Gustav Meyrink

Moderátoři: Cagliostro, Brno

Uživatelský avatar
Anubis
mě už nikdo nezastaví
mě už nikdo nezastaví
Příspěvky: 670
Registrován: 19 zář 2009, 18:06
pohlaví: Muž
Bydliště: Opava - Kateřinky
Poděkoval(a):
Obdrženo poděkování: 26×

Re: Gustav Meyrink

Příspěvekod Anubis » 04 říj 2013, 17:47

Arco4 píše:Dům alchymistův, Argo 1996, s. 235 a dál.

V tom to je obsaženo? Díky mockrát.

Uživatelský avatar
Cagliostro
mě už nikdo nezastaví
mě už nikdo nezastaví
Příspěvky: 1151
Registrován: 11 bře 2010, 11:16
pohlaví: Muž
Národnost: ČR
Obdrženo poděkování: 198×

Re: Gustav Meyrink

Příspěvekod Cagliostro » 18 kvě 2014, 20:02

Pro milovníky Meyrinka vyšla v loňském roce publikace Gustav Meyrink Mystik od Františka Ročeka. Publikace obsahuje mimo jiné povídku Hodinář.

http://www.kosmas.cz/knihy/185791/gusta ... nk-mystik/
Ego sum, qui sum!

Uživatelský avatar
Flox
jedu jak drak
jedu jak drak
Příspěvky: 217
Registrován: 26 zář 2010, 14:02
pohlaví: Muž
Národnost: ČR
Bydliště: Kraj Královéhradecký
Poděkoval(a): 21×
Obdrženo poděkování: 35×

Re: Gustav Meyrink

Příspěvekod Flox » 05 črc 2014, 22:22

Cagliostro píše:Jeho dílo mi zrovna nepřirostlo k srdci, obzvláště, když tam píše že Bafomet je Bůh dobra, a Isis bohyně zla.

na straně 210 (Anděl západního okna - Argo 1992) vysvětluje jedna z postav, že není Isis jako Isaїs. Černá řecká Isaїs(o které je kniha) má údajně jiný kultovní význam než egyptská Isis.

Bafometem nazývá dle popisu něco takového:

Obrázek

Jde tam o sloučení mužského a ženského principu.
Lidé si myslí, že svobodný člověk dělá to, co dělat chce. Ale doopravdy svobodný člověk nemusí dělat to, co chce. Není otrokem žádostivosti svého ega být "lepší" než jiní :smich:

Uživatelský avatar
Cagliostro
mě už nikdo nezastaví
mě už nikdo nezastaví
Příspěvky: 1151
Registrován: 11 bře 2010, 11:16
pohlaví: Muž
Národnost: ČR
Obdrženo poděkování: 198×

Re: Gustav Meyrink

Příspěvekod Cagliostro » 06 črc 2014, 13:48

Znám starší vydání, nicméně je to snad podobné.
Apropo, znáš Černou Madonnu? Obdoba Černá isis, kterou opět stvořili katolíci. Nezapomenu případ jisté sochy v Paříži, kterou katolíci považovali za Černou Madonnu, starou sochu, která věky zčernala. Teprve zjištěním jistého badatele, kněze, který se věnoval Egyptu zjistil, že jde o původní sochu egyptskou Isis, kterou dovezly dávní obyvatelé do Paříže a že je starší, než se myslelo. Fanatický dav sochu zničil.... Původní socha byla vskutku světlá, ale věky zčernala. A to hovoříme o minulém století.

Pokud jde o Bafometa, je tam i trošku jiný význam, není to jenom o principu hermafroida. U hlavy doporučuji vědeckou Práci tajemství mrtvé hlavy, velice zajímavá práce...

Jde-li o Gustava Meyrinka, stojím za tím, že udával Isis jako Černou bohyni a Bafometa jako světlého zástupce. Snad jediné co z té knihy za něco stojí, je popis negace u spiritismu.
Ego sum, qui sum!

Uživatelský avatar
Cagliostro
mě už nikdo nezastaví
mě už nikdo nezastaví
Příspěvky: 1151
Registrován: 11 bře 2010, 11:16
pohlaví: Muž
Národnost: ČR
Obdrženo poděkování: 198×

Re: Gustav Meyrink

Příspěvekod Cagliostro » 14 kvě 2017, 13:42

Jeden dobový obraz Meyera vulgo Meyrink.
Přílohy
Gustav.jpg
Gustav.jpg (61.43 KiB) Zobrazeno 1144 x
Ego sum, qui sum!

