Příběh mořské panny

Vše o tomto autorovi, informace, překlady, poznámky a komentáře

Moderátor: Cagliostro

Uživatelský avatar
marvin
Administrátor
Administrátor
Příspěvky: 2914
Registrován: 16 čer 2009, 10:52
pohlaví: Muž
Národnost: ČR
Poděkoval(a): 586×
Obdrženo poděkování: 888×
Kontaktovat uživatele:

Příběh mořské panny

Příspěvekod marvin » 28 čer 2010, 15:17

Poznámky překladatele (mě):

Vysvětlivky: V povídce se vyskytuje několik slov, které jsem se jal překládat možná trochu nepřesným způsobem. Jedná se hlavně o tyto anglická slovíčka:

Undine - výklad dle wikipedie, (Undine, Undiny, Undina, nebo též někdy Ondine) je mytologicky vodní nymfa . Já jsem to přeložil jako mořská víla.

Mermaid - překládám jednoduše jako mořská panna

Ještě jsem se na tohle označení ptal přímo autora p.Misteleho a odepsal mi zhruba toto:

Pro literární účely používám slovo „Undine“ jako vodní duch, se kterým by jsi se nejčastěji mohl dostat do kontaktu prostřednictvím příkladné evokace. Bardon popisuje čtyři undinské královny, které evokuješ.

Slovo „mermaid“ má daleko silnější vazbu na lidové tradice pohádek. V Irsku existují celá města na pobřeží, kde každý viděl mořskou pannu. Ty se vyskytují poblíž břehů například nebo bývají spatřeny v říčkách. Je nesmírně nepravděpodobné, že by jednotlivec náhodně bez pomoci magie vůbec spatřil nebo narazil na královnu undin.

Ať tak či tak, jsou tato dvě slova mimo rozdílné použití téměř identická.

Poukazuji také na to, že mořské panny (mermaids) mívají auru některého aspektu vody v přírodě. Královny undin ztělesňují magnetické fluidum a obvykle jsou stejně "spokojené" se všemi aspekty vody v přírodě.

Proto vidím ze zvyku slovo undine jako trochu více vyspělejší nebo jako vyšší stupeň mořské panny. Ikdyž některé mořské panny jsou dokonalejší, čímž ten rozdíl smývají.

edit (8.9.2011) korekce od FTX - díky !
Pravá mysl pojme všechny lži a klamy, aniž by byla zmatená.
Pravé srdce pojme jed nenávisti, aniž by došlo k újmě.

Uživatelský avatar
marvin
Administrátor
Administrátor
Příspěvky: 2914
Registrován: 16 čer 2009, 10:52
pohlaví: Muž
Národnost: ČR
Poděkoval(a): 586×
Obdrženo poděkování: 888×
Kontaktovat uživatele:

Příběh o mořské panně

Příspěvekod marvin » 28 čer 2010, 15:27

nová aktualizovaná verze!


atlantistory_cs.pdf
Aktuální verze v PDF
(93.94 KiB) Staženo 167 x


atlantistory_cs.odt
Aktuální verze v ODT
(29.77 KiB) Staženo 130 x


starý původní překlad

A_mermaid_story.pdf
Příběh mořské panny
(96.9 KiB) Staženo 366 x


Copyright © 2009 by William R. Mistele
Příběh O Mořské Panně


(A Mermaid ´s story)
(Založeno na osmi hodinách videonahrávek rozhovorů a stovek stránek emailu s Rondou)


V časech konců Atlantidy se mnoho mocných mágů začalo stávat posedlými rozšiřováním své magické a vědecké moci. Tito muži ovládali celá pole výzkumů, o kterých my nemáme ani tušení. Mohli třeba například přímo uhrančivě telepaticky spojit své mysli dohromady na základě transu.


Zatímco my stále závisíme na drátech, které vedou elektřinu a používáme satelity a kabely pro komunikaci, Atlanťané mohli přenášet energii bezdrátově, mohli pozorovat různá místa planety bez závislosti na technologii a samozřejmě mohli komunikovat přímo z mysli do mysli. Také ovládali létání za použití antigravitačních zařízení.


Ale to nebylo dost. Chtěli získat moc nad hmotou, aby zpevnili kovy a pozměnili molekulární vazby, bez použití továrny, metalurgie (metal shop), nebo nukleárního reaktoru. Stejný zájem měli v biologii. Přestavěli DNA a vytvořili nové, experimentální druhy.


Jeden z největších mágů těch dob, jménem Asor, si povšiml, že jim stále schází esenciální stav mysli v jejich vědomí. Tohle zjištění není samo o sobě tak zvláštní. Když byl současný Dalai Lama malým chlapcem, zajímal se o elektrické strojírenství. Zajímalo ho, jak pracuje motor auta nebo kinopromítačka. Viděl, že Tibetská kultura, ačkoli dokonale ovládla umění meditace a introverze, zaostávala v pochopení technologie. Ale jeho učitelé ho rychle vrátili k tradičnímu učebnímu plánu navrženému pro Dalai Lamu.


A určitě si vzpomenete, že Sir Isaac Newton nejenom že položil základní zákony moderní fyziky, ale že také hledal alchymistický kámen mudrců a elixír života (mládí). Ačkoliv analytická chemie zatím nebyla vynalezena, využíval všeho, co bylo k dispozici, aby kompenzoval to, co chybělo ve vědomostech jeho světa.


A stejně tak si Asor povšiml, že element vody, jako spirituální, psychologický a vědecký objekt studia byl zanedbán. V ranějších dobách Atlantidy byla znalost vodních duchů, víl a mořských panen mnohem více na denním pořádku. Kdysi ženy a mořské panny spojili jejich osobnosti dohromady, takže jsi se mohl procházet po ulici v centru hlavního města a potkat ženy, jejichž aury byly velice podobné těm skutečným mořským vílám.


A to nás přivádí až sem. Atlantští vědci a mágové rozvinuli jejich sílu koncentrace do takové úrovně, že se zde začalo objevovat zbytkové napětí (tlak) v jejich mozcích, které narušovalo jejich schopnost relaxovat a dokonce i cítit. Byl to pocit jakoby kovová obruč svírala jejich mozky tak, že dokonce spánek byl o trochu složitější. Mnoho těch, co byli zasaženi, si ničeho nevšimly. Ale Asor byl velmi citlivý. Energie lidské aury byla oblastí, v níž byl expertem.


Jakmile si tohoto Asor povšiml, začal o tomto problému půl hodiny přemítat. A potom si představil lék pro tento „stav“. Velmi jednoduše vytvořil meditaci, která osvěžila pocity, což je omlazené astrální tělo. A tak se to stalo. Vytvořil pocit uvolnění, pocit neulpívání na ničem a být svobodný všech ambicí. Byl zde současně pocit totálního odpoutání a také vnímání okamžiku tak skutečného, že použil tato slova, aby ten zážitek popsal – „je to jako plynoucí voda a v tu samou chvíli je to jako cítit se částí veškeré vody na zemi.“


A nyní, tak jak je typické pro jedince plně kvalifikovaného v magii a vědecké metodologii, když ani jedna z těchto disciplín nenabízí vhled do problému, můžeš se obrátit k jiným pro praktické řešení. Asor před sebe postavil křemennou křišťálovou kouli. Oblékl si speciální róbu pro průzkum mystérií, roucho purpurových a fialových barev.


