Příspěvekod Kuato » 06 dub 2017, 15:34
Děkuji příteli Arexovi za nádherný příspěvek (ach ten Baudelaire na konci.. :o) a dovolím si ho využít jako odrazový můstek k poukázání na jiný způsob nahlížení i praktické práce s povahovými vlastnostmi, který používám já. Ač si nemyslím, že musí být nutně lepší než ten tradiční, o kterém zde výše byla řeč, považuji za užitečné, aby byl náhled studenta na psychiku člověka pokud možno košatější (aby bylo aspoň chápáno, že je možné k tomuto tématu přistupovat různými způsoby), protože je to důležitý preventivní prvek před upadnutím do rigidního primitivního schematismu "dobro x zlo", "pozitivní x negativní", který možná až příliš často v minulosti obsedal naše předky, obzvláště pokud vycházeli z ryze křesťanského paradigmatu (neže by jiné monoteistické školy nám dostupné na tom byly líp :o). Důvod, proč na to upozorňuji je ten, že obzvláště v případě pokročilého studenta s velkou silou vůle si tento neuváženým vyhraňováním vůči některým principům může vytvářet zbytečně na své cestě "nepřátele", se kterými může bojovat léta bez naděje na vítězství a přitom by tento problém nemusel vůbec vyvstat, kdyby dotyčný přistupoval ke světu méně černobílým způsobem. nemusím jistě popisovat, že obzvláště v případě mágů, kteří dříve či později s těmito kvalitami v personifikované podobě mohou pracovat, může méně konfrontační způsob jednání ušetřit nejednu katastrofu v životě jejich i jim blízkých osob. níže popisovaná praxe není určena pro začátečníky, nicméně i začátečníkům může pomoct pochopit teoretický koncept, který později třeba využijí.
můj model práce nevyžaduje příliš striktní rozdělování vlastností podle živlového klíče, kdy se analyticky nimrá v detailech. ne že bych ho nepoužíval vůbec, ale nemám spojenu analýzu vlastností s oddělenými živlovými pracemi, kdy bych třeba systematicky pracoval na živlu země a živlová cvičení spojoval s napravováním/rozvíjením příslušných povahových vlastností. jako primární pilíř mám postavené držení bdělosti (spojené se zvídavým nahlížením do všeho co život přinese - tedy ne uvědomění si obráceno do sebe, ale uvědomění si věcí kolem mě a ve mě, které na mě nějak působí, ovlivňují nějak další svět, mají další důsledky - toto je důležité!) a to zpracovávaní jednotlivých aspektů povahy je až jakoby na druhém stupni důležitosti. co se hodnocení vlastností týče, nepoužívám předepsané řazení (to je dobrý oheň tohle není dobrý oheň), ale to hodnocení si dovolím dělat sám na základě vlastního úsudku - podle vhodnosti a efektivity daných vlastností v určité situaci. jsem si vědom rizikovosti tohoto počínání, zvýšené možnosti sebeklamu, zvýšené možnosti nesprávného vyhodnocení situace, přesto to od určitého stupně zvědomění a odosobnění považuji za nesrovnatelně efektivnější (pro konání i růst) než jet podle tabulek a schemat a to přes chyby, které člověk zpočátku dělá.
důvod, proč jsem se rozhodl pro své účely takto modifikovat tradiční postupy byl ten, že jsem nahlédl mechanismus jak vznikají "pravidla" a "morální doporučení" - prakticky vždy vyrůstají ve společnosti na základě ekonomických a sociálně-kulturních podmínek jako ochranné mechanismy, které umožní dané společnosti fungovat, protože optimalizují vzájemné chování jejich jednotlivých členů tak, aby byly jimi pokryty všechny potřebné role, které daná společnost potřebuje ke svému životu a dalšímu vývoji. se změnou zmiňovaných podmínek se průběžně musí měnit i pravidla a vztahy mezi jejími členy, tak aby postihovaly a reagovaly na nové podmínky, ideje, možnosti a potřeby dané společnosti. společnost je vlastně biologický organismus, obklopen jinými organismy, tvořen dalšími menšími organismy - celý svět je takový. vzájemně se ohmatává, vymezuje, poměřuje, redefinuje - to vše na x úrovních. vše se vyvíjí a proměňuje, reaguje na změny v životním prostředí. nevyvíjet se znamená dříve nebo později těžkosti či smrt. reagovat nepřiměřeně znamená dříve nebo později těžkosti či smrt. my jedinci představujeme pro rod, národ, kulturu a lidstvo něco jako buňku v těle. vykonáváme nějakou funkci, zastáváme nějaké role ve víceúrovňovém systému. mohu být dítětem, otcem, milencem, lékařem, vojákem, šachistou, zahradníkem.. to všechno najednou. všechno to jsou role - úlohy naplňující odlišné potřeby odlišných úrovní světa. a jako magik (hledící na svět přes demonologický model) bych dodal - sloužící/vedený určitými génii či anděly. ale toto všechno uvedené nevyčerpává zcela můj potenciál. z jiného pohledu jsem totiž mnohem potentnější Vědomí, které si skrze ty role hraje a hlavně se v nich zapomělo. a pokud se má rozpomenout, aby si vůbec uvědomilo a pochopilo, co vůbec znamená všechno to co se to s Ním a kolem Něj děje, musí rozbít zautomatizované identifikační vzorce, ale musí tak učinit uvážlivým způsobem, kdy člověk dál zůstane schopen ty role hrát, pouze už se s nimi neidentifikuje. v případě probuzení hlubinných sil a ztráty kontroly nad nimi ze sebe udělá člověk démona, který bude pro svoji společnost natolik dezintegrujícím prvkem, že jej nejspíše bude muset nějakým způsobem neutralizovat, možná i zabít (o nakumulení nezásluh na hromadu inkarnací dopředu ani nemluvě).