Uživatelský avatar
Cagliostro
mě už nikdo nezastaví
mě už nikdo nezastaví
Příspěvky: 1151
Registrován: 11 bře 2010, 11:16
pohlaví: Muž
Národnost: ČR
Obdrženo poděkování: 198×

Re: Gustav Meyrink

Příspěvekod Cagliostro » 05 pro 2017, 14:50

Ego sum, qui sum!

Uživatelský avatar
Cagliostro
mě už nikdo nezastaví
mě už nikdo nezastaví
Příspěvky: 1151
Registrován: 11 bře 2010, 11:16
pohlaví: Muž
Národnost: ČR
Obdrženo poděkování: 198×

Re: Gustav Meyrink

Příspěvekod Cagliostro » 22 dub 2018, 17:10

Jedna dobová...
Přílohy
Gustav Meyrink.jpg
Ego sum, qui sum!

Uživatelský avatar
Cagliostro
mě už nikdo nezastaví
mě už nikdo nezastaví
Příspěvky: 1151
Registrován: 11 bře 2010, 11:16
pohlaví: Muž
Národnost: ČR
Obdrženo poděkování: 198×

Re: Gustav Meyrink

Příspěvekod Cagliostro » 21 kvě 2018, 18:18

Přidávám přepis Meyrinka, v překladu Karla Weinfurtera, Hašiš a jasnovidectví.
Hašiš a jasnovidnost.odt
(16.69 KiB) Staženo 53 x
Ego sum, qui sum!

Uživatelský avatar
Cagliostro
mě už nikdo nezastaví
mě už nikdo nezastaví
Příspěvky: 1151
Registrován: 11 bře 2010, 11:16
pohlaví: Muž
Národnost: ČR
Obdrženo poděkování: 198×

Re: Gustav Meyrink

Příspěvekod Cagliostro » 29 čer 2018, 10:45

Gustav Meyrink: Opál

Opál, který měla miss Huntová na prstě, vzbuzoval všeobecný podiv.
„Je dědictvím po mém otci, jenž dlouho sloužil v Bengálsku. Býval majetkem jednoho brahmána,“ pravila a hladila konci prstů veliký, lesknoucí se kámen.“Takový oheň lze spatřiti pouze u índických drahokamů – avšak mnohdy se mi zdá – nevím, je-li to broušením nebo osvětlením – jako by v tomto lesku bylo něco pohyblivého, neklidného, jako v živém oku.“
„Jako v živém oku,“ opakoval zamyšleně Mr. Hargrave Jennings.
„Zdá se vám to nápadné, pane Jenningse?“

Mluvilo se o koncertech, o plesích a divadle, - o všem možném, ale vždy se zase vrátil hovor k indickým opálům.
„Mohl bych vám něco pověděte o těchto kamenech, o těchto domnělých kamenech,“ poznamenal konečnš Mr. Jennings, „ale obávám se, že by to miss Huntové navždy ztrpčilo radost z prstenu, který jest jejím majetkem. Je-li však okamžik počkati, vyhledám onen rukopis ve svých papírech.“ Společnost byla ve velkém napětí.