A jak upřeně zíral na křišťálovou kouli, dostal se do stavu koncentrace jako žádný jiný vědec na zemi v té době. A ani v dnešní době neexistuje nikdo na světě, jež by měl tak fantastické mozkové vlny (vibrace) a soustředil se tak na splnění úkolu, tak jak to dokázal jednoduše tento mág.


S využitím moci křišťálové koule na zesílení vnímání a intuice prohledával vnitřní sféry země, aby nalezl konkrétní bytost, jež by mu odhalila co chybí kultuře a společnosti jeho světa. Byl překvapen, že nemohl okamžitě nalézt to, co hledal. Ve skutečnosti nenalezl nic hodnotného. Nic informativního. Nic, dokonce ani vodítko nebo nápovědu.


Dal si na den přestávku, ale protože byl houževnatý muž, vrátil se zpět ke křišťálové kouli následující noc. Uvědomil si, že jeho mysl byla tak využívána pro intenzivní mentální vibrace vytvořené telepatií, že prozkoumával špatné vnitřní sféry. To, co chtěl, bylo na astrální úrovni, živoucí přítomnost přírodního ducha vody a ne idea nebo zamýšlená realizace mysli hledající vědomosti. Řekl sám sobě: „To není formule, po čem pátrám. Chci přítele a milenku.“


A tak odložil stranou mysl a nechal své srdce hledat. Bezpečně přepnul své zaměření z mentální do astrální sféry. Poslal své vědomí do oceánu. A jednoduše čekal při hledání ne myšlenky, ale pocitu.

Tato akce pro něj nebyla bez humoru, protože to bylo tak nezvyklé pro něj. Představte si někoho, kdo je velmi vážně oblečen a hraje roli klauna v cirkuse. Ale pokud to bylo to, co potřeboval k dosažení výsledku, byl ochotný tomu obětovat cokoliv. Odložil stranou svůj dospělý stav mysli a stal se dítětem prostým všech pracovních, etických nebo vědeckých záměrů.


Meditace mu trvala asi dvě a půl hodiny. Představoval si obrazy jako je plavání na zádech na otevřeném oceánu za klidného dne a potom v poklidné noci. Představoval si jak klesá dolů pod vlny a nechá se unášet proudem. Snažil se zapomenout, že má tělo a jednoduše rozšířil své vědomí vně všemi směry na míle daleko do moře.


A potom se zaměřil na magnetické pole, které obsahují oceány na zemi. Cítil jeho magnetismus plynout skrze své tělo. A poté cítil jak měsíc přitahuje oceán a rotaci planety dokud jediné, co zbylo v jeho vědomí byla voda obíhající zemi.


A tehdy se před ním objevila, sedící na hnědé skále nebo na něčem hnědém uprostřed moře pod úplňkem. Byla od něj vzdálena pět stop, perfektně čistá a jasná forma mořské panny. A zpívala jednu sloku z písně extáze.


V tu chvíli to bylo velmi velké pokušení pro oba, pro mága i pro vědce v něm, aby se zeptal proč?proč? proč? by jakákoliv bytost dělala to, co ona právě dělá? A ačkoliv by většina dalších Atlantských mágů přerušila spojení v tomto okamžiku překvapení a zmatení, tento mág stále zachovával jeden ze zvyků, které existovaly v raných dobách Atlantidy. Učitelé těch dob vyučovali prostředky, jak dosáhnout osvícené mysli. Asor se naučil pár z těchto metod. Věděl, jak odložit stranou svou osobnost, jak se stát něčím, co není – ve skutečnosti, jak se stát dokonale prázdným, bez formy a obsahu v jeho vědomí.


Znal trik velmi hlubokého rozjímání – stát se věcí kterou pozoruješ, bez toho, aniž by to jakýmkoliv způsobem působilo zpět na tebe. A tohle dovedl téměř k dokonalosti. Stal se mořskou vílou, oceánem, oblohou na nimi, měsícem, hvězdami, vlnami, větrem a písní jež pěla.


Poté, co se vrátil zpět do pokoje po tomto průzkumu, Asor hledal slova, která by popsala tento zážitek. To byla automatická odpověď jeho části. Bylo velmi dobře známo mezi mágy té doby, že když nevložíš do slov nebo obrazů to, co se objeví jednoduše za hranicí zorného pole, pozorovaný jev se ztratí. Proto když se pozorovatel vrátil zpět do svého světa, neuspěl v tom, přinést zpět poklad, který nalezl. To proto, že na hranici smyslů leží nekonečno a ti kdo podniknou tuto cestu do neznáma, překračují propast, která chrání mystéria.


A tohle jsou ta slova, která Asor použil, aby popsal to, co vstoupilo do jeho mysli: Tato mořská pana je měsíc ve formě ženy. Je složena z prostoru a času, poklidu a míru, která spojuje vibrace a astrální úroveň měsíce do země a vody.


Ona je hlasem snu zdajícímu se zemi a měsíci, jež hledají jak pracovat spolu a stvořit krásu. Ona vytváří harmonii. Ona je jednou z největších písní, které pěje v noci moře. A pro ty, kteří mohou slyšet, ona je ta múza, která odpovídá za veškeré civilizace na zemi na otázku, Co chybí životu (v životě). Není divu, že ona je ta, která se mi zjevila jako odpověď na mé hledání!


Asor se poté vydal na dlouhou procházku. Byl nabit nervózní energií, jak si dokážete představit. Ne nepohodlnou, nebo iritující. Nebyl sklíčený. Bylo to pro něj spíše jako hádanka, jak zformovat správnou otázku. Jak procházel přes mosty a podél průplavů, přezkoumával svou dosavadní minulost i všech ostatních.


Sedl si za stůl vedle fontány usrkávaje nápoje, který byl běžný v Atlantidě. Kafe zatím nebylo vynalezeno, takže tu nebyl ani Starbucks (značka kávy) ani latté. Ale měli nápoj podobný tomu, co je dnes známo v Indii. Nyní je to nazýváno lassi a je tvořeno z jogurtu a manga s nádechem čokolády a skořice. A byla zde ještě jedna ingredience, fermentovaná bylina, kterou jsme zatím ještě neobjevili. Chutná jako medovina, ale má ten efekt, že se cítíte jakoby jste se právě probudili ze sna.

A tehdy, když tam takhle jednoduše seděl, udělal chybu. Vzal civilizaci Atlantidy jako středobod, spíše než zemi samotnou a velký vesmír. Není divu. Vidíme, jak se to děje neustále. Pro typického alfa samce, aby si udržel svou úroveň výkonu a svůj posun směrem ke svým cílům, existuje speciální podpůrný systém. V jeho mysli se musíš zmocnit čehokoliv, co je potřebné pro úspěch.


Přidejte k tomuto alfa samčímu profilu schopnosti mága a dostanete magicky zdokonalený podpůrný systém. Žádné selhání nebo obviňování nepřichází v úvahu. Zkušený vůdce se nepotřebuje uchýlit k nátlaku nebo vydírání, zastrašování nebo donucování z důvodu, aby získal něčí podporu.


Místo toho inscenuje nebo zosnovuje situace a události tak, že ostatní sami zjistí, že jejich nejlepší jednání je jen náhodou přesně tím, co od nich alfa samec očekává. Technicky řečeno, tohle není manipulace. Tohle je umění personálního managementu. Tohle je přesvědčování a charisma ve správném poměru, tak aby přiměl ostatní k objevování sama sebe pro vyšší dobro, nebo jako v tomhle případě, aby naplnili vůli muže, který má nad nimi plnou moc.


