Cagliostro píše:Doplnil bych Arexe s tím, že ženy do extáze upadají a jí podléhají spíše, než muži.
Výjimečně s Tebou nesouhlasím, pokud se Tvůj výrok týká extáze ve smyslu extatického poznání v hermetismu.
V obyčejném životě je nepochybně pravda, že ženy snáze podléhají citovým popudům a dojmům, sugestivnímu vlivu osob a okolí. Pro většinu žen je citová stránka důležitější než rozumová - a zaplať pánbůh zato, protože to trošku polidšťuje nás, muže, kteří jsme občas spolu ochotní bojovat kvůli tomu, kdo měl smeknout dřív.
Ačkoli tuto ženskou vlastnost dovedu ocenit, přesto i ta je nežádoucí překážkou v cestě k extatickému poznání. Ne snad, že by nebyla ušlechtilá, ale proto, že udržuje činnost našich smyslů na hrubohmotné úrovni a nedovoluje povznést se výš. Podobné subjektivní zabarvení povahy má ale i řada mužů.
A to je podle mého názoru právě ono: kdo má příliš subjektivně zabarvenou povahu, i kdyby to byly subjektivně ušlechtilé sklony, nemůže opustit hrubohmotnou úroveň, protože jeho osobnost je velice pevná a rozhodně nestojí o žádný "skok výš", kde by člověk zjistil, nakolik ho osobnost svazuje.
To, jak chápe extázi hermetismus, si vypůjčím ze sto let staré přednášky Arnošta Dittricha, nazvané
Novoplatonikové:
"V extasi ztrácí člověk své ‚já‘, vědomí své osobnosti, zapomíná na čas, svět a lidi. Při tom je nevýslovně šťasten. Zdá se, že tento stav byl kdysi před statisíci roky normálním stavem našich dravých předků. "Já" a určité rozeznávání zevního světa od vnitřních stavů duševních jest - ve smyslu geologie - nedávnou novinkou."Abych to citoval poctivě, musím na okraj dodat, že pan Dittrich jako pravověrný vědec začátku 20. století s takovým poznáváním nesouhlasil, ale to nic nemění na tom, že to řekl hezky.
Když prohlédnu historii hermetismu, zdá se mi, že většina extatiků byli muži. Třeba je to ovlivněno tím, čemu dnes říkáme genderová preference, ale třeba je to proto, že pro většinu žen je složitější odložit osobnost, tj. své chci a nechci, než pro většinu mužů. Ale když se podíváme třeba do starého Řecka, tak většina mystérií (a mystéria vedou k extatickému poznání!) byla přístupná ženám i mužům. Vynikajícím příkladem toho jsou tzv. lamelly, popsané zlaté plíšky, které se dávaly do hrobu zasvěceným orfikům, kteří již na zemi dosáhli poznání:
Lamella 83 (zasvěcenec je muž):"V Hádově domu nalezneš napravo pramen,
u něho se tyčí bílý cypřiš.
K tomuto prameni se nikterak nepřibližuj!
Dále nalezneš, jak z jezera Paměti
vytéká chladivá voda. nad ní jsou strážci.
Ti se Tě budou ptát, jaká potřeba tě přivádí.
Jim řekni naprosto veškerou pravdu,
řekni: ‚Jsem synem Země a hvězdného Nebe,
avšak můj rod je nebeský, to vězte i vy.
Mé jméno je Hvězdný, jsem vyprahlý žízní a zmírám.
Nuže, dejte mi napít z pramene.‘" (Krištof A. Erhart:
Orfeův sestup do podsvětí, s. 79)
Lamella 90 (zasvěcenkyně je žena)
"Přicházím od čistých čistá, královno podzemních bytostí,
Eukle, Eubúleue a ostatní bozi a daimoni.
I já se totiž pyšním, že jsem z vašeho blaženého rodu
a odpykala jsem trest za své nespravedlivé skutky.
Buď mne přemohl osud, nebo ten, který zažehá blesky.
Nyní přicházím jako prosebnice ke svaté Persefoně,
aby mne milostivě poslala do příbytku čistých.(Krištof A. Erhart:
Orfeův sestup do podsvětí, s. 83)
resp. mame nejake konkretni priklady?