jeden z omylů, který dobrovolně přijmeme, když se začínáme upravovat do podoby "ideálního tvaru" je ten, že žádný "ideální tvar" neexistuje. na mnoha úrovních jsme odlišni a tato odlišnost nepřestane nikdy platit a to přesto, že na jiných úrovním existují můstky, které nás spojují a činí rovnými, ba které veškerou odlišnost dalece překračují. diference, do které se zrodíme, má hluboký význam - tak jako u puzzle má každá kostička odlišný tvar, aby byla zasunuta na svém konkrétním místě, tak i naše "nižší" dannost/podoba má svůj smysl. velmi často je naše podoba reakcí na potřebu určitého místa v rodu/společnosti, jakoby se čekalo, že tam vyplníme určitý prostor, splníme určitou úlohu. ve svých konfliktních vlastnostech můžeme přinášet/vyjadřovat něco vytěsněného nebo oslabeného, co má v daném místě nastolit ztracenou rovnováhu, mnohdy je nutno něco vybojovat, nastolit dokonalejší uspořádání vztahů v daném místě. pak by uříznutí "problémového" aspektu znamenalo selhání ve svém "úkolu". je nutno chápat, že každá změna třeba v technologiích mění zásadně třeba jen i sociální uspořádání - jak je to dávno, co ženy nebo třeba černoši neměli plná práva, vždyť dosud je to vachrlaté a pevného není přes obrovské pokroky za posledních sto let nic. zaběhané pořádky v rodinách nebo společnostech se samy nezmění, i když se přežily. skoro vždy ten, kdo je v dané situaci zvýhodněn bude bránit svá "práva" a dokud se vůči němu nevymezíte a někdy si své i nevybojujete, žádná změna nepřijde. skoro ve všech rodových liniích najdeme řadu "podivností", které budou bráněny, protože "to tak vždycky bylo, tak proč to měnit (a navíc to někomu vyhovuje, ale pššt, o tom se nemluví)". řada natolik přeexponovaných vlastností, že jsou až defektními, jsou reakcí na něco potlačeného v rodině nebo skupině lidí - i když sami sebe chápeme jako samostatné jedince, vždy jsme velmi úzce spjati s mnohoúrovňovým kolektivem - zvědomění a porozumění těmto vazbám je IMHO důležitou součástí vývoje, o které se málo mluví. tím méně o důležité úloze každého jedince na jeho místě. tomuto porozumět znamená velký krok ve svém vlastním sebepřijetí. se svými vlastnostmi, se svými životními omezeními - i když nikdy nebudu tak senzitivní jako Mek a tak vzdělaný a jazykově vybavený jako Arex, ani neošukám tolik žen jako kamarád Locki, neznamená to, že je se mnou něco špatně :o)! a bez sebepřijetí (což má spojitost s poznáním svých slabých, ale i silných stránek) těžko mohu využít svůj maximální potenciál, ať už se ho rozhodnu využít k čemukoliv, napřít kterýmkoliv směrem.