Ale jak si poradit se zázrakem Země? Jak zařídit, aby zasvěcenci byli loajální a poskytovali
podporu? Na první pohled již samotná myšlenka zní rouhavě. Ale mágové tohle dělají neustále. Spřádají spolu dohromady sny o tom, co bude, spojují je do moci a představ tak, že se nevyhnutelně stanou realitou. Mág, který má alespoň nějaké spojení s bohem, ti řekne, že všechno, co se týče budoucnosti, je dosažitelné. Jenom musíš najít to, co je potřeba pro to, aby jsi toho dosáhl.


Ale jak dobře víme v naší době, někteří jedinci v mocných vedoucích pozicích, jako jsou výkonní ředitelé společností, o sobě často přemýšlí: „Protože mohu natáhnout svou ruku a vzít si co leží přede mnou, tak pro mne musí být správná věc to udělat.“ Protože oni vidí sebe sama jako centrum zodpovědnosti, tak předpokládají, že není vyšší zákon, který by byl uznáván.


Asor pouze dělal to, co lidské bytosti umí tak dobře: řešil problém, který byl před ním a vycházel se svým životem jak nejlépe uměl. Ačkoliv se následující část tohoto příběhu může zdát výstřední a zatěžkávat představivost, ujišťuji vás, že to není nic těžšího, než zvládnutí algebry nebo počtů. Je to pouze tím, že náboženství našeho světa tohle nevyučují. A pokud ano, téměř kdokoliv s jakoukoliv schopností by mohl zvládnout alespoň několik prvních kroků v tomto procesu.


Asor si představil formu mořského muže. Vyplnil vnitřek svého imaginárního těla vibrací vody. A potom se přenesl v této formě do těsné vzdálenosti k mořské panně.


Nebyla vždy tak vážná ohledně spojování krásy země a měsíce ve svém vědomí. Tak jako mnoho mořských panen, hrávala si v moři ve skupince po třech. Skákala nad vlny a smála se jak dopadala a šplouchala. Potápěla se a stoupala, svobodně prozkoumávala korály a jeskyně.


Mág, nyní mořský muž, čekal trpělivě, aby se s ní setkal, když byla sama. Věděl, jak moc mořské panny milují přitažlivou energii, změnil si vibraci aury tak, že jako mocný magnet odpovídal a zesiloval její vlastní energii. Bez jediného slova, podlehlo v jeho přítomnosti celé její tělo vášni.

Co je touhou pro mořskou pannu? Pro některé je to pohled na obrovskou vlnu, která se tříští proti žulovému útesu – sprcha silnější než když se déšť snáší z nebes. Je to hřmot vln rozbíjejících se o opuštěnou pláž, kde se voda vrhá kupředu proti písku a poté se opět vrací jako spodní proud vkrádající se do hlubin. Jsou to barvy modré, zelené a bílé v nesčetných odstínech, které získávají podobu v nekonečných poutích ledovců volně se unášejících ze svých kotvišť. Vášeň je potřeba tance se svobodou, ve kterém každá touha exploduje v potěšení a dosahuje silnějšího pocitu, tak jak se přibližuje ke konci.


Jinými slovy, abych vyjádřil co cítila:


(báseň)

Nejprve to vypadalo jako bych vstupovala do snu
On byl já v jiné podobě
Nebyla to jeho slova, co jsem slyšela
Ani jeho oči, nebo úsměv
Bylo to tím, čím byl uvnitř
Cítila jsem jak se vlny vzdouvají
A moře mi šeptalo
To je on
Se kterým můžeš oslavovat lásku.
Cítila jsem vyjít měsíc
Stala jsem se silným mořským proudem
Vodním vírem, tsunami, náhlou povodní
Co je láskou, když je bez kontroly
A pouze někdo jiný
Může obnovit mír a utěšit tvou duši?



Ačkoli byla ve své meditaci zázrakem Země, její osobní vůle nebyla soupeřem pro Atlantského mága, jehož schopnosti dokázaly uvázat něčí duši do kamene z křišťálu a křemene. Stalo se to takto. Zamilovala se do mořského muže. Věřila mu a měla posvátnou úctu před jeho mocí. A cítila, že takové spojení je jednou z těch výjimečných věcí, které se stávají pouze jednou nebo dvakrát za pět set až tisíc let. A on ji poté přesvědčil, aby se na základě jejich společné lásky vrátila s ním do jeho lidského světa.


Vstoupila by do těla ženy ze začátku na hodinu. A poté příležitostně déle. Cítila se bezpečně, protože láska vytvořila cestu mezi říšemi vodních víl a lidského druhu.


Ale on chtěl více. Chtěl, aby s ním byla neustále. A proto, než si vůbec uvědomila co se stalo, ji magicky očaroval tak, že voda, ze které se skládá její duše, se připojila k dalším lidským elementům vzduchu, země, ohně a akáši.


Udělal to, aby se nemohla vrátit do své vlastní sféry. Udělal to, protože to bylo v jeho moci. Nebylo to pro něj o nic těžší, než pro někoho vyřešit problém v pokročilých výpočtech jako je dráha návratu komety, nebo předvídat cestu světla z hvězd, tak jak se ohýbá v gravitaci slunce.


Udělal to, protože to vyzdvihovalo jeho postavení jako mága číslo jedna, aby měl krásu jako je tahle po jeho boku. Udělal to, protože ona doplňovala to, co tolik chybělo jeho civilizaci. Udělal to, aby se nyní mohl vrátit ke svým studiím kontroly hmoty aniž by cítil to zbytkové napětí v jeho mozku. Vše co musel udělat, bylo zírat na ni a okamžitě se cítil svobodný a plný míru. Udělal to, protože mu to dávalo perfektní smysl, aby trávil nějaký čas z ženou, kdysi mořskou pannou, jejíž duše zosobňovala lásku tak velkolepě, jakou nikdy necítil u žádné lidské ženy.


S ní, v jeho pokoji, se mohl uvolnit a stát se ničím a stále cítit, že krása a harmonie, smyslnost a vyrovnanost se staly jeho vlastní přirozenou součástí. Jak jsem již řekl, alfa samec má tendence se zmocňovat toho, co potřebuje pro zajištění úspěchu pro své projekty. A tohle byl jeden poklad, který nezměrně obohatil studnici poznání mága, jemuž byla vlastní zasvěcencova znalost mysterií.


A co se stalo s duší ženy, do jejíhož těla vstoupila mořská víla. Původní duše ženy se pomalu vytrácela, až zůstala pouze duše víly. A ta neměla slov pro to, co se dělo.


Ale jak se z toho všeho cítila? Za prvé, cítila pravou lásku k mágovi. Ale jakmile si uvědomila,
co se jí stalo, byla zděšena. Ona, stvoření tak zkušené v pocitech a empatii, byla obelstěna. Láska byla zrazena. To co jí udělal bylo politováníhodné a dvojnásob proto, že se zklamala v tom, vycítit jeho pravou podstatu.


A ještě mnohem horší, než být obelstěn, oklamán a zrazen, dostala lidskou duši proti své vůli. Zákonnost takové procedury je velice jasná. Mág může postupovat pouze pokud má svolení od Božské Prozřetelnosti udělit lidskou duši elementální bytosti. Takže musí mít důvod, který zahrnuje věky a je přijatelný pro obě sféry.


