Neroztříděné (zatím)

[Anubis]

...

Když máš čas běhat, tak proč ne. Ale určitě bych se nezabýval tělem na úkor dalších složek člověka. Možná, že to nechceš hnát ad absurdum, ale to nemám jak zjistit... Např. můj vnitřní svět se začal rozvíjet právě když jsem skončil s atletikou. Velké množství náročných fyzických úkonů vždy vede k jisté zatemnělosti, protože dochází ke ztotožňování s tělem a tedy i k desintegraci osobnosti - což se nám na magické/mystické cestě nehodí. Věnuj se tělu do té míry, aby bylo zdravé a byl sis ho vědom, nad plán je krátkodobě možno dělat, ale extrémy se nehodí.

[gordon]

Ahoj všichni.
Objevil jsem tyto stránky až dneska ráno a chci poděkovat marvinovi, že se pustil do vytvoření tohoto webu. Někeré stránky a diskuzní fóra o Frantíšku Bardonovi jsem už dříve našel, ale zde jsem se za prvních pár hodin pročítání dozvěděl o mnoho více praktických rad než kdykoliv předtím. A samotného mně překvapuje, že jsem na tyto stránky nenarazil už dříve a na googlu i na seznamu je při vyhledávání předskakovaly stránky, které se Františku Bardonovi věnují spíše okrajově. No nic, zkrátka mám radost, že jsem je našel .
Kníhy Františka Bardona se mi do rukou dostaly už asi před 6 lety, ale bohužel jsem v sobě nenašel tolik vůle,odhodlanosti a trpělivosti abych dokončil první stupeň. A to jsem začinal několikrát, ale vždy jsem po čase začal praktikování věnovat méně a méně času. Většinu času mi vždy ukrojí práce. Ave zbytku dne už jsem býval unavený, nebo lépé řečeno líný. Knihy (Bránu, Klíč ke Kabale, Frabato a Evokace) jsem četl několikrát. Vždy mě nadchnou, začnu se cvičení věnovat, ale snaha mi vydrží, jak už jsem popsal, max několik týdnů.
Jak se vám dařilo na začátku udržet odhodlání???
Někdy mám pocit, že skoro vždy, když jsem se rozhodl znovu začít, tak se mi čas "jěště více zahušťuje". Z ničeho nic nastávají situace, které začnu řešít místo cvičení. Vím, že čas by si měl člověk vždycky najít, ale mě to prostě nějak nevychází .
Tak snad to tentokrát vyjde.
Možná prostě jenom mám čakat na dobu až mi to bude určeno.
Díky za rady.

[kedrigern]

Někdy mám pocit, že skoro vždy, když jsem se rozhodl znovu začít, tak se mi čas "jěště více zahušťuje". Z ničeho nic nastávají situace, které začnu řešít místo cvičení. Vím, že čas by si měl člověk vždycky najít, ale mě to prostě nějak nevychází .
Tak snad to tentokrát vyjde.

To je bohužel i moje situace .

[Anubis]

Kdo touží po opravdovém zasvěcení musí k němu opravdově přistupovat. Není nic špatného na tom, že ještě nacházíte záliby ve vnějším světě. Však si (s mírou) vyzkoušejte vše, co vás láká. Jednou ale zákonitě přijde velké rozčarování a pocit odloučení od všeho - potom už nebude na výběr.

[patanjali]

Možná prostě jenom mám čakat na dobu až mi to bude určeno.
Díky za rady.

To bys taky mohl čekat donekonečna, ale koneckonců ani to není špatně
Zkrátka se v člověkovi perou dvě věci - touha po absolutnu/sebepoznání či jak to nazveme a potom touhy po ukájení smyslových chtíčů, neboť co jiného je světský život.. to je dobré si přiznat ..
Ani jedno ani druhé není špatné, skoro bych řekl, že je jedno co z toho si člověk vybere, ale je IMHO fajn, aby si vědomě vybral a šel si za tím. Jinak zůstane napůl cesty mezi dvěma mlýnskými kameny ("k duchu se moc nechce, zpátky do světa už to nejde...").
I když má člověk světské sny a světské zájmy, nechť si za nima jde a získá tak potřebné zkušenosti. A má-li touhy duchovní, pak platí samozřejmě totéž.
Většina lidí je ale z kategorie "kdybych, já bych, ...".

To píšu s plným vědomím toho, že to je teď zrovna i můj aktuální problém Když jsem měl mnohem méně času na duchovní cvičení, tak jsem je prováděl svědomitěji než nyní, kdy jsem si život uzpůsobil tak, abych na ně měl řádově víc času, ale nějak to teď vázne
Pak je totiž otázka jakou máme motivaci ke cvičení. Čím víc mě světský život nenaplňuje, tím více vůle najdu pro cvičení a naopak když se nechám ukolébat a vásany se znovu projeví ve své síle, tak polevuju ...
Proto vidím jako hodně důležitý potkávat se s lidma, který mají podobné nasměrování. Prostě takový společný satsang, kde se lidé drží vzájemně nad vodou. Výborně v tomhle směru funguje i tohle fórum - díky bohu za ně

[cerpa]

Tvoje poslední slova Anubisi jsou trochu tajemný skoro strašidelný, nechceš je trochu rozvést?

[Anubis]

Tvoje poslední slova Anubisi jsou trochu tajemný skoro strašidelný, nechceš je trochu rozvést?

