Kenneth, Cagliostro:
Pánové, pánové, rozvíjíte to téma zajímavým způsobem. U každého autora je problém osobními preferencemi - obvykle každý obdivuje to dílo, které zná nejpodrobněji. A tak bych čekal, že třeba bude-li psát Cagliostro, bude poněkud stranit Cagliostrovi, nebo třeba de la Cámarovi atd. Jenže to je obecný fakt, který je těžké někomu mít za zlé.
Novodobý český hermetismus - tato kniha na mně měla a má velký vliv a hlásím se k ní. Samozřejmě ne nekriticky. V každém případě je dobré si uvědomit, že její kostra vznikla na začátku 70. let - kdy u nás některé dnes populární systémy (např. systém Aleistera Crowleyho) nebyly vůbec důležité. Asi proto vypadá osnova tak, jak píšete.
Trochu mi to připomnělo otázku jednoho kolegy, jestli klasik magie Martinés de Pasqually nejel na Haiti vlastně studovat woodoo.
![Velmi šťastný :D](./images/smilies/icon_e_biggrin.gif)
Tedy logicky se tam asi s něčím podobným setkal, ale že by to byl důvod cesty...
Interpretovat úroveň nějaké skupiny je nesnadné. Považovat Deník prací se živlovými bytostmi za důkaz nějaké úrovně bych se neodvážil.
1.) Pokud spočítáte jména, která se v něm objevují, je to asi třetina členů Horevu. A cože dělal ten zbytek?
2.) Deník nepsal Lasenic, ale Sedláčkovi. To je velký rozdíl (přirovnejme to třeba k otázkám kolem Frabata).
3.) Pokud si vypíšete jména těch Lasenicových žáků, kteří se zaštiťovali jeho přízní (prof. Kužel, dr. Váhala, prof. Zavadil, p. Sedláček, p. Rohlíček). Zjistíte, že v Deníku vystupují jen dvě z nich. Z toho jaksi plyne podezření, že zbytek klubu se věnoval věcem zcela jiným.
4.) V textu deníku je explicitně napsáno, že jsou to záznamy ušlechtilých zábav. To znamená, že bylo potřeba tyto sedánky oddělit od vážné práce.
V tom by se dalo pokračovat, ale bylo by to zbytečné. Nerad bych se dostal k debatě kdo má lepšího učitele.
![Mrknutí ;)](./images/smilies/icon_e_wink.gif)
Myslím si, že nikdo. Pravda není závislá ani na panu Lasenicovi, ani na panu Crowleym, ani na panu Bardonovi. Naopak - v určitých okamžicích se tito pánové dokázali přichýlit k pravdě. Těší mne hledat taková místa.
Lévi píše: "Pravda není z nás a není naše. Blázen je, kdo ji ukrývá; blázen je, kdo ji odhaluje, aby se proslavil." (Věda duchů)