Asor neměl žádný takový důvod. Žádné božské povolení mu nebylo uděleno. A aby bylo dokonale jasno, tohle není ten případ, kdy chyba může eventuálně vést k vyššímu dobru. Spíše, abych dal jednoduchý příklad, je to jako vyjít si do své garáže a vyšroubovat jednu z pojistek v rozvodné skříni pro dům. Světla v místnosti zhasnou, protože energie přestane proudit.


Krása v duši země a měsíce ztratila nádech jiskry a života. Velkolepost přírody na celé naší planetě se snížila. Zázrak vody a její božské smyslnosti byla redukována o značné množství.


Jako kdyby to nebylo dost, mág také toužil po tom, aby ho následovala do smrti a tím je, na astrální úrovni, duše mořské víly. Tak jako někteří Taoističtí mágové v současnosti na zemi stále praktikují, přál si zachovat si vědomí po smrti tak, aby měl plné vnímání a stejné schopnosti, které měl za života. Aby toho dosáhl, zajal její duši a uvěznil ji v křišťálové kouli. A ačkoliv byla křišťálová koule materiální, stačilo mu pouze uchovat si astrální obrázek koule, aby dosáhl svého. Tak jak mnoho těch, co praktikují magii vědí, všechno fyzické v našem světě může být zesíleno, takříkajíc mumifikováno, tak aby více kultivované nebo subtilní vibrace toho mohli být přeneseny nedotčeně na Druhou Stranu.


Pro mořskou vílu to byl asi takový pocit: Její duše byla svázána v kleci. Byla mentálně omezena. Její vzpomínky na mořskou pannu byly zablokovány. Nemohla již nadále zpívat svým hlasem zázraků. Nemohla v sobě nadále odrážet krásu oblohy a země a moře. Část jí samotné z ní byla vytržena a odvedena mágem do astrální sféry.


A tak po mnoho věků a eónů, byla nucena se reinkarnovat jako lidská bytost. Ale ve svém srdci srdcí ví v každém životě nezávisle na tom, kým je, že neexistuje jediný důvod toho, aby zde byla mezi lidskými bytostmi. Byla určena a pověřena, aby se stala součástí a aby vyjádřila tajemnou krásu moře.


V kontextu, abych byl upřímný a férový, tohle nebylo poprvé ani naposled, co lidská rasa spáchala vážné porušení zákonu universa. Toto v samé podstatě nezpůsobilo pád Atlantidy, jako rozsudek vynesený na znovuobnovení rovnováhy. Ale rozhodně to té civilizaci nepomohlo. Když se přičtou konání tohoto mága k ostatním, tak to později nevyhnutelně nepřímo vede k potopení kontinentu a ke kompletní destrukci oné pokročilé civilizace.


Prokletí

Královna mořských víl nepotřebovala vznést žalobu. Ti, kteří dohlíží nad záměry, pro něž byla tato planeta stvořena, Ochránci, si všimli Asorova počínaní. A aby zabránili dalšímu zneužití, vyřkli soud a kletbu. Vyslovili magický příkaz, který zavazuje celé lidstvo a který ještě stále plně působí i v naší vlastní době.


Přístup do světa mořských víl je od nynějška zakázán celému lidstvu s výjimkou mimořádných událostí a to případ od případu. Všem světovým učitelům je zakázáno nabízet lidstvu dary mořských víl za účelem potěšení a blaženosti, extáze a vytržení, moc krásy – její čistá, nepotlačená smyslnost, kouzlo empatie a tajemství lásky na astrální úrovni v její síle a nádheře nesmí být sdílena, učena, nebo nabízena.

A aby se tohoto pravidla dosáhlo, bylo stvořeno obrovské množství příšer. Tohle nejsou fyzické bytosti. Jsou to spíše astrální bytosti, které se zjevují ve snech a jednoduše v podvědomých představách lidí. Jsou to sirény, krakeni, gorgoni, leviathani, medúzy a všechny druhy příšer, jejichž přítomnost brání mysli myslet. Můžeme říci, že to jsou pozůstatky našeho kolektivního podvědomí, neviditelné nepojmenované archetypy, nebo, jak to Freud přesněji popsal, jako „příšera Idu“ (monster of the Id).


Funguje to asi takto. Kdykoliv se jednotlivá bytost rozhodne nebo náhodně ocitne na cestě vedoucí ke světu mořských víl, objeví se příšera v jeho mozkových vlnách. A bez jediné myšlenky, pocit něčeho tak příšerného obrátí mysl jednotlivce jiným směrem.


A tak, jak jsem se již zmínil předtím, bylo lidské rase zamezeno po tyto dlouhé věky a eóny dokonce i pomyšlení na mnohem méně hlasitého vyslovení jmen královen mořských víl. Jak prozkoumávám veškerou literaturu našeho světa o mořských pannách a vílách, je pro mě až s podivem, že tak velmi málo materiálu má nějakou cenu. To co v mnoha případech existuje v literatuře a mytologii je dezinformace. Uváděné příběhy nevedou ke světu mořských víl, ale od něj tím, že nabízí iluze, falešné cesty a mylné informace.


Ale nemusíte brát má slova vážně co se týče tohohle prokletí. Každý si může udělat své vlastní pozorování a vyvodit z toho své závěry. Zde je jednoduché cvičení, lakmusový test abych tak řekl, aby jste tyto věci vypozorovali na vlastní kůži.


Chcete-li překonat prokletí, vše co budete potřebovat aby jste prošly přes strážce je cítit tři věci najednou: být čistotou hvězd v noci – ten čistý a otevřený a zářící jas. Být plynoucí jako voda v řece – pohybovat se volně a otáčet a ohýbat, vnímavý a dávající tak jako se nevinnost obrací v sen; a konečně cítit, že láska je všude – je ve vzduchu, ve vodě, v moři, v obloze, světlo samotné je vyjádřením lásky, dýchání vzduchu je příjímání lásky.


Tak tedy, představ si, že jste tu dva, kteří milují láskou ztělesňující všechny tyto tři věci – čistotu, plynoucí vodu, a bytí části a součástí moře lásky. Chvilku si to představuj a potom pociť jaké to je být takovýto.


A nyní se jednoduše zeptej sám sebe, Pocítil jsi někdy takovou lásku? Někteří možná ano. Setkal jsem se s lidmi, kteří cítili a žili touto láskou každý okamžik každého dne.


Ale jestliže ne, odpověz na tyto otázky, Není moře všem k dispozici aby ho viděli? Nechal si se někdy unášet vodou a jednoduše nechal vše být, pociťoval si přitom totální uvolnění? A neviděl jsi někdy hvězdy v noci a měl pocit, jakoby odráželi tvojí vlastní mysl, v její hloubce a síle? Neviděl jsi někdy vodu jak volně plyne v říčce, kroutící se a zatáčející, pružnou a přijímající? Nepocítil jsi někdy že jsi proud ve svém celku, pohybující se s onou elegancí a krásou? Možná ano a možná ne.


Ale nyní se dostáváme k jádru problému, na velkou otázku, která určuje, zdali zde je nebo není prokletí nad naší celou civilizací nejméně za posledních deset tisíc let: Zeptej se sám sebe, jestli jsi nepocítil tento druh lásky, tak proč náboženství světa, se všemi jejich moudrými muži a se vším jejich duchovním osvícením jednoduše neučí to, co je tak velice zřejmé, tak jasné, že je jednoduše nemožné to minout když upíráš zrak na oblohu v noci, na moře a na volně proudící říčku? Je to přímo před námi. Jak říkám, je nemožné to minout a i přes to, téměř každý na zemi postrádá vnímání a pociťování těchto věcí.


