Reinkarnace

[Ondra]

zde bych chtěl navázat na :

Proto si nektera Slunicka=Individualizovany Duch mysli, ze existuje reinkarnace, ale to je omyl. Je jen inkarnace do individuality a deinkarnace do jednoty.
Tak a ted vis vse. ♥

Jak by jsi odpověděl na tohle ? Přemýšlel jsem , že bych napsal i něco konkrétního, aby bylo jasné, že jsem si to nevycucal z prstu, ale pak jsem uznal, že to neni hodno veřejnosti, je to jen pro mě , případně pro někoho, koho osobně dobře znám.
viewtopic.php?f=23&t=583&start=30#p5304

Ono máš jako v podstatě pravdu, ALE v hmotném světě působíme jako individualita a moc dobře víme , že každý čin má své následky, o tom by se dalo říct , že toto působení se ukládá v podobě karmy. Celkem jsem si jist, že ta individuální inkarnace má vždy návaznost právě na kvalitu karmy (tím nemyslím dobro/zlo, ale souhrn všeho působení v tomto světě), která je přenášena z jedné inkarnace do druhé v souvislosti s tou individualizací (částí, Boha). Prostě stručně řečeno, naše působení, náš otisk v hmotném světě po smrti čeká (ta energie nebo jak to nazvat nezmizí), až se znovu inkarnujem, tak poté toto působení se vším přejímáme a pokračujeme dále. Vše dohromady se to může i zdát, jako jeden kontinuální život, jen pokaždé v novém těle. Samozřejmě po smrti všech těl (fyzické, astrální) se vrací duch do Jednoty, jenže lidský duch se neustále zdokonaluje, takže je potřeba zpětné inkarnace, aby mohl zakusit nové zkušenosti.Tím zas zpětně ty dokonalejší zkušenosti předáš celku (to je ten tvůj příběh, který sděluješ ostatním).

Taková malá úvaha , tím předáním zkušeností - návratu dochází k rozpínání, takže díky tomu je celek nekonečný.

[FTX]

...

V podstatě souhlas, vidím to podobně. A souhlasí to i s tím, co psal Arion ve svých knihách.

Je dobré pochopit, že my jsme buňky Božské Prozřetelnosti a každá buňka se musí stále vyvíjet, aby celek fungoval ve vyšší a vyšší kvalitě. Do určité úrovně mohou buňky vnímat svoji oddělenost, při překročení jisté hranice je stále více vnímána jednota celku. Buňky se samy od sebe až na výjimky nerozpadají a existují stále.

Ale ona ta jednota je vidět i na hmotné úrovni. Když si někdo začne hrát a atomovou bombou, tak najednou může ovlivnit životy mnohem více lidí než když má v ruce pazourek. To samé se týká i znečištění či ovlivnění přírody.

Ale materialistu *NIKDY* nepřesvědčíte a ani to není žádoucí. Ten kdo o tomto vědět nemá, ten to nikdy nepřijme.

[Pete]

Ale materialistu *NIKDY* nepřesvědčíte a ani to není žádoucí. Ten kdo o tomto vědět nemá, ten to nikdy nepřijme.

To je zajimave, ja mel jiny problem. Me desila ta myslenka ze neni nic ve stylu "exit game", respektive jak rekli psychologove o sebevrazde : Nabita zbran v supliku jako zaloha muze cely zivot zbavovat stressu majitele, aniz by ji nekdy pouzil

Proste ze smrti se problemum nevyhnes, akorat muzou pokracovat v dalsim zivote. Ja jak to zjistil tak jsem z toho mel sok a stress, protoze "zbran v supliku" uz bylo zbytecne pouzit kdyz budu trpet dal.. nakonec jsem z toho vyvodil ze jedina cesta je co nejvic pracovat duchovne a mit moznost se tu uz znovu neinkarnovat a todle podle me strasne urychlilo muj duchovni rust

[FTX]

nakonec jsem z toho vyvodil ze jedina cesta je co nejvic pracovat duchovne a mit moznost se tu uz znovu neinkarnovat a todle podle me strasne urychlilo muj duchovni rust

Souhlas.

Z tohoto kolotoče inkarnací vidím 3 možné způsoby výstupu (mohu se mýlit):

svatost Člověk se zdokonaluje v jedné Božské ideji a až dosáhne naprostého zvládnutí této jedné ideje, tak získá možnost se rozplynout nebo postupovat k dokonalosti.

dokonalost Člověk se zdokonaluje harmonicky a stává se vědomou součástí Prozřetelnosti. Ale jeho individualita nezaniká.

naprosté selhání Když člověk jen vraždí, ničí, upisuje se bytostem tak nakonec dojde k rozpadu jeho nesmrtelného ducha na úroveň živlové bytosti. Pak se může ještě mnohokrát inkarnovat až se nakonec rozpadne úplně. To už je na úrovni lidské zrůdy jako třeba masový vrah. Pokud by jste se bavili s někým takovým, tak jen nenávidí a hledá každou možnost jak druhému ublížit.

[Cagliostro]

Z tohoto kolotoče inkarnací vidím 3 možné způsoby výstupu (mohu se mýlit):

svatost Člověk se zdokonaluje v jedné Božské ideji a až dosáhne naprosté dokonalosti, tak získá možnost se rozplynout nebo postupovat k dokonalosti.

Svatost není dokonalá. Zde bych podtrhl názory Kefera i Bardona, a řady dalších. Světci jsou zahledění so sebe, zastává jeden bod, po kterém bude zákonitě následovat pád. pokud neprohlédne.