zpátky k introspekci :o) - kvality a vlastnosti nejsou hodnoceny samy o sobě jako "pozitivní" nebo "negativní", je to totiž ta stejná kvalita/vlastnost, která jen může být v různých situacích správně nebo méně správně aplikována, tedy ji jedincovo okolí/společnost bude v odlišných momentech takto odlišně vnímat. a připomínám, že i vyvinutý mág, i když se vymaní z vnějších identifikací, pořád bude muset ve společnosti žít, tedy musí pragmaticky konat. tedy třeba agresivita může být v jedné situaci ok, v jiné už mimo. samozřejmě můžeme mít tak velké nedostatky v nějaké kvalitě, že budeme chybovat (prakticky nevhodně využívat) takřka ve všech situacích daného typu, pak by stálo za to se na danou věci primárně zaměřit. nutnost správnosti vyhodnocování skoro každé situace individuálně je obrovský tlak na každodenní bdělost - která je vyžadována i dál stimulována. díky tomu, že nedochází k odsudkům z pohledu společnosti "problémových" vlastností a aspektů bytosti, člověk je může snadněji u sebe přijmout - dovolí jim vstoupit do vědomí, věnovat jim pozornost, studovat je a postupně jim porozumět a tím integrovat - rozšíří tím své vědomí o další složku, která do té doby byla v jeho podvědomí. v případě ideálního zvládnutí té složky získá její sílu aniž by se jí nechal nekontrolovaně obsedat. nejzákladnější/nejhlubší vrstva je vrstva pudová, tedy agresivita, sexualita, přežití, různé strachy. tyto se rozpadají do x specifičtějších sil, které se v různých situacích hlásí různým způsobem o slovo způsobem, který je z pohledu kulturní morálky většinou ve své syrové podobě naprosto neakceptovatelný. zvědomění těchto sil také způsobí, že ony už nikdy neutichnou. každá situace, do které se dostaneme, v nás vyvolá celé spektrum reakcí v různých vrstvách naší bytosti. je to naše Vědomí, které jako nějaká obruč toto všechno drží pohromadě, ovládá (aniž by utiskovalo) a rozhoduje o správně zvolené straterii pro vykonání v dané situaci. při zvědomování pudů zároveň začneme chápat i to proč se zrodila nutnost jejich ovládnutí, sublimace a někdy i potlačení se vznikem strukturovanější lidské společnosti a začneme rozumět i vývoji/vrstvení těchto "morálních konceptů" na sebe s postupem doby. přesto jsme z nich vyvázáni, a tu teprve se dotkneme svobody v intelektu neovlivněni žádným z kulturních memů. domnívám se, že člověk, který plně ovládne/si zvědomí celé toto podvědomí v podstatě znovu projde vývojem člověka od jeho primitivních počátků až do dnešních dob. začne kolem sebe vidět, jakým způsobem prastaré pudové síly ovládají stále jednotlivé lidi i celé národy. rozumí tomu, jak extrémně složité je dokonale vybalancovat třeba fungování společnosti. vidí jak se skrze obchodní výměnu i války osahávají národy, komunikují spolu, vyjadřují libost i nelibost, jako nějaké obrovské prehistorické nestvůry. přestává jakkoliv odsuzovat lidi i národy za jejich konání, protože vidí čím je vedeno/inspirováno, jakou kvalitou. rozumí ji, důvěrně jí zná, cítí soucit, je-li to třeba. vidí důsledky toho, když se nějaká kvalita vytěsní nebo zcela potlačí, ta protože nelze zničit (vždyť jsou to základní kořeny, ze kterých život v jeho tisíci aspektech vyrost) se vždy nějak objeví, připomene, chce být zvědoměna a integrována.. tedy vytěsnění - průser, obsednutí - průser, jen ovládnutí a moudré využívání je jediná možná cesta, která možná někdy vede k bolavým rozhodnutím a bolavým činům, ale všechno ostatní je ještě horší a bolavější. zvědomování je náročný proces - se zlepšováním rozlišování a pochopení toho jak se věci mají se člověku často rozpadají jeho iluze, že je třeba "morální" člověk, nebo že by třeba nikdy neutopil koťátko :o) nebo že je dobrým otcem, atd., protože musí být ochoten co nejpoctivěji přijmout, že se mohl v mnoha ohledech mýlit, že mohl rozhodovat a konat nesprávně, že mohl způsobit nevědomky bolest, musí přijmout spoustu věcí, spoustu stínů. vyžaduje to někdy velkou vnitřní sílu, přesto by bylo pštrosí strategií to neudělat. když se věci zvědomují, je možné je dodatečně třeba opravit a určitě je jistota už v budoucnu nedělat chyby. pokud se bojíme a nechceme rozbít svůj sebeobraz, jediné co učiníme je, že pouze pustíme z rukou otěže a ani se nepokusíme převzít řízení svého života do vlastních vědomých rukou. a myslím, že i nedokonalý pokus o řízení svého života je lepší než nevědomost.
při zvědomění nejprimitivnějších pudů a jejich prostoupení Vědomím si může člověk všimnout zajímavé věci, která má další budoucí využití, že ta nejzákladnější hrubá síla, ze které vyrůstají do hmotného světa postupným vývojem všechny třídy bytostí, je naplněna tvůrčími božskými kvalitami, tady si může člověk fascinovaně sáhnout pomalu vlastní rukou na fontánu, ze které pryští tvůrčí moc universa, aby skrze její proměny v různých třídách bytostí dospěla ona sama do takového stavu sebe-uvědomění a sebe-pochopení, že může shlédnout na sebe samu skrze propast času a proměny forem hmotného světa. jakoby časoprostor byl jen obřím vějířem z pavích per, jehož pohybem tam a zpět zjevuje se v souladném "tanci" Krása skrze nekončící čarovné tetelení všech myslitelných barev..