A to je ono. Ukázka nezměrného prokletí, které na nás uvalila samotná Božská Prozřetelnost, na všechny tradice a duchovní učitelé po deset tisíc let naší civilizace.


A přes to má každý jednotlivec možnost svobodně projít přes Strážce pomocí jednoduché meditace. Prostě si představ, že jsi čistý jako hvězdy v noci. Nemusíš být těmi hvězdami. Prostě zhruba pociťuj jejich čistotu a jasnost jako část tebe samotného. Tohle není algebra. Tohle je A, B, C meditace, mateřská školka. Představ si, že vše, co existuje ve tvém vnímání jsou dojmy a pocity plynoucí vody. A konečně představ si a pociť, že láska je v tobě samotném a všude kolem tebe.


A v tu chvíli, Strážci prokletí, kterým bylo poručeno aby zabránili lidským bytostem v setkání se s mořskými vílami, v tu chvíli ti strážci se na vás již podruhé nepodívají. Jestliže nemáš žádné ego, potom nad tebou nebude mít prokletí žádnou moc. A od této chvíle máš možnost cítit duše mořských víl proudit skrze tvoji a dokonce jak můžeš spojit svoji duši s jakoukoliv druhou osobou, kterou se můžeš rozhodnout milovat – je to vnitřní spojení jako voda přetvořená v lásku, která tebou svobodně proudí.


A co se týče mořské panny, donucené proti své vůli, aby se stala lidskou bytostí? Položil jsem ji tuto otázku, „Vrátila by ses dokonce teď do těla mořské víly, kdyby jsi měla možnost?“ A odpověď? „Ano“ řekla bez váhání. Jako mořská víla jsem obývala říši blaženosti a čistého potěšení. Pro mne nejsou lidské bytosti ještě zcela živé. Část jejich duší je mrtvá. Je to těžké vysvětlit, ale mají hustší, slabší vibraci. Když se probouzím na astrální úrovni každou noc, dokonce i když jsem ještě nezískala svou duši mořské víly zpět, vjemy které mám jsou tisíckrát intenzivnější a uspokojivější než když se probouzím ve formě lidské bytosti.


Ale také souhlasí s tím, že pokud by se vyskytly správné důvody, zůstala by dokonce mezi lidstvem i přes tu oběť. Předpokládám proto, aby mohla pokračovat ve vykonávání toho, co ji bylo původně přiděleno jako mořské víle.


Epilog

Mořská víla (žena) a já jsme procvičovali formuli kosmických písmen E-M, která je speciálně navržena k vytvoření vědomí mořské víly. Tento čin současně s krátkým působením královny víl částečně obnovil část její duše, která byla uvězněna v křišťálové kouli. Nyní je vysvobozena z mentální klece, kterou na ni kdysi mág uvalil.


Rozhodne se vrátit se zpět do světa mořských víl a napravit škodu, která byla způsobena její duši když byla připojena k dalším živlům jež jí nepřísluší? Řešili jsme to s jednou z královen mořských víl s ohledem na její situaci.


Královna řekla ženě: „Co se stalo se již nedá vrátit zpět. Ale pokládáš nesprávnou otázku. Není důležité v jaké spirituální sféře nebo formě se nacházíš. Důležité je pouze, že se cítíš svobodně kdekoliv jsi. S nepatrným posunem koncentrace se můžeš přenést do jakékoliv sféry chceš. Můžeš prožít její zázraky a vyžít se ve spirituálních aktivitách a poté se opět vrátit zpět ať jsi kdekoliv.


Existují mořské víly, které nejenom že prošli změnou podoby, ale přímo se staly lidskými bytostmi. Nepociťují ztrátu nebo omezení během tohoto procesu. Mořská víla uvnitř nich zůstává plně živá a aktivní. Ony pouze přidaly k tomu co již jsou nové schopnosti a vlohy.
A jak jistě víš, jedna ze tří víl, se kterou jsi si kdysi hrála, byla původně člověk, který se již vrátil zpět do lidství a žije jako žena. Není žádným způsobem poraněna tou cestou ani pobytem v mém světě. Prozřetelnost před ní postavila životní cestu, která překračuje mnoho sfér a která slouží mnoha účelům.“


A tak tento příběh vypráví, jak byla mořská víla donucena před eony proti své vůli přijmout lidskou duši. Ale tento čin byl proveden za obrovskou cenu pro lidskou rasu. Prokletí nad námi stále přetrvává, ale je to prokletí, které může být zlomeno. Poslední věc zbývá být vyřčena.


Žena dokonce stále ještě teď do sebe reintegruje svoji duši mořské víly, která ji byla odejmuta. A jak se ta duše probouzí, tak to má poselství pro lidstvo, vzpomeň si, jedno z pověření mořské víly bylo poukázat na to, co chybí všem civilizacím.


A to je její poselství: „Dokud v sobě lidská rasa nerozvine vědomosti o duchovních světech srovnatelné se znalostmi vědy a technologie ve vnějším světě, bude se střetávat s chaosem. Duše lidstva bude jako kus papíru roztrhaný na kousky a poté rozpuštěn ve větru.


Není již dále přípustné pro náboženství a spirituální tradice země aby byly tak sobecké a úzkoprsé. Kdyby byly rozumnější, jejich moudrost by obsáhla celou zemi. Musejí nabídnout metody osobní transformace pro každého, aniž by za to cokoliv žádaly. Obloha, země a moře jsou nám darovány zdarma. A krása je sama cestou božskosti; je to základ harmonie.“
Pravá mysl pojme všechny lži a klamy, aniž by byla zmatená.
Pravé srdce pojme jed nenávisti, aniž by došlo k újmě.

Uživatelský avatar
marvin
Administrátor
Administrátor
Příspěvky: 2914
Registrován: 16 čer 2009, 10:52
pohlaví: Muž
Národnost: ČR
Poděkoval(a): 586×
Obdrženo poděkování: 888×
Kontaktovat uživatele:

Originální text

Příspěvekod marvin » 28 čer 2010, 15:31

Takže originální text převzat zde http://lava.net/~pagios/atlantistory.htm

Copyright © 2009 by William R. Mistele





A Mermaid’s Story



(Based on eight hours of videotaped interviews and a hundred pages of

emails with Ronda)



Toward the end of Atlantis, a number of powerful magicians became obsessed with extending their magical and scientific powers. These men possessed entire fields of research that we as yet know nothing about. They could for example link their minds directly together in a telepathic and mesmeric, trancelike manner.

Whereas we still rely on wires to transmit electricity and use satellites and cables to communicate, the Atlanteans could transfer energy without wires, could observe different parts of the earth without dependence on technology, and of course could communicate directly mind to mind. They also had mastered flight using antigravity engines.

But this was not enough. They wanted power over matter, to strengthen metals and alter molecular bonds, without using a factory, a metal shop, or a nuclear reactor. This same interest extended to biology. They redesigned DNA and created new, experimental species.

