Morálka a kultura společnosti je taktéž program ega.
Lidské bytosti jsou někdy kruté, protože mohou být, mají svobodnou vůli.
Sbírají zkušenosti. Pestrost života.
Celé Stvoření je živé, je to živý organismus.
Vše je propojené.
Kdokoliv cokoliv činí, činí to sobě a ne jinému.
Jsme individualizovanou Božskou jiskrou a jsme stvořeni k obrazu Božímu.
Zažíváme individualizovanou zkušenost Života s pocitem oddělenosti od Života celku i jeho jednotlivosti. Tento pocit oddělenosti je dán programem ega, výchovou.
Pokud pochopíte a poznáte propojenost všeho a všech v jednotě a budete žít tady a teď, pak nebudete rozlišovat jezení zvířat a rostlin.
Obojí je stejně živé.
Obojí je k jídlu.
Obojí je stejný organismus, stejné stvoření, ze stejné "materie".
Krutost je lidská vlastnost ega, stejně jako mírnost.
Téma je komplexnější, tak jen takto pár věcných poznámek
Tak to samozrejme neni. Je to tak, ze k moralce se jde zkrze jednotu, ve ktere se vse nedokonale rozpusti a nasledne znovuzrozuje k dokonalosti. Krutost je kazdopadne zavadna jak z te moralky vychozi, tak z te skutecne poznane, osvicene. Ono to neni nic divneho, ta nedokonala moralka je inspirovana duchovni zkusenosti tech, kteri zvestuji moralku poznanou. Krutost je pak lhostejna jen z toho nestastneho pohledu, kdy se clovek duchovne rozlozil, aniz by se jeste znovuzrodil. Jak uz jsem psal, v Zenu tematika znama, vcetne nebezpecnosti teto mezifaze, ktera si rada hovi v pocitu konecne pravdy.
