak nějak žije vlastním životem a já nad ním nemám dostatečnou kontrolu. Nebo možná lépe řečeno nechápu vůbec mechanismy, jejichž výsledkem je reflexe mé osoby v očích druhých lidí.

Pěkně si protiřečíš :-) Píšeš že je to "dobře" a pak dodáváš, že si to "žije vlastním životem" - což není nikdy dobře, to opravdu nechceš. Jakmile nad tím nemáš kontrolu, tak to většinou ono má kontrolu nad tebou.

S tou první větou si taky dovolím napsat, že to není úplně ideální způsob. Lidé by měli naopak vidět tvoji opravdovost (pokud nemáš skryté násilné sklony ubližovat lidem - to by bylo pak jiné téma). Ale všeobecně by jsi měl vždy dát najevo své dobré vlastnosti. Laskavost, upřímnost, ochotu a obětavost. Měl by jsi dal vyniknout svému duchu a rozzářit ho do okolí. Být nápomocný a oporou ostatním a pokud to neděláš i když to v sobě máš, tak to není dobře a bude to vždy dělat rozpory. Ostatní tě pak nemohou poznat takového jaký ve skutečnosti jsi.

Mechanismy toho jak tě vidí ostatní jsou jasné. Lidé jsou stále zvířátka (já, ty a my všichni ostatní). Podléháme pudům, strachům, dojmům a všeobecně pocitům. To co z tebe vnímají musí někde vznikat. Někde tam musí být neočištěná idea, něco co skrýváš, čeho se bojíš, něco třeba co ti ublížilo v minulosti nebo tě stále zraňuje. Neprojevené emoce, špatné názory, nevíra - to vše negativní zůstává v tvé auře a čakrách a lidi to cítí. Musíš si začít řešit věci v sobě a to takovým způsobem, aby ses dostal do harmonie se svým prostředím. A to prostředí kolem tebe je na to úplně ten nejlepší prostředek. Dá ti vždycky najevo když děláš něco špatně.

Ale musíš to správně pochopit. Jedna věc je něco neprojevovat (kladné věci) a druhá věc je něco zatajovat, skrývat nebo dokonce potlačovat. Například nebudu chodit a hlásat všude Bardona a rozkřikovat, že hermetismus je jediná správná víra a kdo nedělá magii ten je kacíř. Tohle můžeš řešit jenom s člověkem, který se tě na to zeptá a má o tyto věci skutečný zájem. Tohle není zatajování, jenom vědomá kontrola a citlivý vyspělý přístup k ostatním lidem. Naopak pokud někdo ve tvém okolí bude s něčím zápolit a ty se neprojevíš jenom proto, aby ses "neprozradil" tak to není ideální.

Samozřejmě tyto věci se nedají vysvětlit v jednom příspěvku, určitě by to bylo dobré si o tom popovídat když by bylo více času, ale tak v nástinu z toho snad bude něco pochopitelného :-)

Taky může docházet k nesouladu mezi vnějškem a vnitřkem, rozporu.- Bylo by prosím možné tento bod trochu rozvést?

Tohle jsem trochu rozepsal výše. Musíš být jak navenek tak uvnitř stejný. Co cítíš to projevíš (kontrolovaně - láska pod vůlí nezapomínej). Ale nemůžeš chodit a cítit nenávist k lidem a přitom se na ně usmívat. Pokud tě lidé s prominutím serou, tak jim to buď řekni a nebo aspoň přemýšlej nad tím, proč to tak je. Nesmíš mít rozpory. Pokud někde vzniká rozpor, pak se začne lišit vnějšek a to co máš uvnitř - to pak vede k tomu co píšeš - lidé si o tobě můžou myslet jiné věci, protože nepůsobíš harmonicky.

[led_darkshiner]

@marvin - Já jen dodám něco, co už jsi možná napsal. Někdy není na škodu se dopídit toho, proč lidé jednají, jak jednají. Možná právě nejednají tak, jak chceme my, ale přesto jejich jednaní má svou podstatu. Čili jestliže se dopídíme oné podstaty, dopídíme se příčiny. Jestliže bude příčina přesahovat rámec našeho chápaní, chyba je pouze v nás. Takhle jsme jen sebekonstruktoři nenávisti. A oko na srdce, jestliže se dostane někdo k "matrici" samotné, bude srovnán z tohoto pohledu dokonale. Defakto nač někoho soudit, když i před námi samotnými je pěkně dlouhá cesta a plýtvaní energii patří těm nezkušeným.

Doufám, že jsem tím někoho neurazil...

[marvin]

Tohle všechno je velká část introspekce. Zamyslet se nad tím, podívat se do hlubin své duše, poznat ducha - čím hloubě pronikneš a čím víc pochopíš, tím víc ti bude jasné proč lidi jednají tak jak jednají. Rozkryjí se ti obrázky toho či onoho jednání, uvidíš konkrétní případy lidí, proč jsou šťastní nebo nešťastní, proč se cítí tak či onak - to všechno je jedna velká mozaika, která vede k tomu jak pak jednají. Vidíme bezdomovce, feťáky, pašeráky, násilníky, ale když půjdeš po stopách každého jednotlivého případu tak uvidíš děcka z ulice, z dětských domovů, malé děti z rozvrácených rodin, které se pak chytají špatných part a někdy se z toho trochu dostanou ale někdy taky ne. To všechno si musíš poskládat a projít do hloubky a dostaneš zhruba obecný směr toho, proč se člověk chová jak se chová. Ale je to jenom střípek, pak jsou další a další aspekty, vnější příčiny, Božské příčiny, karmické (osudové) atd atd - to všechno ti zamává tvým "rádoby" nadhledem na druhé..a jsi opět na začátku.

Můžeš se to snažit pochopit rozumem, ale možná se nikam nedostaneš. Vlastně jo, dostaneš se do bodu, kdy to přestaneš řešit a chtít chápat (například chtít pochopit ženu :-) Pak si dojdeš k tomu, že je snazší se pocitově dostat do harmonie a vnímat ty věci mimosmyslově, dokázat se přizpůsobit situaci, aniž bys něco musel složitě řešit.

Ta analýza má smysl jenom pro tebe, pro tvou vlastní introspekci. Jenom abys začal kopat do sebe a zjišťoval co tě spojuje s ostatními a naopak rozděluje.

O nějakém soudu ostatních nemůže být ani řeč. Nemáme každý rozdaný stejné karty. Když si budete povídat s bezdomovci tak zjistíte, že to jsou obyčejní lidé ale potkalo je něco, co by zničilo i vás. Takže soudit nemá význam.