One of the great mages at that time named Asor noticed that there were essential states of awareness still missing from their consciousness. This observation by itself is not so unique. When the current Dalai Lama was a boy, he took an interest in electrical engineering. He was curious about how car engines and movie projectors worked. He saw that Tibetan culture, so masterful of the arts of meditation and introversion, was negligent in its understanding of technology. But his tutors and quickly returned him to the traditional curriculum designed for a Dalai Lama.

And you will recall that Sir Isaac Newton not only set forth the basic laws of modern physics. He also sought the alchemical philosopher’s stone and the elixir of life. Since analytical chemistry had not yet been invented, he used what was available to compensate for what was missing from the knowledge of his world.

In a similar manner, Asor noticed that the element of water as a spiritual, psychological, and scientific object of study had been neglected. In earlier ages of Atlantis, the knowledge of the spirits of water, the mermaids and undines, was far more common. Once women and mermaids blended their personalities together so that you could walk down the central street of the capitol city and meet women whose auras were similar to those of actual mermaids.

It came down to this. The Altantean scientists and magicians had developed their powers of concentration to such a degree that there was a residual tension in their brains that interfered with their ability to relax and even to feel. It felt like a band of metal squeezing the brain so that even sleeping was slightly more difficult. Many of those affected did not notice any symptoms. But Asor was quite sensitive. The energy of the human aura was an area in which he was an expert.

Once Asor made this observation, he reflected on the problem for a half hour. And then he imagined the remedy for this condition. Fairly easily he created a meditation that rejuvenated feelings, that is, it renewed the astral body. And this is how it went. He generated the feeling of letting go, of holding onto nothing, and of being free of all ambition. There was simultaneously the sense of total detachment and also being so sensually involved in the moment that he used these words to describe the experience—“It is like flowing water. And at the same time it is like feeling a part of all the waters of the earth.”

Now as is typical of an individual fully certified in both magic and scientific methodology, when one of these disciplines offers no insight into a problem, you can turn to the other for practical solutions. Asor set before himself a quartz crystal ball. He put on his special robes for probing the mysteries—a robe of magenta and violet colors.

And as he gazed upon the crystal ball, he entered into a state of concentration that no scientist on earth at this time can duplicate with his mind. Nor does any scientist of our world possess brain waves so mesmeric and focused to accomplish what the mage did with ease.

Using the power of the crystal ball to enhance perception and intuition, he searched the inner planes of the earth for the precise being that would reveal what was missing from the culture and society of his world. He was surprised that he could not immediately find what he was looking for. In fact, he did not see anything of significance. Nothing informative. Nothing even a hint or a suggestion.

He took a break for day but, being tenacious man, came back to the crystal ball the next night. He had figured out that his mind was so used to intense mental vibrations created by telepathy that he had been scanning the wrong inner planes. What he wanted was on the astral plane, the living presence of a nature spirit of water and not the idea or contemplative realization of a mind seeking knowledge. He said to himself, “It is not a formula I am after. I want a friend and a lover.”

And so he put aside his mind and let his heart do the searching. He carefully shifted his focus from the mental to the astral plane. He sent his consciousness into the ocean. And he just waited in search of not an idea but a feeling.

This action was not without humor for him, because it was so unlike him. Imagine someone who is very serious dressing up and playing the part of a clown in a circus. But if that is what was required to attain his objective, he would do whatever it takes. So he put aside his adult state of mind and became childlike and free of any work ethic or scientific inclination.

It took about two and a half hours of meditating. He pursued images such as floating on his back on the open ocean on a calm day and then a still night. He imagined sinking down beneath the waves and drifting with the current. He tried forgetting that he had a body and simply extended his awareness out for miles in all directions into the sea.

And then he focused on the magnetic field that encompasses the oceans of the earth. He felt this magnetism flow through his body. Then he felt the pull of the moon on the ocean and the rotation of the planet until all that existed in his consciousness was the sea circling the earth.

And then she appeared before him sitting on a brown rock or something brown in the center of the sea beneath a full moon. She was five feet away, perfectly clear in the form of a mermaid. And she was singing one note of a song of ecstasy.

There was a very great temptation in this moment for both the scientist and the mage in himself to ask, Why? Why? Why? would any creature be doing what she was doing. And though most other Atlantean magicians would have broke the connection at this point out of surprise or confusion, this mage still possessed some of the habits that existed in an earlier ages of Atlantis. Teachers at that time had taught the means for attaining an enlightened mind. Asor possessed a few of these methods. He knew how to put aside the person he is to become something he is not—in fact, how to become completely empty, without form or content in his consciousness.

He knew the trick of high caliber contemplation—you become the thing you are observing without in any way referring back to yourself. And this he did almost to perfection. He became the mermaid, the sea, the sky above, the moon, the stars, the waves, the wind, and the song she was singing.

After returning to his room from these observations, Asor sought for the words to describe his experience. This was an automatic response on his part. It was well known among mages at the time that if you do not put into words or fashion images for what appears just beyond the edge of sensory perception, the wonder observed is lost. Though the observer returns to his world, he fails to bring back the treasure he has found. This is because at the edge of the senses is infinity and those who make this journey into the unknown cross over an abyss that protects the mysteries.

And these are the very words Asor used to describe what had entered his consciousness: This mermaid is the moon in the form of a woman. She is the fabric of space and time, a stillness and a peace that binds the vibrations and the astral plane of the moon to the earth and to the sea.

She is the voice of a dream being dreamed by the earth and the moon seeking to work together to create beauty. She creates harmony. She is one of the great songs that the sea sings at night. And for those who can hear she is that muse who answers for any civilization on earth the question, What is missing from life? No wonder she is the one who appears in response to my search!

Asor then went for a long walk. He was charged with nervous energy as you might imagine. Not uncomfortable or irritated. He was not unnerved. It was more like a puzzle for him now, how to frame the right question. He reviewed as he walked across bridges and alongside canals the entire range of his memories of this life and of others.

He sat at a table beside a fountain sipping a drink that was common in Atlantis. Coffee had not yet been discovered so there was no Starbucks and so no lattes. But they had a drink similar to what is known in present day India. These days it is called a lassi and his was made of yogurt and mango with a hint of chocolate and cinnamon. And there was one more ingredient, a fermented herb we have not yet discovered. It tastes like mead but has the effect of making you feel as if you have just awoke within a dream.

And this is when and where sitting there so casually he made his mistake. He took the civilization of Atlantis as his reference point rather than the earth itself and the greater universe. This is not so hard to understand. We see it happening all the time. For the typical alpha male, to sustain his level of performance and his movement toward his goals, he maintains a special support system. In his mind, you must seize whatever is required in order to succeed.

Add to this alpha male profile the powers of a mage and you develop a magically enhanced support system. No fault or blame rises at this point. A skillful leader does not need to resort to coercion or blackmail, intimidation or force in order to gain others’ support.

Rather, he stages or sets up situations and events so that another discovers by himself that his best course of action just happens to be the very thing the alpha male wants from him. Technically speaking, this is not manipulation. It is the art of personnel management. It is persuasion and charisma in the right proportion so as to inspire others to sacrifice for the greater good, or in this case, to fulfill the will of a man who has complete command of himself.

But how do you manage a wonder of the earth? How do you arrange for the sacred to offer loyalty and support? At first glance the very idea sounds profane. But mages do this all the time. They splice together dreams of what shall be, uniting them to power and imagery so that they inevitably become reality. A mage who has any divine connection at all will tell you that everything about the future is negotiable. You just have to find what is required for a trade to be made.