„Slyšte tedy, prosím. Budu předčítati kus cestovních poznámek svého bratra, - tehdy jsme se rozhodli, že to, co jsme společně prožili, neuveřejníme.
U Mahawalipuru vybíhá džungle v úzkém pruhu až těsně k moři.
Vodní cesty ve tvaru průplavu, zřízené vládou, probíhají zemi od Madrasu až skoro ke Tričinopolisu, a přece jest nitrozemí neprozkoumané, jako pustina, je neprostupné a zároveň je pařeništěm zimnice.
Naše výprava přibyla a tamilští sluhové s temnou pletí vykládali z člunů množství stanů, beden a vaků, aby je dali donésti domorodci hustými rýžovými poli, z nichž jen tu a tam vystupovaly skupiny palmýrských palem – jako ostrůvky v rozvlněném, světle zeleném moři – do skalního města Mahawalipuru.
Plukovník Sturt, bratr Hargrave a já jsme se ihned usadili v jednom z malých chrámů, jež jsou vytesány, vlastně vyřezány z jediné skály a představují skutečná zázračná díla starodravidského stavitelského umění. Toto ovoce bezpříkladné práce buddhistických zbožných kajícníků naslouchalo snad staletí hymnám nadšených učňů velikého vykupitele, - teď však slouží brahmánskému kultu boha Šivy, stejně jako sedm svatých pagod, s vysokými sloupcovými síněmi, vytesaných ze skalního hřbetu.
Z roviny vystupovala zakalená mlha, vznášela se nad rýžovými poli a loukami a v ní se rozplývaly kontury hrbatých volů, vracejících se domů a táhnoucích hrubě udělané indické káry, v duhově zbarvené výpary. Byla to směs světla a tajemného soumraku, jež lehá těžce na smysly a jež ukolebává duši ve snění jako kouzelná vůně jasmínu a šeříkových lat. - V úžlabině před východem ke skále položili se táborem naši mahrattští Sepoyové ve svých divokých malebných krojích, s červenými a modrými turbany a jako hřmící chvalozpěv bohu Šivovy, ničiteli veškerenstva, bouřily a rozléhaly se nárazy vln z otevřených jeskynních chodeb pagod, jež se jednotlivě táhnou podél pobřeží.
A jak klesal den za pahrbky a noční vítr se počínal zachycovati ve starých síních, tu hlasitěji a hněvivěji se dmuly tóny vln k nám.
Sluhové přinesli pochodně do našeho chrámu a vzdálili se pak do vesnice ke svým krajanům. Svítili jsme si do všech výklenků a koutů. Mnoho tajemných chodeb prostupovalo skalní stěny a fantastické sochy božstev v tanečních posách, s napřaženými dlaněmi a s tajemným držením prstů, zakrývaly svými stíny vchody, jako strážci prahu.
Jak málokdo ví, že všechny tyto bizzarní figury, jejich vzájemné uspořádání a postavení, počet a výška sloupů a lingamů, naznačují mysteria neslýchané hloubky, o nichž my, obyvatelé západu, máme sotva představy.
Hargrave nám ukázal jakýsi ornament na podstavci; byla to hůl se dvaceti čtyřmi uzly, z nichž vlevo a vpravo visely šňůrky, které se dole rozdělovaly: symbol, znázorňující lidskou míchu, a vedle byly vypodobněny v obrazích extáze a nadsmyslné stavy, jež jsou údělem jogimu (světci) cestou k zázračným silím, když soustřeďuje myšlenky a cit v určité oddíly míchy.
"Toto je pingala, velká sluneční řeka," kýval souhlasně hlavou náš tlumočník, Akhil Rao.
V tom mne uchopil plukovník Sturt za paži: "Tiše, neslyšíte nic?"
Naslouchali jsme upjatě směrem chodby, jež skryta za obrovskou sochou bohyně Kala Bhairaby, tratila se v temnotě.
Pochodně praskaly, jinak bylo hrobové ticho.
Číhající ticho, kterým se ježí vlasy, v němž duše se chvěje a cítí, že něco tajemně hrozného se bleskem vřítí do našeho života jako výbuch a že teď neodvratně se musí vymrštiti řada smrtonosných věcí z temnoty neznáma, z koutů a výklenků.
V takových vteřinách se dere sténající bázeň z rytmického tepu srdce - podobna slovům, jako kloktavé žvatlání hluchoněmých: ugg-ger, ugg-ger, ugg-ger.
Naslouchali jsme nadarmo, neozvalo se již ani zvuku.
"Znělo to prve jako výkřik hluboko v zemi," zašeptal plukovník.
Zdálo se mně, jako by kamenná socha Kala Bhairaby, démona cholery, se pohybovala: v mihotavém světle pochodní kývadlo se šest paží tohoto netvora a černě a bíle pomalované jeho oči planuly jako pohled šílence.
"Pojďme na volný vzduch, ke vchodu," navrhoval Hargrave, "toto místo jest tak děsné."
Kamenné město leželo v zeleném světle jako zkamenělá zaklínací formule.
V širokém pruhu leskl se svit měsíce přes moře, podobaje se obrovskému, do běla rozpálenému meči, jehož hrot se ztrácel v dálce.
