Se strachem se teď také potýkám. Mám teď psát disertaci a prokrastinuju jako šílenej. Ta prokrastinace se schovává jako pocit, že to nemá smysl (to by byla kapitola sama pro sebe
), ovšem je to strach z toho, že nebudu mít dost dobré výsledky a nakonec je to strach z toho, že nejsem dost dobrý. Což je samozřejmě nesmysl, protože každý člověk už se narodil k obrazu božskému a jestli si dokážu něco představit, dokážu to i uvést v realitu. Dokonce bych i radši úplně utekl někam do lesa, abych se s tímhle problémem nemusel potýkat. Už několikrát jsem přemýšlel, jestli se na to nevyprdnout a nejít třeba pracovat do Kanady. To by bylo fantastické, můj život by se dramaticky zlepšil. Ale je to utíkání od problému, není to řešení. Téměř určitě by se stalo, že v mé budoucí práci (nebo jiné oblasti mého života) bych se potýkal s velmi podobným problémem. Je to problém se kterým rezonuji a stejně jako provokativní člověk vyvolává konflikt, já si přivolávám tuhle situaci. To jen pro trochu jiný pohled - za co se všechno může strach schovávat.
Nebo když mi bylo 13, tak jsem byl s mamkou na Critters 2, měl jsem z toho takové trauma, že jsem se bál být sám v místnostni nebo vůbec mít nohy na zemi aspoň do 18ti let
Umíte si představit, co takový nedostatek uzemění dokáže udělat se životem. (z duchovního hlediska mě ještě ovlivňuje zúžená pravá nosní přepážka - omezený mužský princip/logika) Je o dalších deset let později a já s tím co všechno vím o realitě mám pořád strach.
Ovšem teď i tehdy mi pomohlo v sobě rozpálit oheň a problém zmizel. Tehdy jsem v sobě probudil pouze oheň, teď už mířím přímo na odvahu. Pokaždé, když cítím, že jsem si dal odvahou impregnované jídlo, představuju si, jak bych v ideálním případě s danou situací zatočil. A čím častěji to dělám, tím více tomu věřím. Čím více tomu věřím, tím více se to bude odrážet v mé realitě.
Ale setkal jsem se i s tím, kdy strach sloužil jako "drama", oscilace kolem rovnováhy. Že jsem potřeboval pociťovat strach, abych se mohl cítit později dobře, což vedlo následně zpět ke strachu.
Vše všech případech strachu nebo stresu je vhodné použít následující vzorec dýchání -
1. nádech nosem pomocí bránice, bez pohnutí hrudníkem (pokud to neumíš, stačí si dát pásek kolem hrudníku a pokusit se dýchat tak než se naučíš vnímat bránici) Libovolnou rychlostí.
2. třísekundový výdech stím, že je proveden uvolněním všech svalů, nikoli jakýmkoli tlakem
3. pokud se ti to povede, po výdechu vydrž jednu dvě sekundy bez dechu. Není to potřeba, ale pokud to budeš zvládat s mezerou, je vhodné ji použít.
4. vykonávej krok 1-3 s tím, že se pokaždé o trochu méně nadechneš. Budeš cítit "air hunger", bude se ti chtít nadechnout nebo dýchat víc, ale dokud nebudeš lapat po dechu, tak to děláš správně. Tohle vpodstatě zvyšuje koncentraci CO2 v tvé krvi, což způsobuje vasodilataci (rozšíření krevního řečiště), tím lepší oxidaci krve a následně zmírnění stresu.
Ještě dobře fungují pózy, kde se snižuje hladina kortizolu a adrenalinu (stresové hormony). Třeba když zvedneš nahoru ruce jako vítěz a řekneš si v duchu nebo lépe i nahlas nějakou pozitivní afirmaci, třeba "Jsem bytost světla, na zemi mám ušlechtilé poslání a nic mi v tom nemůže zabránit". Ale i samotná póza spolehlivě funguje. Navíc jestli to s tebou rezonuje, dost možná to je pravda
Po jedné až dvou minutách by měl zmizet stres/strach. Pokud to nebude stačit, je tu ještě EFT (Emotional Freedom Technique), na internetu je toho hromada. Nebo pokud máš vyvinutou vizualizaci, můžeš si tu situaci představit jako na obláčku, ke kterému máš připojený kabel (vazbu) a po přestřihnutí vazby postupně ten obláček budeš odsouvat, problém se bude zmenšovat až úplně zmizí.
Ono jak se říká "as above, so below", neboli co je nahoře, to je také dole, to se týká fyzického, mentálního a astrálního těla. Tvůj problém se strachem může pramenit z jakéhokoliv z tvých těl, ovšem projevovat se bude ve všech. Pokud uklidníš své fyzické tělo, měly bu se uklidnit i ta těla ostatní a třeba nakonec uvidíš, kde je opravdu problém, nebo že problém už vůbec neexistuje.
Jestli se ti to nebude hned dařit, tak to nevadí, buď se posuneš blíže jádru problému nebo ho vyřešíš. Důležitý je záměr a pokud budeš udržovat záměr, postupně se ti bude dařit lépe.
Ať se daří!
, protože nemůžu spát v místnosti sama (celé tři roky...). Z usínání mám hrůzu. Má někdo z vás takové zkušenosti a třeba nějaké pozitivní rady jak to zvládat? 