Pokud by to bylo strašidelné, tak život na naší planetě by byl horor. Rozvést to nemůžu, protože bych musel popsat životy všech lidí. Chtěl jsem jen říct, že pokud člověk nachází zalíbení ve světských věcech, tak je pro něj lepší se vybouřit. Na duchovní cestě by se mu to brzo ozvalo a musel by začínat pořád dokola.

[cerpa]

Ještě se zeptám, obecně, lze dosáhnout výraznějších výsledků bez pomoci již zasvěcené osoby? Dostávám se stále do stejného bodu a né a né se hnout z místa. Jako v kruhu. Není to jen můj pocit, slyšel jsem to i od dalších hledajících. Není k zasvěcení již z jeho podstaty potřebný ( nebo dokonce nutný ) zasvěcující, kerý ví?

[Anubis]

...

To je těžká otázka. Záleží na sebemotivaci. Na určitém stupni lze vytvořit, ale než se k němu žák dostane, tak ho to může omrzet. Za druhé, těžko říct, co je pro tebe výraznější výsledek. Já jsem třeba učitele nikdy neměl, ale do 11 let jsem žil v otcově biopoli a dal mi i pár rad.

Podle Bardona lze získat poznání bez učitele. Za sebe mohu říct, že jsem se po jeho cvičeních nikdy do nebezpečné situace nedostal (i když to tak někdy vypadalo), takže jeho systém můžu zatím doporučit (do 3. stupně včetně).

[gordon]

to Anubis: Další stupně ne?

[Anubis]

to Anubis: Další stupně ne?

Nevím, nečetl jsem ani necvičil - ale chystám se.

[Mariz]

Dobrý den,

mám dotaz ohledně cvičení vědomého dýchání. Vždy když provádím toto cvičení, tak po chvilce cítím na hrudníku tlak, především na hrudní kosti. Trochu mi pomůže, když se nesoustředím na samotné dýchání, ale spíš na celé tělo jak je naplňováno myšlenkou. Nicméně i přesto se ten tlak začne zlehka objevovat a stahuje mé vědomí na dech a na plíce, čímž se to začne zhoršovat.
Mám trochu strach, abych nepřetěžoval plíce, nebo si myslím, že pouze začnu špatně dýchat, když na dech zaměřím svou pozornost. Máte nějakou radu? Popř. používáte nějaký systém dýchání?

Děkuji

[Anubis]

...

Zdravím. Tohle se děje často, když se zaměřuješ na nádech víc než na výdech a děláš ho třeba jen o trochu delší. Za chvíli se to nasčítá a můžeš pocítit docela velký tlak. Dech je dobré trénovat třeba při chůzi. X kroků nádech - prodleva např. 2 kroky - a pak X kroků výdech a zase prodleva. A takhle opakovat pěkně celou procházku, pokud možno stejným tempem. Ona ta cvičení k těmhle neduhům mnohdy vedou, protože se vdechuje třeba nějaká představa a začátečníkovi chvíli trvá, než si ji vybaví (taky to může být způsobeno přehnanou poctivostí). Ze začátku je tedy třeba naučit mysl určitý rytmus (který vyhovuje tělu) a průvodní ideje zdokonalovat až časem.

[Mariz]

Zdravím. Tohle se děje často, ...

Zdravím. Díky za odpověď. Musím naprosto souhlasit, opravdu se více zaměřuji na nádech. Protože s nádechem si představuji, že ta myšlenka vstupuje do mě a výdechu už nevěnuji takovou pozornost. Jestli jsem to správně pochopil, takže nejlepší je mít nějaký systém, třeba si ho natrénovat podle cvičení, které jsi uvedl, nebo něco ve stylu 4-2-4-2, naučit se takhle dýchat a potom do toho vkládat myšlenku? A mělo by se takhle dýchat jenom při vědomém dýchání, nebo by se to mělo stát automatismem a měl bych takhle dýchat celý den?
Ještě bych se rád zeptal jestli se mám nadechovat pouze do plic, protože někdo doporučuje dýchat břichem, nebo někdo dokonce břicho + plíce + horní část plic.

Děkuji

[Anubis]

...

Jo, přesně tak jsem to myslel. Dělej to zatím jen v rámci těch cvičení. Kdybyses to okamžitě snažil přenést do celého dne, tak by asi následovala frustrace, protože je to z tohohle pohledu hodně náročné. Je to jeden z prvních milníků na cestě, kdy poznáváš, že tělo je vlastně ze své podstaty chytřejší než konstrukty ve tvé mysli. Zjišťuješ, že kdyby dýchání bylo ovládáno celou dobu tvým rozumem, tak by se brzo dostavily různé dýchací potíže. Jak se ti bude pozvolna pročisťovat mysl, tak objevíš, že jsi s tím tělem vlastně v harmonii, že umíš vědomě dýchat (do doby, než začneš opět hrubě přemýšlet).

Jak se začne tvé vědomí kvalitativně měnit, tak se roztáhne i z hlediska času, a to jak ve dne, tak i ve spánku. K tomu vědomému dýchání po celý den se tedy dostaneš spíš opačnou, tak trochu pasivní, cestou. K dýchání je dobré využít jak břicha, tak i celých plic, ale ne z hlediska objemu, to bys to zas přepínal. Pokud jsi byl zvyklý dýchat jen plícema, tak si to zkus rozdělit a část vdechovaného vzduchu nadechnout břichem. Ono se to časem srovná. Samotným břichem, pokud vím, dýchají jen zpěváci.