But as we know so well in our own time, some individuals in powerful leadership positions such as corporate CEOs often think to themselves, “Because I can reach out my hand and take what lies in front of me, it must be the right thing for me to do this.” Because they see themselves as the center of responsibility, they assume there is no higher law to be acknowledged.

Asor was simply doing what human beings do so well: solving the problem in front of him and getting on with his life in the best way he knew how. Though the next part of this story may seem outlandish and tax the imagination, I assure you that it is no more difficult than mastering algebra or calculus. It is just that the religions of our world do not teach it. If they did, nearly everyone with any skill could accomplish at least the first few steps of this process.

Asor decided to form a relationship with this mermaid in order to gain her trust and support. The rules in this regard are fairly simple. When contacting beings from another realm of nature, you must take on the vibration and form of the elementals that you wish to speak with.

Asor assumed the form of a merman. He filled the inside of his imagined body with the vibration of water. And then he transferred himself in this form into close proximity to the mermaid.

She was not always so serious about joining the beauty of the earth and moon in her consciousness. Like many mermaids, she played in the sea in a group of three. She leaped above the waves and laughed as she fell with a splash. She dove and rose, freely exploring reefs and caves.

The mage, now merman, waited patiently to encounter her when she was alone. Yet knowing how much mermaids love attractive energy, he changed the vibration of his aura so that like a powerful magnet it matched and enhanced her own energy. Without uttering a word, she felt in his presence her entire body being overcome with passion.

What is passion for a mermaid? For some it is the sight of great waves smashing against a granite cliff—the spray thicker than rain falling down. It is the roar of waves breaking on a lonely beach where water throws itself forward onto the sand and then returns as an undertow sliding down into the depths. It is the colors of blue, green, and white in countless shades taking form in endless ways in icebergs drifting free from their glacial moorings. Passion is need dancing with freedom in which every desire explodes in delight and reaches a new height as it attains completion.

To put it another way, to give voice to what she felt:



At first it seemed like entering a dream

He was me in another form

It was not his words I heard

Nor his eyes, his smile

It was what he was inside

I felt the tides rise

The sea whispering to me

This is the one

With whom you can celebrate love.

I felt the moon rise

I became a riptide

A whirlpool, a tsunami, a flashflood,

What is love when it is out of control

And only another

Can restore peace and calm to your soul?



Though in her meditation she was a wonder of the earth, her personal will was no match for an Atlantean mage whose skills included binding another’s soul into a stone of crystal and quartz. It happened like this. She fell in love with the merman. She trusted him and was in awe of his power. And she felt that the connection was one of those special things that only occur once or twice in five hundred or a thousand years. He then persuaded her based on their shared love to return with him to his human realm.

She would enter the body of a woman at first for an hour. And then occasionally longer. She felt safe because love created a path between the realms of undine and mankind.

But he wanted more. He wanted her with him permanently. And so, before she understood what had happened, he enchanted her magically so that the water that composes a mermaid’s soul was joined to the other human elements of air, earth, fire, and akasha.

He did this so that she could not return to her own realm. He did this because it was within his power. It was no more difficult for him than for someone to solve a problem in advanced calculus such as plotting the return of a comet or predicting the path of star light as it bends in the gravity well of the sun.

He did it because it enhanced his performance as an alpha mage, to have beauty such as this by his side. He did it because she filled in for what was missing from his civilization. He did it so that now he could return to his studies on controlling matter without feeling any residual tension in his brain. Why all he had to do was gaze upon her and he felt release and peace anointing him. He did it because it made perfect sense to him to spend some time with a woman, once mermaid, whose soul embodies a love so magnificent human women have never felt its presence.

With her in his room, he could let go and be nothing at all and still feel that beauty and harmony, sensuality and serenity had become a part of his own nature. Like I say, an alpha male tends to seize what he needs in order to insure the success of his ventures. And this was one treasure that immensely enhanced the treasure trove of a mage who possessed an insider’s knowledge of the mysteries.

What happened to the soul of the woman whose body the mermaid had entered? The original woman’s soul slowly faded away until only the mermaid remained. The mermaid had no say in what was happening.

But how did she feel about all of this? At first she had felt genuine love for the mage. But when she realized what had been done to her she was appalled. She, a creature so adept at feeling and empathy, had been tricked. Love had been betrayed. It was grievous because of what he had done to her and doubly so because she had failed to sense his true self.

But far worse than being tricked, deceived, and betrayed, she had been given a human soul against her will. The legality governing such procedures is very clear. A mage may proceed but only if he has the permission of Divine Providence to grant a human soul to an elemental being. That is, he must have a purpose that encompasses the ages and is acceptable to both realms.

Asor had no such purpose. No divine permission had been granted. And to be perfectly clear, this was not a case where a mistake eventually leads to some greater good. Rather, to give a simple example, it is like walking out into your garage and unscrewing one of the fuses in the electrical box for the house. The lights in a room go out because the energy is no longer flowing.

The beauty in the soul of the earth and the moon lost a degree of its sparkle and life. The magnificence of nature on our entire planet was diminished. The wonder of water and its divine sensuality was reduced in a significant amount.

As if this was not enough, the mage also desired to carry with him into death, that is, onto the astral plane, the soul of the undine. As some Taoists magicians now on earth still practice, he wished to maintain his consciousness after death so that he had the full awareness and same powers that he had here on earth. To do this he captured her soul and bound it into a crystal ball. And though the crystal ball was material, he only needed to take the astral image of the ball with him to accomplish his purposes. As many of those who practice magic know, everything physical in our world can be intensified, mummified so to speak, so that a more refined or subtle vibration of it is transferred intact to the Other Side.

For the undine, it felt exactly like this: her soul was bound in a cage. She was mentally restricted. Her undine memories were blocked. She could no longer sing with her voice of wonder. She could no longer reflect through herself the beauty of the sky and earth and sea. Part of herself was ripped from out of her and taken by the mage to the astral plane.

And so for these many long ages and eons, she has been forced to reincarnate as a human being. But in her heart of hearts she knows in every life time regardless of who she may be that no purpose exists for her here on earth among human beings. She was designed and commissioned to be within and to express the mysterious beauty of the sea.

In context, to be honest and fair, I have to tell you this was not the first or the last time that the human race has committed serious violations against the laws of the universe. This in itself did not cause the end of Atlantis as a judgment rendered in order to restore the balance. But it certainly did not help that civilization. Inevitably, you could say indirectly, actions by this mage when added to others later on lead to the continent sinking and the complete destruction of that advanced civilization.



The Curse



The undine queens had no need to make a complaint. Those who watch over the purposes for which this planet has been created, the Guardians, noticed Asor’s actions. In order to prevent further abuse, they issued a judgment and a geas. They pronounced a magical command that binds all of mankind and still remains fully in effect including into our own time.

Access to the realm of undines is henceforth prohibited by mankind except in extraordinary circumstances and on a case by case basis. All world teaches are forbidden to offer to mankind the undines’ gifts in regard to pleasure and bliss, ecstasy and rapture, the power of beauty—its pure, uninhibited sensuality, the magic of empathy, and the secrets of love in regard to direct, heart to heart and soul to soul inner union. To put it simply, love on the astral plane in its wonder and power may not be shared with mankind, taught, or offered.

