ANCH - v Egypt. hieroglyfech význam: žíti, symbol života (opak významu být mrtev).
Např. i ve jméně Tutanchamon = TUT - ANCH - AMON (složenina slov: žijící podoba Amona)
Otázkou je, co znamená "žití" a "nebýt mrtev".
Anch jako tvrarový zářičSamotný symbol se udává jako mocný tvarový zářič.
Obecně řečeno - vyzařují hroty, kulová část (kapka) hromadí/transformuje/řídí.
---
Přikládám tento text, který čerpá z několika textů, viz. zdrojová url. Posuďte sami zajímavost informací...
AnkhAtum, tvůrce sebe sama tvoří ze sebe sama a dává vzniknout prvnímu páru, Šof a Tefnut (povětří a vlhkosti), který pak plodí nový pár, Geba (zemi) a Nut (nebesa). Naproti tomu memfidská teologie vychází z boha Ptaha, který stvořil svět prostřednictvím svého srdce, které obsahuje poznání tvořivosti („sia") a vyslovením nechal povstat elementy vesmíru (vyslovení „hu"). Za vnějším obrazem takto pojaté geneze se ovšem skrývají okultní kosmogonické prvky, které lze předběžně identifikovat jako lásku a tvůrčí slovo. Socha boha Ptaha z chrámu v Karnaku (dnes v turinském museu) drží v každé ruce smyčkový kříž („anch") a k tělu tiskne pověstný sloup „djed"; jeho ženským protějškem je „lví bohyně" Sachmet. „Djed", považovaný za prehistorický fetiš, má patrně svůj původ právě v Memfidě, kde byl považován za symbol Osirida. Velmi připomíná strukturu „čaker", okultních center lidského těla indického esoterismu. „Anch" („crux ansata", kříž se smyčkou) je symbolem života, resp. nadpřirozené síly. Kolem r. 700 př. n. 1. přišel do Memfidy etiopský král Šabako a byl mu zde ukázán „memfidský kámen", který zde byl celá staletí uchováván jako chrámový poklad. Šabako nechal zbytky textu přenést na granitovou desku. Podle H. Stobera (1987) tento text dokazuje, že staroegyptská teologie je původně monoteistická a že tedy Ptah reprezentuje jednotný prvopočátek stvoření, ale současně jeho polarizaci na „lásku" a „slovo". To jsou současně dvě stránky „Ka", plodivé životní síly, která je u lidského jedince spojována s jeho smrtí, chápané jako „jít ke svému Ka". Ve starém Egyptě je ovšem představa smrti zcela specifická, je to vlastně cesta k „vyššímu životu", která je v iniciačních aktech také chápána jako symbolická „smrt" (výrazně např. u svobodných zadnářů) a jíž byli podrobováni adepti zasvěcení ve starém Egyptě. Strober uvádí, že v tomto, nejméně pět tisíc let starém dokumente (memfidské desce) nacházíme spojení božského srdce a jazyka s „Ka v těle pozemských lidí". To poukazuje na další základní ideu esoterních systémů, totiž na to, že v člověku je přítomna božská tvůrčí síla, která má být probuzena, aby vedla člověka k nesmrtelnosti. Za klíčový lze pak považovat nápis: „Ka je srdce Ptahovo", či jiný: „Ka je Ptah". Šabakův text je považován za nejzákladnější pramen egyptského náboženství, píše Strober a dodává, že memfidské učení nemá význam jen pro dějiny staroegyptského náboženství, ale i pro „duchovní dějiny celého lidstva".
Obrátíme-li nyní pozornost k výše uvedeným trigonům, charakterizujícím Isidu, můžeme jejich obsah vyjádřit v následující syntéze: (1) Isis jako Maat a Hathor = řád a láska; (2) Isis jako matka Hora = zdroj individuální transcendence a (3) Isis jako paní „plavby" a „korunovace" = transcendentální magická síla.
Tuto syntézu lze dále v rovině esoterní antropologie redukovat na tezi: reintegrace se uskutečňuje ve znamení Isidy. Symbolem reintegrace je pak Hor. Oba trigony vyjadřující vztahy Isidy k bohům a bohyním a podávají obraz, který vyjadřuje esenciální význam lásky jako metafysické tvořivé síly a řádu jako jejích forem. Třetí trigon, podávající Isidina epiteta, pak tuto lásku, „kosmický éros" (jak ji nazval L. Klages 1930), konkretizují, a to lásky jako zdroje magické tvůrčí síly. Idea reintegrace je, podle našeho soudu, vyjádřena výrazně již v mýtu o Isidě a Osiridovi, kde Isis, shledávající kousky Osiridova těla, roztrhané a rozházené Sethem, hraje vysloveně aktivní roli. V druhé tématické části mýtu Isis pomáhá Horovi v boji se Sethem (Sutechem) a Hor se díky její pomoci stává stále silnějším. Hor ztrácí v boji oči, ale Isis mu je kouzlem vrací. Seth se posléze pokouší zničit Hora ve svém „domě", kam ho vyláká, ale vyvolá tím pohoršení a odsouzení bohů a Re uznává Hora Osiridovým dědicem. V celém tomto zápase o Hora získává Isis podporu boha Thovta. K tomu není třeba mnoho dodávat: Isis je nejen fyzickou matkou Hora, ale i tou, která ho „korunuje" a činí Osiridovým dědicem, tj. vystupuje jako zdroj transcendence.
Zdroj: http://www.pannacz.com/esoterika.11/isis-jako-esoterni-symbol-podstaty-zivota.90.html