Projevení /neprojevení vlastnosti

[Helena]

Mám takový dotaz. Když sepisuji vlastnosti, je u každého živlu nějaká vlastnost pasivní a její opak aktivní. (Mluvím o takových těch hlavních vlastnostech, ne o drobných nuancích a okrajových projevech.) Zdá se mi, že se v člověku každá vlastnost nějak projeví, tj. buď na pasivní nebo aktivní straně, s větší či menší silou. Tj. že z každého páru vlastností si jednu musím zapsat. Že to není tak, že by se z daného páru neprojevilo nic. Souhlasíte s tím?
Příklad: Pořákumilovnost / nepořádnost ....bud jsem pořádný, na stupnici 1-2-3, nebo nepořádný, opět na stupnici 1-2-3...tj., vždy se musím někam zařadit...ale tím,že žiju ve fyzickém světě, není možné, aby se to u mě nijak neprojevilo, mám věci uspořádané nebo rozházené? atd.

Urážližlivost /neurážlivost....není nikdo, komu by občas někdo neřekl něco, co by ho mohlo urazit, tj. pokud na to negativně reaguji, musím si napsat urážlivost alespoň ve slabé míře, pokud se mě to nikdy nedotkne, musím si napsat neurážlivost

můj závěr: při psaní zrcadla nejde o to, zda danou vlastnost mám, ale kde na daném spektru v určitém páru vlastností se nacházím....souhlasíte?

[Flox]

Podle mě se abstrakci nevyhneš. Můžeš to zkusit udělat co nejlépe, ale ta forma sama o sobě zřejmě nebude stačit pro dokonalé vyjádření reality. Vždyť je to jenom pár seznamů.

Určitě může být dobrý nápad si ty vlastnosti potom řešit někde bokem víc do podrobna tak, aby jsi v tom našla něco užitečného a něco co ti pomůže.

[Zuzana]

Zajímavý dotaz, Heli, zaujal mě. :)

Duha obsahuje všechny barvy. Přirovnám člověka k duze.Člověk je ideálně dynamická duha. Jaká barva je nejvíce zastoupená u konkrétního člověka nebo naopak není, je unikátní a jedinečné v mých očích. A je to živé, barevné, proměnlivé.A taky máme nějaké poslání, proč jsme se sem narodili,k tomu i kvality a kvantity(vlastnosti a jejich síly). Otázka je, zda je pouzivam v souladu se svym poslanim nebo naopak mi překáží v naplňování úkolu, pro který jsem se sem na Zem narodila. Já řeším druhou možnost a musím se měnit. Některé vlastnosti poťřebuju zkultivovat, některé mám přebujelé, některé mám slabé.Živlová rovnováha je vstupní branou a základnou. Můj vzor je Ježíš Kristus. Nezastavil se v živlové rovnováze, tvořil v ní, pomáhal, žil, plnil Vůli Boží a naplnil své poslání :D

Hele, tak to chápu já, může to být jinak ráda si přečtu i názory dalších:)

Posílám pozdravy a obejmutí.
Zuz.

[Helena]

Dám sem, co jsem psala soukromě Danovi, jako vysvětlení, o co mi jde. Já se právě snažím najít nějakou efektivní a trochu systematickou metodu, jak vytvořit co nejpřesnější zrcadla. Podle mě není ani tak důležité, jaké je černé a bílé zrcadlo odděleně, ale jaké je zrcadlo celkové. Hledáme rovnováhu, a jestli je tvořená více pozitivními nebo negativními vlastnostmi není to hlavní, pokud nemluvíme o skutečně škodlivých vlastnostech, jako třeba nenávist atd. Takové ty jako nepořádnost, jak správně (Dane) poznamenáváš, jsou velmi relativní. Pořádkumilovnost vyhrocená na pedantství se stává negativní apod. Jde mi hlavně o tu metodu. Zatím mi to přijde takové příliš nahodilé, prostě se pořád pozorovat a zapsat, čeho si všimnu. To je dobré, ale podle mě to nedá ucelený obraz, protože se soustředím jen na určité věci, a jiné, třeba i silně se projevující, přehlédnu.

[Flox]

Já bych se zaměřil na to, proč ta vlasnost existuje. Např. máš ráda, pořádek protože to umožňuje efektivněji pracovat a dosahovat svých cílu? Anebo ti spíše záleží na tom, co by si o tobě mohl někdo myslet? Anebo snad je to způsob, jak se vůči někomu vymezit a budovat si svojí důležitost ve svých vlastních očích? Např. "tamtem člověk má doma hrozný bordel a proto já jsem lepší člověk ne on, takže si dovolím mít se ráda a cítit se dobře"

Existuje téměř nekonečné množství způsobů, jak rozmístit a organizovat věci v protoru a stavy, ve kterých se mohou nacházet. Co je pro někoho nepořádek může jinému dávat perfektní smysl. Takže spíše se tu pak můžeme bavit o nedostatku vůle nebo lenosti organizovat si věci účelným způsobem.

[Inrise]

Jde mi hlavně o tu metodu. Zatím mi to přijde takové příliš nahodilé, prostě se pořád pozorovat a zapsat, čeho si všimnu. To je dobré, ale podle mě to nedá ucelený obraz, protože se soustředím jen na určité věci, a jiné, třeba i silně se projevující, přehlédnu.

Ahoj:)
Jak to chápu, metoda je nástroj...
Jako štětec, dláto či metodologie sběru dat pro statistické zpracování. Záleží na tom proč a jak ji užíváme, a právě pokud bych reagoval na tvou poslední větu v citací, mám za to, že není o metodě ale o jejím užití.
Často přehlížíme to kde jsme ztotožněni, co nepovažujeme za "naše", ale za "nás". Proto i když to okolí vnímá jako naší silnou vlastnost, může nám unikat.
A tam je to kouzlo:) Slova a chování druhých, byť přes jejich filtr, nám nabízí podnět k introspektivní meditaci... Je na tom něco?:)
Ať se daří ❣️

[Adam]

Ahoj Heleno,

vnímám to stejně - někde na škále projevu vlastnosti se vždycky najdu. Rovnováha je podle mě schopnost setrvávat v neutrálním středu a vystupovat do projevu vlastnosti jenom když chci.

Stupňovaný projev (kvantita) přechází do negativního extrému...

Zobrazil bych více způsoby:

___ (-) __ vzduch __ (+) ___ akáša ___ (+) __ země __ (-) __

_______NEPOŘÁDEK ______ kvalita _________POŘÁDEK____________

extrém <<<<<<<<<<< __ kvantita (projev) __ >>>>>>>>>>>> extrém

bordelářství | kreativní chaos - 0 - pořádkumilovnost | úklidopedantství

Objímám, A.