In order to enforce this rule, a large body of monsters were created. These are not physical beings. Rather, they are astral beings who appear within the dreams and just beneath the conscious imagination of human beings. They are sirens, krakens, gorgons, leviathans, medusas, and all manner of terrors whose presence stops the mind from thinking. You could say they are and remain part of our collective unconsciousness, an invisible, unnamed archetype, or, as Freud more accurately described, as “monsters of the Id.”

It is like this. Whenever an individual begins to consider or accidently stumble upon a path leading to the realm of undines, the monsters appear within that individual’s brain waves. And without a thought appearing in the mind, the sense of something too horrible to behold turns the individual’s thoughts into some other direction.

And so, as I have mentioned and describe before, the human race has been bound for these long ages and eons from even thinking about much less pronouncing the names aloud of the queens of the undines. When I examine the entire body of literature on our planet about mermaids and undines, it is absolutely astonishing to me that so little material is presented that has any value. In many cases, what exists in literature and mythology is disinformation. The stories presented lead not toward but away from the realm of undines by offering illusions, false paths, and misinformation.

But you do not have to take my word when it comes to this curse. Everyone can make their own observations and draw their own conclusions. Here is the simple exercise, a litmus test so to speak for observing these things first hand for your self.

To overcome the curse all you need to do to get past the guardians is to feel three things at once: be the purity of the stars at night—that clear and open and shining bright. Be flowing like water in a stream—moving freely turning and yielding, receptive and giving as if innocence has been turned into a dream; And finally feel that love is everywhere—it is in the air, the water, the sea, the sky, light itself is love’s expression, breathing air is love’s embrace.

Now then, imagine there are two of you who love with a love embodying these three things—purity, flowing water, and being a part of and within a sea of love. Take a few moments to imagine and then to feel what this would be like.

Now simply ask your self, Have I ever seen or experienced this love? Some have. I have met people who feel and live within this love every moment of every day.

But if not, answer these questions, Is not the sea available for all to see? Have you never floated in water and simply let go, feeling total release? And have you not seen the stars at night and felt they are a reflection of your own mind, its depth and its strength? Have you never seen the water in a stream flowing free, curling and turning, yielding, and embracing? Have you never felt you are a stream in its entirety, moving with that grace and beauty? Perhaps you have or perhaps you have not.

But now we come to the crux of the matter, the great question that defines whether or not there is a curse upon our entire civilization for at least the last ten thousand years: Ask yourself, if you have not experienced this kind of love, then why have not the religions of the earth with their wise men and with all their spiritual illumination simply taught what is so profoundly obvious, so clear it is simply impossible to miss when you gaze at the sky at night, at the sea, and the stream flowing free? It is right in front of us. Like I say, it is impossible to miss and yet almost everyone on earth misses sensing and feeling these things.

And there you have it. A demonstration of an immense curse Divine Providence itself has placed upon all traditions and spiritual teachers for ten thousand years of our civilization.

And yet each individual remains completely free to pass by the Guardians through simple meditation. Just image you are pure as the stars at night. You do not have to be the stars. Just briefly feel that their purity and clarity are part of your self. This is not algebra. This is the A, B, C’s of meditation, kindergarten. Imagine that all that exists within your awareness are the sensations and feelings of flowing water. And finally imagine and sense that love is within you and everywhere around you.

And now the guardians of the curse who have been commanded to stop human beings from encountering undines will not even give you a second glance. If you have no ego, then the curse has no power over you. And you are now free to feel the souls of undines flow through your own even as you are free to join your soul to any other person you may choose to love—it is an inner connection like water turned into love flowing through you freely.

And what of the mermaid forced against her will to become a human being? I put the question to her, “Would you even now return to being a mermaid if given the choice?” And he reply? “Yes, she said, “without hesitation. As a mermaid I dwelt in a realm of bliss and pure delight. For me, human beings are not yet fully alive. There is a part of their souls that is dead. It is hard to explain, but they have a denser, weaker vibration. When I awake on the astral plane each night, even though I have not yet reacquired my mermaid soul, the perceptions I have are a thousand time more intense and satisfying than when I am awake in the form of a human being.”

But she also agrees that if the right purpose could be found, she would remain among humanity even considering the sacrifice. That is, assuming she could continue to perform the original task assigned to her when she was a mermaid.



Epilogue



The mermaid woman and I practiced the cosmic letter formula of E-M which is specifically designed to create mermaid consciousness. This action along with a brief interaction with the queens of the undines restored the part of her soul that had been trapped in the crystal ball. She is now free of the mental cage that the mage once placed her within.

Will she choose to return to the realm of mermaids and undo the harm that was done when her soul was bound to other elements not her own? We consulted with one of the undine queens in regard to her situation.

The queen said to the woman, “What was done can be undone. But you are asking the wrong question. It does not matter in what spiritual realm or form you exist. It is only important that you feel free wherever you are. With a slight shift in focus, you can enter any realm you desire. You can experience its wonders and engage in spiritual activities and then return again to wherever you may be.

“There are undines that have crossed over not just shape shifting but actually turning into human beings. They do not experience loss or limitation during this process. The undine within them remains fully alive and active. They have just added to what they already are new abilities and aptitudes.

“And as you know, one of the three mermaids with whom you once played was originally a human who has now returned to humanity and lives as a woman. She is in no way harmed by her journey and sojourn in my realm. The divine has set before her a course in life that shall traverse many realms and serve many purposes.”



And so this story has been told of how a mermaid many eons ago was forced against her will to acquire a human soul. But this action was performed at a great cost to the human race. The curse upon us still remains but it is a curse that can be overcome. One final thing remains to be said.

The woman even now is reintegrating into herself her undine soul that was taken from her. And as that soul awakens it has a message for mankind, for as you recall, one of the undine’s commissions was to point out what is missing from any civilization.

And this is her message. “Unless the human race develops within itself a knowledge of the spiritual worlds commensurate with its knowledge of science and technology in the outer world, it will encounter chaos. The soul of humanity will be like a piece of paper torn into four pieces and then cast into the wind.

“It is no longer permissible for the religions and spiritual traditions of the earth to be so selfish and narrow-minded. If they would be wise, their wisdom must encompass the entire earth. They must offer methods of self transformation for everyone without asking for anything in return. The sky, earth, and sea are freely given. And beauty is itself a path of divinity; it is the foundation of harmony.”
Pravá mysl pojme všechny lži a klamy, aniž by byla zmatená.
Pravé srdce pojme jed nenávisti, aniž by došlo k újmě.

Uživatelský avatar
marvin
Administrátor
Administrátor
Příspěvky: 2914
Registrován: 16 čer 2009, 10:52
pohlaví: Muž
Národnost: ČR
Poděkoval(a): 586×
Obdrženo poděkování: 888×
Kontaktovat uživatele:

Re: Příběh mořské panny

Příspěvekod marvin » 08 zář 2011, 07:24

dnes provedena korektura od FTX.díky
Pravá mysl pojme všechny lži a klamy, aniž by byla zmatená.
Pravé srdce pojme jed nenávisti, aniž by došlo k újmě.

FTX

Re: Příběh mořské panny

Příspěvekod FTX » 09 říj 2011, 21:12

marvin píše:dnes provedena korektura od FTX.díky

Rádo se stalo, bohužel koukám, že jsem nezkorigoval všechno:

Existují mořské víly, které nejenom že prošli :cry: změnou podoby, ale přímo se staly lidskými bytostmi.


Zpět na “William Mistele”

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Bing [Bot] a 0 hostů