Položili jsme se k odpočinku na chrámové terase, nehnul se ani vánek a ve výklencích byl měký písek.
Avšak opravdový spánek nepřicházel.
Měsíc stoupal výše a stíny pagod a kamenných slonů smršťovaly se na bílé, kamenné půdě ve fantastické plochy, podobné ropuchám.
"Před lupičskými výpravami Mongolů překypovaly, jak se praví, veškeré tyto sochy bohů drahokamy: náhrdelníky ze smaragdů, oči z onyxů a opálů," pravil náhle plukovník Sturt polohlasně ke mně, nemaje jistoty, zda-li spím. Nedal jsem mu odpovědi. Ani zvuku, jenom hluboké oddychování Akhila Raoa.
Náhle jsme se všichni zděšeně vymrštili. Hrozný výkřik se ozval z chrámu, krátký trojnásobný řev nebo smích, jenž probudil ozvěnu, jako tříštící se sklo a kov.
Můj bratr strhl se zdi hořící louč a pak jsme spěchali chodbou dolů do temnoty. Byli jsme čtyři a nebylo se tedy čeho báti.
Hergrave odhodil záhy pochodeň, neboť chodba ústila do umělé užlabiny bez stropníklenby, jež byla osvětlena prudkým měsíčním světlem a ústila do jeskyně.
Za sloupy prodírala se záře ohně a my, skryty stíny, plížili jsme se blíže.
Oheň plápolal na nízkém obětním kameni a v jeho světle pohyboval se potácivě fakir, ověšený křiklavě pestrými hadry a řetězy z kostí, jaké nosí bengálští zbožňovatelé bohyně Dhurgy. Byl právě ponořen v nějaké zaklínání, sténal skučivě a při tom pohazoval hlavou po způsobu tančících dervišů se zbsilou rychlostí vlevo a v pravo a pak zase v týl, takže jeho bílé zuby se leskly ve světle.
Dvě lidská těla s uříznutými hlavami ležela u jeho nohou a podle oděvů jsme poznali velmi záhy mrtvoly našich dvou Sepoyů. Byl to jejich smrtelný výkřik, který k nám prve tak strašně dozněl.
Plukovník Sturt a tlumočník vrhli se na fakira, ale v témž okamžiku byli jim mrštěni na stěnu.
Síla, jež sídlila v této zmořené asktetické postavě, zdála se nepochopitelnou, a než jsme se mohli k nmu přiskočiti, dosáhl již prchající vchodu do jeskyně.
Za obětním kamenem nalezli jsme uříznuté hlavy obou Mahrattů."
Mr. Hargrave Jennings složil rukopis: "Zde chybí jeden list a proto vám dopovím historku sám až do konce:
"Výraz v obličejích mrtvol nebylo lze popsati. Ještě dnes zastavuje se mně srdeční tep, když si představím hrůzu, která se nás tehdy všech zmocnila. To, co se jevilo v rysech zavražděných, nelze vlastně označiti jako strach, ústa byla široce otevřena a oči, oči, to bylo strašlivé. Představte si, že oči byly vyboulené, a nebylo na nich viděti ani duhovky, ani zřítelnice, a že svítili a jiskřily se takovým leskem, jako tento kámen zde v prstenu miss Huntové.
A když jsme je pak vyšetřovali, objevilo se, že to jsou opravdové opály.
Také pozdější chemická analýza nepodala nic jiného. Jakým způsobem se staly oční bulvy opály, bude pro mně vždy hádankou. Vysoký Bráhman, kterého jsme se jednou otázal, tvrdil, že se to děje tak zvanými tantriky (slovním kouzlem), a že celý pochod se udá rychlostí blesku a že vychází z mozku. Kdo by však mohl tomu věřit! Tehdy ještě dodal, že veškeré indické opály jsou stejného původu a že každému, kdo je nosí, přinášejí neštěstí, poněvadž jsou jedině obětními dary pro bohyni Dhurgu, ničitelku všeho organického života. A takovými mají zůstati."
Naslouchající podlehli vlivu vypravování a nebyli s to, aby promluvili slovo.
Miss Huntová hrála si se svým prstenem.
"Domníváte se, pane Jenningsi, že opály opravdu proto přinášejí neštěstí?" pravila konečně. Věříte-li tomu, prosím, zničte tento kámen!"
A Mr. Jennings vzal hrotitý kus železa, ležící na stole jako těžítko na dopisy a tepal jim lehce do opálu, až se kámen rozpadl v lasturovité, blýštivé střepiny.
Meyrink Opál.odt
(33.25 KiB) Staženo 11 x
Ego sum, qui sum!

Uživatelský avatar
gooolem
jedu jak drak
jedu jak drak
Příspěvky: 188
Registrován: 04 říj 2010, 11:05
pohlaví: Muž
Národnost: ČR
Bydliště: Litvínovsko
Poděkoval(a): 52×
Obdrženo poděkování: 33×
Kontaktovat uživatele:

Re: Gustav Meyrink

Příspěvekod gooolem » 19 lis 2018, 16:08

Neměl byste, prosím, někdo ke stažení od tohoto autora román Zelená tvář?
Hlavu nesu v oblacích, však nohy z tuhé hlíny uplácané mám.


Zpět na “Gustav Meyrink”

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 hostů