Milda píše:
Anubis a FTX ti odpověděli za mě, myslím ž nemusím nic dodávat.
Zamysli si v prví věci na tohle: Sám se ptáš, sám si i odpovídáš a možnost jiné odpovědi (téměř všech zúčastněných) vyvracíš. Zamysli se, čím to může být!
Moderátoři: Cagliostro, Anubis

Milda píše:


Cagliostro píše:Milda píše:
Anubis a FTX ti odpověděli za mě, myslím ž nemusím nic dodávat.
Zamysli si v prví věci na tohle: Sám se ptáš, sám si i odpovídáš a možnost jiné odpovědi (téměř všech zúčastněných) vyvracíš. Zamysli se, čím to může být!

Milda píše:A co tva pokora?



Windik píše:mám otázečku na ,kterou neznám odpověď, myslíte že, může někdo kdo dosáhl prakticky až desátého stupně brány, v cestě dále nepokračovat, stagnovat? nebo dokonce jít zpět?




Slovo „osvícení" v nás vyvolává představu jakéhosi nadlidského úspěchu a naše já proti tomu
nic nenamítá, ale ve skutečnosti je to přirozený stav prožívané jednoty s Bytím. Je to pocit
spojení s něčím nesmírným a nezničitelným, s něčím, co je téměř paradoxně vámi a co je
zároveň mnohem větší než vy. Osvícení je nalezení vaší pravé přirozenosti za hranicemi
všech forem. Neschopnost uvědomit si tuto spojitost vyvolává iluzi oddělenosti od vlastního
já i od okolního světa. Následkem toho vnímáte své já - vědomě či nevědomě- jako izolovaný
fragment. Máte strach a jste v konfliktu s vnitřním i vnějším světem.
Mám rád Buddhovu jednoduchou definici osvícení jako „konec utrpení". Na tom není nic
nadlidského, že ne? Jako definice je to však neúplné, neboť to říká, co osvícení není: osvícení
není utrpení. Co vám však zůstane, když se zbavíte utrpení? To Buddha neříká a z jeho mlčení
vyplývá, že na to musíte přijít sami. Buddha definuje osvícení negativně, aby z toho vaše
mysl neudělala něco nadlidského, v co můžete věřit, ale čeho nemůžete dosáhnout. I přesto
však většina buddhistů dodnes věří, že osvícení může dosáhnout jen Buddha, a ne oni,
alespoň ne v tomto životě.
Co nám hráni v prožívání této reality?
Naše ztotožnění s naší myslí, která nás nutí ustavičně přemýšlet. Neschopnost přestat myslit
je strašné neštěstí, ale my si to neuvědomujeme, neboť tím trpíme téměř všichni, takže to
považujeme za normální. Tento ustavičný duševní hluk vám znemožňuje najít onu sféru
vnitřního klidu, která je neoddělitelná od Bytí. Také vytváří naše falešné já, které vrhá stín
strachu a utrpení.


Zpět na “Archiv, neaktivní témata..”
Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 hostů