[Pete]

Cagliostro: dobry je o tom rusky film Ostrov podle pravdy, kde ruzni knezi meli boty od papeze a prepych, ale obycejny clovek ktery byl donucen za valky zastrelit sveho velitele a litoval toho celym srdcem byl pokorny furt se modlil zil prakticky v askezi na tom byl daleko duchovne lepe, nez nejaky namysleny knez Ten clovek fakt mel existovat, mel predpovedet svou smrt a predpovidat dalsi udalosti, lecit lidi a vyhanet demony

[FTX]

a litoval toho celym srdcem byl pokorny furt se modlil zil prakticky v askezi na tom byl daleko duchovne lepe, nez nejaky namysleny knez

Jen upozorňuji, že kněz ještě automaticky nemusí být svatý z univerzálního pohledu. I kdyby ho za svatého prohlásila církev.

[Milda]

Ondro reagoval jsem v tvem odkazu Jak jsem se dostal k magii.

Pete proc se tu jiz nechces inkarnovat??

[Anubis]

V jednote jsou totiz vsechny zkusenosti sdilene a neexistuje individualita a tak vsechny zkusenosti jsou tve a zaroven vsech slunicek v Jednote.

Taky si myslím, že v těchto seancích, hypnózách atp. vidí životy jiných duchů. Ale to pořád neznamená, že by jim to nemohlo pomoct a také to neznamená, že by neexistovala reinkarnace. Určitého ducha je zkrátka těžké vystopovat, protože nit (či individuální cesta) vede přes setkání s Bohem. Minulý život určitého jedince tak vidí jen ten, kdo neztratí vědomí při pohledu na Absolutno. Vidím tak několik stupňů ve víře v reinkarnaci:

1) Člověk, jenž se ztotožňuje s hmotným tělem - nevěří na reinkarnaci, protože těla ostatních umírají.

2) Člověk, jenž se ztotožňuje s nějakou částí astrálního těla - věří na reinkarnaci, protože ty vize, které vidí souhlasí s jeho poznáním = vidí, co podvědomě vidět chce, ztotožňuje se s jemným tělem jiného ducha, který stejně smýšlí, který stejně cítí/prožívá... atd. Vypadá to hodně reálně a může to v jistých případech pomoct, ale pravděpodobnost, že je to minulá inkarnace se blíží nule.

3) Člověk, který se ztotožňuje se světlem - vzpomíná si na návrat do světla, popř. místo, kdy v návratu ztratil vědomí. Nevěří na reinkarnaci, protože si myslí, že našel konec. Pokud tu vzpomínku nemá ze současného života, tak trochu zpochybňuje sám sebe, protože zrovna teď žije.

4) Člověk, který se ztotožňuje se zdrojem - věří na reinkarnaci a může ducha člověka v minulosti vyhledat, protože je schopen jít „za světlo“ nebo se jím stát, a tak není při pozorování „nití“ oslněn jako v 3. případě, nebo pomýlen astrálním světem jako v 2. případě.

[Cagliostro]

Je to mnohem komplikovanější... všeobecně spiritismus udává, že duchové jsou buď:
a) materiální lidé, tedy též larvy, upíři atd.
b) nevyrovnané duše, kteří si neuvědomují, že už jsou mrtví

U případu b) je mnohem těžší ducha někam směrovat. Navíc jde jen o část duše, nikoliv celkovou duši. Ta část sice duši jako takové chybí, ale jádro duše se mezitím může reinkarnovat...

Vypíchl jsem jenom náčrt problému.

[Anubis]

Je to mnohem komplikovanější... všeobecně spiritismus udává, že duchové

No, ale teď se bavíme o lidském duchu, který je jediný schopen stát se Duchem svatým. Toulající se zbytky duše v sobě mají lidského ducha, záleží s čím se člověk ztotožňoval. Nižší i vyšší příroda si ty zbytky vezme sama, duch je však musí pustit. Každý se samozřejmě uzdravuje jinak dlouho.

[Ondra]

Taky si myslím, že v těchto seancích, hypnózách atp. vidí životy jiných duchů.

No to je vše otázkou, ale ono je podstatné, jestli jsi ty životy viděl, nebo si to jen myslíš. Ono to může být skutečně tak i tak, nic pevného se nedá říct, bude záležet na konkrétním připadu.

[Anubis]

No to je vše otázkou, ale ono je podstatné, jestli jsi ty životy viděl, nebo si to jen člověk myslí. Ono to může být skutečně tak i tak, nic pevného se nedá říct, bude záležet na konkrétním připadu.

Musel bych vidět metodu, kterou používají. Kdybych chtěl klamat lidi třeba já, tak těžím z toho, že 99.9..% z nich nejsou pány podvědomé části svého astrálního těla. O to vidění právě jde. Smysly klamou, a to jak na fyzické, tak i na astrální rovině. Vše, co vidíš, slyšíš atd. je sen. Proto stačí vidět očima někoho, kdo vidí, cítí, smýšlí stejně a promítneš si jeho život. Kdyby však byl astrální svět tím nejvyšším, tak okamžitě vidíš, že ta jeho nit je s tvou mimoběžná.

[Ondra]

Máš to dobře promyšlené, to smekám.

Každopádně já jsem moc rád , že jsem nic zde z toho všeho konkrétně nezmínil, protože by se to stalo terčem zpochybnění a nemám potřebu nic obhajovat, i když jsou v tom jasně viditelné a obhajitelné spojitosti.

[Cagliostro]

Toulající se zbytky duše v sobě mají lidského ducha, záleží s čím se člověk ztotožňoval. Nižší i vyšší příroda si ty zbytky vezme sama, duch je však musí pustit.

Opozice. Reinkarnuje-li se duše bez najaké části ducha, je to stagnace. Musí být duše kompletní, aby byla harmonie.